Už jste byli v bijáku na Vlkovi z Wall Street? Leonardo DiCaprio hraje skutečně existujícího newyorského burzovního makléře, který klienty připravil o 200 milionů dolarů. Film ukazuje svět financí s pravidly z Divokého západu. Místo pistolníků na koních se tam jezdí na jachtách a skáče na nahé modelky. Místo prachu a kulek víří vzduchem bankovky. Koukal jsem na to a vzpomněl jsem si, jak jsem v New Yorku v kanclu Morgan Stanley viděl vytisknutých 15 tisíc stran nové regulace. Nikdo nechce Divoký západ. Nespoléhejte ale na to, že nějaké totální přeregulování, nové tisíce popsaných papírů zákony, vás ochrání. Zakopaný pes, vlastně vlk, je jinde.
DiCaprio hraje člověka, který vynikal v prodeji. Uměl prodat i odpadky. Prostě klienty ukecal. S tímhle nehne žádná regulace.Svět financí vždycky zůstane divný. Na většinu obyvatelstva budeme působit jako z jiné dimenze. S troškou snahy ale není zas tak těžké základní principy světa financí pochopit. Není zas tak obtížné rozlišit obchodníky a „obchodníky“, bankéře a „bankéře“. Chce to jen snahu a obětovat trochu času.
DiCaprio hraje člověka, který vynikal v prodeji. Uměl prodat i odpadky. Prostě klienty ukecal. S tímhle nehne žádná regulace. Jakoby DiCaprio pracoval pro české Metropolitní spořitelní družstvo. Kampeličku, která zkrachovala teď na přelomu roku. Peníze jí svěřila i krásná Andrea Verešová. Copak jí asi nakecali? Anebo šla jen za letákem s podezřele (pro někoho) vysokou sazbou na trhu? Už se zapomnělo na devadesátá léta? Zeptala se, co s jejími penězi budou dělat, anebo spoléhala na případné odškodnění od státu, když kampelička „padne“?
Rozlišovat kecy a argumenty
Ono je to asi všude stejné – Amerika, Česko, zbytek Evropy… Uvažte následující další skutečný příklad ze Španělska. Říkal mi ho kolega z jedné tamní banky: Začalo to nenápadně. Španělské banky měly nouzi o peníze. Vymyslel se nový produkt. S „očekávaným“ výnosem kolem sedmi procent. Byly to podíly na aktivech banky. Nazvalo se to „preferované akcie“. A byl o to zájem jako hrom. Regulátor říkal O. K. No ale pak španělské banky zahučely. A nikdo už tento produkt nechtěl. Naopak všichni najednou chtěli rychle prodat a přeměnit na běžný „pojištěný“ vklad. A jak to tak v takové situaci bývá, cena, za kterou šlo produkt prodat, respektive někdo ho chtěl odkoupit zpět, zamířila směrem k nule. A tak se klienti zlobili a zdvihali prostředníček. Regulátor ukazováček. Bankéř nic, protože byl v ****** tak jako tak.
Kdo byl hlavní viník? Banka („vysvětlovali jsme jim to“), klient („neměl jsem ani tušení, co mi koupili“) nebo regulátor („nikdo nemohl tušit, že to takhle skončí“)?Řešení je jednodušší, než si dokážete připustit: prostě si kupujte pouze to, čemu úplně porozumíte
Problém je v naší schopnosti rozlišit kecy a argumenty, smlouvy s osmičkou písmem a férové smlouvy, u půjček úrok p. a. v tisících anebo v souladu s tržní sazbou, firmy s akciemi z hnoje a nadějné tituly, u vkladů pak ty s podezřele vysokým úročením, kde vybrané peníze jdou bůh ví kam...
Řešení je jednodušší, než si dokážete připustit: prostě si kupujte pouze to, čemu úplně porozumíte. Oželte jeden díl Ordinace nebo olympiádu a vygooglujte si informace o produktu, který do vás obchodník/bankéř láduje. Poraďte se. Musíte vše nejprve pochopit…
Do kina na DiCapria doporučuji zajít. A to i modelce Verešové. Ať víte, co všechno lze dělat s vašimi penězi, když si tohle nebudete hlídat. Strejda stát to za vás nikdy nezvládne. Nikdy.
- Tento článek vznikl ve spolupráci České pozice a deníku Lidové noviny.
