Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Disidentství mladé studenky, jež vyústilo v tragédii

  9:33
Na podzim 1977 napsal folkový zpěvák Jaroslav Hutka fejeton Poprava květinky o pronásledování a vyloučení Lilian Landové ze Socialistického svazu mládeže, aniž by tušil, jak ukončí život studentka, již poznal na svých koncertech. Její střet s bývalým režimem skončil ve 20 letech sebevraždou z 25. na 26. června 1979. Píše Luboš Švec.

Lilian Landová foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Lilian Landová studovala od roku 1974 na prestižním gymnáziu Arabská na Červeném vrchu v Praze 6. Navzdory normalizaci nebyla atmosféra na škole špatná, ale často protichůdná. Studenti pocházeli z prominentních stranických rodin i postižených po sovětské okupaci Československa v roce 1968 a vyučovali zde vyloučení z komunistické strany a vyhození ze zaměstnání.

Na gymnáziu vznikl neformální okruh studentů, kteří si půjčovali neoficiální literaturu, přepisovali knihy či chodili na koncerty alternativní hudby. Mezi ně patřila i Lilian Landová, která využila své činnosti v Socialistickém svazu mládeže (SSM), aby v lednu 1977 mohl na gymnáziu koncertovat folkový zpěvák Jaroslav Hutka.

Lilian Landová

Vzpomínka spolužačky

Landová navštěvovala Hutkovy koncerty a znala se s ním osobně, proto ho navrhla jako náhradu za původně pozvaného písničkáře Vladimíra Mertu. Nebyl to záskok na poslední chvíli, změna nastala už v prosinci 1976 a vedení SSM i školy ji schválilo. Jaroslav Hutka v té době navzdory rostoucímu tlaku režimu stále mohl veřejně koncertovat, vyšly mu dvě LP gramofonové desky a několik singlů. Dokonce dostával hlasy v anketě Zlatého slavíka.

Jeho popularitu u mládeže však režim považoval za ohrožení a po útoku na underground se Státní bezpečnost (StB) snažila zabránit v činnosti folkovému sdružení Šafrán a s ním spojeným písničkářům, a proto byl od podzimu 1976 Hutka jedním z jejích hlavních cílů. Na rozdíl od undergroundu byly koncerty folkových zpěváků legální, přístupné širší veřejnosti, a proto měli větší vliv na mládež. Hutkův koncert se pod hlavičkou SSM odehrál 23. ledna 1977 odpoledne v zaplněné jídelně gymnázia a měl skvělou atmosféru.

Na rozdíl od undergroundu byly koncerty folkových zpěváků legální, přístupné širší veřejnosti, a proto měli větší vliv na mládež. Hutkův koncert se pod hlavičkou SSM odehrál 23. ledna 1977 odpoledne v zaplněné jídelně gymnázia a měl skvělou atmosféru.

Tehdejší studentka posledního ročníku Bečková vzpomíná: „Za sebe musím říct, že skutečnost, že v naší školní jídelně vystupuje Jaroslav Hutka, pro mne byla trochu jako zjevení. Na večery Šafránu, které se konaly pravidelně, snad dokonce každý týden, nejprve v Baráčnické rychtě a později v sále v Čáslavské ulici na Vinohradech, jsem totiž pravidelně chodila přibližně od druhého ročníku, znala jsem velmi dobře repertoár Hutky, Lutky, Merty, Nose, Veita, Třešňáka a možná s nimi vystupoval ještě někdo jiný, na koho si nevzpomínám.

Byla to oáza necenzurovaného vystupování, kde zejména Hutka volně promlouval mezi písničkami s velkým množstvím narážek na současné poměry a na to všechno jsme jako publikum číhali a hltali to. O to neuvěřitelnější pro mě byla zvěst, že Hutka vystoupí ve školní jídelně naší školy. Jak přesně k tomu došlo a jak se podařilo Lilian získat svolení od vedení školy, bohužel nevím, ani netuším. Nicméně to spojení neregulovaného volnomyšlenkářství s prostředím rigidního gymnázia na mě působilo na jedné straně jako neuvěřitelný zázrak, ale na druhé jako divný omyl.

Na průběh si detailně nevzpomínám, byl to klasický Hutkův koncert, písničky propojené povídáním, na jehož obsah si bohužel taky nevzpomínám. Trochu se mi vybavuje ale pocit křeče, že jsem tam seděla v takovém jako střehu a čekala, co se bude vlastně dít, protože ty okolnosti pro mne, která jsem Hutkova vystoupení jako divačka a posluchačka velmi dobře znala, byly mimořádně nezvyklé. Koncert, pokud si vzpomínám, proběhl ale klidně a tradičně, i se zpívajícím publikem.“

Vyostření situace

Jaroslav Hutka zpíval a hovořil v jinotajích a dvojsmyslech, na což publikum reagovalo smíchem. Koncert by byl stejný jako jiné, kdyby se jej nezúčastnil prominentní student, který jej udal svému otci, tehdejšímu ministru kultury Milanu Klusákovi, jenž záležitost rozvířil. Ministerstvo školství poslalo na gymnázium inspekci, která prověřovala jeho činnost. Pedagogická rada gymnázia neměla zájem o skandál a podle zprávy nespokojené StB se snažila věc „ututlat“.

Na podzim 1977 se situace vyostřila a postup vůči neposlušné studentce Landové vstoupil do dalšího stadia kvůli její akci na podporu Jaroslava Hutky – na chmelové brigádě v září 1977 nasbírala 75 podpisů pod petici ministrovi kultury a odeslala ji – a organizace koncertu byla jejím dalším proviněním

Na podzim 1977 se situace vyostřila a postup vůči neposlušné studentce Landové vstoupil do dalšího stadia kvůli její akci na podporu Jaroslava Hutky – na chmelové brigádě v září 1977 nasbírala 75 podpisů pod petici ministrovi kultury a odeslala ji – a organizace koncertu byla jejím dalším proviněním. Souběžnou petici SSM proti neutronové bombě pak zesměšnila natolik, že skončila fiaskem, a nespokojený svazácký funkcionář udal Landovou StB, jež na ni na začátku listopadu 1977 založila svazek Studentka a začala ji vyšetřovat.

V témže měsíci zasáhla proti Landové SSM a škola – měla dostat trojku z chování a být podmínečně vyloučena, protože má špatný vliv na spolužáky. Problémem bylo, že nebyla pasivním členem SSM – na gymnáziu dokonce vydávala školní časopis. A nebylo možné jí ani vytknout neúčast na brigádách, oslavách Prvního máje ani jiných oficiálních akcích. Její převaha se pak projevila při obhajobě před tribunálem složeném z funkcionářů Okresního výboru (OV) SSM, základní organizace (ZO) SSM a vedení školy.

SSM měla s StB spolupracovat na řešení protispolečenské činnosti mládeže na základě stanov z roku 1975. V rozhovoru s příslušníkem StB vyslaným na školu těsně před Vánoci 1977 ředitelka gymnázia prohlásila: „Na schůzi, kde měla být vyloučena z SSM, se Landová dostavila velmi dobře připravena a svou argumentací a rychlými reakcemi na okamžitou situaci daleko předčila i soudruhy z OV SSM, kteří jí v některých fázích svou argumentací ,nesahali ani po kotníky‘. Tímto si na svou stranu získala mnoho přívrženců, kteří se ,správně zorientovali až po vystoupení vedení školy‘.“

Svědectví ředitelky bylo nechtěnou poctou inteligenci a argumentačním schopnostem 18leté dívky ubránit se přesile funkcionářů SSM.

Návrat padesátých let

Zanedlouho po obhajobě Landové před funkcionáři SSM hlasovala ZO SSM. „Správné“ orientace studentů se nedosahovalo přesvědčováním, ale hrozbou postihem a důsledky pro další kariéru – nedoporučení ke studiu na vysoké škole. Tato hrozba byla klíčová – každý chtěl dokončit střední školu a většina studentů na gymnáziu chtěla pokračovat vysokoškolským studiem. Neúčast ve formální organizaci SSM i z tehdejšího hlediska nemusela být trestem, ale vyloučení, zanesené v kádrových materiálech, znemožňovalo studium na vysoké škole.

Landové však hrozili vyloučením kvůli špatnému vlivu na spolužáky i ze středoškolského studia. Nezletilí studenti rozhodovali o své spolužačce, přičemž podléhali nátlaku a manipulace – oni, a nikoli vyšší orgány SSM nebo vedení školy museli podle stanov Landovou ostrakizovat. Před hlasováním, na něž dohlíželo vedení školy, se nediskutovalo, ale studenti byli postaveni před hotovou věc a proces se odehrál velmi rychle.

V případě Lilian Landové hierarchie příkazů sestoupila na nejnižší úroveň, a to mládeže, nedospělých studentů přinucených ke společenské likvidaci spolužákyně. Jako by se vracela padesátá léta s veškerou kritikou a odsuzováním.

Funkcionáři nemuseli zasahovat, vše bylo podle příkazů, a kdyby se Landovou nepodařilo vyloučit, bylo připraveno náhradní řešení – byla by převedena do jiné ZO SSM a tam vyloučena, což se nestalo. Většinu humanitní třídy tvořily apolitické studentky nebo z prorežimních rodin, pro něž nebylo hlasování problémem. Nepřemýšlely o něm a příkaz mechanicky splnily, jak se vyžadovalo. I přítelkyně Landové musely ohnout své svědomí a podřídit se.

Totalitní režim vnímáme v rovině politiky, manipulace mas, likvidace politické opozice, hierarchie příkazů a poslušnosti. V případě Lilian Landové hierarchie příkazů sestoupila na nejnižší úroveň, a to mládeže, nedospělých studentů přinucených ke společenské likvidaci spolužákyně. Jako by se vracela padesátá léta s veškerou kritikou a odsuzováním.

Rozdíl spočíval v tom, že o své pravdě nebyli přesvědčeni ani školní funkcionáři SSM, když Landové předem potají vysvětlovali, proč ji musejí vyloučit. Strůjci mrskačství byli v padesátých letech přesvědčení svazáci a straníci, nyní však studenti, kteří věděli, že „císař je nahý“ a postrádá ideovou legitimitu. Motivací byl oportunismus, nikoli ideje.

Oživené sledování

Na začátku prosince 1977 byla Landová převedena na gymnázium v Přípotoční, kde neměla přátele, stěžovala si na odcizenost od nových spolužáků a prostředí, nicméně zde v červnu 1978 maturovala. Spojení s přáteli na gymnáziu Arabská sice nebylo přerušeno, ale podstatně ztíženo.

V říjnu 1978 Landová podepsala Chartu 77, po čemž StB oživila její sledování. Několikrát ji vyslýchala a zařadila do kategorie „závadových“ osob – zaměření výslechů se změnilo z profylaktického na zpravodajské.

StB sice na konci roku 1978 zhodnotila své „preventivně rozkladné opatření jako účinné“, ale Landová nadále jezdila na akce undergroundu v severních Čechách, hrála amatérsky divadlo, udržovala vztahy s básnířkou Věrou Jirousovou a rodinou Němcových či navštěvovala bytové semináře u filozofa Julia Tomina. Těžce ji zasáhlo, když StB po několikaletém pronásledování přinutila v říjnu 1978 k emigraci jejího přítele Jaroslava Hutku.

V říjnu 1978 Landová podepsala Chartu 77, po čemž StB oživila její sledování. Několikrát ji vyslýchala a zařadila do kategorie „závadových“ osob – zaměření výslechů se změnilo z profylaktického na zpravodajské. Poslední ostrý výslech absolvovala v polovině května 1979 po udání svého šéfa Bedřicha Procházka a současně člena Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, když byla plavčicí na koupališti Džbán v Šárce.

Ten 16. května 1979 nahlásil, že stavební dělníci ji zaslechli prohlásit, že „chartisti udělají v Praze v nočních hodinách binec“ – noční jízdu na kolech Prahou z Haštalského náměstí do Šárky. Mělo jít spíše o recesistickou akci zakončenou piknikem, jejíž dopad by byl zanedbatelný. Nadnesené prohlášení, nerozvážně vyřčené před svědky a možná i jimi zkreslené, však mělo fatální důsledky.

Vyšetřování bez ohledu na zanedbatelné provinění mělo především zastrašit. Cílem nebylo zjistit nová fakta, ale ponížit a psychicky Landovou zlomit, vnutit jí, že StB ví o každém jejím kroku

Reakce StB byla okamžitá – zatkla Landovou přímo na koupališti. V Bartolomějské ulici ji pak vyslýchali, obvinili z pobuřování a umístili do cely předběžného zadržení. StB přisuzovala akci větší význam, než mohla mít. Pozatýkala a odvezla k výslechu všechny účastníky, kteří se večer sjeli na kolech na Haštalské náměstí. Akce tím nabyla komických rysů – podezřelý byl každý mladý člověk na kole v okolí Haštalského náměstí a Revoluční ulice.

Vyšetřování bez ohledu na zanedbatelné provinění mělo především zastrašit. Cílem nebylo zjistit nová fakta, ale ponížit a psychicky Landovou zlomit, vnutit jí, že StB ví o každém jejím kroku, aby zanechala protirežimní činnosti mezi mládeží. Tento zákrok již nelze hodnotit jako „profylaktický“ proti mládeži, ale jako tvrdý proti závadové osobě.

Osamělý pěšák

Po propuštění se Lilian Landová psychicky zhroutila, což umocnil nedostatek zázemí, podpory, snad i zklamání z partnerského vztahu. Pod jejím rázným vystupováním se skrývalo osamění, nezralost a hledání zakotvení. Rozdala nic netušícím přátelům a známým malé dárky a 26. června si doma pustila plyn. V raném dětství ve Žďáru nad Sázavou její otec spáchal sebevraždu a možná, že z nestabilní rodiny vyplývala i citová labilita Landové – vědomí, že dobrovolné ukončení života může být krajním řešením.

Příběh Lilian Landové vypovídá o osamělém pěšákovi disentu, jenž jde se svými ideály mládí spontánně, naivně i přímočaře proti normalizaci

Příběh Lilian Landové vypovídá o osamělém pěšákovi disentu, jenž jde se svými ideály mládí spontánně, naivně i přímočaře proti normalizaci. Střet s bezpečnostním aparátem, jenž systematicky eliminoval politickou opozici, skončil i kvůli jejím osobním problémům pro mladou, v rozhodující chvíli však osamělou rebelku Lilian Landovou tragicky.

Lilian Landová

  • Narodila se 17. dubna 1959 v Praze.
  • V letech 1974 až 1977 navštěvovala pražské gymnázium Arabská.
  • Na tomto gymnáziu uspořádala 23. ledna 1977 koncert folkového zpěváka Jaroslava Hutky.
  • Státní bezpečnost na ni 2. listopadu 1977 založila svazek Studentka.
  • Ze Socialistického svazu mládeže byla vyloučena 15. listopadu 1977.
  • Byla přinucena přestoupit na gymnázium Přípotoční v Praze, které navštěvovala od 7. prosince 1977, a v červnu 1978 zde maturovala.
  • Účastnila se „podzemních“ bytových seminářů.
  • Podepsala Chartu 77, její podpis byl zveřejněn 10. října 1978.
  • Dne 16. května 1979 byla zadržena na 48 hodin a obviněna z pobuřování.
  • Sebevraždu spáchala v noci z 25. na 26. června 1979.
Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...