Do školy nechodí. Učí se doma

Říká se jim „domškoláci“, letos jich přibyly čtyři stovky. Dětí, které se vzdělávají doma, je v tomto školním roce už 2067, nejčastěji jde o prvňáky. Už zdaleka neplatí, že se pro domácí výuku rozhodují hlavně rodiny, které si zvolily alternativní životní styl.

„Starší dceři se ve školce nelíbilo, pořád plakala. V té době jsme začali přemýšlet o domácím vzdělávání,“ vypráví Veronika Vieweghová. Mladší dcera pak byla v mateřince asi dvakrát a reagovala stejně jako její sestra. A bylo rozhodnuto. Dnes je dívkám 12 a 14 let a do školy nemusely chodit celý první stupeň.

„Jako rodiče máme nejenom právo vzdělávat své děti, ale máme za ně hlavně zodpovědnost. A tu nám nemůže vzít ani stát, ani škola,“ míní Veronika Vieweghová.

„Četla jsem, že učitelka v první a druhé třídě se intenzivně a individuálně během dne jednomu dítěti věnuje jenom sedm minut. Říkala jsem si, že těch minut zvládneme rozhodně více,“ řekla na konferenci společnosti SCIO o domácím vzdělávání.

K prudkému zvýšení počtu dětí, které se vzdělávají individuálně doma, určitě přispělo, že od minulého školního roku je tato forma povolena i na druhém stupni základní školy. Doposud probíhala jen v rámci pokusného ověřování. Nové příležitosti okamžitě využilo 449 dětí šestých až devátých tříd.

Ministerstvo školství se pro tuto změnu rozhodlo s ohledem na vážné případy, kdy žák není schopen běžné výuky. „Je ale třeba sledovat, jakým způsobem a z jakých důvodů tato forma vzdělávání probíhá, aby nebyla zneužívána,“ poznamenává mluvčí resortu Jarmila Balážová.

Z nedávného vyšetřování České školní inspekce ale vyplývá, že rodiče se nejčastěji rozhodnou pro individuální výuku proto, že chtějí jiné vzdělávací metody, než uplatňuje škola. Letos kvůli tomu bylo podáno 73 procent přihlášek o individuální vzdělávání. Zdravotní postižení hrálo roli jen ve 12 procentech případů.

Konference společnosti Scio o domácím vzdělávání se konala zrovna v době, kdy prezident Miloš Zeman individuální výuku označil za blbost. Rodiče by podle něj museli mít už v prvních ročnících dostatečný a hluboký přehled v řadě předmětů. „Pokud by měli takové znalosti, jsou geniální a měli by být vystavováni v muzeu. Ale většina normálních rodičů samozřejmě umí jen něco a neumí všechno. A tak je to dítě ochuzeno, protože mu rodiče dávají jenom ty vědomosti, které sami mají. Zatímco učitel je školen na to, aby předával vědomosti ve všech oborech,“ řekl Zeman.

Největší počet individuálně vzdělávaných dětí, a to 404, jsou prvňáčci. Pokud chtějí rodiče učit doma je nebo děti z prvního stupně, stačí jim středoškolské vzdělání. U druhého stupně už je třeba mít vysokoškolský diplom.

Hana Žežulová, členka Asociace domácího vzdělávání, zažila podle svých slov ještě dobu undergroundu, když se rozhodla svou dnes sedmnáctiletou dceru neposlat do školy. Příští rok začne stejným způsobem učit již své třetí dítě. „Tehdy se pro tuto formu vzdělávání rozhodovaly spíše alternativní rodiny, to dnes ale neplatí. Rodiče jsou informovanější. Ještě před patnácti lety, když jel rodič dopoledne sám s dítětem tramvají, mysleli si ostatní automaticky, že jdou k lékaři. Nedošlo jim, že jde třeba s dítětem do muzea v rámci domácího vzdělávání,“ řekla LN Žežulová.

Muzea, scénky i projekty

Pestrou výuku měly i děti Veroniky Vieweghové. „První den jsme vstaly tak, abychom se začaly učit už v osm hodin ráno. Dcery přišly s taškami na zádech, vyndaly si penály,“ vzpomíná Veronika na dobu, kdy začala vyučovat své dcery. Ve chvíli, kdy tehdy šestiletá Sára nastoupila do „školy“, učit se s ní začala i mladší Bára. „Projížděly jsme učebnice, pracovní sešity a dělaly jedno cvičení po druhém,“ popisuje Veronika. Tento systém ale brzy u obou dívek narazil.

Více je bavilo seznamovat se s učební látkou právě v muzeích. Kapitol v učebnici se striktně Veronika nedržela. Nikdo ji k tomu ani nenutil. Věděla jen, co by za daný školní rok v daném ročníku měla jedna a pak i druhá školačka umět podle rámcového vzdělávacího programu. „Holky hodně bavily projekty. Když jsme třeba probíraly podnebná pásma, velmi je bavil severní pól. Hrály jsme divadlo, Dobytí severního pólu, pouštěly jsme si videa, kdy a jak byl dobytý. Děti pak o tom musely napsat příběh, takže si i zkoušely různé útvary,“ jmenuje Vieweghová.

Jednou za půl roku ale dívky do školy, ve které byly oficiálně zapsané, stejně musely, a to na přezkoušení. Jindy ale doma vzdělávané děti do kamenných škol téměř nevstupují. Samotou podle Žežulové přesto netrpí. Většina z nich je i tak vzdělávána kolektivně. Často se zkontaktuje více rodin a rodiče si výuku dětí rozdělují.

Obě dcery Vieweghové nyní docházejí na víceleté gymnázium. „Máme zkušenost, že 99 procent dětí se dostane na školy, které si vyhlédnou, i na velmi elitní,“ sdělila Žežulová.

A doma vzdělávané děti nepřijdou ani o vysvědčení. Hodnocení navrhuje přímo ten, kdo přijímá zodpovědnost za jejich výuku, nejčastěji rodič. „Podívá se na to školní metodik a společně se nějak dohodnou,“ dodává Žežulová.