Lidovky.cz

Dilema českého centrálního bankéře

  5:11

Úkolem pro ČNB do dalších měsíců zůstává rozpohybovat slabou domácí poptávku. Za situace nízkých úroků to ale nebude snadné.

Nálada na finančních trzích se po euforickém minulém týdnu zhoršila. Obava ze zpomalení globální ekonomiky se stala opět hrozbou, která podnítila prodej rizikových aktiv. Zastavil se i raketový nárůst ceny ropy poté, co největší producent – Saúdská Arábie – oznámil, že optimální cena za barel je kolem 100 dolarů.

Týden bez výrazných událostí na domácí i zahraniční scéně se nevydařil české měně. Po více než dvouměsíčním konstantním posilování se vydala opačným směrem a výrazně oslabila. Nedařilo se ani euru, které během týdne odevzdalo část svých zisků a vůči dolaru se ve čtvrtek dostalo pod hladinu 1,30 USD.

Z centrálních bank úřadovala japonská Bank of Japan, které nezbylo nic jiného než napodobit své „kolegyně“, Evropskou centrální banku (ECB) a americký Fed, a navýšit nákup aktiv.

Měnové zasedání se blíží

Na domácí scéně poutaly pozornost rozhovory s členy bankovní rady České národní banky (ČNB), konkrétně s guvernérem Miroslavem Singerem a viceguvernérem Mojmírem Hamplem. Měnové zasedání bankovní rady se kvapem blíží, uskuteční se ve čtvrtek 27. září, a očekávání jsou poměrně velká. Zdá se, že ČNB po dlouhé době začne hrát aktivnější roli ve vztahu k vývoji domácí ekonomiky.

Singer dokonce nastínil, že v úvahu pro dosažení cílů ČNB připadá i použití nestandardních nástrojů, jako jsou kurzové intervence, atakování dlouhého konce výnosové křivky či rozšíření aktiv, které mohou být centrální bankou přijímány jako zástava. Důvod, který vede některé centrální bankéře k těmto úvahám, je prostý – slabá výkonnost domácí ekonomiky v návaznosti na slabou domácí poptávku. Snižování sazeb již nestačí, respektive není kam – sazby jsou téměř na nule.

Domácnosti byly dlouhou dobu konfrontovány s pojmy jako život nad poměry a utahování opasků. Když si velká část opasky utáhla, jsou vyzývány k většímu utrácení.Je však evidentní, že bankovní rada není v dalším působení jednotná. Pro snížení sazeb by měla hlasovat trojice – Lubomír Lízal, Miroslav Singer, Vladimír Tomšík, avšak k nutné úpravě sazeb je třeba ještě jeden hlas. Jazýčkem na vahách by mohl být právě Hampl. Ten sice poukázal na fakt, že v ČR je v současnosti obrovský rozdíl mezi reálným stavem domácí ekonomiky (není na tom tak špatně) a náladou spotřebitelů (mizerná), avšak nepovažuje právě za rozumné použít ke stimulaci spotřebitelů nestandardní měnověpolitické nástroje.

Úkolem pro centrální bankéře do dalších měsíců zůstává především rozpohybovat slabou poptávku domácností a podniků. To však nebude snadné. Domácnosti byly po dlouhou dobu konfrontovány s pojmy jako život nad poměry a utahování opasků. Když si velká část z nich opasky skutečně utáhla, bez ohledu na to, zda chtěla či musela, karta se náhle obrací a spotřebitelé jsou vyzýváni k většímu utrácení. Dochází tak na slova klasika: „pokud budeme všichni šetřit, všichni na to také doplatíme“.

Koruna si neprožila zrovna nejlepší týden. Vůči euru výrazně oslabila především zpočátku týdne a v jeho druhé půli již se obchodovalo na dohled hladiny 25 Kč za euro. Vůči dolaru se kurz vrátil nad úroveň 19 Kč. Co přesně je důvodem oslabení koruny, lze jen spekulovat, ale nabízejí se minimálně tři důvody:

  1. technický – po dlouhodobém posilování koruny přišla potřebná korekce, kterou umocnila aktivace příkazů stop-loss nad hladinou 24,50 Kč/EUR;
  2. zhoršení nálady na finančních trzích (oslabovala nejen koruna, ale vesměs všechna riziková aktiva);
  3. spekulace ohledně kroků ČNB.

Než momentálně predikovat další vývoj koruny, je lepší vyčkat na příští čtvrtek, co přinese zasedání ČNB. V každém případě několikaměsíční trendy nekončí tak rychle a návrat koruny minimálně k hladině 24,50 Kč za euro je v dalších týdnech více než pravděpodobný.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.