Aureola Jana Stráského jako starého poctivce právě padá. Už to není ten ředitel, který si jenom nechal nakukat, že proti kůrovci je třeba bojovat vždy a všude. A který proto poctivě bojuje a věří tomu, bez pomyšlení, že při tom ničí přírodovědně cennou bezzásahovou zónu. Když si na redukci vlastních odbojných pracovníků najal bývalého estébáka, jde poslední zbytek pochopení stranou. Stráský je úplně vedle odborně i lidsky.
Osobní pohovory v sídle odboru státní správy i vědy a výzkumu v Kašperských Horách vede nový personalista JUDr. Jiří Milička. Někdejšímu staršímu referentovi 18. odboru dokumentačně operativní nelegální rozvědky I. správy SNB poručíkovi Jiřímu Miličkovi už zřejmě otrnulo a zapomněl, že mu stále na krku visí krycí jméno Lesner. A že ze zveřejněného archivu Ústavu pro studium totalitních režimů nelze utéct, nosíte-li dané jméno a jste-li narozený 18. listopadu 1961.
Kdopak asi vyslal bývalého činovníka StB, jenž mohl hrát bezúhonnou postavu až do důchodu, aby se opět začal se plést jiným lidem do životů?
Kdopak ho asi vyslal, že z podnikatelského prostředí, kde mohl hrát bezúhonnou postavu až do důchodu, opět vstoupil na riskantní pole a začal se plést jiným lidem do životů? Musí to být důležitý úkol! Nemá-li Stráský v úmyslu po kácení v Ptačím potoce rozehrát i druhou frašku, bude ho muset vyhodit. Pokud se ovšem konečně neprobudí věčně spící režisér na ministerstvu životního prostředí Tomáš Chalupa a konečně nevyhodí celou tu šmíru.
Umanutí nástěnkáři
Miličkova dekonspirace se provalila na věci tak marginální, jako je nástěnka. Rozvášnilo ho, co si to ti pracovníci správy na ni připichují.
Jen to, co je zajímá. Pozvánky na koncerty, zprávy o konání různých akcí a výzvy typu nepotřebuje-li někdo bundičku, z které dcerka vyrostla. A když se něco někde napsalo o Šumavě, někdo to tam pro ostatní připíchl. Tak to šlo léta. V současné době, kdy je zpochybňován princip národního parku, samozřejmě články o Šumavě podstatně zhoustly. Starý instinkt přinutil Miličku hledat v tom projev nepřátelský vůči Stráskému zřízení. A podal hlášení.
Věc dostal na starost nový vedoucí státní správy Václav Braun, další výtečník, jemuž před příchodem na park hrozilo - pro vlastní odbornou nezpůsobilost - odnětí autorizace k posuzování projektů. Neobstál ani jako psycholog. Veškeré materiály z nástěnky zabavil a odvezl je z Kašperských hor „k analýze“ do Vimperka, kde sídlí správa parku. Po ideovém posouzení byly některé z nich označeny jako dehonestující.
To samozřejmě ještě povzbudilo aktivitu. Po Braunově odjezdu se na nástěnce objevilo několik dalších článků, přibyl výstižný krátký verš z Karla Kryla „…jaro karty míchá pro záda shrbená a přetěžko se dýchá a svítí červená“ a nástěnka byla z recese rozčleněna na část „cenzurováno“ a „necenzurováno“.
Už zase ryjem držkou v zemi
Další den, když zjistil, co je na nástěnce, popadl Miličku amok. Ta ideová nezralost a neposlušnost úředníků a vědců! Náhodně na chodbě zahlédl referentku státní správy Elišku Priharovou a rozkřičel se na ni: „Paní inženýrko, ta nástěnka bude holá a čistá jako slovo Boží!“ Odmítla: „Nemám to v náplni práce!“ Cítí, že si tím zpečetila další osud. Jejím představeným je Braun, který jí vyhrožoval, že může za to, že Miličkovi nevyhověla, přijít o místo.
Šumavským parkem prochází druhá vlna normalizace. Už zase vadí „nevhodné“ texty, byť převzaté z veřejných zdrojů. Upřednostňují se „ideové kroky“ před vlastní prací. Rozhodují nekompetentní vedoucí.
Braun by měl být osobností, která vyděluje státní správu z ostatní činnosti národního parku, neboť ta má být závislá jen na zákonu a ne na ideovém přání personalisty nebo i ředitele. Místo toho se chová extrémně submisivně.
Odvolání nepohodlné referentky kvůli nástěnce by se mnoha pochybným investorům velmi hodilo
Autor tohoto článku je ovšem přesvědčen, že se především hledá záminka, jak se zbavit neústupné úřednice, která ještě před příchodem nynějšího vedení parku navrhla ke zbourání několik černých staveb na území národního parku, a tehdejší vedoucí státní správy rozhodl podle jejího návrhu. Kolem všech těchto staveb teď sílí velké tlaky rozhodnutí zvrátit. Stavební úřady dlouze váhají s přikázáním demolice. Odvolání referentky kvůli nástěnce by se mnoha pochybným investorům velmi hodilo. Ostatně tři z těch černých staveb visely na zakázané nástěnce jako odstrašující příklady.
S nástěnkou byl ještě týž den učiněn krátký konec: správce domu ji nechal odstranit. Zbyla prázdná zeď. A na ní se zničehonic objevil nápis: „Karle Kryle, už zase ryjem držkou v zemi.“ A přibylo parte se zapálenou svíčkou.
Prokouknutá finta
Oficiálním cílem osobních prověrek v Národním parku Šumava bylo přehodnotit pracovní náplně. Všichni, kteří tím procesem prošli, jsou přesvědčeni, že je to ve skutečnosti výběr, které ze zaměstnanců vyhodit. A loajalita k současnému vedení by nemusela být zanedbatelným kritériem.
Zoolog Pavel Šustr se však domnívá, že všichni jeho kolegové jsou natolik odborně vyprofilovaní, že žádný z nich nebude falšovat výsledky své vědecké práce podle něčích přání. Ani chvilku neváhal, zda můžeme jeho jméno v této souvislosti zveřejnit. „Myslím, že mám dobrý projekt a kvůli němu mě vyhodit nemohou,“ říká Šustr. A pokračuje: „Pro mne osobně je důležité stát si za tím, co říkám, a neříkat to, co ode mě někdo očekává.“
Asi není s tímto názorem osamocený. Vzali jim nástěnku, zůstaly jim dveře. A na nich je nejcitovanější Kryl. Například: „Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou. Ti co kradli po léta, dvojnásobně kradou.“
