Lidovky.cz

Digitální budoucnost přináší více otázek než odpovědí

  10:38
Duch konference Výzvy digitální budoucnosti byl ukázkou rozdílu mezi postojem demokratickým a totalitarizujícími manýry se sklonem neargumentovat.

Jak má Česko zareagovat na novou průmyslovou revoluci? foto: Richard Cortés, Česká pozice

Středisko bezpečnostní politiky IPS FSV Univerzity Karlovy uspořádalo 25. září ve spolupráci s Česko-čínským centrem téže univerzity konferenci Výzvy digitální budoucnosti. Přítomen byl čínský velvyslanec Zhang Jianmin i prorektor Karlovy univerzity Aleš Gerloch.

Miloš Balabán, spiritus agens konference, si zřejmě příliš nebere k srdci nabádání ředitele Bezpečnostní informační služby (BIS) Michala Koudelky, který shodou okolností ve stejný den v Senátu hřímal o nebezpečí čínské špionáže. Kdo ví, koho si BIS příště pozve na kobereček. Naposledy to byl ministr školství Robert Plaga, neboť prý nenarušil kontinuální vliv sovětské propagandy, proto je na školách vyučována sovětská verze moderních dějin, což tvoří základ současné ruské vlivové operace a hybridní strategie všeho druhu.

Ideologická manipulace

Tato konference byla vedena jinými motivy. Stanovisko BIS nehrálo žádnou roli – pozitivní ani negativní. Její duch byl ukázkou rozdílu toho, co německý a americký psycholog Erich Fromm (1900–1980) nazval biofilní a nekrofilní orientací. V tomto případě mezi postojem sebevědomě demokratickým, který jedná a komunikuje, a totalitarizujícími manýry, jež mají sklon nemluvit, nediskutovat, neargumentovat, ale o to více diktovat, nedoporučovat, zakazovat, osočovat, ostrakizovat, sankcionovat až perzekvovat.

Zdravý rozum se příčí ideologické manipulaci. A už vůbec jej nepřesvědčí lacině ideologicky maskovaný hospodářský lobbing, který se navíc s intelektuálně podlimitní naivitou snaží vzbudit dojem, jako by se hospodářskou špionáží zabývala jen Čína. I zpravodajští elévové totiž vědí, že jednou z nejagilnějších zemí v hospodářské špionáži je Francie, aniž by však příliš zastiňovala Velkou Británii, a obě země se mají na pozoru před Izraelem, přičemž USA nezůstávají nikomu nic dlužny.

Zdravý rozum se příčí ideologické manipulaci. A už vůbec jej nepřesvědčí lacině ideologicky maskovaný hospodářský lobbing, který se navíc s intelektuálně podlimitní naivitou snaží vzbudit dojem, jako by se hospodářskou špionáží zabývala jen Čína.

Navíc je mnoho zemí, jejichž vědecko-technické rozvědky se snaží příliš nezaostat. Leccos se lze dočíst i v „otevřených zdrojích informací“, zejména v odborných médiích. O tom všem však ředitel BIS mlčí, a mluví jen o Číně a Rusku, čímž uvádí posluchače v nebezpečně mylný dojem, že ze Západu nám nic nehrozí, že hrozby přicházejí vždy z Východu. Jako by osoba pracující ve prospěch třeba Číny nemohla přijít třeba z USA.

Ředitel BIS se opakováním této navenek ideologické, vskrytu však lobbistické mantry, stává bezpečnostním rizikem pro tento stát, protože tímto jednostranným varováním oslabuje ostražitost vůči čemukoliv, co nepřichází z avizovaného směru, aniž by vysvětlil, jak lze identifikovat nelegitimní zájem o naše záležitosti, ať přichází odkudkoliv, a co se proti tomu dá dělat.

Tím nedostává úkolu, který má BIS ze zákona – zabezpečovat „informace o činnostech, jejichž důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy ČR“ (paragraf 5/1d zákona o zpravodajských službách ČR). Zdůrazněme, že o všech, nikoliv jen o některých činnostech.

Děsivé vedlejší účinky 5G sítí

Ale zpět na konferenci. Z čínské strany nebyla řeč o nové železné oponě, která by oddělila domény ovládané USA a Čínou, ale o spolupráci ve vyrovnaném a spravedlivém prostředí, o boji proti kriminalitě, ba i starost o dodržování autorských práv zazněla, věřte, nebo nevěřte. Ve veřejném prostoru je často zneužíván pojem „filozofie“, ale projev Vladimíra Maříka, vědeckého ředitele Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT, měl filozofické pozadí.

Nebývalý, ale o to více vzrušující byl jeho důraz na strategii pro umělou inteligenci nikoliv k dalšímu zvyšování výroby (v čemž jsou náš bývalý i současný režim podobné), ale pouze toho, co potřebujeme. Alarmující byl údaj, že zhruba polovinu na světě vyrobených oděvů nikdo nikdy neoblékne, z vyrobených potravin pětinu nikdo nikdy nepozře a každé šesté vyrobené auto „zůstává na ocet“. Samozřejmě, že to všechno musejí zákazníci zaplatit. Výrobcům je však toto plýtvání jedno, když si přijdou na své peníze.

5G sítě původně nebyly určeny pro malouživatele, ale k přenosu obrovských datových objemů mezi firmami, továrnami, laboratořemi a úřady. Ale kšeft je kšeft, proto se nabízejí i pro osobní použití, přestože mobilní telefony fungující po 5G síti mají zhruba stokrát větší vyzařování. Zkušenosti s pokusným provozem 5G sítí přinášejí varovné vedlejší účinky – od interferencí se zabezpečovacími systémy až po zvýšené riziko blackoutu.

Mařík nastínil možnost do budoucna – sdílení výrobních provozů, kdy by například místo tří továren na jednu směnu vyráběla v třísměnném provozu jen jedna, byť pro různé výrobce. Úděsná byla informace o 5G sítích. Ty původně nebyly určeny pro malouživatele, ale k přenosu obrovských datových objemů mezi firmami, továrnami, laboratořemi a úřady. Ale kšeft je kšeft, proto se nabízejí i pro osobní použití, přestože mobilní telefony fungující po 5G síti mají zhruba stokrát větší vyzařování.

Pak se nedivte, když si to někdo bude pouštět do hlavy, že se mu s ní něco nepěkného stane. Zkušenosti s pokusným provozem 5G sítí přinášejí varovné vedlejší účinky – od interferencí se zabezpečovacími systémy až po zvýšené riziko blackoutu. Pěknou formulací – implicitně na margo centrálně řízeného „boje s dezinformacemi“ – byla Maříkova rada přejít od hierarchického rozhodování k distribuovanému, tedy důraz na to, aby se konečně jednotlivcům dostalo desítky let slibované osobní rozhodovací svobody.

Samozřejmě spojené s rizikem a odpovědností, jak učil profesor Milan Machovec, a dodával, že kdo nabízí jednotlivci tuto situaci „ulehčit“, chce ho zase zotročit. Z Maříkova projevu dovozuji doporučení vřele poděkovat, leč striktně odmítnout snahy ministerstva vnitra (a nově i ministerstva zahraničí: kolik ministerstev se ještě nakazí?), že by rozlišování na pravdu a nepravdu dělalo za nás. S tím, že i do Bruselu mohou vyřídit díky vřelé, že si tu nabídku mohou strčit tam, kam patří.

Odlišnost v přístupech Východu a Západu

Kromě standardní problematiky ochrany dat a ochrany soukromí na konferenci o digitálních výzvách nepadlo pro laika už nic pozoruhodného. Nelze však vyloučit, že odborník postihl významné detaily. Příjemná byla atmosféra dráždivé konfrontace se sterilní „korektností“, takže jsme mohli od izraelské expertky Carice Witteové (výkonné ředitelky izraelsko-čínské společnosti) na konto americko-čínského napětí slyšet, že Čína by měla víc ctít pravidla, a USA opustit konfrontační přístup. Vzácně vyvážený pohled, to by byla ředitelka BIS.

Odlišnost v přístupech Východu a Západu srovnal Shenkuo Wu z Pekingské univerzity. Dle něho Západ preferuje lidská práva, kdežto Východ hledá harmonii – i práv a povinností –, což se rozdílně promítá do vyváženosti regulací, bezpečnosti a suverenity.

Odlišnost v přístupech Východu a Západu srovnal Shenkuo Wu z Pekingské univerzity. Dle něho Západ preferuje lidská práva, kdežto Východ hledá harmonii – i práv a povinností –, což se rozdílně promítá do vyváženosti regulací, bezpečnosti a suverenity. Na závěr konference padla otázka, zda bylo zvoleno správné pořadí témat. Nejprve digitalizace a ekonomika, poté před prořídlým auditoriem umělá inteligence, a na konec jen před nejzarputilejšími to nejdůležitější – výchova, vzdělávání, zvyšování kompetencí.

Důraz nikoliv na to, co se učí, ale jak se učí. Třeba, jak Číňané využívají zkušeností starobylé, ale stále přítomné konfuciánské tradice. A vyvstávají další otázky. V této souvislosti by si zasloužilo zařadit téma, jak je v čínském vzdělávacím procesu využit tradiční důraz na celistvý, harmonický vývoj osobnosti podobný starořeckému konceptu kalokagathie.

Nepochybně by mělo v souvislosti se vzděláváním v digitální době zaznít varování před digitální a sociální demencí. Půjde-li to totiž takto dál, pak tuto zdegenerovanou generaci snadno rozeznají archeologové podle nadměrně vyvinutých vratiprstů, jimiž s neobyčejnou rychlostí a zručností buší do svých mobilů otroci digitalizace.

Vícerychlostní školy

Mohla by také zaznít rada, aby ti, kteří chtějí své děti dobře vybavit do života, je kromě zvyšování kompetencí v digitální oblasti přiměli k psaní rukou, a to písmem vázaným, až krasopisným. Současný trend, ustupující lenivosti neustálým snižováním pedagogických nároků, totiž nerozvíjí motoriku žáků, což má negativní vliv na kultivaci neuronových vazeb v mozku. Až se budou ucházet o zaměstnání u prestižních firem, ocení toto „týrání“, když budou muset vyplnit jednu stránku životopisu písemně. Pak si vděčně vzpomenou a grafolog to firmě potvrdí.

Další rada by mohla směřovat na rozvoj schopnosti číst, soustředit se a pamatovat si. Na internetu nic nenajdou, když vypnou proud. A memorováním si žáci rozvíjejí mozkové kapacity. Dalším okruhem diskuse o přípravě podmínek pro harmonicky vyrovnaný vývoj a vzdělávání pro digitální budoucnost je situace na školách. Nutně by asi vyplynul požadavek méně žáků na kantora, aby mohl „naordinovat“ každému přiměřenou zátěž.

Může-li být vícerychlostní Evropa, měly by být také vícerychlostní školy – není nic horšího, než když se některé děti nudí a jiné nestíhají, v obou případech je vzdělávání méně účinné, než by mohlo být, někdy zásadně. Důležité je to zejména u výuky matematiky, která by měla být kvalitnější, tedy konkrétním schopnostem žáků přiměřenější. Pak by ani maturita z ní nemusela být, čímž by se eliminovalo nyní zřejmě dost rozšířené trauma.

Může-li být vícerychlostní Evropa, měly by být také vícerychlostní školy – není nic horšího, než když se některé děti nudí a jiné nestíhají, v obou případech je vzdělávání méně účinné, než by mohlo být, někdy zásadně. Důležité je to zejména u výuky matematiky, která by měla být kvalitnější, tedy konkrétním schopnostem žáků přiměřenější. Pak by ani maturita z ní nemusela být, čímž by se eliminovalo nyní zřejmě dost rozšířené trauma.

Mnohé děti se za současného „inkluzivního“ diktátu nenaučí ve škole se učit, neboť stačí, když dávají pozor, pak jim ale v budoucnu tato schopnost (kompetence) chybí. Co se týče stále více diskreditované ideje inkluze, může být prospěšně rozvíjena třeba v hudební, výtvarné, tělesné, pracovní a občanské výchově.

O tom všem by mohly být další konference, a soudím, že i budou. Bylo by to prospěšné, neboť díky zajímavému spektru přednášejících na této konferenci vznikla atmosféra, která přinesla více otázek než odpovědí. Co více si člověk může přát v době, kdy zase začínají pokusy otázky i odpovědi standardizovat? Myslím a doufám, že v akademickém prostředí nic takového nehrozí.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.