Volební kampaň do Evropského parlamentu letos probíhá ve stínu „nejvážnějšího ohrožení evropské bezpečnosti za poslední generaci“, jak ruskou vojenskou anexi Krymu označil generální tajemník NATO. Nevyprovokovaná invaze ukrajinského poloostrova je podle některých pozorovatelů jen předehrou k ruské intervenci v ukrajinském vnitrozemí – pod záminkou ochrany ruskojazyčného obyvatelstva.
Kreml se nyní snaží zpochybnit předčasné ukrajinské prezidentské volby plánované na tentýž květnový týden, jako se konají volby evropské. „Bude-li Moskva situaci na Ukrajině dále destabilizovat, sáhne EU k hospodářským sankcím,“ varoval předseda Evropské rady Herman Van Rompuy.
Je proto pochopitelné, že se vůči evropské reakci na ruský postup na Ukrajině vymezují i kandidáti do Evropského parlamentu. Ne vždy tak činí v souladu s partajními sekretariáty či s kolegy s vládní odpovědností. Za své distancování se od „pro-ukrajinského“ postoje české diplomacie už se lídr eurokandidátky vládní ČSSD Jan Keller dočkal pochvaly od šéfa sdružení Přátel Ruska v České republice.
I na kandidátkách jiných demokratických stran se však najdou jednotlivci, kteří mají na problematiku buď „neortodoxní“ pohled, anebo jsou do dění na Ukrajině, respektive do problematiky obchodu s Ruskem, zasvěceni lépe, než jejich voliči asi obecně tuší.
Rodinné vazby
Někteří kandidáti do Evropského parlamentu jsou do problematiky obchodu s Ruskem zasvěceni lépe, než jejich voliči asi obecně tušíNapříklad „trojka“ na kandidátce favorizovaného hnutí ANO Dita Charanzová v minulosti zastupovala Česko ve výboru pro společnou vnější obchodní politiku při Radě EU, kde jsou hospodářské vztahy s Ruskem stěžejním tématem. Autorka studie Surovinové strategie Evropské unie: globální a domácí výzvy navíc slýchá slova „obchod“ a „Rusko“ v téže větě odmalička: její otec, nynější generální konzul v Petrohradě Karel Charanza, působil už od poloviny osmdesátých let jako činovník obchodně-diplomatických zastupitelství střídavě v Moskvě, Vladivostoku či Jekatěrinburgu.
K případnému embargu se Charanzová nicméně staví vcelku otevřeně: „Sdílím plně názor mého kolegy pana Jančárka,“ odkázala nás na vyjádření spolukandidáta, který přijetí hospodářských sankcí označil za jednu z možností, „jak by EU mohla reagovat, pokud by naše pobídka k deeskalaci nebyla vyslyšena“.
Osobní vazbu k „ukrajinské otázce“ má i další kandidátka ANO, rodilá Ukrajinka Naděžda Šišková. „Po (krymském) referendu je potřeba tlak ještě zesílit, protože hrozí další ruská agrese,“ horuje pro solidaritu se zemí, kde žila do svých 30 let, v rozhovoru pro list 5 plus 2. „Že ruská strana tvrdí, že zachraňuje své lidi před fašisty, nacionalisty a banderovci, je jen propaganda,“ hájí nynější kyjevskou vládu.
Té se naopak už dopředu obával jiný eurokandidát s rodinnými vazbami na Ukrajině, lidovec Petr Vysloužil. „Když pozorně sleduji současné události a porovnám je s těmi, co přinášela oranžová revoluce, tak to ve mne vzbuzuje obavy, jaká vláda bude nastolena v případě vítězství těchto sil. Podpora těmto silám se mi zdá ne zcela na místě. Podpora poslance Schwarzenberga tomuto hnutí se ukazuje jako chyba,“ distancoval se Vysloužil zkraje roku od sympatií projevovaných proevropským demonstrantům na Majdanu.
Na svém blogu si kandidát vládní strany také postěžoval, že Česko na setkání evropských ministrů zahraničí neprosazovalo obstavení majetku ukrajinského opozičního předáka Vitalije Klička. Ten byl přitom o necelý měsíc později čestným hostem sjezdu Evropské lidové strany v Dublinu.
Není se čeho bát
Za opoziční, ale rovněž nominálně „prozápadní“ občanské demokraty kandiduje do EP mimo jiné i analytik z Institutu Václava Klause Jan Lupoměský. „Celý konflikt na Ukrajině rozhodně není černobílý, jak je prezentován v médiích a rozhodně nelze zúžit na jeho poslední fázi – připojení Krymu k Ruské federaci,“ relativizuje anexi ukrajinského území poradce exprezidenta Klause. „Nechápu, co je nyní cílem euratlantické diplomacie? Změnu statutu Krymu jeho obyvatelé nepřijmou, nelze ji zařídit ani nařídit. V tomto ohledu jsou sankce jen laciné gesto mocností pro domácí část veřejnosti,“ uvedl v prohlášení pro ČESKOU POZICI.
Do Evropského parlamentu kandiduje za ODS také ukrajinsky hovořící absolvent Státní univerzity v Kyjevě Marcel Kollmann. „V každém případě nelze jistě ponechat anexi bez povšimnutí, protože s tímto jevem máme sami historickou zkušenost. Tehdy to bylo vnímáno jako zrada. Otázkou je, nakolik je kdo ochoten riskovat hospodářský pokles oproti správnému vnímání rozložení světa,“ míní Kollmann.„Osobně se domnívám, že Rusové ustojí jakýkoliv bojkot od kohokoliv,“ říká kandidát ODS Marcel Kollmann
„Osobně se domnívám, že Rusové ustojí jakýkoliv bojkot od kohokoliv. V případě technologické nouze mají docela slušně vybaveného souseda – Čínu. Takže si osobně myslím, že mimo diplomatickou úroveň nemají jakékoliv jiné sankce valný účinek,“ vysvětluje důvody ke skepsi. Diplomatická jednání si však představuje vcelku neotřele: „Ideálním prostředníkem by dle mého názoru byl někdo ze zemí střední nebo východní části EU, někdo, kdo má s jednáním s Rusy zkušenost (…) kdo s nimi sdílel společnou minulost, jako tomu bylo v případě bývalých socialistických zemí střední a východní Evropy,“ naznačil domněnku, že snad zrovna Poláci nebo Lotyši mají za dané situace potřebně „chladnou hlavu“.
Svéráznou reakci na „nejvážnější ohrožení evropské bezpečnosti za poslední generaci“ navrhuje eurokandidát Strany zelených Šádí Shanaáh. EU by podle něho měla jednostranně zrušit pro Rusy vízovou povinnost, aby jim umožnila „vycestovat na území ,nepřítele‘ a poznat na vlastní oči, jak se věci mají“. Nehledě na to, že například v Praze je už dnes Rusů nevídaně, byl bezvízový styk s Ruskem v tomto smyslu Ukrajině málo platný.
Až hluboko na 19. místě kandidátky vládní ČSSD se „schovává“ Miloš Balabán, který má z ruské bezpečnostní politiky doktorát. Podle něj je otázka případného rozšíření hospodářských sankcí irelevantní, „protože ruské politické a vojenské vedení si po Krymu musí být vědomo politické ceny takové operace, která by navíc stála značné finanční prostředky.“ Vrchní velitel aliančních sil v Evropě generál Philip Breedlove ovšem připouští, že ruským silám by k okupaci jihu a východu Ukrajiny stačilo tři až pět dní.
