Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Desatero žadatele o azyl v Německu

  8:13
Letos v květnu zveřejnil německý Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky data z výzkumu, který vedl s pomocí tlumočníků mezi těmi, kdo v roce 2015 požádali v Německu o azyl. Kdo jsou tito lidé? Co umějí a jaké mají vzdělání? A nakolik bude možné je integrovat do německého pracovního trhu?

Chtějí azyl. Mezi uprchlíky v Německu v posledních měsících výrazně vzrostl počet Čečenců. foto: Reuters

Z německé dlouholeté zkušenosti s uprchlíky vyplývá, že jejich integrace do německého pracovního trhu není jednoduchá a vyžaduje čas. Problémem není jen nízká mzda, kterou dostávají, pokud už práci mají, ale i to, že často nemají vůbec žádnou a jsou zcela odkázáni na sociální dávky.

První rok po příchodu do Německa bývá – dle dlouhodobé statistiky – průměrně zaměstnáno jen osm procent uprchlíků, po pěti letech pobytu zhruba každý druhý, po deseti 60 procent a po 15 letech pracuje takřka 70 procent těch, kteří do země uprchli. Tento závěr vyplývá z analýzy, kterou v září 2015 vypracoval německý Institut für Arbeitsmarktund Berufsforschung (Institut pro výzkum pracovního trhu a zaměstnání).

První rok po příchodu do Německa bývá průměrně zaměstnáno jen osm procent uprchlíků, po pěti letech pobytu zhruba každý druhý, po deseti 60 procent a po 15 letech pracuje takřka 70 procent těch, kteří do země uprchli.

V březnovém rozhovoru pro deník Passauer Neue Presse Frank-Jürgen Weise, šéf Bundesamt für Migration und Flüchtlinge (Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky, BAMF) řekl, že jeho úřad, který v Německu zpracovává žádosti o azyl, jich hodlá v roce 2016 vyřídit více než milion. Dle něho pobývalo v březnu 2016 v Německu 300 až 400 tisíc uprchlíků, kteří o azyl dosud nepožádali, 370 tisíc žádostí čekalo na vyřízení, přičemž přicházejí stále noví uprchlíci – v březnu 2016 bylo podáno 59 975, v dubnu 60 943 a v květnu 55 259 žádostí o azyl.

Ucelená odpověď

Budou se tito „noví“ uprchlíci, přicházející do Německa v počtu, jaký od konce druhé světové války nezaznamenalo, integrovat do německého pracovního trhu jinak než ti „staří“? A kdo jsou tito lidé? Jednu z ucelených odpovědí nabízí studie, kterou před pár týdny zveřejnil Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky.

Ten s pomocí tlumočníků shromáždil data téměř 477 tisíc uprchlíků, kteří v roce 2015 v Německu požádali o azyl, a lze si z nich udělat představu o typickém žadateli o azyl v Německu roku 2015, tedy jakési desatero žadatelů o azyl.

1. Syřan/Syřanka

Plných 162,5 tisíce žadatelů – 34 procent ze všech žadatelů – uprchlo ze Sýrie.

2. Arabsky mluvící

Arabštinu jako svůj rodný jazyk uvedlo 48,3 procenta žadatelů o azyl, následuje albánština (18,1 procenta) a farsí/dárijština (6,1 procenta).

3. Muž

Tři čtvrtiny žádostí o azyl si podali muži. Mezi žadateli z Pákistánu jich bylo dokonce 95,2 procenta, druzí jsou v poměru muži/ženy Syřané – 78,8, respektive 21,2 procenta.

4. Mladík

Do 33 let bylo 68 procentům žadatelů o azyl. Nejmladší jsou v průměru Eritrejci – 46,9 procenta z nich je 18 až 22 let. Ženy-žadatelky jsou v průměru o trochu starší než muži.

5. Manžel/manželka

Podíl uprchlíků v manželství vůči těm, kteří v něm nejsou, je těsný. Zatímco 49 procent žadatelů o azyl uvedlo, že žije v manželství, 48 procent, že nikoli. Ze studie BAMF však nelze zjistit, kde se manžel/manželka žadatele o azyl nachází – je-li rovněž v Německu, v jiné evropské zemi či ze země svého původu vůbec neodcestoval/a.

6. Negymnaziální středoškolák

V tomto aspektu záleží na zemi původu. Obecně platí, že žadatelé o azyl z Balkánu (Makedonci, Srbové, Kosované a Albánci) jsou méně vzdělaní. U žadatelů z Blízkého východu je „vzdělanostní směsice“ mnohem různorodější. Zatímco 35,2 procenta Íránců navštěvovalo vysokou školu (Syřanů 27 procent) a jen šest procent uvedlo, že jejich maximální vzdělání je základní, mezi Iráčany je tomu naopak – 13,8 procenta vysokoškoláků oproti 30,3 procenta se základním vzděláním. Vysoké procento vysokoškolských žadatelů o azyl nemá v důsledku nízkého věku dostudováno – mnozí uprchli ještě jako studenti, nikoli absolventi.

7. Bývalá nezaměstnaná

S výjimkou Íránu ženy z deseti zemí, z nichž pochází nejvíce žadatelek o azyl v Německu – Sýrie, Albánie, Kosovo, Irák, Afghánistán, Eritrea, Srbsko, Pákistán, Makedonie a Írán –, neměly před odchodem zaměstnání. Nejhůře na tom jsou Srbky (jen 16,2 procenta z nich před odchodem pracovalo), následují Makedonky (16,5 procenta), Kosovanky (17 procent) a Iráčanky (17,1 procenta).

8. Bývalý zaměstnaný

Nejhůře ze všech na tom s prací byli Srbové, kterých před odchodem pracovalo jen 60,7 procenta.

9. Neumí německy

Jen dvě procenta žadatelů o azyl o sobě prohlásily, že hovoří německy. Skutečná znalost bude zřejmě ještě nižší, protože při sběru dat se – prostřednictvím tlumočníka – kladla pouze jedna otázka: Jakými jazyky kromě své mateřštiny hovoříte? Jedinou výjimkou ohledně němčiny jsou Kosované – skoro každý pátý o sobě tvrdí, že němčinu ovládá. S angličtinou je to výrazně lepší – necelých 30 procent dotazovaných a skoro polovina Syřanů a Íránců anglicky hovoří. Je zde však stejný problém jako v případě němčiny – nezkoumala se úroveň zvládnutí angličtiny.

10. Řemeslník či živnostník

Na otázku ohledně posledního povolání v zemi svého původu se objevilo mnoho odpovědí – nejčastěji „živil jsem se řemeslem“ (13 procent), „měl jsem živnost“ (deset procent), „pracoval jsem ve školství“ (pět procent). Z odpovědí vyplývají dvě výjimky. Za prvé, Syřané a Íránci nadproporčně uváděli, že v zemi svého původu často pracovali jako inženýři, lékaři či umělci (v jednotkách procent). Za druhé, 35 procent Eritrejců uvedlo jako své předchozí povolání „voják/profesionální sportovec“, což souvisí s militaristickým politickým režimem.

Tři omezení

Desatero žadatelů o azyl, které plyne ze „suchých“ dat, má tři limity. Za prvé, u žadatelů o azyl v Německu jde spíše o jejich vlastní než skutečný obraz. Pracovníci BAMF totiž s pomocí tlumočníků sbírali sociální prvky – jazykové dovednosti, vzdělanostní strukturu, profesní zkušenosti – na základě osobního svolení uprchlíků a informace si neověřovali, často ani ověřit nemohli, a tudíž se spoléhali (museli spolehnout) na informace, které jim poskytl dotazovaný.

Studie informuje o všech žadatelích o azyl bez ohledu na jejich šanci jej získat, proto v souhrnu nepředstavuje profil/obraz „pravděpodobného dlouhodobě v Německu usazeného uprchlíka“, ale jen „žadatele o azyl“.

Za druhé, data upřednostňují spíše kvantitativní než kvalitativní ukazatele. Například na otázku, jaké povolání jste vykonával jako poslední, odpovědělo sice 72,6 procenta uprchlíků, kteří v roce 2015 požádali o azyl, ale pracovníci BAMF získali spíš nepřehlednou směsici stručných, leckdy jednoslovných odpovědí, jež nemusejí příliš vypovídat o konkrétním postu a o odborné kvalifikaci respondenta v jím určené profesní oblasti – například školství, medicína či živnost.

Podobně je tomu v případě dosaženého vzdělání. Nedozvíme se nic o kvalitě konkrétních škol, vystudovaném oboru ani o tom, zda respondent dostudoval, studia zanechal či odešel během studia, což je vzhledem k věku řady z nich pravděpodobné. Totéž platí o jazykové znalosti. Nedozvíme se nic o aktivní/pasivní znalosti němčiny a angličtiny těch, kteří uvedli, že těmito jazyky hovoří.

Za třetí, studie BAMF informuje o všech žadatelích o azyl bez ohledu na jejich šanci jej získat, proto v souhrnu nepředstavuje profil/obraz „pravděpodobného dlouhodobě v Německu usazeného uprchlíka“, ale jen „žadatele o azyl“. Řečeno jinak, žádosti mnoha neuspějí, a tudíž profil těch, kteří v Německu zůstanou, bude trochu, někdy výrazně, odlišný.

V roce 2015 BAMF vydal 282 726 rozhodnutí a 137 136 žadatelům – 48,5 procenta – udělil právní status uprchlíka dle Ženevské úmluvy ze srpna 1951. Zatímco Syřanům (95,8 procenta), Iráčanům (86,4 procenta) či Eritrejcům (88,2 procenta) je status uprchlíka přiznáván v až drtivé většině případů, u jiných národností (například z Balkánu) je tomu naopak, status uprchlíka se jim neuděluje.

Frustrace vzdělaných

Vezmeme-li studii BAMF vážně, a to včetně uvedených limitů, pak Německo čekají problémy s integrací lidí, kterým je udělován status uprchlíka, do svého pracovního trhu.

Mohlo by se zdát, že upřednostňování Syřanů, ale třeba i Íránců při udělování právního statusu uprchlíka pomůže jejich integraci do pracovního trhu, protože jsou v průměru mnohem vzdělanější než lidé přicházející do Německa z Balkánu. Analýza BAMF však na základě zkušeností tvrdí něco jiného – vzdělání není rozhodujícím kritériem pro rychlou integraci do pracovního trhu. Naopak, snadněji se budou integrovat spíše lidé, kteří v zemi svého původu pracovali manuálně. Vzdělané – a obzvlášť vysoce – bude neznalost němčiny značně omezovat.

Jak těžce/lehce ponesou středně a vysoce vzdělaní lidé, kteří nikdy nevykonávali manuální profese, že na ně minimálně v prvních letech jiné než manuální profese nezbudou?

Otázka zní: Jak těžce/lehce ponesou středně a vysoce vzdělaní lidé, kteří nikdy nevykonávali manuální profese, že na ně minimálně v prvních letech jiné než manuální profese nezbudou? Přijmou je?A budou je umět? Nebude je nemožnost seberealizace frustrovat?

Druhým problémem je, že mnozí žadatelé o azyl jsou mladí a nemají dokončené školské vzdělání. Nakolik se je podaří vtáhnout zpět do školského systému, aby mohli své vzdělání dokončit a zvýšit si kvalifikaci, neumějí-li německý jazyk? A nepodaří-li se to, nakolik budou frustrovaní, že z nich – bývalých studentů – Německo minimálně na několik let udělá nezaměstnané či manuálně pracující?

Třetím problémem jsou ženy-uprchlice. Dle studie BAMF mají žadatelky o azyl horší vzdělání než muži, je mezi nimi i více analfabetismu a v zemi svého původu většinou nebyly zaměstnané. Podaří se je vtáhnout do německého pracovního trhu? A jak?

Nezvratný proces

Navzdory všem rizikům, která ze studie BAMF vyplývají, uprchlíci do Evropy, nejen do Německa, přišli a budou v ní žít, ať se to líbí, nebo nelíbí – například ve Francii jde o nezvratný proces. Důsledkem nespokojenosti uprchlíků proto bude „naše“ nespokojenost, nikoho jiného.

Problém uprchlíků spočívající v jejich integraci do pracovního trhu a společnosti je „naším“ problémem. A tuto provázanost bychom měli mít neustále na mysli.

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...