Digitalizace má na budoucnost práce pozitivní dopad

Německý politolog Henning Meyer, který působí na prestižní London School of Economics and Political Science (LSE) a zaměřuje se na otázky globalizace, ekonomiky, Evropské unie a digitálních technologií, v rozhovoru říká: „Digitalizace představuje především revoluci na straně nabídky – produkty lze vyrábět mnohem jednodušeji. Ale někdo si je musí kupovat. Proto musíme udržet společenskou poptávku po zboží. A objevují se koncepty, jako je nepodmíněný základní příjem, které v principu nedělají nic jiného, než tuto poptávku zajišťují.“

ČESKÁ POZICE: Do začátku 20. století panovala představa, že se pracovní doba bude neustále zkracovat. Dlouho se usilovalo o zavedení desetihodinového, pak osmihodinového pracovního dne. Počítalo se s tím, že nakonec budou lidé pracovat jen tři až čtyři hodiny denně. Proč se to nestalo?

Henning Meyer

MEYER: To je stará keynesiánská myšlenka. Ekonom John Maynard Keynes (1883–1946 – pozn. red.) si tak představoval situaci svých pravnuků. Nárůst produktivity, který předpovídal, nastal, nikoli však omezení pracovní doby. Je pro to mnoho důvodů.

Keynes v té době nemohl předpovídat, že při dnešním blahobytu budou lidé stále více pracovat. Vycházel z teorie klesajícího mezního užitku. Tedy z toho, že od určité úrovně ubývá zisk z každé další pracovní hodiny a narůstá relativní hodnota volného času.

Jedna z mnoha motivací spočívá v nerovnosti. Ta totiž není absolutní, ale relativní. Dokud vidíme, že náš soused má nové auto a jezdí dvakrát častěji na dovolenou, automaticky se to snažíme mít také. Člověk se sociálně vždy orientuje nahoru, což vede k tomu, že si řekne: budu raději pracovat o hodinu déle, abych si to také mohl dovolit – místo aby si užil volný čas.

ČESKÁ POZICE: Práce je v současné společnosti rozdělena velmi neférově. Část lidí pracuje příliš mnoho, někteří trpí syndromem vyhoření. Jiní by rádi pracovali více, ale nemají příležitost. Je z toho cesta ven?

MEYER: Především musí být vzdělání, příslušná kvalifikace. Práci lze rozdělit, jen pokud máte určitou úroveň vzdělání. Celospolečenské přerozdělení je primárním úkolem z důvodu férovosti i z hlediska produktivity. Jinak nastávají jasné ekonomické ztráty. Pokud pracujete 60 hodin týdne, není produktivita mezi padesátou a šedesátou hodinou stejná jako v prvních deseti. Možnost práci nově přerozdělit se nabízí i díky digitalizaci.

ČESKÁ POZICE: Působením digitalizace řada současných pracovních míst zaniká. Vnímáte tento proces spíše pozitivně, nebo negativně?

MEYER: Jsem velký technofil, vidím to jako velmi pozitivní vývoj. Ale tento proces, který vychází z technologické oblasti, nepovede sám o sobě k nárůstu blahobytu v celé společnosti. Technologická změna si vyžaduje změnu myšlení v politickém řízení.

Jinými slovy – digitalizační dividendu, kterou bezpochyby získáme, je nutné politicky zpracovat tak, aby neprospívala stejně jako dosud jen několika lidem, ale aby z ní profitovala celá společnost. Zisky je třeba přerozdělit. Pokud se to v praxi povede, bude technologizace pro širokou společnost jistě velmi pozitivní vývoj.

ČESKÁ POZICE: Jaké konkrétní kroky by politici měli v tomto směru udělat?

MEYER: První se nabízejí v oblasti vzdělávání. Musíme své vzdělávací systémy přizpůsobit nárokům budoucího světa práce. Je třeba zcela upustit od absorbování faktů. Mnohé, co se dnes učí na našich školách, se zakládá na přijímání dat. Něco se nazpaměť naučím, při písemce to vyklopím a většinu za dva tři dny později zapomenu.

Tento způsob výuky se zakládá na představě, že přístup k informacím je omezený. Ale on už dnes není žádný problém. Informace jsou veřejné a stále dostupné. Otázkou zůstává, jak je přetavit ve vědomosti. Jsem zastáncem toho, aby se ve vzdělávacím systému kladl mnohem větší důraz na analytické a kreativní schopnosti, které jsou také přenosné z jednoho oboru na druhý. A na sociální kompetence, které jsou pro budoucnost důležitým společenským kapitálem.

ČESKÁ POZICE: Vzdělávací systém se primárně soustřeďuje na dospívající generaci. Změnit kvalifikaci současných pracovníků je relativně obtížné. Bude se muset ohrávat častěji?

MEYER: Musíme se prostřednictvím rekvalifikace a celoživotního vzdělávání neustále snažit přizpůsobovat schopnosti pracovníků aktuální situaci. Bude to permanentní úkol. Rozhodující otázkou bude i to, jak rychle se změny odehrají. Je rozdíl, když řeknu, že řidiči nákladních automobilů budou všichni bez práce příští pondělí, nebo za deset let.

ČESKÁ POZICE: Které druhy lidské pracovní činnosti ohrožuje digitalizace nejvíce?

MEYER: V poslední době se nejvíce rozvíjí senzorika a stoupá výkon procesorů. Nahrazeny tedy mohou být všechny rutinní pracovní činnost. Například mnohé z toho, co je prací sekretářky, například zakládání písemností. Slyšel jsem, že v Londýně už existují právní firmy, které třeba analyzují texty smluv pomocí algoritmů. To je práce, kterou dřív vykonávali právní koncipienti.

Pak máme automobily bez řidiče. Díky nim se do 15 let může změnit celá oblast dopravy a provozu na silnicích. Bude záležet na rychlosti, ale v těchto oblastech změny jistě přijdou.

ČESKÁ POZICE: Hovořil jste o rekvalifikaci – máte představu, jaké pracovní činnosti by mohli v budoucnu vykonávat třeba bývalí řidiči nákladních automobilů?

MEYER: To je problém. Některé oblasti rostou, ale otázkou zůstává, jestli se na práci v nich dají lidé překvalifikovat. Z řidiče nákladního automobilu neuděláte přes noc softwarového inženýra. Ve své původní profesi práci nezíská a pravděpodobně sklouzne do sféry málo kvalifikovaných pracovníků.

Možnosti nabízí oblast osobních služeb, které nelze automatizovat. Ještě jsme nikdy neměli tolik nehtových studií, kde by se dělala manikůra a pedikůra. Nechceme žádné roboty, kteří by místo nehtu ustřihli prst. Další oblastí je třeba ostraha, pravděpodobně bude více uklízeček, lidí, kteří budou pomáhat v zahradách, sekat trávníky a podobně. U mnohých to bude doprovázet sociální sestup. Čelit tomu můžeme předjímáním, kvalifikací a vzděláním.

Nebezpečím je, že pak už někteří lidé neseženou vůbec žádnou práci a národní hospodářství bude ještě více nevyvážené. V USA už částečně zmizely brigády pro teenagery. Například ve fastfoodech už dnes pracují dospělí. Tendencí je, že lidé, kteří přijdou o původní práci, většinou spadnou do méně kvalifikovaných zaměstnání na plný úvazek a vytlačí ty, kteří mají schopností a dovedností ještě méně.

ČESKÁ POZICE: I v Německu pracuje v nízkopříjmové sféře relativně vysoký počet lidí. Vláda se pokusila omezit nerovnost tím, že letos zavedla celoplošnou minimální mzdu. Má toto opatření úspěch?

MEYER: Ano, zavedení minimální mzdy bylo v Německu velmi úspěšné. Pokud vím, nemělo žádné negativní důsledky, naopak se vývoj mezd obecně zlepšil a stoupla domácí poptávka. Digitalizace představuje především revoluci na straně nabídky – produkty lze vyrábět mnohem jednodušeji. Ale někdo si je musí kupovat. Proto musíme udržet společenskou poptávku po zboží. A objevují se koncepty, jako je nepodmíněný základní příjem, které v principu nedělají nic jiného, než tuto poptávku zajišťují.

ČESKÁ POZICE: Jste zastáncem tohoto konceptu?

MEYER: Ne, jsem proti němu. Mám proti němu více výhrad. Za prvé – nepřípustně redukuje hodnotu práce na mzdu. Práce je ale víc – přináší lidem sebeúctu, pocit podílu na společenském dění, kontakty s kolegy. To zastánci nepodmíněného základního příjmu odsouvají stranou. Navíc považuji přinejmenším za velmi pochybné, zda lze koncept efektivně uskutečnit.

Aby nevznikly nové nerovnosti, musí být příjem bezpodmínečný. To znamená, že jej dostanou všichni, aniž by se zjišťovalo, že jej skutečně potřebují. I kdybychom měli nezaměstnanost 20 nebo 30 procent, budeme platit 80 až 70 procentům těch, kdo to vůbec potřebovat nebudou.

Argumentuje se tím, že se to vybere zpět prostřednictvím daňového systému. Ale když se podíváte na současné daňové systémy, vidíte, že právě od nejbohatších společnost vše zpět nezíská. Podle mého je to špatné využití už tak nedostatkových prostředků.

ČESKÁ POZICE: Může koncept nepodmíněného základního příjmu pomoci řešit narůstající nerovnost ve společnosti?

MEYER: Tato myšlenka nerovnost nepotírá, spíše utvrzuje na jiné úrovni. Příčinou nerovnosti je, že v řadě oblastí práce chybí. To znamená, že ti, kteří ji ztratí, si přivydělat nemůžou. Nadále by byl rozdíl mezi těmi, kteří se musejí smířit se základním příjmem, a těmi, kdo by mohli dělat něco navíc.

Další problémem je, že se v době volného pohybu osob něco takového v jedné zemi vůbec nedá prosadit. Dosud jsme nezaznamenali žádné velké migrační pohyby kvůli sociálním dávkám, lidé chtějí pracovat. Ale pokud by někdo začal rozdávat 1500 eur měsíčně, pak by určitě nastaly.

Libertariánní model, který přichází ze Silicon Valley, odpovídá na otázku, kde na to vezmete peníze, omezením státních výdajů, jinými slovy sociálního státu. Nakonec by to vedlo k individualizaci životních rizik podle hesla, že ten, kdo má základní příjem, může se sám pojistit pro případ nemoci nebo na důchod.

Je důležité pochopit, že to je v přímém rozporu s tím, co jako Evropané chápeme pod pojmem sociální stát. Jeho základním prvkem je totiž kolektivní zajištění před životními riziky – nemocí, stářím, nezaměstnaností a podobně. Jako Evropané, kteří chtějí zachovat základní hodnoty svého sociálního systému, bychom k tomuto konceptu měli vytvořit vlastní alternativu.

Silicon Valley produkuje fenomenální technologii, ale nevím, proč bychom kvůli tomu měli akceptovat společenský model, který někteří její zástupci propagují.

ČESKÁ POZICE: Nejožehavější současnou otázkou je uprchlická krize a její důsledky. Německo letos podle odhadů přijme okolo milionu uprchlíků. Najde se pro tyto lidi práce? Nebudou v nízkopříjmové sféře konkurovat Němcům?

MEYER: Otázkou je jejich integrace. V německé pracovní sféře dnes pracovní síly obecně chybějí. Je třeba prostřednictvím kvalifikace a vzdělání uprchlíky, ale i další lidi na tato místa přivést. Nelze vyloučit, dokonce je pravděpodobné, že přitom v krátkodobém horizontu nastane napětí. Ale je to úkol, kterému se musíme postavit. Nepomůže říct „to se nás netýká“ a postavit plot jako v Maďarsku. Lidé od něj neodejdou.

V uprchlické krizi musíme pracovat na čtyřech úrovních. Evropská unie musí být mnohem aktivnější při potírání příčin uprchlictví, konfliktů na evropské periferii, musí pomáhat zlepšovat podmínky v uprchlických táborech poblíž krizových oblastí, například v Jordánsku a Turecku, kde dodnes zůstává 98 procent běženců.

Je třeba převzít zodpovědnost za lidi, kteří byli vyhnáni, nejen když jsou zde, ale i v oblastech, kde je jich většina. Ti, kdo přicházejí do Evropy, zpravidla nejsou ti nejchudší. Je třeba potírat převaděčské gangy. A uprchlíky, kteří už zde jsou nebo ještě přijdou, je třeba přerozdělit. Je to celoevropský úkol, jeden z kritických testů akceschopnosti EU. Příliv uprchlíků lze ale vnímat i jako budoucí potenciál. Samozřejmě, že přichází mnoho nevzdělaných, ty je ale možné vyškolit.

ČESKÁ POZICE: V České republice byla po pádu železné opony zřízena řada montoven zahraničních firem. Hodně se diskutuje o jejich udržitelnosti do budoucna. Jaké kroky by podle vás měla naše země v budoucnosti udělat?

MEYER: Je třeba investovat do vzdělání, aby se země posunula do oblasti vyšší produktivity. Je to vidět například v Německu. Tam exportní průmysl, jako je strojírenský nebo automobilový, není problémem. Jsou v nich vysoké platy, protože jsou výkonné a po jejich výrobcích poptávka na celém světě.

Jednoduché pracovní úkony se budou z dnešních lokalit přemisťovat dále. I z Číny se dnes přesouvají například do Vietnamu. Země, která se chce hospodářsky vyvíjet, nemůže zůstat stát na místě. Je třeba expandovat do odvětví s vysokou produktivitou, které jsou všechny náročné na vzdělání.

Česká republika může těžit z geografické blízkosti k Německu i z toho, že je do výrobního procesu německého průmyslu zapojena. Už to jí nabízí možnosti dalšího vývoje. Výsledky zvýšení produktivity, pak lze celospoečensky přerozdělit. Spolupracovat by na tom měla státní i soukromá sféra.

V Anglii se nyní hodně hovoří o knize Mariany Mazzucatové The Entepreneurial State. Je to velmi zajímavé empirické pojednání o představě, že stát nic nedělá. Ale to není pravda. Většina technologií, které máte v iPhonu, vychází ze státního výzkumu – dotyková obrazovka, internet, komunikační technologie, které vyvinula NASA a americké ministerstvo obrany.

Bez státem podporovaného základního výzkumu by z nich mnoho nebylo. Mazzucatová dokázala, že stát by mohl v tomto směru fungovat ještě lépe, pokud by si svoji podnikatelskou roli uvědomil a vědomě na ní pracoval.