Lidovky.cz

Dohoda o rozpočtové disciplíně bez nás. Je to problém?

Evropa

  11:46

Neúčast ČR v rozpočtové unii vyřešení dluhové krize neohrozí. Stejně jako naše neúčast v eurozóně neohrozí existenci eurozóny.

Zní to jako velké drama, když nejvyšší činitelé unie vyhlašují, že 25 zemí se připojilo k dohodě o rozpočtové disciplíně a jen Velká Británie a Česká republika zůstaly mimo. Ocitli jsme se tedy na oné zlověstné periferii Evropské unie? Dostáli jsme pověsti, že nejlépe umíme lavírovat? Je to osudový omyl České republiky, jímž se vydělujeme z kontinentálního vývoje? I kdyby to tak někdo chtěl nazývat, přežijeme to, samozřejmě. Existují možná geopolitické důvody, proč nestát mimo, o něž se budou opírat tvrdé kritiky českého postoje. Ale je dobré mít na paměti i argumenty, které vedly k odmítnutí.

Především se premiér Petr Nečas v Bruselu pochlapil a řekl „ne“ něčemu, co by v konečné fázi mohlo být rozpočtovou unií neboli podle jeho slov „dramatickou změnou podmínek, které odsouhlasili občané v roce 2003 v referendu“. K tomu, aby Nečas kývl, skutečně nemá demokratický mandát.

A jsou přinejmenším čtyři důvody, proč se v tento okamžik kvůli pondělnímu rozhodnutí nemusíme přemrštěně znepokojovat a Brusel jakbysmet.

  • Nic neblokujeme. Podobné hrátky, jako byly ty s Lisabonskou smlouvou a podpisem Václava Klause, nehrozí a nehrozily by, ani kdyby Nečas dohodu podepsal a narazilo by to na problémy s ratifikací. Podle návrhu má smlouva o rozpočtové disciplíně vstoupit v platnost po ratifikaci 12 zeměmi eurozóny. Naše otálení s ratifikací, jež by podle Petra Nečase reálně hrozilo, by nic nezablokovalo. Naopak za rok by ratifikace byla pravděpodobně schůdnější. Nicolas Sarkozy se může divit, co že se to v Praze děje, ale situace je tady prostě taková... zablokovaná.
  • Proces není uzavřen. Česká strana bude obsah dohody a její možné důsledky ještě podrobně zkoumat. Připojit se stále můžeme, přičemž ustanovení smlouvy by se na nás stejně nevztahovala až do okamžiku přijetí eura. Mimochodem, když jsme vstupovali do unie, právě k přístupu ke společné měně jsme se také zavázali. Otlouká nám to snad někdo o hlavu na každém summitu, či hrozí kvůli tomu nějaké sankce? Nikoli.
  • Nejsme členy eurozóny. Problém jednotné měny se nás přímo netýká, nepřímo jistě. Ale zádrhel je ještě někde jinde, byť může být kritiky považován za zástupný. Nečasovi se nelíbila naše limitovaná účast na summitech eurozóny. Ostatní namítají – nejste členy eurozóny, tak co byste tam dělali? My namítáme, že pokud přistoupíme k smlouvě o rozpočtové disciplíně a budeme se řídit jejími pravidly, tak se nás to týká bytostně a chceme být u jednání. Oni na to: Přijměte euro, pak se vás to skutečně bude týkat a jste zváni, ba přímo povinni na takových jednáních být. Trošku začarovaný kruh, že?
  • Proti dluhu sami a lépe. Česko nemá zdaleka takové dluhy jako většina ostatních členů unie, ani schodek rozpočtu není tak hrozný, byť tempo zadlužování označují někteří ekonomové za již nebezpečné. Nic nám však nebrání dodržovat pravidla obsažená v návrhu smlouvy, aniž bychom k ní přistoupili. Nečasovi vadí – jistě i oprávněně –, že je v návrhu věnovaná malá pozornost „dluhovému kritériu“. Česká republika chystá podle něj vlastní podobná, ne-li ještě tvrdší opatření proti dluhu.

Naše neúčast v paktu o fiskální odpovědnosti alias fiskální unii neohrozí vyřešení dluhové krize eurozóny, asi stejně jako naše neúčast v eurozóně neohrozí existenci eurozóny. Na to je Česká republika příliš marginální a v tomto smyslu je na „periferii“ unie hned od svého vstupu do ní v roce 2004.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.