Do názvu zákona se nedostalo jen jméno Babiš. Ale i Masaryk

Jeden z nejsledovanějších loňských zákonů – takzvaný lex Babiš –, který se snaží oddělit mediální, politickou a ekonomickou moc Andreje Babiše (ANO), sněmovna potvrdila. Není to poprvé v dějinách české a československé legislativy, kdy je název právního předpisu spojen se jménem konkrétního člověka.

Ministr financí Andrej Babiš po jednání vlády 28. listopadu v Praze. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ministr financí Andrej Babiš po jednání vlády 28. listopadu v Praze. | foto: ČTK
Ministr financí Andrej Babiš po jednání vlády 28. listopadu v Praze.

Pro zákon, který Poslanecká sněmovna, který sněmovna schválila ve středu 11. ledna, když přehlasovala veto prezidenta Miloše Zemana, se vžil název, který odkazuje na příjmení ministra financí a majitele holdingu Agrofert, kam patří i Lidové noviny – lex Babiš. I když by se našli mnozí, kdo netuší, o čem konkrétně novela zákona o střetu zájmů pojednává, označení se uchytilo. Andrej Babiš si může připsat prvenství v tom, že je jediný, s jehož příjmením se spojily dvě novelizace. Těžko na to ale bude v důchodu s chutí vzpomínat.

Poprvé se spojení „lex Babiš“ začalo skloňovat při projednávání služebního zákona. Vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) si v něm odpomohla od jednoho aktuálního problému, protože ve své sestavě měla jmenovaného ministra financí, který se tehdy nemohl prokázat čistým lustračním osvědčením – později soud rozhodl, že důkazy o Babišově spolupráci se Státní bezpečností neexistují. V době, kdy se Sobotkův tým ujímal správy země, ale bylo třeba rychle do zákona včlenit novinku, že členové vlády lustrační osvědčení dokládat nemusejí.

První případ ztotožnění ministrova jména se změnou zákona překryl případ druhý, novelizace střetu zájmů. Zamezuje přístup k veřejným zakázkám, nenárokové dotace a pobídky firmám, v nichž má člen vlády alespoň čtvrtinový podíl, a pro všechny nové ministry také zavádí úplný zákaz vlastnit média s výjimkou internetu.

Roman Pekárek

Přišel do sněmovny, svým hlasem zabránil konci vlády Petra Nečase (ODS) a odešel do vězení. Synopse popisuje bleskovou kariéru někdejšího místostarosty Kolína za ODS Romana Pekárka v nejvyšší politice. Coby náhradník se stal začátkem listopadu 2012 poslancem poté, co skupinka rebelů složila mandáty, protože nechtěla hlasovat pro daňový balíček.

Roku 2013 začala platit novela známá jako lex Pekárek, podle níž poslanec, který je za mřížemi, ztrácí nárok na plat, náhrady a další benefity, protože mu objektivní překážky v podobě mříží brání docházet na hlasování

Premiér Nečas s ním spojil revizi vyslovení důvěry vládě, takže se počítal každý jednotlivec. Kvůli tomu posloužil i tehdy zatím nepravomocně odsouzený Pekárek. Dva dny poté, co pomohl udržet koalici, se odebral do lavic pro nezařazené členy dolní komory a ještě před koncem roku se změnil v pravomocně odsouzeného za to, že se coby komunální politik nechal zkorumpovat.

Roku 2013 pak začala platit novela známá jako lex Pekárek, podle níž poslanec, který je za mřížemi, ztrácí nárok na plat, náhrady a další benefity, protože mu objektivní překážky v podobě mříží brání docházet na hlasování. Mandátu se ale Pekárek nevzdal a zůstal poslancem až do předčasného rozpuštění dolní komory.

Ivana Řápková

Za nápad „ne v naší vesnici“ si někdejší poslankyně za ODS a bývalá primátorka severočeského Chomutova vysloužila kritiku neziskových organizací. V rámci kampaně před volbami v roce 2009 Ivana Řápková slibovala, že zavede pravidlo „pětkrát a dost“. Neboli kdo se pětkrát po sobě dopustí přestupku, půjde do vězení nebo si pokutu odpracuje veřejně prospěšným způsobem.

Za nápad „ne v naší vesnici“ si někdejší poslankyně za ODS a bývalá primátorka severočeského Chomutova vysloužila kritiku neziskových organizací

Už tohle se začalo pojit s označením lex Řápková a jméno zůstalo i novele přestupkového zákona, který sněmovna nakonec přijala, s Řápkovou ve svých řadách, i když výsledná podoba je měkčí, než si někdejší primátorka představovala.

Nakonec platí, že až na tři měsíce smí obec ze svého území vykázat člověka, který v ní nemá trvalé bydliště a opakovaně se dopouští přestupků, jež vesměs souvisí s alkoholem a drogami.

Alena Vitásková a Jan Farský

Se svérázným nápadem přišla v rámci loňské kampaně do Senátu Alena Vitásková, předsedkyně Energetického regulačního úřadu. Podporu jí v ambici na dosažení místa v horní komoře poskytlo hnutí Úsvit a za svůj si vzalo i cíl předložit speciální návrh zákona, jímž by se znárodnil majetek podnikatele Zdeňka Bakaly.

Jedno z mála pozitivních pojmenování předlohy představuje lex Farský. Neformálně se tak označoval zákon o registru smluv, s nímž přišel poslanec TOP 09 a STAN Jan Farský.

„Umožnila by se i pozdější dražba Bakalova sídla na šumavské Modravě a jeho vydavatelství Economia, aby byla zachráněna aspoň část majetku, kterou nevyvedl do zahraničí,“ vysvětloval předseda Úsvitu Miroslav Lidinský. Myšlenka se objevila v souvislosti se způsobem, jakým Bakala dlouhodobě pojímal podnikání na severu Moravy, od podivně levné (pro něj) privatizace těžební firmy OKD přes rozprodej hornických bytů až po krach společnosti, která žádá, aby jí provoz sanoval stát.

Jedno z mála pozitivních pojmenování předlohy představuje lex Farský. Neformálně se tak označoval zákon o registru smluv, s nímž přišel poslanec TOP 09 a STAN Jan Farský. Od loňského léta platí, že smlouvy o všech veřejných výdajích nad 50 tisíc korun musejí povinně na web. Od léta se navíc aktivuje paragraf, podle nějž nezveřejněná smlouva vůbec neplatí.

David Rath a rod Schwarzenbergů

Od chvíle, kdy se někdejší středočeský hejtman a poslanec ČSSD David Rath ocitl ve vazební věznici, prudce vzrostla jeho zákonodárná iniciativa. V krátkém čase z cely vychrlil desítku návrhů, řešil regulaci psích bojových plemen, změnu ústavy nebo antikoncepci zdarma, zdůvodnění pak vyvěšoval na svém internetovém blogu. Chrlil zbytečně, ani jedním z jeho návrhů se poslanci nezabývali. Navzdory tomu se do historie zapsal, byť pasivně, a jeden lex Rath si zprostředkovaně na konto připsal.

V roce 1947 zvůlí tehdejších zákonodárců přešlo veškeré vlastnictví hlubocké větve rodu Schwarzenbergů na československý stát, a to bez náhrady. Speciálním zákonem si soudruzi museli pomoct, protože rod vystupoval proti nacismu a nevztahovaly se na něj Benešovy dekrety.

Před třemi lety Českou lékařskou komoru napadlo, jak by se dal vyřešit nedostatek vězeňských lékařů. Komora chtěla zákonem umožnit, aby lékaři ve výkonu trestu mohli pečovat o zdraví spoluvězňů. Ministerstvo spravedlnosti ale bylo vůči myšlence rezervované. Namítalo, jestli by bylo dobré, aby měl odsouzený lékař volný přístup ke skalpelům či ke kompletní anamnéze dalších trestanců a internetu.

Předlistopadoví komunisté dali právní historii pochybný dar v podobě zákona zaměřeného výslovně a neskrývaně na konkrétní osoby. V roce 1947 zvůlí tehdejších zákonodárců přešlo veškeré vlastnictví hlubocké větve rodu Schwarzenbergů na československý stát, a to bez náhrady – s výjimkou zaopatřovacího důchodu. Speciálním zákonem si soudruzi museli pomoct, protože rod vystupoval proti nacismu a nevztahovaly se na něj Benešovy dekrety.

Masaryk, Beneš, Štefánik a Havel

Jen v případě Masaryka byl zákon přijat ještě za života vyznamenávaného

Jsou i případy, kdy spojení slova lex s konkrétním příjmením znamená jedno z nejvyšších uznání. Takového vyznamenání se zatím dostalo čtyřem lidem: prezidentům T. G. Masarykovi, Edvardu Benešovi a Václavu Havlovi, patří k nim ještě jeden ze zakladatelů poválečné samostatné republiky Milan Rastislav Štefánik.

Každý z nich dostal svůj vlastní „lex“ o jediné větě, která konstatuje, že se zasloužil o stát. Jen v případě Masaryka byl zákon přijat ještě za života vyznamenávaného.

Lex Babiš: tisk ne, weby ano

V úterý 10. ledna, kdy sněmovna začala jednat o prezidentském vetu pro lex Babiš, vyšla zpráva časopisu Respekt, že senátor a hazardní magnát Ivo Valenta ovládl majetkovou většinu serveru Parlamentní listy. Nic na tom nemusí měnit, i když poslanci ve středu 11. ledna veto přehlasovali a novela zákona o střetu zájmů platí.

Ústavní soud

Její součástí je i zákaz jakéhokoli podílu v tištěných médiích, rozhlase a televizi. Bez ohledu na to, jestli se věnují zpravodajství, nebo jde o hudební stanici – stopka platí pro širokou skupinu politiků a úředníků, včetně zastupitelů, poslanců nebo ombudsmanky. Jinou širokou skupinu však pomíjí a tou je právě internet.

V důsledku přijaté normy proto může například zmíněný Valenta dál bez obtíží vlastnit Parlamentní listy, na kterých se daří neověřeným zprávám, ale nikdo z ministrů nemůže mít ani procento v časopisu o modelářství. Otázkou je, jak při takhle nastavené ochraně veřejného zájmu novela obstojí před Ústavním soudem, kam chce zákon poslat prezident Miloš Zeman i poslanci hnutí ANO.

Na jejich předsedu Andreje Babiše aspoň v současné době zákon dopadne nejpříměji. Babiš je stoprocentním vlastníkem holdingu Agrofert, pod který spadá vydavatelství Mafra, jehož součástí jsou i LN. Pokud bude Babiš chtít být po příštích volbách členem vlády či poslancem, musí to být bez tištěné a vysílací části Mafry, i když by si mohl ponechat server iDNES.cz – a pořád by liteře zákona dostál.

Další dva paragrafy

Podle všeho se vydavatelství takto parcelovat nechystá a hlavně teď stojí na okraji jeho zájmu. Větší starosti mu přidělávají jiné dva paragrafy, a to ty, které firmám, v nichž aspoň čtvrtinou disponuje člen vlády, zapovídají přístup k veřejným zakázkám, investičním pobídkám a dotacím.

Po schválení zákona ministr financí a vicepremiér Babiš vystoupil a ohradil se proti tomu, že by během působení ve vládě přihrál svým firmám nějakou dotaci, pomohl jí k zakázce nebo odpustil část daní. „Není pravda, že mám vliv na nějaké peníze pro svoje firmy. Na ministerstvu financí se rozdělují jediné dotace a ty jsou pro regionální školství,“ uvedl. Naopak premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) a s ním dalších 128 poslanců, kteří svými hlasy zdolali prezidentovo veto, schválení novely vítají s tím, že pomůže narovnat politickou soutěž a kultivuje prostředí.

„Ministři mají ve vládě hájit veřejný zájem, nemají podnikat, získávat dotace nebo se ucházet o veřejné zakázky. Nemůžeme ignorovat problém, který vzniká tím, že bohatí lidé vstupují do politiky, chtějí zastávat veřejné funkce a přitom se odmítají vzdát často velmi rozsáhlých podnikatelských aktivit,“ uvedl šéf vlády.

Svěřenský fond

Jestliže Babišovi záleží na tom, aby jeho firmy o státní zakázky nepřišly, musí je zhruba do konce ledna převést jinam. Zatím to oficiálně nepotvrdil, ale podle šířících se kuloárních informací vloží svůj majetek do svěřenského fondu. Díky tomu už podle práva nebude vlastníkem. Nic bližšího komentovat nechtěl. „Strukturu jako Agrofert je velice složité převést nebo prodat, bude to velice nákladné. Já vám k tomu nic neřeknu, protože v této chvíli to ani sám nevím,“ uvedl pouze.

Protože téměř jistě přejde Agrofert pod svěřenský fond, nebude prozatím třeba řešit, jakých dotací se omezení týká. Ani to ale není jasné. Ve schváleném zákoně se praví, že stopka se vztahuje na dotace, jak je definuje zákon o rozpočtových pravidlech. Z toho vyplývá, že se takové firmy nemohou hlásit o podporu z ministerstev, to by byly peníze přímo ze státního rozpočtu. Ale dle analýzy Parlamentního institutu by jim nic nemělo bránit k dotacím od obcí, krajů a státních fondů hospodařících s eurodotacemi, neboť mají vlastní právní subjektivitu a jejich výdaje nejdou přímo ze státního rozpočtu.

I to je otázka, na kterou může definitivně odpovědět až soud, náběh zákona tím ovšem zůstane nedotčen, žalobou se účinnost neodkládá. Verdikt Ústavního soudu nelze předjímat a všechno kromě jeho vyjádření jsou subjektivní náhledy. Nicméně podle expertů Parlamentního institutu a dřívějších komentářů Ústavního soudu to nevypadá, že by Babiš mohl uspět s argumentem o omezování vlastnických práv a své osoby.

Nastavování pravidel

Už existuje výklad, že ministr musí snést větší nepohodlí a omezení, protože to ústava předpokládá a protože si to demokracie zaslouží. Podobně to funguje i v jiných evropských státech, pravidla si každý nastavuje sám, jednotný unijní přístup není. Někde se pracuje spíše s ustálenou zvyklostí, jinde postup určuje zákon.

V České republice bylo zvykem, že politici při nástupu do funkcí své majetkové podíly převáděli na rodinné příslušníky nebo prodávali. Tomu se Babiš vyhnul a argumentoval tím, že stačí, když střet zájmů vždycky nahlásí a nenaplňuje jej.

Zbytek sněmovny ale namítal, že coby člen vlády se podílí na nastavování pravidel, ať už podmínkami dotačních programů, nebo legislativou, proto je nemravné, aby se pak jeho společnosti hlásily o státní podporu. „Takové pravidlo tady bylo vždy, jen přestalo být respektováno,“ řekl předseda TOP 09 Miroslav Kalousek.

Andrej Babiš není první

Lex Rath

  • Pojmenováno po lékaři a bývalém hejtmanovi Davidu Rathovi, který před soudem čelí obvinění z manipulace s veřejnými zakázkami,
  • Návrh, aby nemocné spoluvězně mohl ošetřovat uvězněný lékař .

Lex Pekárek

  • Pojmenováno po někdejším místostarostovi Kolína a poslanci ODS Romanu Pekárkovi, odsouzeném za korupci.
  • Pravomocně odsouzený poslanec ztrácí nárok na plat, náhrady a další benefity.

Lex Bakala

  • Pojmenováno po miliardáři Zdeňku Bakalovi.
  • Návrh na znárodnění podnikatelova majetku.

Lex Řápková

  • Pojmenováno po bývalé primátorce Chomutova a poslankyni ODS Ivaně Řápkové, která normu navrhla.
  • Právo obce dočasně vykázat člověka, který v ní nemá trvalé bydliště a opakovaně vrší přestupky.

Lex Farský

  • Pojmenováno po předkladateli poslanci Janu Farském (TOP 09/STAN),
  • Zákon nařizuje, aby všechny smlouvy o veřejných penězích nad 50 tisíc byly veřejnosti na očích na centrálním webu.

Lex Schwarzenberg

  • Pojmenováno po šlechtickém rodu.
  • Zákon z roku 1947 řeší převod veškerého majetku hlubocké větve rodu Schwarzenbergů na československý stát.

Lex Masaryk

  • Pojmenováno po prvním prezidentovi samostatného Československa T. G. Masarykovi,
  • Jednovětý zákon z roku 1930 o tom, že Masaryk se zasloužil o stát – stejný má ještě Štefánik, Beneš a Havel.

Lex Babiš

  • Pojmenováno po ministrovi financí, předsedovi hnutí ANO a majiteli holdingu Agrofert Andreji Babišovi.
  • Zakazuje, aby firmy členů vlády měly přístup k veřejným zakázkám a dotacím.
  • Politikům a vysokým úředníkům zcela zakazuje vlastnit média s výjimkou internetových.

Ruší ministrům povinnost doložit čisté lustrační osvědčení.

Kam s ním?

  • Andrej Babiš se musí zbavit svého stoprocentního majetkového podílu v holdingu Agrofert. Alespoň pokud chce, aby firmy v koncernu nadále dostávaly od státu zakázky a dotace – což chce.
  • Podle informací médií i LN bude řešením vytvoření svěřenského fondu. Jak uvedly HN, ministr financí do něj převede celý svůj majetek s výjimkou investičního fondu Hartenberg, v němž svůj podíl prodá.
  • Podle HN bude hlavní roli hrát poměrně nově založená akciová společnost AGABSY, která se dřív jmenovala Kostelecké maso uzeniny a pod Agrofert nepatřila.
  • Název má vycházet z počátečních písmem slov Agrofert, Andrej Babiš a SynBiol, v níž se schází ministrův majetek, který nepatří pod Agrofert.
  • V představenstvu AGABSY je dlouholetý Babišův právník Alexej Bílek, předseda představenstva Agrofertu Zbyněk Průša a Babišova partnerka Monika Babišová.
  • Majetek ve svěřenském fondu podle zákona nepatří zakladateli, správci ani tomu, v jehož prospěch fond je – osoby zakladatele a obmyšleného nejsou veřejně známé. Správce musí s majetkem nakládat podle statutu v zakládacích listinách, oficiálně vykonává vlastnická práva.