Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Diváci k umělecké produkci nutně patří

  10:52
„Když doma vezmu flétnu uvědomím si, že nemám pro koho hrát. Bez publika nejsem schopna tvořit,“ říká v rozhovoru Jana Semerádová, flétnistka, hudební dramaturgyně a umělecká vedoucí barokního souboru Collegium Marianum.

Jana Semerádová. Karneval v Benátkách foto: Martin Divíšek

Jana Semerádová, flétnistka, hudební dramaturgyně a umělecká vedoucí barokního souboru Collegium Marianum, v rozhovoru mimo jiné říká: „V budoucnu nebude práce pro tolik muzikantů, na druhou stranu se najde vždycky nějaká možnost, jak hudebníky a umělce na volné noze podpořit. Na tom právě pracujeme, dost lidí v mém okolí neustále vymýšlí nové projekty a přichází se skvělými nápady. Hledají se způsoby, jak překlenout toto období, a hlavně se spoléhá na to, že se začne co nejdříve hrát v Česku i v zahraničí.“

LIDOVÉ NOVINY: Jak se cítí hudebnice, které vyškrtali kalendář a zrušili všechny koncerty až do 1. srpna?

SEMERÁDOVÁ: Přesně ten koncert 1. srpna, který máme hrát v Německu, je stále s otazníkem. Víme, že v Německu je plošně zrušeno všechno včetně festivalů až do začátku září, a vypadá to, že tam žádné uvolňování nebude. Takže ani ten náš koncert není jistý, i když německý pořadatel se brání, že prý to nějak půjde. Uvidíme. Naopak věřím, že koncerty v Čechách budou, byť pro omezený počet posluchačů.

Během letních prázdnin pořádáme hojně navštěvovaný festival Letní slavnosti staré hudby, využíváme i menší sály například v Břevnově nebo velmi oblíbený sál v Trojském zámku. Jestli tam letos uskutečníme několik koncertů, nad tím už otazník nevisí, spíš není úplně jasná forma. Část programu se zahraničními umělci se posouvá na podzim nebo na příští rok.

Během letních prázdnin pořádáme hojně navštěvovaný festival Letní slavnosti staré hudby, využíváme i menší sály například v Břevnově nebo velmi oblíbený sál v Trojském zámku. Jestli tam letos uskutečníme několik koncertů, nad tím už otazník nevisí, spíš není úplně jasná forma. Část programu se zahraničními umělci se posouvá na podzim nebo na příští rok. My ale téma festivalu naplníme spolu s českými muzikanty, kteří jsou, a stále si to potvrzujeme, na světové úrovni. S nimi můžeme uskutečnit pár velmi zajímavých koncertů, byť komorních.

LIDOVÉ NOVINY: To ale znamená, že se nedostane na všechny posluchače, kteří si koupili vstupenky, protože musíme předpokládat, že budou platit určitá omezení?

SEMERÁDOVÁ: Předprodej na letní festival kromě závěrečného koncertu ještě nezačal. Program a podmínky, za kterých je možné koncerty odehrát, aktualizujeme podle harmonogramu uvolňování mimořádných opatření. Pokud bude omezená kapacita koncertů, nabídneme posluchačům jednu až dvě reprízy každého koncertu. Letošní téma je Nobilitas – šlechetnost. Vše, co se vztahuje k principu šlechetnosti i k tomu, jaká byla role šlechty a aristokracie v té době. Jak naplňovaly své povinnosti vůči kultuře, což se jim dost dařilo.

LIDOVÉ NOVINY: Můžeme tedy čekat neobvyklá spojení hudebníků, protože jsme v unikátní situaci, kdy máme všechny české hudebníky zavřené v republice?

SEMERÁDOVÁ: Dokonce i ty, kteří v létě většinou nemají čas s námi vystupovat, jako je Hana Blažíková, která má plný kalendář na dva tři roky dopředu. S ní chystáme dlouho plánovaný projekt s písněmi z Michnových sbírek. Nebo se můžeme těšit na tolik aktuální La Fontainovy bajky ve spojení s oblíbenou hudbou Krále Slunce. I takové věci, které bychom nikdy nemohli realizovat, se nám – nechci říci díky této době, spíš skrze tuto dobu – mohou podařit.

LIDOVÉ NOVINY: Jak myslíte, že společenství hudebníků a souborů může přežít tuto nejistou periodu bez příjmů? Navíc když vůbec netušíme, zda a jak se provoz vrátí do původního stavu?

Předprodej na letní festival kromě závěrečného koncertu ještě nezačal. Program a podmínky, za kterých je možné koncerty odehrát, aktualizujeme podle harmonogramu uvolňování mimořádných opatření. Pokud bude omezená kapacita koncertů, nabídneme posluchačům jednu až dvě reprízy každého koncertu.

SEMERÁDOVÁ: Strašně ráda bych měla nějakou konkrétní vizi, ale jsem přesně ten typ muzikanta, který žije daným okamžikem, tedy momentálně žiju tím, že si představuju, jaké to bude v budoucnu. Jsem velmi optimistická, nemyslím si, že by všechna opatření a omezení nějakým způsobem zásadně snížila úroveň našich produkcí.

Můžeme si představit, že v budoucnu nebude práce pro tolik muzikantů, na druhou stranu se najde vždycky nějaká možnost, jak hudebníky a umělce na volné noze podpořit. Na tom právě pracujeme, dost lidí v mém okolí neustále vymýšlí nové projekty a přichází se skvělými nápady. Hledají se způsoby, jak překlenout toto období, a hlavně se spoléhá na to, že se začne co nejdříve hrát v Česku i v zahraničí.

LIDOVÉ NOVINY: Hrát by se dalo, ale jde to bez diváků?

SEMERÁDOVÁ: Všichni, s nimiž jsem v kontaktu, říkají jedním hlasem, že jim koncerty strašně chybějí. Vidím to sama na sobě: když doma vezmu flétnu a uvědomím si, že nemám pro koho hrát. Potřebuji zkrátka publikum. Bez publika nejsem schopna tvořit. Když natáčím zvukové nahrávky nebo videa, je to mnohem těžší než živý koncert.

LIDOVÉ NOVINY: Na konci dubna vám vyšlo CD Chaconna pro princeznu. Je to album sestavené ze skladeb pro princeznu Annu Hannoverskou. Jak si to máme představit? Byly tyto skladby napsané učitelem Händelem jako nějaká základní umělecká škola, „liduška“ pro nobilitu?

Jsem přesně ten typ muzikanta, který žije daným okamžikem, tedy momentálně žiju tím, že si představuju, jaké to bude v budoucnu. Jsem velmi optimistická, nemyslím si, že by všechna opatření a omezení nějakým způsobem zásadně snížila úroveň našich produkcí.

SEMERÁDOVÁ: V případě princezny Anny je tomu trochu jinak. Například ne každý si mohl dovolit Händela za učitele. Händel navíc nerad vyučoval a vyhýbal se tomu, ale v případě Anny Hannoverské udělal výjimku, protože jak sám řekl, byla to „flower of princesses“. Byla velmi nadaným dítětem, učila se u Händela na cembalo, později i skládala a měla též nadání výtvarné, malovala krásné obrazy. Ale to nebylo její jedinou náplní, její povinností bylo i vládnout, protože se vdala za Viléma Oranžského.

LIDOVÉ NOVINY: Byla tedy hráčkou na slušné úrovni?

SEMERÁDOVÁ: Podle dobových zmínek to musela být vynikající cembalistka. Možná v dnešní době, kdyby se nenarodila jako princezna, mohla být profesionální hráčkou a veřejně koncertovat, ale tehdy to nebylo možné. Proto svůj um vložila i do jiných činností.

LIDOVÉ NOVINY: Skladby jste vybírali podle toho, zda byly určeny pro ni, nebo to byly princezniny oblíbené kompozice? Či lze najít i jiné pojítko?

SEMERÁDOVÁ: Odjakživa jsem si přála natočit skladby Jeana-Marie Leclaira a mám velmi oblíbené jeho sonáty z opusu, který věnoval princezně oranžské právě během pobytu na jejím dvoře v holandském Haagu. Také jsem věděla, že princezna je spojená s Händelem, a tehdy začal můj výzkum. Ráda hledám neznámé skladby a měla jsem velké štěstí, protože existují lekce, které Händel napsal pro princeznu, a taky v době, kdy Annu učil, vydal sbírku svých francouzských suit pro cembalo.

Ne každý si mohl dovolit Händela za učitele. Händel navíc nerad vyučoval a vyhýbal se tomu, ale v případě Anny Hannoverské udělal výjimku, protože jak sám řekl, byla to „flower of princesses“.

Před pár lety jsem začala spolupracovat s cembalistou Erichem Traxlerem, který dokáže skvěle zahrát v jakémkoli stylu a s patřičným nadhledem. Přesně to jsem právě pro tento projekt potřebovala, protože Händel musí být zahrán tím nejpovolanějším cembalistou. Tak se začala skládat dramaturgie. Vedle sonát od Leclaira a Händelovy suity d moll jsem vybírala z tanců, které jsem našla ve sbírkách kontratanců, ty se tehdy na londýnském dvoře s oblibou tančily a některé nesou i princeznino jméno. Jeden jsem vybrala a na tento tanec jsem si improvizovala variace.

LIDOVÉ NOVINY: Šlo tedy vše hladce?

SEMERÁDOVÁ: Ne, byly i skladby, které jsem si přála, aby se objevily na CD, ale Händel je původně napsal pro velké obsazení. Šlo o chaconnu z opery Il Parnasso in festa, tedy Parnas na svatební oslavě, kterou Händel složil pro princeznu Annu a Viléma Oranžského v roce 1734. V této opeře je nádherná chaconna, o které jsem si říkala, že kdyby existovala úprava pro dva nástroje, mohli bychom ji tam zařadit, já mám ty chaconny tak ráda.

No, a měla jsem opět štěstí, protože v jedné sbírce lekcí pro cembalo přímo od Händela právě tahle chaconna byla pro dva hlasy. Ve sbírce jsou nejen tance, ale i jeho ouvertury a oblíbené árie. Pro představu, je to podobné, jako kdyby Beatles vydali knížečku, abychom si jejich skladby mohli doma zahrát na klavír. My jsme si tuto chaconnu zahráli na flétnu a cembalo, a tím jsme CD, které podle této ustavičně populární taneční formy dostalo název, uzavřeli.

LIDOVÉ NOVINY: Počítáte s tímto programem na koncertech?

Před pár lety jsem začala spolupracovat s cembalistou Erichem Traxlerem, který dokáže skvěle zahrát v jakémkoli stylu a s patřičným nadhledem. Přesně to jsem právě pro tento projekt potřebovala, protože Händel musí být zahrán tím nejpovolanějším cembalistou. Tak se začala skládat dramaturgie.

SEMERÁDOVÁ: S naším ansámblem jsme před několika lety uvedli program Ve službách princezny, v němž jsme přestavili Leclaira. Před dvěma roky jsme koncertovali s Erichem Traxlerem a se souborem Collegium Marianum, kde se objevily Leclairovy skladby a jedna z Händelových. Program Chaconne pro princeznu jsem vymyslela speciálně pro nahrávku, kterou jsme ale ještě neprovedli. Měli jsme ji v Německu představit na jednom festivalu, ale to vše padlo. Snad se to podaří obnovit příští rok, kdy plánujeme několik repríz. Je to vděčný a pestrý program, uvidíme.

LIDOVÉ NOVINY: Chystáte program, ve kterém chcete spojit hudbu starou s hudbou nejnovější, a oslovila jste už nějaké skladatele. Jak jste daleko?

SEMERÁDOVÁ: Jedna kompozice už je napsaná, od vynikajícího Jana Ryanta Dřízala, ale ještě jsme ji nezahráli. Vypadá to, že i s ostatními skladbami, které jsem začala objednávat, tedy jednou od Jiřího Gemrota pro celý soubor Collegium Marianum a ještě jednou skladbou, kterou se chystám objednat od holandské skladatelky, by se mohly objevit společně v rámci mimořádného programu.

Všechno se zatím hlavně domlouvá, je to plán v součinnosti s dalšími soubory, zpěváky a instrumentalisty. Nepůjde jenom o představení toho, co může napsat dnešní skladatel pro barokní flétnu nebo pro cink, ale naopak by to mělo být takové spektrum, jak se ve světě a u nás tvoří pro historické nástroje. Tyto nástroje možná mají přídomek historické, ale jsou velice současné.

LIDOVÉ NOVINY: Počítáte s odděleným provozováním skladeb výhradně starých a nových, nebo myslíte, že to lze kombinovat?

Sama jsem vyrostla na soudobé hudbě. V barokní a klasicistní hudbě se však cítím jako doma a vlastně mi nic neschází, nicméně jemné a promyšlené propojení starého a nového vnímám jako výzvu.

SEMERÁDOVÁ: Člověk musí vědět, pro které publikum bude hrát například ten „smíchaný“ staro-nový program. Ale velmi dobře se to dá propojit, jen se musí zvolit takový koncept, kdy soudobá hudba nezazní v té nejprogresivnější podobě, ale publiku zaměřenému na hudbu staršího období ukáže, že dnešní hudba na tu starou velmi dobře navazuje a nemusí být vůbec v opozici. Jde o to, aby byl vhodně vybrán repertoár od soudobých skladatelů. Klíč je v zadání.

LIDOVÉ NOVINY: Konzervativní publikum ale často novoty nechce, protože barokní hudba je přehledná a posluchače nezaskočí, na rozdíl od mnoha soudobých skladeb.

SEMERÁDOVÁ: Pokud takový projekt uvedete na festivalu, který prezentuje alternativní i jazzovou hudbu, tak si své publikum najde i takový novátorský program. Sama jsem vyrostla na soudobé hudbě. V barokní a klasicistní hudbě se však cítím jako doma a vlastně mi nic neschází, nicméně jemné a promyšlené propojení starého a nového vnímám jako výzvu. Šíří tvůrčí rozmanitosti se odlišuje dnešek od minulých staletí, kdy byl oblíbený určitý styl: v baroku především francouzský a italský, dokonce byly snahy tyto styly sjednotit v jeden smíšený, dalo by se říct, že to byla i snaha o souznění mezi národy.

Někteří skladatelé zůstávali věrni starému způsobu psaní, jiní chtěli jít dopředu, ale vždy ten styl udával tón. V rámci jedné stylové epochy tvořili neuvěřitelní géniové, ale pak je tu spousta hudby, která je takzvaně provozní. Tu už si zase tolikrát neposlechneme, protože bez kontextu doby zní nesrozumitelně. Mnohá díla soudobé hudby, aniž to dnes víme, nás přežijí, a je proto třeba, aby nová hudba vznikala a nijak se nepřetrhla kontinuita.

Jana Semerádová

  • Narodila se v roce 1975, absolvovala Pražskou konzervatoř a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde studovala teorii a provozovací praxi staré hudby.
  • Je laureátkou mezinárodních soutěží v Magdeburgu a Mnichově.
  • Od roku 1999 je uměleckou vedoucí souboru barokní hudby Collegium Marianum a dramaturgyní koncertního cyklu Barokní podvečery.
  • Její poslední CD s názvem Chaconna pro princeznu vyšlo letos v dubnu.