Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Diplomková „kultůra“ v Česku: Plytkých slátanin a lžimagistrů neubývá

  5:36

Nová doba a masová poptávka po vysokoškolském vzdělání přinášejí nové otázky, co od kvalifikačních textů můžeme vlastně očekávat.

Kolik asi z českých diplomek vznikne zbytečně a nemá žádný přínos pro svůj obor? foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

V Česku ožila debata o smyslu diplomových prací v éře masového vzdělávání. Oživil ji přímo ministr školství Josef Dobeš (VV), leč trochu jinak, než by chtěl. Novináři z Mladé fronty Dnes totiž představili bídu Dobešovy diplomové práce, a dokonce ji celou zveřejnili. Nakonec se ukázalo, že ministrova magisterská práce z roku 1994 je sice mizerná, bez poznámkového aparátu a citací, ale jejích 136 „upřímných“ stran ční nad nejhlubší dno české politiky. Tím je diplomka expremiéra Stanislava Grosse (ČSSD) o 33 stranách, jež byla v roce 1999 opsaná ze zpráv České národní banky. Můžeme klesnout ještě níže?

Na vysoké školy se dnes dostávají – a dokonce je dokončují – lidé, kteří by dříve končili maturitou. To maximálně. V případě, že české školství rezignovalo (ze zřejmých finančních důvodů) na výběrovost vysokých učilišť při nástupu studentů, nebylo by od věci alespoň dodržovat jistou laťku při výstupu absolventů z univerzit, jež mění svou tradiční roli.

Není snad aktivní akademický „odboj“ proti poklesu kvality kvalifikačních textů poslední možností, jak ve společnosti udržovat nějaký etalon vzdělanosti? Mají být diplomky jen oním praktickým kusem, na jehož 50 stranách si studenti zkoušejí, zda dokáží alespoň „něco“ vyprodukovat? Nemají mít nutně i myšlenkový přesah? Tlačí pedagogové studenty ke kvalitě, anebo převáží kult pohodlnosti i u školitelů a oponentů, kteří mávnou nad nedostatky rukou? A ruku na srdce: jak často se diplomky vracejí od obhajoby k přepracování? Kdo by si komplikoval život, že...

Tovaryšův stůl, magistrův majstrštyk

Lidové noviny nedávno přinesly obsáhlou debatu několika vědců na téma, jakou úlohu mají dnešní diplomové práce. Názory nejsou pochopitelně jednotné a liší se různou mírou nároků na závěrečný text. „Má-li bakalář jako jakýsi ,tovaryš‘ ukázat, že zvládá základy oboru – cosi jako stůl, který alespoň jakžtakž stojí –, má magistr ukázat v témž oboru kvalifikaci vyšší: to, čemu se říkalo ,majstrštyk‘, stůl vzorně řemeslně provedený,“ uvedl biolog a filozof Stanislav Komárek z Přírodovědecké fakulty UK.

Politolog Pavel Barša od magisterské diplomky příliš vědy nepožaduje. „Odborný přínos není nutný – stačí dobrá kompilace či aplikace nějaké metody na určitý empirický případ. Ty nejlepší práce samozřejmě mohou přinést něco nového, ale v žádném případě to není podmínka úspěšné obhajoby. Požadavek originálního přínosu začíná až s Ph.D.,“ tvrdí profesor Barša s následující douškou, že dobrá kompilace není nic pejorativního.

Pokud bychom se však spokojili jen s kompilacemi již napsaného, bez výrazného osobního vkladu, budou mít takové elaboráty nějaký smysl? V jiných dobách, jež trojstupňově nechrlily vzdělance „boloňského typu“, byla závěrečná práce základem pro práci v daném oboru, na což se dalo navazovat. Dnešní politologové, chemici či antropologové často míří do kanceláří, kde ze své draze nabyté odbornosti (placené státem) uplatní jen setinu.

Provokativně, jak je mu vlastní, se na budoucnost diplomek dívá historik a novinář LN Petr Zídek: „Mnozí studují jen kvůli požadavku na diplom. Studenti, kteří se později nebudou nijak profesionálně věnovat oboru studia, pak nutně vytvářejí dlouhé kompilace, které je nijak neobohacují, považují je za formalitu, kterou je třeba mít rychle z krku. Nebylo by lepší zvolit nějaký pro studenty i pedagogy méně náročný způsob závěrečného testování?“

Političtí lžimagistři a lžidoktoři

To, že některé texty skutečně vznikají úplně zbytečně, ukazují nejlépe a nejviditelněji politici. Škvárem, který českou právní vědu obohatil snad jen folkloristicky, byla Grossova studie Vývoj českého bankovnictví v období transformace (1999), již na Právnické fakultě UK tvořil ze třetiny přepis znění zákonů o bankách a dále zprávy posílané z ČNB do parlamentu. Oslovení odborníci text označili za podprůměrný. Magistr a pozdější doktor práv Gross však jásal: „U státnic mi říkali, že takovou diplomku už tam dlouho neměli.“

Text měl 33 stran. Dokonce i oponent jej hájil. „Diplomová práce byla trošku stručná, ale zato hutná a v porovnání s ostatními výborná. Měl tam například zajímavá čísla a tabulky,“ citoval týdeník Respekt docenta Eduarda Němečka. Co na tom, že tabulky pocházely z ČNB. „Ani my nemůžeme číst všechno,“ hájil vedoucí katedry finančního práva diplomovou práci, kterou – bohužel nebo bohudík – vyplavila z pražského archivu velká voda...

Když se před lety redaktoři magazínu Týden ptali Jana Kavana (ČSSD) na jeho práci, odvětil diplomaticky: „Diplomovou práci jsem psal, ale téma vám říkat nebudu.“ Letos se kapitální ostudy dostalo dvěma politikům-opisovačům. A jak už to v Česku chodí, ani měsíce po doložení, že jejich diplomky byly plagiáty, se nic nestalo.

Prvním je poslanec Miroslav Svoboda (ČSSD), jenž ve své práci na Vysoké škole finanční a správní opsal dle serveru Aktuálně.cz několik odborných textů. Jeho kompilace nese název Financování výsledků výzkumu a vývoje (2006). Řada pasáží se shoduje s odbornými statěmi, dokumenty a články jiných autorů. V jednom případě jde o deset totožných stran.

Inženýr Svoboda vyvozovat odpovědnost nebude. „Je mi to celé nesmírně trapné. Titul ale vracet nebudu, vystudoval jsem totiž řádně. Chodil jsem tam pět a půl roku. Teď hledám cestu, zda mohu práci otevřít a předělat, aby bylo vše v pořádku,“ prohlásil Svoboda. Vždyť on tam chodil! Díky svému „jakobytitulu“ zahájil též doktorská studia na Policejní akademii.

Mlejnský: Nic nového napsat nešlo

Jaký vzdělanec vládne Praze 11, doložil zase Český rozhlas. Starosta Dalibor Mlejnský (ODS), jehož příběh představila i Kmentova kniha Superguru Bárta, stvořil diplomovou práci „Založení pražské univerzity“ na andragogice při Univerzitě Jana Amose Komenského. Mlejnský opisoval zejména z Le Goffovy knihy Intelektuálové ve středověku a publikace Dějiny Univerzity Karlovy, přičemž na svou obhajobu uvedl, že už „k tomuto tématu není možné napsat něco nového“. Předznamenal novopečený magistr Mlejnský konec dějepisectví, anebo nám chce zdůraznit, že diplomky dnes už nemají smysl?

„Tu diplomovou práci jsem vypracoval tak, jak jsem ji vypracoval. Prošla přes posuzovací komisi. Můj garant, se kterým jsem tu práci připravoval, ji označil za vyhovující nebo za dobrou. Obhájil jsem ji u státnic a prošla státnicovou komisí. Možná se to nelíbí tomu, kdo to posuzoval, ale takový je fakt,“ řekl Mlejnský. A to je fakt. S tím nic nenaděláme, poněvadž podvodné tituly nelze zatím odebírat, což by chtěl připravovaný vysokoškolský zákon změnit.

Jak už jsme dříve uvedli, řešením by bylo připisovat na diplomy, k nimž vedla podobně mrzká diplomová práce, nikoli dovětek „summa cum laude“ – prospěl s vyznamenáním –, nýbrž doživotní doušku na ono vytoužené lejstro: „cum infamias“. S hanbou.

Dozorovat by to ovšem neměla média, jak se často stává. Třeba i v případě ministra školství Dobeše. Publicista Miloš Čermák k tomu napsal na svém Facebooku: „Přeju novinářům z MfD, aby nikdo nedostal nápad vytahovat z archivu JEJICH diplomové a bakalářské práce. Pár jsem jich jako učitel četl.“

České specifikum: rigorózní práce

Pokud od diplomových prací přestáváme požadovat alespoň jistou míru výzkumu, tvořivosti, originality či přínosu pro potenciálního čtenáře, mohli bychom je snad chtít od unikátního tuzemského mezistupně – rigorózních prací vedoucích k malému doktorátu typu JUDr. a PhDr., který v české „titulománii“ nejspíše přežije, jak již ČESKÁ POZICE informovala. Ale ani u tohoto druhu textů se nemůžeme spolehnout na autorský přínos svému oboru...

Dobře zmapovaným důkazem jsou opět politici. Značná část z nich je postižena syndromem malodoktorství, který řeší pozoruhodnými publikacemi. Písmenka politické příslušnosti uváděná za jménem zřejmě nestačila Petru Hulinskému (ČSSD), exhybateli pražské komunální politiky, jenž se stal papírovým odborníkem na korupci. Dle novinářů z Aktuálně.cz získal Hulinský titul JUDr. na bratislavské Akadémii policajného zboru, jeho rigorózní práce čítala 88 stran a přišla s převratným výzkumným výstupem: Korupce tu je a škodí!

Podobně se šéfhejtman Michal Hašek (ČSSD) stal doktorem obojího práva v mytickém Sládkovičovu, když obecně popsal fungování družstva. Před časem Česká televize zase vypátrala, že poslanec Marek Benda (ODS) prospěl v rigorózním řízení s podměrečným doktorstvím; jeho kvalifikační text měl jen 57 normostran. Benda se v tisku bránil kuriózně: „Já žádný titul neoprávněně neužívám. Zajímalo by mě, jestli ten titul někde najdete (napsaný).“

Téma a vědecký přínos práce

Jen o titul ovšem nejde. Podstatné je, že vyžadované práce (nikoli pouze u zmíněných politických „elit“) často nesplňují nejen formální požadavky, ale především vznášejí pochyby o samém smyslu takové práce. Člověk musí být asi podivně nastaveným staromilcem, aby se nejen v technických, ale i humanitních vědách 21. století upínal k dávnému požadavku univerzitního studia: rozvíjení a posouvání lidských znalostí. Podívejme se do klasické příručky Jak napsat diplomovou práci, již vydal Umberto Eco roku 1977 v Itálii, která se začala potýkat se zmasivněním univerzitního vzdělávání, podobně jako my v minulé dekádě. Při vymezování vědeckosti diplomové (a také dizertační) práce připomíná tato kritéria:

  1. Předmětem výzkumu je poznatelný či identifikovatelný předmět, jenž musí být označován a definován tak, aby byl poznatelným a identifikovatelným rovněž pro ostatní.
  2. Výzkum se musí dopracovat k tomu, aby o předmětu našeho zájmu sdělil věci, které ještě řečeny nebyly, anebo aby se podíval novým pohledem na věci, které již řečeny byly.
  3. Výzkum musí být užitečný a prospěšný pro ostatní.

Eco, slavný sémiotik, jenž nyní boduje románem Pražský hřbitov, ovšem nezavrhuje ani kompilační diplomovu práci, která je prý důkazem vědecké poctivosti a přípravou na budoucí bádání. Musí však být vyčerpávající, ucelená, reprezentativní, a nikoli pouhou sbírkou 20 knižních titulů ledabyle pospojovaných do 50stránkového škváru. Eco píše: „Není ani tak důležité téma práce jako spíše zkušenost, kterou z ní můžeme v průběhu zpracování vytěžit.“ Co vše vytěžili pánové Hulinský, Svoboda či Mlejnský, se můžeme jen domýšlet.

Budoucnost českých diplomek

Samozřejmě, že diplomové práce v Česku a Československu nebyly výkvětem dokonalosti ani v minulosti; texty budou vždy oscilovat mezi oběma póly kvality. Nová doba a poptávka po vysokoškolském vzdělání – mít je stůj co stůj – ovšem přináší nové otázky, co od textů můžeme vlastně očekávat a co do nich požadujeme. Na nutnost vypracovávat plytké kvalifikační texty reagoval už i trh nabídkou placených psavců diplomek či referátů za babku.

Vyprávějí se příběhy o špičkových rigorózních pracích vyhotovených na míru za 80 tisíc korun i takzvané urban legends o pedagozích, kteří si oponovali vlastní dizertace… I proto se někdy testuje skutečné autorství formou náhodně vynechaných slov, která musí původce díla při obhajobě doplnit. Psychologové tvrdí, že skutečný autor to hravě zvládne. Zavedeme to i v Česku?

Na vině za zhoršující se stav závěrečných textů mají často podíl i sama univerzitní pracoviště. Místo, aby podněcovala svobodu bádání a kreativitu svých studentů, nutí je leckdy do vymezených témat, která nepotřebuje věda ani student samotný, nýbrž konkrétní pedagog, jenž potřebuje získat data pro svůj grantový projekt a tuze rád přenechá dřinu někomu mladšímu.

Mají tedy finální texty ještě význam? Nezrušíme je? „Diplomky bych určitě nerušil, a to právě z toho důvodu, že u většiny studentů je to poprvé a naposled, kdy jsou donuceni logicky koherentně zpracovat nějaké téma na 60-80 stranách. Schopnosti, které si při tom procvičí, se jim zcela jistě budou hodit, ať již budou dělat cokoliv,“ uvedl v LN profesor Barša.

A jak vidno, i Dobešova slabá, ale tím také bohužel nevýjimečná diplomka, kterou levicový sociolog Jan Keller označil za „karikaturu diplomky“, se může hodit. Když nic jiného, otevřela diskusi o užitečnosti, smyslu a formě diplomových prací v Česku 21. století.

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...