Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Dny Jeruzaléma nejsou o Izraeli, ale o městu

  9:57
V Plzni a Praze se od 19. do 23. června koná třetí ročník festivalu Dny Jeruzaléma. Jeho ředitelka Marina Šternová v rozhovoru zmiňuje novinky, i proč je nesmyslné bojkotovat izraelské umělce.

Ředitelka Dnů Jeruzaléma Marina Šternová. foto: Česká pozice

„Neznám jediného pravicového izraelského umělce,“ říká mimo jiné ředitelka Dnů Jeruzaléma Marina Šternová v rozhovoru s ČESKOU POZICÍ. Chceme-li prý slyšet hlas jiný než hlas politické reprezentace, neměli bychom se uchylovat k jejich bojkotu.

ČESKÁ POZICE: Cílem festivalu Dny Jeruzaléma je podle jeho organizátorů zprostředkovat obraz města, které zásadně ovlivnilo evropskou kulturu. Co se vám spontánně vybaví, když se řekne Jeruzalém?

ŠTERNOVÁ: Je to město zatížené historií a památkami, náboženstvími a konflikty. Nese si stigma. Zároveň je ale Jeruzalém neuvěřitelně duchovní město. Obsahuje i skrytou undergroundovou kulturu, která není tak moc vidět. Aby člověk poznal tuto druhou stránku města, musí tam žít delší dobu.

ČESKÁ POZICE: Je vaším záměrem přiblížit českému publiku právě tuto stránku Jeruzaléma?

Jeruzalém je město zatížené historií a památkami, náboženstvími a konflikty. Nese si stigma.

ŠTERNOVÁ: Ano, ukázat tu druhou tvář města. Praha i Jeruzalém jsou podobně zatížená tím, že je v nich spousta památek. Když turisté přijedou do Prahy, jdou se podívat na Karlův most a Pražský Hrad. Za čtyři dny jsou s tím hotoví. Takhle to člověk může udělat i s Jeruzalémem. Ale ve městě se toho skrývá mnohem víc. Se Dny Jeruzaléma se spíše zaměřujeme na mladé umělce, nejen mainstream a známé tváře. Hledáme spíš začínající hvězdy, lidi, kteří mají potenciál, aby jednou byli velcí. Jeruzalém se tím představuje trochu v jiném světle.

ČESKÁ POZICE: Co letošní, v pořadí třetí ročník festivalu nabídne jiného oproti dvěma předchozím?

ŠTERNOVÁ: Zajímavější je v tom, že máme koprodukční projekty. Byl to jeden z cílů, které jsme si letos vytyčili. Chtěli jsme, aby nevznikla jen přehlídka jeruzalémských umělců, ale i trvalejší spolupráce. Umělce, které přivážíme, jsme už dopředu propojili s českými kolegy. Výsledkem je koprodukční výstava designu a volného umění s názvem (Id)entity. Probíhá v plzeňském Depu 2015 a představuje 30 multidisciplinárních umělců z Plzně a z Jeruzaléma. Přihlásili se na základě otevřené výzvy na plzeňské Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara a na výtvarné akademii Bezalel v Jeruzalémě. Třicet závěrečných děl společně vybraly jeruzalémská a česká kurátorka.

Druhý koprodukční projekt je taneční představení. Z Jeruzaléma jsme pozvali choreografku Sofii Krantzovou, která se jako tanečnice účastnila prvního ročníku našeho festivalu. Od té doby profesně povyrostla a v letošním roce byla v rámci rezidenčního programu na měsíc v Plzni, kde vytvořila zcela nový koncept představení s devíti českými tanečníky. Pod názvem White Piece bude premiérově uvedeno 19. června v Plzni.

Jak to bude mezi mezi těmito lidmi fungovat dál, už je na nich. Jsem ráda, když spolu umělci začnou později pracovat nezávisle na nějakých institucích nebo festivalu. Docela se to daří, dobře to funguje.

Další novinkou třetího ročníku je, že jsme změnili vizuál festivalu. Chtěli jsme, aby byl hodně veselý a barevný. Vyrobila jej pro nás grafička Barbora Klimszová.

ČESKÁ POZCIE: Vaše zkušenosti s navazováním kulturních vztahů se neomezují jen na festival Dny Jeruzaléma. Od roku 2009 jste téměř pět let zastávala pozici kulturní a tiskové atašé ČR v Izraeli. Jaký projekt z této doby považujete za svůj největší úspěch?

ŠTERNOVÁ: Měla jsem na starosti kulturu, školství a vědu. V téhle oblasti je velmi jednoduché pracovat, protože v ní vždy narazíte na moc zajímavé lidi, kteří chtějí kooperovat. Výsledků proto bylo více. Velkou akcí, kterou jsem organizovala, byl hudební festival, který jsme nazvali Prague – Tel Aviv Urban Party. Vystupovaly tam dvě české kapely – Fast Food Orchestra a Už jsme doma – a zároveň místní telavivské skupiny. Akce byla velmi úspěšná, přišlo na ni asi dva tisíce lidí. Na jejím základě začaly kapely spolupracovat dále. Některé z těch telavivských uspořádaly turné v Česku, Fast Food Orchestra naopak jel znovu do Izraele. Hlavní úspěch je, když projekty později fungují nezávisle na ambasádě.

Chtěli jsme, aby nevznikla jen přehlídka jeruzalémských umělců. Umělce, které přivážíme, jsme proto už dopředu propojili s českými kolegy.

Před časem jsem organizovala izraelské turné kapele Please The Trees, nyní se tam prý chystají jet sami, po vlastní ose. Vazbu už tam mají od minule. Důležité je dát první impuls, pak už to jede samo.

Historicky asi největší českou kulturní akcí, která se v Izraeli konala, byly v roce 2012 Dny Prahy v Jeruzalémě. Cílem bylo ukázat Prahu v trochu jiném světle. Zaměřili jsme se na alternativní kulturu a pojali jsme to hodně megalomansky. Z původně plánovaných tří až čtyř dnů jsme udělali celý měsíc, během nějž jsme podnikli do města úplnou invazi. Různé akce probíhaly paralelně. Dovézt například Obludárium Divadla bratří Formanů do centra Jeruzaléma vyžadovalo opravdu hodně energie. Bylo to šílené a skoro jsme se z toho zbláznili, ale povedlo se. Považuji to za velký úspěch. Představení byla vyprodaná. V recenzích všech místních periodik jsme dostávali pět hvězdiček z pěti. Paralelně probíhala hudební a taneční vystoupení, výstavy. Měli jsme tam jazzové těleso, jemuž vévodil Jaroslav Jakubovič, který je původem z Čech, ale přestěhoval se do Izraele a odtud do Ameriky. To byl opravdu zlatý hřeb mého působení.

ČESKÁ POZICE: Říkáte, že se tyto akce v Izraeli setkaly se vřelým přijetím. Jaký je vztah Izraelců k české kultuře obecně?

ŠTERNOVÁ: Mají ji moc rádi. Je jim blízká díky našemu trošku ironickému humoru. Když se řekne „česká kultura“, mají velký respekt. Hodně znají literaturu a film. Znají osobnosti, kterými jsou Miloš Forman nebo Milan Kundera. V rámci našeho festivalu přivážíme izraelského filmaře Dana Wolmana, který v Plzni uvede evropskou premiéru svého filmu Režisérova úzkost. Když vyprávěl svým přátelům, že jeho film bude uveden v České republice, řekli mu prý, že se nemusí bát, že by ho diváci nepochopili, protože jeho film je tak trochu český. Prý má v sobě lidskost a český humor. Wolman prý sice přesně neví, co tím mysleli, ale vzal to jako velký kompliment. České kultury si Izraelci zkrátka cení a dobře ji přijímají.

ČESKÁ POZICE: V jaké kulturní oblasti je podle vás vzájemná komunikace nejintenzivnější?

ŠTERNOVÁ: Izraelci znají český film a literaturu. V posledních letech se ale například Lukáš Přibyl z Českého centra snaží zprostředkovat jim i jiné oblasti.

ČESKÁ POZICE: Jakou máte naopak zkušenost s Čechy? Jak vnímají izraelskou kulturu, co z ní znají?

ŠTERNOVÁ: Myslím si, že mladší generace zná izraelský film a hudbu. Spousta lidí u nás ví, o koho se jedná, když se řekne třeba Asaf Avidan.

ČESKÁ POZICE: Jako diplomatka jste měla možnost dobře poznat naši zahraniční kulturní politiku. Je podle vás důležitá? Má v ní Česká republika nějaké mezery?

Tam, kde selhávají všechny ostatní komunikační kanály, máme kulturu a jazyk umění jako poslední nástroj.

ŠTERNOVÁ: Jsem přesvědčená, že bychom měli kulturní diplomacii hodně využívat, protože je to důležitý nástroj. Máme v ní ještě co dohánět. Říká se, že tam, kde selhávají všechny ostatní komunikační kanály, máme kulturu a jazyk umění jako poslední nástroj. Skrz umění se lidé mohou domlouvat bez ohledu na rozdíly nebo svá politická přesvědčení. Je to dar od Boha, který nás spojuje. Tenhle motiv použil ve své úvodní řeči při otevření výstavy (Id)entita Josef Mištera, děkan plzeňské Fakulty designu a umění. Myslím, že má pravdu. Umění může prolamovat různé bariéry.

ČESKÁ POZICE: Dny Jeruzaléma deklarují, že jsou čistě nepolitický, umělecký festival. Přesto si dovolím položit vám politickou otázku – jak vnímáte současnou atmosféru v Izraeli?

ŠTERNOVÁ: Je to země, která už je několik desítek let ve válce. Odráží se to samozřejmě i na společnosti. Je to komplikovaná situace. Když jsem působila na české ambasádě v Izraeli, jezdila jsem poměrně často i do Palestiny – na Západní břeh, byla jsem i v Gaze. Na obou stranách znám velmi zajímavé a schopné lidi, kteří touží po dialogu. Po tom, aby se situace uklidnila, aby se vyřešila tak, aby lidé mohli normálně žít.

ČESKÁ POZICE: Řada vůdčích izraelských intelektuálů jako Amos Oz nebo David Grossman současné politické vedení země ostře kritizují. Je v Izraeli patrné, že se kulturní scéna od vládní politiky distancuje?

ŠTERNOVÁ: Vtipné je, že v Evropě aktivisté občas volají po bojkotu izraelských umělců. Přijde mi, že je to absurdně kontraproduktivní. Neznám jediného pravicového izraelského umělce. Všichni svojí tvorbu současnou izraelskou společnost komentují. Jsou velmi kritičtí sami k sobě, mají velkou sebereflexi. Proto mi přijde úsměvné volat po jejich bojkotu. Právě od nich se můžeme dozvědět, jak situaci v zemi vnímá jiná část populace, než politické špičky.

ČESKÁ POZICE: Mají izraelští umělci nějaké společné téma kritiky?

Konflikt mezi Izraelci a Palestinci se táhne příliš dlouho a není možné, aby jej člověk, který v izraelské společnosti žije, nějakým způsobem nekritizoval nebo nevnímal.

ŠTERNOVÁ: Každý z nich má své téma. Konflikt mezi Izraelci a Palestinci se táhne příliš dlouho a není možné, aby jej člověk, který v izraelské společnosti žije, nějakým způsobem nekritizoval nebo nevnímal. Umělcům vadí mnoho věcí. Záleží také na tom, kde žijí. Napříkald Avraham Jehošua je z Haify, David Grossman z Jeruzaléma. Oba se vztahují k místu, kde žijí.

ČESKÁ POZICE: Ví se, že někteří mladí umělci z Izraele odcházejí, aby nemuseli absolvovat povinnou vojenskou službu. Je tento odliv mladých lidí masivní, nebo se jedná spíš o jednotlivce?

ŠTERNOVÁ: Těžko říci. Vím, že hodně Izraelců bydlí v Berlíně. Nevím, jestli jen kvůli tomu, že nechtějí vstoupit do armády. Možná hraje roli i to, že je strašně únavné žít někde, kde musíte neustále reagovat na dlouhý konflikt. Hodně Izraelců cestuje po Evropě, zůstávají tu i delší dobu, ale nakonec se vracejí do Izraele.

ČESKÁ POZICE: Říkáte, že žít ve stínu konfliktu je náročné, ale někteří lidé to vnímají i pozitivně. Izrael jim připadá jako země, kde jsou lidé spontánní a umějí se radovat, kde prožívají každý den, protože budoucnost je nejistá. Vnímáte to podobně?

ŠTERNOVÁ: Myslím si, že celý Blízký východ je spontánnější a veselejší. Lidé tam obecně žijí ze dne na den. Nikdy nevíte, co bude zítra.

ČESKÁ POZICE: Zpět od Izraele k letošnímu festivalu Dny Jeruzaléma. Co si od letošního ročníku, který se uskuteční v Plzni a v Praze slibujete?

ŠTERNOVÁ: Je důležité říci, že náš festival není o Izraeli, ale o Jeruzalémě. Vnímáme jej a na festivalu prezentujeme jako místo, které má tisíciletou historickou tradici, k němuž se vztahuje evropská kultura. Je to město, kde se potkávají různé kultury a náboženství. Od festivalu si slibuji to, že se lidé jako minulý rok přijdou podívat, ocení koprodukční projekty, které mi přijdou důležité. A že se jim festival bude líbit.

Marina Šternová

Pochází z Prahy. Vystudovala mezinárodní vztahy a diplomacii. Při škole pracovala jako tajemnice bývalého ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera. Poté absolvovala Diplomatickou akademii a nastoupila na Ministerstvo zahraničních věcí, kde se věnovala bezpečnostním otázkám a podílela se na projednávaní tématu v rámci předsednictví ČR v EU. Následně byla vyslána do jako kulturní a tisková atašé České republiky do Izraele, funkci zastávala téměř pět let. Aktuálně působí jako ředitelka festivalu Dny Jeruzaléma.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!