S nároky Diag Human by se náš stát mohl vypořádat poměrně elegantně. Zatím je situace taková, že vídeňský soud na návrh oné firmy zabavil tři hodnotná výtvarná díla, která Česká republika zapůjčila na výstavu. Diag Human tímto krokem hodlá vyvíjet tlak na splacení 10 miliard korun, které žádá v arbitráži za zmařený obchod s krevní plazmou v České republice. „Poté, co vláda odmítla řadu nabídek na ukončení sporu jednáním, se společnost Diag Human rozhodla předložit věc k příslušným soudům mimo českou jurisdikci,“ říká advokát firmy Jan Kalvoda. V zásadě to znamená, že exekuce nemusí končit u výtvarných děl, soudy v různých zemích mohou zabavit i další majetek.
Zmíněná díla zabavená ve Vídni byla pojištěna na 36 milionů korun. To vzhledem k celkové sumě zhruba deseti miliard, o kterou v arbitráži jde, není mnoho. Zahraničním soudům proto ČESKÁ POZICE navrhuje unikátní možnost, jak tuto částku v prospěch firmy Diag Human radikálně zvýšit. Myšlenka je to chytlavá a českým daňovým poplatníkům se bude určitě líbit. Vsaďme se, že politici a jejich výběrčí nápad podporovat nebudou.
Nějaký odvážnější italský exekutor by mohl například zabavit slavnou vilu v toskánském Monte Argentariu. Ta, jistým způsobem, byla tutově pořízena taky ze státních peněz. Na nedalekém letišti by pak přišly na řadu tryskáče. Soud by mohl zabavit další nemovitosti bývalých českých politiků, státních úředníků a jejich kmotrů v jižní Francii, na Sardinii, na Korsice či na Baleárech, které byly rovněž zakoupeny za peníze vysáté z veřejných zakázek a státních podniků.
Soudní exekutoři by mohli zabrousit též do chorvatských přístavů a zabavit tamní vily a luxusní jachty českých lobbistů. A na seznam bychom určitě měli připsat jejich cizí konta. Na těchto účtech se ohřívá násobně vyšší hodnota než ve výše zmíněných nemovitostech, a ještě k tomu jsou technicky snáze zabavitelná.
Jiná věc je, z jakého titulu zabavovat, protože nemovitosti i peníze na kontech patří firmám či konkrétním osobám. Ti ale Diag Human nic nedluží. Český stát by tedy nejdříve musel dokázat, že peníze a majetek byly získané trestnou činností (pro klasifikaci by se hodily asi úplatkářství, pletichy proti veřejné soutěži, daňové podvody a podobně) a soud by musel rozhodnout o propadnutí majetku. To by v jednotlivých případech možná uskutečnitelné bylo, v masovém měřítku patrně nikoli. Většinou kvůli neexistenci důkazů, promlčení, ale zejména vysoké sofistikovanosti, se kterou bylo vyvedení majetku do zahraničí provedeno.
Stát by ale každopádně mohl firmě Diag Human nabídnout například těch 130 milionů korun z případu ProMoPro, které leží na účtech v Rakousku. I v tomto případě by musel nejdříve dokázat, že se jedná o peníze poslané za neexistující práce. Snad se to finančnímu analytickému útvaru ministerstva financí podaří.
Nakonec vylučovací metodou dospějeme k závěru, že v podstatě jedinou variantou, jak se o tento převratný krok pokusit, by bylo ustanovení majetkových přiznání s presumpcí, že celý majetek byl ukraden a dotyčný musí státu prokázat opak, pokud si ho chce podržet.
Český stát by měl tento proces jednoznačně politicky podpořit, už jen proto, aby daňoví poplatníci měli pocit, že boj proti korupci myslí vážně. Ministerstvo financí by tržní hodnotu veškerého takto zabaveného majetku mělo započíst proti sumě, kterou má stát firmě Diag Human zaplatit. Když už minulé vlády České republiky nedokázaly zabránit korupci a vyvedení peněz do ciziny, vše by mohla napravit současná garnitura prostřednictvím této unikátní a historické příležitosti. Tipů, komu co zabavovat jsou v novinách stovky.
A kdyby off-shore společnosti, na které jsou luxusní vily, jachty a tryskáče napsané, začaly vyvádět a hrozit soudem, český stát by měl s pomocí finančního analytického útvaru ministerstva financí detailně rozkrýt zamotanou strukturu kastlíkových firem a zdokumentovat veškerý tok peněz a jejich původ. Možná, že by stačilo takto postupovat pár měsíců, a firma Diag Human by do Prahy hlásila: Už máme majetek za deset miliard, končíme. Potom, kdyby byl zájem, by český stát mohl dál zabavovat už ve vlastní prospěch.
Bohužel, nedozvíme se, jak by celý proces skončil, protože tento návrh je, jak se říká, neprůchodný napříč celým politickým spektrem. Ale aspoň na jednom pilotním projektu, třeba v Monte Argentariu, by se český stát s firmou Diag Human přesto mohl domluvit. Bylo by to tak krásné, a hlavně spravedlivé. Vydělali bychom na tom všichni.
