Lidovky.cz

Divadlo potřebuje dotace a ředitel musí umět politiky přesvědčit

  8:29
V Česku jsou dva extrémy, buď ředitelé divadel zůstávají ve funkci celou kariéru, nebo se střídají jak na orloji. Dlouholetý ředitel Divadla J. K. Tyla a nynější ředitel Národního divadla Jan Burian tvrdí, že chyba je v systému.

Ředitel Národního divadla Jan Burian. foto:  Michal Sváček, MAFRA

Národní divadlo se nesmí děsit samo sebe, říká v rozhovoru Jan Burian.

LIDOVÉ NOVINY: Jste první polistopadový ředitel, který má šanci pracovat i druhé funkční období. Je to normální?

BURIAN: Ano. Normální je, když ředitelé, kteří řádně plní svůj program a nemají žádný průšvih, mohou pracovat nejméně dvě období. To souvisí už s jejich výběrem. Asociace profesionálních divadel je toho názoru, že divadlo má být kontinuálně spravováno orgánem, který může mít podobu třeba správní rady. Dosavadní systém výběru šéfů je totiž nenormální. Je založený na tom, že se svolá ad hoc výběrová komise, která nepřebírá za svou volbu žádnou zodpovědnost. A když se ředitel někomu ze zřizovatelské instituce znelíbí, tak se svolá zase jiná komise. To se stále opakuje a v důsledku to vede k tomu, co se v minulosti dělo nejen v Národním divadle, kde byla situace opravdu extrémní. Přede mnou bylo od roku 1990 sedm ředitelů, tři byli regulérní a jeden porevoluční, který odstoupil po krátké době. Dva, kteří prošli výběrem, byli odvoláni bez udání důvodu před koncem svého období. Ostatní ředitelé byli „provizorní“.

LIDOVÉ NOVINY: To je tedy bilance. Nevzpomínám si, že by se něco takového dělo v ostatních kulturních institucích zřizovaných ministerstvem kultury. Nebo se pletu?

BURIAN: Ne. Není tomu tak ani v institucích městských. Ředitelé divadel, která fungují, ve svých funkcích zůstávají, třeba Stanislav Doubrava v Naivním divadle v Liberci, Igor Stránský ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti nebo Stanislav Moša v Městském divadle Brno. Brněnským radním to také došlo a po všech nesmyslných diskusích funkční období prodloužili i Martinu Glaserovi, protože Národní divadlo v Brně vede dobře. Systém je špatný, mezi politikou a institucí má být orgán, který věci rozumí a má odpovědnost.

LIDOVÉ NOVINY: Zdá se, že selhává ministerstvo. Jsou tedy na vině nekompetentní ministři kultury?

V českém divadle jsou dva extrémy, buď ředitelé zůstávají ve funkci celou kariéru, protože divadlo šlape a oni si vytvoří dobré lokální vztahy a zůstávají a to nemyslím nijak pejorativně. Anebo je to opačně, ředitelé se stále střídají.

BURIAN: Primárně je chyba v systému. Systém správy vysokých škol nebo vědeckovýzkumných institucí už byl zreformován, kulturních institucí nikoliv. Systém musí vždy sledovat rovnováhu mezi změnami a stabilitou. V českém divadle jsou dva extrémy, buď ředitelé zůstávají ve funkci celou kariéru, protože divadlo šlape a oni si vytvoří dobré lokální vztahy a zůstávají a to nemyslím nijak pejorativně. Anebo je to opačně, ředitelé se stále střídají. Výhodou městských divadel je, že nad nimi bdí rada města, která je de facto v roli správní rady svých příspěvkových organizací. Rada je kolektivní orgán, kde se hlasuje, a nerozhoduje jen jeden člověk, který právě podlehl nepravdivým informacím nebo věčným kverulantům.

LIDOVÉ NOVINY: U nás se také střídají ministři jako apoštolové na orloji. Není problém i v tomto čilém pohybu?

BURIAN: Je, já sám jsem jich za dobu působení v ND zažil pět. Náš nový šéf baletu, který přišel z Německa, mi teď při zahájení sezony řekl: Já jsem tady rok a už máme třetího ministra kultury, to je tady normální?

LIDOVÉ NOVINY: Před vaším jmenováním nebylo půl roku jasné, co se bude dít. Jestli se vypíše veřejné, nebo uzavřené řízení, jestli vás ministr jmenuje, či odvolá. V Národním se plánuje na tři roky dopředu, jak lze v takové situaci pracovat?

BURIAN: Velmi obtížně, zvlášť když jsme nutně potřebovali řešit výběr nového uměleckého ředitele opery. Krize vyvolaná zásahem ministra Balvína v létě 2013 ale přinesla paradoxně jednu dobrou věc. Národní má teď ve zřizovací listině stanoveno, že ministr se bude radit s garanční radou. Nový ministr se s ní sešel a seznámil se s materiály, které pro něj připravili.

LIDOVÉ NOVINY: Jak by to mělo vypadat v optimálním případě?

Do Národního se od roku 1983 v podstatě neinvestovalo. Teď jsme konečně začali. Není dost zkušeben, máme nevyhovující dílny, sklady – to se nedá stihnout za rok, to se dělá léta. Kdybych nebyl tak dlouho ředitelem v Plzni, nikdy by se nepostavilo nové divadlo.

BURIAN: Nejméně dva roky předtím, než ke změně dojde, se má vědět, jaká ta změna bude. Podobně se má postupovat u velkých souborů, jako je opera. Ve Vídni jsou ředitelé Státní opery jmenováni s předstihem tři a půl roku. Jestli člověk má realizovat svůj program, tak ho musí připravit, domluvit si podmínky a s institucí se seznámit. Rychlé střídání nikdy ničemu nepomohlo. V Národním je třeba realizovat řadu projektů nejen uměleckých, ale také takových, které zlepšují podmínky. Do Národního se od roku 1983 v podstatě neinvestovalo. Teď jsme konečně začali. Není dost zkušeben, máme nevyhovující dílny, sklady – to se nedá stihnout za rok, to se dělá léta. Kdybych nebyl tak dlouho ředitelem v Plzni, nikdy by se nepostavilo nové divadlo. To samé v Ostravě, kde je delší dobu ve funkci Jiří Nekvasil a kde se investuje.

LIDOVÉ NOVINY: Ale taková rozhodnutí musí být politická. Musí se ředitel divadla zaplést s politiky, nebo jak to je?

BURIAN: V zemích, kde již léta fungují sofistikovanější systémy, vždy existuje nějaký orgán, který pomáhá politikům se v problematice vyznat. Což neznamená, že konečné rozhodnutí není politické. Je. Politika je správa věcí veřejných a také správa veřejných peněz a nikdo politikům právo rozhodovat nebere, protože za to také zodpovídají. Podezření, že toužíme po tom, aby do divadla politika nezasahovala, je v tomto smyslu liché. Každý ředitel ví, že divadlo potřebuje dotace, a on musí umět politiky přesvědčit a mít správné argumenty. A to ví předseda Akademie věd stejně jako ředitel muzea a nemocnice.

LIDOVÉ NOVINY: Za pět let vašeho působení jste největší problémy měl s odboráři z operního souboru. Jak ty spory a kritiku z jejich strany vidíte?

BURIAN: Jsme jedním z největších producentů operního divadla ve světě. Fúze Státní opery a Národního divadla, kdy pod jednou institucí jsou dva operní soubory, tedy dva sbory a dva orchestry, nebyla šťastná. Nebyla přesvědčivá. Střídání ministrů, odvolávání ředitelů, fúze, to všechno uvnitř divadla a zejména v opeře vytvořilo nedůvěru vůči vedení i vůči ministerstvu. Strávil jsem roky tím, že jsem přesvědčoval zpěváky a hudebníky, že Státní opera se opravuje proto, aby tam byla opera a balet. Situace se ale zlepšila a můžu to dokumentovat. Teď jsem skončil zkoušení opery Libuše a pracoval jsem s obrovským množstvím umělců. Atmosféra byla vstřícná, a pokud nám někteří nezačali úplně věřit, tak doufám, že aspoň začali přemýšlet o tom, že to myslíme dobře.

LIDOVÉ NOVINY: Takže jste se s operou sblížil díky Libuši?

Fúze Státní opery a Národního divadla, kdy pod jednou institucí jsou dva operní soubory, tedy dva sbory a dva orchestry, nebyla šťastná. Nebyla přesvědčivá.

BURIAN: Byl jsem mile překvapen, jak všichni spolupracovali, a to včetně sborů. Lidé byli ochotní a měli nápady. Viděl jsem, jak systém divadla funguje z té druhé strany, a to bylo poučné. Režijní práci zde se jinak vyhýbám, protože si myslím, že má úloha je jiná.

LIDOVÉ NOVINY: Přece jenom jsou to dvě operní divadla, je to obrovský kolos. Je to udržitelné?

BURIAN: Není to úplně neobvyklé. Když máme divácký zájem o čtyři sta představení ročně, musíme hrát v tomto modelu. Tady se čas plánuje na minuty a s velkým předstihem. Musíme využít potenciál lidí, kteří tu jsou, zkvalitňovat ho a dostat se na vyšší úroveň v mezinárodním kontextu, a to jak z hlediska hudební interpretace, tak z hlediska kooperace s evropskými scénami. Myslím, že na to máme.

LIDOVÉ NOVINY: Z kolika procent musí být dnes Národní soběstačné?

BURIAN: Musíme si vydělat skoro čtyřicet procent rozpočtu, stát v podstatě kryje jen osobní náklady, musíme si vydělat i na každou rekvizitu. Rekonstruuje se Státní opera, což je úbytek v příjmech ze vstupného, ale kompenzuje nám to ministerstvo a vytvořili jsme si rezervu i úspory. Budeme mít nádherně opravený dům, kde se bude hrát opera a balet.

LIDOVÉ NOVINY: Po Státní opeře přijde na řadu Nová scéna?

BURIAN: Máme dva velké investiční projekty. První je rekonstrukce Nové scény a provozní budovy B, tzv. Themos. Tam by mělo vzniknout lepší logistické zázemí a nový divadelní variabilní prostor s dobrými technologiemi. Dále by měla vzniknout zkušebna, kde by se mohly hrát podobné inscenace, jaké se uváděly v Divadle Kolowrat, o které jsme přišli. Druhý projekt je servisní centrum Národního divadla, které by mělo vzniknout v Karlíně vedle Invalidovny. Dnes máme dílny na Floře a sklady u Apolináře z roku 1916. V Karlíně by měly vzniknout dílny, sklady a tři zkušebny ve velikosti jeviště, aby montážní a dekorační zkoušky mohly být tam a nikoliv na jednotlivých scénách. Každou chvíli totiž kvůli dekoračním zkouškám nemůžeme hrát, takže přicházíme o tržby a lidé se mohou udřít.

LIDOVÉ NOVINY: A pomůže to restrukturalizaci provozu Národního divadla, o které se mluví desítky let?

Jestliže nevznikne kooperativní financování a společná správa, systém vyhoří. Byl jsem v tom aktivní, až jsem s tím možná byl protivný, ale je to změna dobrá pro všechny. Stávající systém nám především zabraňuje rozumně hospodařit.

BURIAN: Samozřejmě, konečně bude mít provoz logiku. Ovlivní to lepší rozdělení repertoáru na všech scénách. Aby také mohlo dojít k reálnému oddělování souborů, tak jak je to obvyklé v Evropě. Soubory musí mít svoji vlastní odpovědnost. Ve Vídni mají také velikou divadelní instituci, ale na centrále je minimum lidí, kteří se starají o metodiku, kontrolu a alokaci prostředků. Všechno ostatní si soubory dělají samy.

LIDOVÉ NOVINY: Když jste nastoupil, mluvilo se o nové legislativě pro veřejné kulturní instituce, která by této restrukturalizaci pomohla. Minulá vláda požadavek měla v programu, ale nic se nestalo. Takže co s tím?

BURIAN: Bez nové legislativy se především neobejdou česká regionální divadla, to není primárně problém Národního divadla. Jestliže nevznikne kooperativní financování a společná správa, systém vyhoří. Byl jsem v tom aktivní, až jsem s tím možná byl protivný, ale je to změna dobrá pro všechny. Stávající systém nám především zabraňuje rozumně hospodařit.

LIDOVÉ NOVINY: Poté, co Michal Dočekal sám odešel z postu šéfa činohry, instaloval jste šéfa nového – Daniela Špinara. Jste s jeho vedením spokojený?

BURIAN: Podařilo se nám vytvořit systém, jak sem budou umělečtí ředitelé přicházet a kdy se budeme zamýšlet nad jejich působením. Činohra je vyprofilovaná jasným směrem, je to divadlo zřetelného estetického názoru, v pražském divadelním kontextu má svoji rozpoznatelnou tvář a má také velice dobrý soubor. Ta chvíle, kdy si s Danielem Špinarem sedneme a budeme se bavit, jak dál, logicky v určitou chvíli nastane.

LIDOVÉ NOVINY: V dramaturgii činohry postrádám silné, nosné téma, což je u první scény a zejména dnes na pováženou. Co vy na to?

Podařilo se nám vytvořit systém, jak sem budou umělečtí ředitelé přicházet a kdy se budeme zamýšlet nad jejich působením. Činohra je vyprofilovaná jasným směrem, je to divadlo zřetelného estetického názoru, v pražském divadelním kontextu má svoji rozpoznatelnou tvář a má také velice dobrý soubor.

BURIAN: Mám své oči, vnímám reflexi inscenací, kterou beru komplexně. Čili nejenom odbornou kritiku, ale také diváky a názory souboru. Ostatní je před námi.

LIDOVÉ NOVINY: Co pro vás Národní znamená? A těší vás být v jeho čele, nebo vás to morduje?

BURIAN: Poslední tři roky sem chodím rád. Našel jsem tu spoustu lidí všech profesí, kteří si cení, že tu pracují. Chtějí, aby se dělalo dobré divadlo, a to je hodně motivující. Národní je obrovská instituce, která produkuje přes tisíc různorodých představení ročně. Všechny inscenace nemohou mít společného estetického jmenovatele, ale musejí mít společnou vysokou kvalitu. Národní je také symbol a problém je, že každý ví, jak to tady má být. Musíme proměnit jeho tradiční vnímání. Nechceme snižovat jeho význam, ale zlomit konzervativní představy, které neodpovídají dnešku. Jde o velký divadelní dům, který je přirozenou součástí české a evropské scény. V teorii myšlení existuje tzv. referenční rámec – ať přemýšlíme o čemkoliv, nikdy to neřešíme bez vztahu k referenčním datům. A ta pro Národní stále ještě nejsou fér a táhne se to celou historií. Instituce vznikají svými ideami. Ty je třeba vnímat, ale také proměňovat v duchu dneška. Národní divadlo už dávno nehraje v jedné budově a není jediným stálým divadlem v Čechách. Jeho podpora nemůže být v reálných cenách více než třikrát nižší než v Rakousku nebo Německu. Přestaňme se dohadovat, co do Národního patří a nepatří. Zapomeňme na staré předsudky a buďme otevření k sobě navzájem i vůči světu. Už nejsme chudí příbuzní, kteří se stydí za vlastní tvorbu. Umění musí vznikat svobodně a ne pod tlakem. Národní má celostátní a evropský dosah, ale nesmí se samo sebe děsit, musí si budovat pověst instituce, která dělá dobré divadlo.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.