Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Doba zločinu nepřeje

Tomáš Pitr foto: Česká pozice

První parta privatizovala, druhá dělala peníze na ekonomických transakcích, třetí spolupracovala se státem. Já ale nebyl v žádné, popisuje v rozhovoru pro ČESKOU POZICI proces vzniku polistopadové ekonomické elity Tomáš Pitr.
  9:05

Patří k nejvýraznějším postavám českého podnikatelského světa po roce 1989. Za svou kariéru stihl zbohatnout, být odsouzen, být premiérem označen za největšího padoucha, utéct do zahraničí a nakonec si část trestu odsedět. Tomáš Pitr v rozhovoru pro ČESKOU POZICI poprvé popsal, jakým způsobem v roce 2007 ze země vlastně utekl. Trest má za sebou a ve 43 letech se opět vrací.

ČESKÁ POZICE: Vždy vás symbolizoval červený svetr. Ten už k nové éře Tomáše Pitra nepatří?

PITR: Červený svetr mi moc štěstí nepřinesl. (smích) Tak jsem na něj zanevřel, teď raději košile. Ale červené tričko by bylo.

ČESKÁ POZICE: Vaše jméno je v různých souvislostech spojované s vývojem naší země od roku 1989. Co pro vás 17. listopad znamenal a jak jste oslavil 25. výročí?

PITR: Před 25 lety to pro mne byl začátek možností, které jsem v dětství neměl. Byť dětství za minulého režimu bylo uvolněnější, než mají děti dnes. Tehdy mohly běhat po ulicích, to teď nelze. Co se týká změny režimu, šlo o jedinečný moment. Mně bylo 18 let a řekl bych, že se naskytly neopakovatelné příležitosti. Možnosti při pádu systému byly velké.

Listopadová revoluce

ČESKÁ POZICE: Měl jste problémy s komunisty, nebo jste byl poplatný režimu?

PITR: Mě nechtěli pustit na gymnázium, přitom jsem třikrát udělal přijímačky za jedna. Systém řekl, že nejsem vhodný a že mi doporučuje střední školu strojnickou. Jenže stroje byly mým nepřítelem. (smích) Možná proto, že máma učila na škole a táta byl taxikář. Ze školy jsem utekl a začal pracovat ve Státním podniku zelenina. Ve straně jsem nikdy nebyl, v SSM také ne – ve třídě jsme s Markem Strakou, který dnes dělá někde v České televizi, byli jediní, kdo nebyli ve svazu. On byl skaut a já to dělal z protestu, od mala jsem byl skrytý rebel. (smích)

ČESKÁ POZICE: Co jste dělal 17. listopadu 1989?

Nejde říct, že jsem byl demonstrující student, byl jsem pracující – a tím limitovaný při protestech.

PITR: Pracoval jsem ve státním podniku, takže jsem byl v práci. Metrem jsem v pátek večer přijel domů, a jelikož jsem byl zvyklý poslouchat Hlas Ameriky, dozvěděl jsem se, že situace se radikalizuje. Účastnil jsem se několika průvodů po sedmnáctém. Matně si pamatuju, že jsme přecházeli Hlávkův most, napětí bylo cítit. Od pondělí už jsem byl zase v práci, takže atmosféru Václaváku jsem nasával spíš po večerech. Nejde říct, že jsem byl demonstrující student, byl jsem pracující – a tím limitovaný při protestech.

ČESKÁ POZICE: Veksloval jste?

PITR: Ne, bylo mi 18 let. Šel jsem místo toho prodávat do zeleniny. Nebyla to nelukrativní práce, mě bavilo počítat a pracovat s čísly. Vekslácký režim mě nestihl.

ČESKÁ POZICE: Po roce 1989 vás proslavil obchod s rumem a prodej potravin.

PITR: Obchod s rumem bylo tradiční soukromé podnikání, na fakturu. Bylo výhodné kupovat rum v Tuzexu a pak prodávat. Moje babička byla kapitalistka za první republiky a v restitucích jí vrátili činžovní domy. V jednom komunisti vybudovali v přízemí agitační středisko Národní fronty. Místo toho jsme měli Potraviny u Pitrů, tradiční pultovou večerku. Postupně jsem se vyhoupl z maloobchodu na velkoobchod, otvírali jsme další a další krámky. A propracoval jsem se až k výrobě. Bylo to vyšlapané odspodu, žádný výtah. Tím se začalo jezdit až po roce 2000, devadesátá léta byla o šlapání schodů.

Rauty a hony

ČESKÁ POZICE: Jak vidíte kuponovou privatizaci?

PITR: Nikdy jsem nic neprivatizoval. Nebyl jsem příznivcem tohoto řešení. Vždy jsem kritizoval vysokou úrokovou sazbu, jež způsobila pád řady podniků a bank. Tenkrát se platil 20procentní úrok, dnes lichva na druhou. Tento model nemohl být úspěšný. Václav Klaus v té době nezkrotil Českou národní banku, nechal si do toho příliš mluvit.

ČESKÁ POZICE: Téměř od počátku jste měl vizitku bohatého podnikatele, později jste se pohyboval okolo státních firem. Znal jste se s Václavem Klausem, sponzoroval jste ODS nebo ČSSD?

Tenkrát se platil 20procentní úrok, dnes lichva na druhou. Tento model nemohl být úspěšný. Václav Klaus v té době nezkrotil Českou národní banku, nechal si do toho příliš mluvit.

PITR: Ne. ODS mě trochu štvala. Slibovala nižší daně, ale v reálu klesly až za ČSSD. Jak člověk začal růst, politiky jsme potřebovali. Pro byznysmeny není příjemné, když se neustále mění zákony. To se špatně podniká. Nešlo o přímé lobbování, spíš o to, vědět trochu dopředu, jak se budou měnit úrokové sazby a jak se stát bude vyvíjet – bude-li se zadlužovat a zvyšovat inflace.

ČESKÁ POZICE: Politické strany jste nefinancoval?

PITR: Ne. Nejsem ani člověk, který by s politiky chodil na hony a rauty. Občas jsem byl někam pozván, to jsem ale stával v koutě. Většinou naproti v druhém koutě stál Andrej Babiš. (smích) To bylo v letech 2000 a 2002. Ten také nebyl příliš společenský, stejně jako já nepil. Já jsem takové akce nenáviděl a myslím, že jemu to také dělalo obtíž. Vím to, protože jsme se znali ze společného byznysu. Jiní si dali tři sklenky vína a už se cítili dobře.

Přítel František Mrázek

ČESKÁ POZICE: Jak jste poznal Františka Mrázka?

PITR: Seznámili jsme se v roce 1999. Sblížil nás podnikatel ze Setuzy Jan Gottwald, který tehdy kupoval skupinu Milo. Měl úvěr od IPB, jejž nezvládal. Mirek Provod a Franta Mrázek mu doporučili, aby se obrátil na mne. Provozoval jsem balírny a potravinářské podniky, takže jsem mu nabídl, že bychom restrukturalizaci Setuzy mohli zvládnout.

ČESKÁ POZICE: Jaký byl váš vztah s Mrázkem?

PITR: Byli jsme blízcí přátelé. Franta na rozdíl ode mne uměl chodit na ony poznávací akce, které já neměl rád a nestíhal časově. On si rád s politiky popovídal, roznášel jim krůty, uměl s lidmi pohovořit, měli z něho respekt. Já jsem spíš asociál a lidi mě brali za mladé nemehlo. (smích) Lidi Frantu uznávali, vekslováním si vydobyl pozici už za komunistů.

ČESKÁ POZICE: Byl jste mozkem obchodních operací a Mrázek spíše na práci v terénu?

Mrázek zajišťoval lobbistické pozice, pracoval v terénu, zjišťoval, jak se kdo na daný obchod a projekt dívá. Já lítal po schůzkách, což mi zůstalo dodnes.

PITR: Zhruba tak. Zajišťoval lobbistické pozice, pracoval v terénu, zjišťoval, jak se kdo na daný obchod a projekt dívá. Já lítal po schůzkách, což mi zůstalo dodnes. Sám víte, jak jsme dlouho domlouvali rozhovor. (smích)

ČESKÁ POZICE: Máte stále v hlavě Mrázkovu smrt?

PITR: Je to dlouhá doba (Mrázka někdo zastřelil na začátku roku 2006 – pozn. red.). Tehdy jsem měl strach, nevěděl jsem, bude-li se to týkat i mě. Sídlili jsme ve stejném baráku. V prvních chvílích jsem neuměl vyhodnotit, proč se to stalo. Přesvědčoval jsem se, že se mnou to spojitost nemá. Že to byla náhoda, nehoda nebo že Mrázek zneužil nějaké informace a někoho vystrašil. Od té doby uplynulo osm let a dnes už nic nezjistíme.

ČESKÁ POZICE: Dle jedné verze jste Mrázka zabil.

PITR: Bylo jednou možností, že jsem to udělal já. Jako když vám vykradou byt a policajti se zeptají, jste-li pojištěný. Řeknete ano, a rázem jste podezřelý, že jste si to vykradl sám. Byl jsem mezi podezřelými, protože jsme si byli s Frantou blízko a podnikali jsme. Nevím, kdo ho zabil, já ne! Netuším ani, odkud útok mohl jít.

Někdo nechtěl, abych působil v Setuze

ČESKÁ POZICE: Před rokem jsme vedli rozhovor s Miroslavem Provodem a z jeho slov vyplynulo, že se nikdy zcela nezbaví strachu z 90. let, kdy mu před domem vybuchl automobil. Je v dnešní době větší klid?

PITR: Myslím, že takhle divoké to tady nebylo. Rozhodně ne jako na Balkáně nebo teď na Ukrajině. Dnes máte na každém rohu kameru, společnost je více hlídaná. Lidi mají větší strach a páchat trestnou činnost je složitější než tenkrát. Doba zločinu nepřeje.

ČESKÁ POZICE: Jak jste se znal či spolupracoval s Radovanem Krejčířem, jenž je ve vazbě v Jihoafrické republice pro podezření z vražd? Co jste říkal na jeho útěk z Čech při policejním zásahu?

Krejčíř je problémový člověk a konflikty se na něj lepí. Na Moravě, v Praze, na Seychelách ani v Africe nedokázal žít v klidu.

PITR: Naše známost byla značně nafouknutá. V životě jsem ho viděl asi desetkrát. Nikdy jsem s ním nic nedělal, jediným mým zájmem byla koupě jeho domu na Karlově náměstí v Praze. Jenže jsme se nedohodli na ceně. Naše kauzy se nikdy neprotínaly – a ani nebudou.

On je problémový člověk a konflikty se na něj lepí. Na Moravě, v Praze, na Seychelách ani v Africe nedokázal žít v klidu. Za jeho útěkem bych nic tajemného nehledal. Měl štěstí a odvahu riskovat. Bylo otevřené okno, šel se vyčurat a vysoukal se ven. Ve tmě zmizel.

ČESKÁ POZICE: Do největších problémů vás dostaly transakce a podíly v Setuze. Považujete tento projekt za chybu?

PITR: Neudělal jsem nic nestandardního. Byl jsem odsouzen za způsobení škody. Nikdo po mně ale nechtěl, abych ji uhradil. Vznikla ministerstvu financí neboli českému státu. Mně ale toto ministerstvo vydalo potvrzení, že jsem žádnou škodu nezpůsobil. Přesto jsem byl odsouzen. Byl to následek toho, že někdo nechtěl, abych v Setuze působil. Byl to tak složitý obchodní případ, že soud neměl šanci mu rozumět. Kauza měla body 1 až 36, jenže soud si vytáhl jen bod 19 a řekl, že je trestný. Že v dalším bodě byla opce, která obchod vracela na začátek, nikdo neřešil. Jsem přesvědčen, že spor příslušel obchodnímu, nikoli trestnímu soudu.

ČESKÁ POZICE: Dalším výrazným momentem byla privatizace Unipetrolu v polovině minulého desetiletí, který nakonec získala polská firma PKN Orlen. Z té doby pochází váš údajný spor s Andrejem Babišem. Oslabil vás tento boj?

PITR: O nic jsme nebojovali. Měli jsme pouze zájem o jednu část Unipetrolu, nikoliv o celý. Jako podnikateli se mi pouze nelíbila ona privatizace – proč český podnik do rukou polského státního podniku? To není privatizace. Navíc PKN nemá vlastní naleziště ropy jako třeba Shell. Poláci Unipetrol nerozvíjejí a dle mne stát bude muset firmu koupit nazpět. Říkal jsem to, jenže jsem sám čural proti větru. S Andrejem Babišem jsme měli korektní vztahy a jen jsem ho upozorňoval na případná úskalí spolupráce s PKN. Vývoj mi dal zapravdu, Babiš se s nimi přetahoval u soudu dlouhá léta. Zneužili ho. Myslel, že jsem to na něho v Polsku úmyslně přichystal. Nebyla to pravda.

Babiš v politice

ČESKÁ POZICE: Napadlo vás před osmi lety, že se z Andreje Babiše stane politik, ministr financí a možná budoucí premiér?

PITR: Raději bych byl ministrem financí než premiérem. (smích) Byl to obchodník a pracoval šestnáct osmnáct hodin denně. Nikdy by mě nenapadlo, že se vrhne do politiky. Beru to jako obdivuhodný počin. V 60 letech bohatý člověk chodí do parlamentu mezi nevalné a ve většině případů jemu nehodné partnery. Má takové zkušenosti, že kdyby se proti němu spojilo zbylých 199 poslanců, stejně bude mít navrch. Překvapila mě ta jeho chuť, místo aby byl někde u moře nebo na lyžích. Jak ho znám, má opravdový zápal.

ČESKÁ POZICE: Proč se podle vás rozhodl vstoupit do politiky?

Babiš má takové zkušenosti, že kdyby se proti němu spojilo zbylých 199 poslanců, stejně bude mít navrch.

PITR: Nedokážu vyhodnotit, co bylo posledním impulzem tak zásadně změnit dosavadní život. Něco se muselo stát. Politiku do určité míry znal, pro své podnikání politiky potřeboval. Dělal spoustu věcí na hraně, měl ale štěstí a prošly mu. Nemyslím si, že by chtěl post ministra financí zneužít. Nevidím důvod.

ČESKÁ POZICE: Pamatujete raný vývoj stran, jako je ODS a ČSSD, i vládnutí ve formě opoziční smlouvy. Jaký máte dojem ze vzestupu hnutí ANO a oslabování tradičních stran? Spějeme k jinému politickému systému?

PITR: To by mohlo být nebezpečné. Babiš je dnes modla. Společnost na tom ekonomicky není dobře, je zamotaná do různých hypoték, leasingů a úvěrů. Lidé mají pocit, že politici jen kradou. Jenže deklarovaných zlodějů je málo, lumpárny je nejlepší redukovat zákony. Vyvolávat atmosféru, že jsme národ zlodějů, je nebezpečné. Nemělo by nastat, že se jednou budeme bát telefonovat, protože nás všechny odposlouchávají. Nebo že když se soused bude mít dobře, udám ho.

ČESKÁ POZICE: Neznervózňuje vás, že Andrej Babiš má jako ministr financí pod kontrolou Finanční analytický útvar?

PITR: Kdyby se udělal pořádek, bylo by to dobré. Jen ta doba, která k pořádku spěje, je plná nástrah a rizik. To zažíváme nyní. Mám rozsudkem zakázáno živit se jako podnikatel a být ve statutárních orgánech. Jsem pouze zaměstnanec firmy Energy a starám se o parní elektrárnu, jež má v areálu bývalé Setuzy dodávat energii do přilehlé průmyslové zóny. Neřídím podniky, mám ale zkušenosti a dojednávám pro Energy odebírání páry.

Útěk z Česka

ČESKÁ POZICE: Vraťme se do let 2005 a 2006. Tehdejší premiér Jiří Paroubek vás označil za protistátní živel, zabili Mrázka a na krku jste měl soud. Nakonec jste utekl ze země. Proč jste to udělal?

PITR: Označí-li vás premiér za nepřítele státu, nevíte, kam až to zajde. V danou dobu mi zastřelili parťáka a jednoho z nejbližších, současně vás odsoudí v podivném procesu za krácení daní v roce 1994 a pošlou na 8,5 roku do Valdic. Byl zájem mě odstranit a já se bál, kam až zajde. Že mě v base někdo uškrtí? Řekl jsem si, že na chvíli zmizím a udělám úhybný manévr, abych měl čas vyhodnotit situaci.

ČESKÁ POZICE: Plánoval jste to s rodinou nebo s někým blízkým?

Byl zájem mě odstranit a já se bál, kam až zajde. Že mě v base někdo uškrtí? Řekl jsem si, že na chvíli zmizím a udělám úhybný manévr, abych měl čas vyhodnotit situaci.

PITR: S nikým. Rozhodl jsem se z hodiny na hodinu. Tehdy ještě byly přísnější hranice, tak jsem prošel turistickou stezkou. V jedné kapse peníze, ve druhé pas.

ČESKÁ POZICE: Nebál jste se, že vás hned chytnou, když jste to neměl připravené?

PITR: Byl jsem skoro o deset let mladší a měl větší odvahu než dnes. Trochu jsem strach měl – společník zastřelený a chytili mě za něco, co jsem neudělal. A do toho premiér Paroubek, že jsem nepřítel státu. Jít za takových okolností do vězení? Raději ne.

ČESKÁ POZICE: Vydal jste se přímo do Švýcarska?

PITR: Ne. Nejdřív jsem byl ve Slovinsku a Chorvatsku. Potuloval jsem se a srovnával si myšlenky. Když jsem si všechno utříbil, postupně jsem se ocitl ve Švýcarsku. Pohyb mi usnadnilo, že v západoevropských státech už byl Schengen. Když dodržujete pravidla a nejezdíte zbytečně přes přechody, kde ukazujete pas, zas tak obtížné to nebylo.

ČESKÁ POZICE: Policie vás zatkla přímo v hotelu?

PITR: Bylo to na louce u hotelu, zrovna jsem venčil psa. To už tam se mnou byla i rodina, přijeli na tajňáka. Bylo to dobrodružství, měnili auto v Mnichově.

České a švýcarské vězení

ČESKÁ POZICE: Jakou jste udělal chybu, že vás našli? Nebo jste se plánoval vzdát?

PITR: Upřímně řečeno, šel jsem tomu naproti. V červnu 2010 soud rozhodl, že můj proces bude obnoven. Říkal jsem si, že mám asi vyhráno. Přestal jsem se tedy schovávat. Začal jsem komunikovat a už si nedával takový pozor. Věděl jsem, že se otevřela cesta aspoň k částečné spravedlnosti. Po měsíci mě zatkli. Když nad tím přemýšlím, k útěku mě vedl strach z nepřítele státu a osudu Fandy a snaha domoci se nějaké spravedlnosti.

ČESKÁ POZICE: Proč se vám ze švýcarské vazby zpět do Čech nechtělo?

PITR: Právníci mi radili, že proces odtamtud půjde lépe řídit, než kdybych byl v České republice. Po jednom a půl roce se ukázalo, že to nebylo nejlepší rozhodnutí. Můžete si myslet, že vydávací vazba ve Švýcarsku jsou lázně, jenže to je omyl. Strávil jsem tam dvacet měsíců, vůbec ze všech vězňů nejdelší dobu. Normálně vydávací vazba totiž běžně končí po šesti týdnech.

ČESKÁ POZICE: V čem to bylo nepříjemné?

Poslední měsíce už jsem opravdu usiloval o návrat do Čech, nešlo to tam vydržet. Dobrovolně jsem podepsal vydávací akt a po 14 dnech mě převezli domů.

PITR: Věznice je uzpůsobená, aby v ní lidé trávili zhruba pět šest týdnů, než je vyhostí. Bylo tam jen šest míst. Občas jsem tedy měl spoluvězně – třeba Nigerijce, což bylo vzhledem k odlišné kultuře docela náročné. Příjemný nebyl ani Španěl, kterého před tím zmlátili, a on mi tam v jednom kuse zvracel. Po několika týdnech policajti zjistili, že zatkli špatného člověka. Jediné, co šlo dělat, bylo číst si. Za první rok jsem přečetl asi 150 knih. Poslední měsíce už jsem opravdu usiloval o návrat do Čech, nešlo to tam vydržet. Dobrovolně jsem podepsal vydávací akt a po 14 dnech mě převezli domů.

ČESKÁ POZICE: V roce 2010 jste se už nebál, že byste mohl skončit jako Mrázek?

PITR: Poměry se uvolnily a už jsem strach neměl, doba byla jiná. České vězení bylo o hodně lepší než švýcarské.

Zasloužený trest

ČESKÁ POZICE: Po 2,5 roce ve vazbě jste dokončil trest v tradičním vězení. Na konci roku 2012 vás na podmínku pustili na svobodu. Justice byla shovívavá…

PITR: Nebyla vůbec shovívavá. Stále si myslím, že trest byl nespravedlivý. Ale beru to jako kompromis.

ČESKÁ POZICE: Nepovažujete se tedy za zcela nevinného a myslíte si, že nějaký trest jste si zasloužil?

PITR: Určitě, něco jsem si zasloužil.

ČESKÁ POZICE: Kolik let byste si dal?

Pohyboval jsem se blíž hraně zákona a udělal jsem tu a tam přešlap. Jako skokani do dálky – když skáčete natěsno, občas přešlápnete, ale také častěji dál doletíte.

PITR: To se takhle nedá říct. Kdybych to bral vůči ostatním, nedal bych si nic. (smích) Při takovém množství obchodů se občas stanou nesprávné věci. Taková byla doba. Pohyboval jsem se blíž hraně zákona a udělal jsem tu a tam přešlap. Jako skokani do dálky – když skáčete natěsno, občas přešlápnete, ale také častěji dál doletíte. Se mnou to bylo podobné. Kdybych svůj život hodnotil a zhňácal svá pochybení na jednu hromadu, řekl bych, že nějaký trest jsem si zasloužil. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem byl úplně nevinný.

ČESKÁ POZICE: Vězení máte za sebou. Je vám teprve 43 let a možná i s určitou dávkou štěstí jste bez úhony přežil divoká devadesátá léta a přelom tisíciletí. Vnímáte současnost jako novou éru a začátek?

PITR: Jaké štěstí? Spíš bych řekl smůla, vždyť jsem si to snad jako jediný odseděl. (smích)

ČESKÁ POZICE: Na rozdíl od Iva Rittiga, Romana Janouška a dalších ale máte klid.

PITR: To nemám a nikdy mít nebudu. Udělali ze mne kriminálníka a toho se už nezbavím. Bulvár kdykoliv napíše, že mukl Pitr špatně zaparkoval. I když teď dělám normální obchod, mám neustále podezření, že policie se mi z nějakého důvodu dívá pod ruce. U každé obchodní příležitosti si mohou říct: vždyť je to odsouzený lump, ten kšeft je určitě podezřelý. Mám handicap, a i kdybych byl papežštější než papež, vždy už mě budou podezřívat. Přitom jsem se státem nikdy neobchodoval. Nezakládal jsem investiční fondy, banky a pojišťovny, já si půjčil na začátku od babičky pár desítek tisíc. Nevyrostl jsem na cizích zdrojích. Neprodával jsem drogy, abych si mohl půjčit s 20procentním úrokem. Prodával jsem dorty, chleba a máslo. Bohužel jsem nepochopil, na rozdíl od ostatních, že úvěry se nemusejí vracet. Ostatní to tak brali, já byl hloupej a nepochopil jsem to. Asi to byla podnikatelská chyba. (smích) A ještě ke všemu jsem šel jako jeden z mála do vězení. To je prostě smůla.

Tři party

ČESKÁ POZICE: V uplynulých měsících jste se sblížil s politickým podnikatelem Romanem Janouškem. Spekuluje se, že jste mu prodal část golfového resortu na Karlštejně. Jste kamarádi?

PITR: Sblížili jsme se a stali se z nás přátelé. Roman je golfista. Navíc je trochu specifický – všude, kam jezdí, chce mít pocit, že je doma. To samé na Karlštejně. Tak jsme mu tam zlepšili podmínky a servis, aby se tam cítil dobře. Má tam třeba kancelář. Karlštejn nevlastní, ani nikdy nevlastnil.

ČESKÁ POZICE: Znal jste se historicky s Janouškem, Rittigem nebo Tomášem Hrdličkou?

Lidé jako Marek Dalík byli spíše političtí podnikatelé a já s jejich činností moc nesouhlasil. Lidem si účtovali peníze za automatické věci, které nařizoval zákon.

PITR: Neznali jsme se a naše zájmy se neprotínaly. Oni a další, jako je Marek Dalík, byli spíše političtí podnikatelé a já s jejich činností moc nesouhlasil. Lidem si účtovali peníze za automatické věci, které nařizoval zákon. Tím nemyslím Romana, který řešil jiné věci a často užitečné. Kdyby třeba neoběhal úřady a nesehnal razítka, dodnes nefunguje pražský okruh. Naopak bych honil Tomáše Hudečka, který neudělal nic, podával žaloby a hrnul věci do arbitráží. Všechno stojí a nic nefunguje.

ČESKÁ POZICE: Pohybovaly a pohybují se tu různé skupiny podnikatelů a lobbistů. Na jedné straně zmiňovaní političtí podnikatelé, na druhé například velkopodnikatelé, jako je Marek Čmejla, nebo manažeři typu Martina Romana. Protínaly se tyto okruhy, nebo fungovaly nezávisle na sobě?

PITR: Bylo několik part. Tou první byli lidé, kteří privatizovali. Třeba páni Koláčkové nebo Luboš Měkota. Ti nakupovali od státu – Fondu národního majetku. Pak byla druhá parta, která udělala peníze na ekonomických transakcích – například Pavel Tykač nebo Petr Kellner. A pak byla skupina Rittigů a Dalíků, kteří spolupracovali se státem. Už totiž bylo zprivatizováno a zbývaly pouhé drobky. Byli prostředníky mezi státním úředníkem a ředitelem firmy. Já nebyl v žádné partě, byl jsem mimo – podobně Fanda Mrázek. Odjakživa jsem byl rebel, nedostali mě přece ani do SSM. (smích)

Janouškův stav je vážný

ČESKÁ POZICE: Vraťme se ještě k Janouškovi. Jak jste se seznámili? Lákal ho váš příběh?

PITR: Myslím, že jsme se poznali prostřednictvím golfu. Zajímaly ho moje zkušenosti se soudy a s odvoláními, i když se o base bavil nerad.

ČESKÁ POZICE: Říká se, že Janoušek věřil takzvané klausovské skupině podnikatelů a lobbistů okolo Milana Ulčáka, Milana Velka a dalších, že ho z průšvihu s autonehodou dostanou. Skutečně tomu věřil?

Říkal jsem mu: „Vole, jels opilej, srazils člověka a ujels.“

PITR: Zdůrazňoval jsem mu, že trestu neunikne. Říkal jsem mu: „Vole, jels opilej, srazils člověka a ujels.“ Trest 4,5 roku je příliš vysoký, ale nějaký flastr si zasloužil. Nakonec dostal trest nejen za sražení paní, ale i za to, že je „Janoušek“. Jako já kdysi za „Pitra“.

ČESKÁ POZICE: Podle jedné spekulace existuje obava, že Janoušek ve slabší chvilce ve vězení začne „mluvit“, což by řadu lidí dostalo do problémů. V brněnské věznici je prý vyhlášená psychiatrie, kde by mohli Janouška „farmaky otupit“ a případně znevěrohodnit jeho výpovědi. Tak brněnskou psychiatrii a obavy z ní popsal ve své knize podnikatel Petr Mach. Co si o této spekulaci myslíte?

PITR: Roman šel do brněnské věznice kvůli závažným zdravotním problémům. Jinde takto vybavená věznice není. Na Pankráci je jen ošetřovna, nikoli specializované zařízení. Kdyby z něho někdo chtěl udělat v uvozovkách nesvéprávného, nechají ho spíše na svobodě. (smích) Ne, vážně, to je fantazie. Janouškovi nikdo úmyslně ublížit nechce. Jeho stav je vážný a potřebuje odbornou péči.

ČESKÁ POZICE: Jinou spekulací je, že jste se s Janouškem sblížil, protože se chcete dostat k jeho majetku…

PITR: Nesmysl. Jako že bych bydlel v jeho vile, žil s jeho manželkou a jezdil v jeho autech? (smích) Nevím, jaký má majetek, nemám zapotřebí to ani zjišťovat. Hned by se zjistilo, kdybych mu s něčím manipuloval.

ČESKÁ POZICE: Někteří pražští manažeři tvrdí, že jste se spojil s podnikateli a finančníky typu Petra Sisáka, Karla Pražáka, Františka Kocha nebo Kamila Jirounka. Plánujete nějaké projekty?

PITR: Jeden kamarád se chvíli motal okolo fotbalové Slavie, to už ale padlo. Struktura byla zamotanější, než se na první pohled zdálo. Petra Sisáka znám dobře, byl součástí transakcí okolo Setuzy. Kamila Jirounka jsem párkrát viděl, ale nepoznal bych ho, nestýkáme se. A Františka Kocha neznám vůbec.

ČESKÁ POZICE: Jste rád, jak se vše vyvinulo, a po krkolomných 25 letech jste podnikatelem svého druhu, který prožil, zažil a přežil vlastně úplně všechno?

PITR: Jsem velmi rád, že špatné věci mám za sebou. Škraloupu a glejtu minulosti se však jen tak nezbavím. Díky tomu jsem ohrozitelnější druh. Aniž bych si to uvědomoval, mohou se na mne začít lepit nové průšvihy. Chodí za mnou lidé, kteří se chtějí o různých věcech poradit. Začínám mít obavu, že se začnou na mne také odvolávat a případné skandály půjdou za mnou. To je nebezpečné a musím takové poradenství utlumit. Chci-li ale podnikat, nevyhnu se tomu. Jinak bych musel všechno zabalit a vrátit se do hor. Jsem bojovník a nevzdám se. Mě práce baví a budu ji dělat. Jen musím být opatrný.

Tomáš Pitr (43)

  • Podnikatel v potravinářském průmyslu, energetice a realitách.
  • V roce 2006 byl odsouzen na 8,5 roku vězení za daňové delikty spáchané v roce 1994. Trest byl snížen na čtyři roky a pětiletý zákaz působení ve statutárních orgánech firem.
  • V roce 2007 utekl do zahraničí. Tři roky se skrýval ve Švýcarsku, kde ho zadržela policie. Do Česka se dostal v dubnu 2012.
  • V roce 2009 pražský městský soud řešil obchody s akciemi firem Setuza a Milo Surovárny v roce 2000. Na začátku roku 2010 byl odsouzen na šest let. V roce 2012 byl trest zmírněn na tříletý. Na konci roku byl podmíněně propuštěn.

  • Dnes poskytuje zejména poradenství.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!