Lékaři a vědci jsou považováni za výjimečné osoby. Z povahy věci musejí být těmi chytřejšími ve společnosti, očekává se od nich nadstandardní mravnost a pracovitost. Ale i na takové lidi přicházejí – pochopitelně – obyčejné lidské stesky a splíny. V posledních letech se navíc objevují studie, jež naznačují, že se z „vyhoření“ doktorů pomalu stává světová epidemie, že přibývá depresí, dokonce i sebevražedných tendencí. Kromě lékařů se tento trend dost možná přesouvá i dále – k výzkumníkům v biomedicínských vědách...
Loni publikoval kolektiv autorů z Mayo Clinic v časopise Archives of Internal Medicine studii, která se týká amerických lékařů. Na otázky odpovídalo 7288 z nich, přičemž se 45,8 procenta respondentů přiznalo k alespoň jednomu symptomu vyhoření. Výsledky se lišily i podle specializací; nejčastější problémy měli rodinní lékaři, internisté a pracovníci jednotek intenzivní péče a urgentní medicíny. „Vyhoření u lékařů je běžnější než už jiných profesí. V největším ohrožení jsou lékaři v přední linii zdravotní péče,“ píší výzkumníci.
Deprese jsou už i věcí lékařského výzkumu. V nedávném vydání časopisu Nature to popisují profesoři Warren Holleman a Ellen Gritzová z texaského MD Anderson Cancer Center. Z výzkumu vychází, že i pracovníci tak prestižní instituce, dlouhodobě nejlepší americké nemocnice v léčbě rakoviny, pociťují přetížení z klinické práce, jsou otráveni nepotistickými praktikami či konflikty, finanční tlaky na ně se zvyšují, takže zaměstnanci vykazují čím dál častěji znaky vyhoření – práce a bádání je přestává bavit.
Moderní věda a čím dál větší stres...
Osloveno bylo 21 vedoucích oddělení spadajících pod centrum MD Andersona. Většina dotázaných uvedla, že se nálada vědců v posledních letech zhoršuje; podle sedmi z nich se zhoršuje významně. „Mnoho kolegů je skleslých, rozrušených a sklíčených. Je zde pocit beznaděje; vzdali to. Převládá roztrpčenost. Věnovali hodně času budování kariéry, ale teď to nevypadá, že by mohli pokračovat, jak by sami chtěli,“ uvedl jeden zdroj.
A další upozornil na nejasné vyhlídky mladých výzkumníků v biomedicínském bádání: „Když jsem byl postdokem, cítili jsme, že když budeme dobří, najdeme práci, džob. A to už teď úplně říci nemůžu.“ ČESKÁ POZICE před časem publikovala článek, který upozornil na americký nadbytek vědců s Ph.D. tituly; jen za jednu dekádu přibylo jen v USA 455 429 vědců s nejvyšší formou vysokoškolského vzdělání!
Na univerzitním středisku v Texasu, kde proběhlo šetření profesorů Hollemana a Gritzové, je důležitým důvodem stresu financování. Rozpočty klesly, po vědcích se požaduje, aby si čím dále větší část platu obstarávali díky získaným grantům, což je povědomé nejen Čechům. Potíže dosáhnout na stabilnější podporu mají podle Nature i solidní a zkušení vědci, nikoliv nějací vyjukaní zajíčci. „Deptá to, kazí náladu,“ uvádí jeden z respondentů.
Sebevražda jako exit z nekončících povinností?
Dnes se požaduje extrémní efektivita, publikace s vysokým impakt faktorem, zvyšuje se rovněž tlak na lepší výuku, komercionalizaci patentů a až nepříjemně roste soutěživost i spory. Někteří oslovení pak uvedli, že se obávají nejen vyhoření a ztráty chuti do práce, ale také extrémních činů, jako jsou sebevraždy nebo i porušení etiky bádání, onoho scientific misconduct, aby přetažení vědci vůbec stíhali „hru“ s nastaveným systémem...
Důvodem k depresím je třeba i rozpuštění jejich laboratoře, řídnutí výzkumné skupiny kvůli neobnoveným grantům v dalším období, litování ztraceného času na projektech nebo velká byrokracie, evaluace, reporty, papírování a vyřizování nekonečné fronty e-mailů, na což si stěžovala skoro polovina z dotázaných vedoucích pracovníků texaské kliniky.
Zdroj z české fakulty: Jen v mém okolí vím o šesti sedmi lidech s Ph.D., kteří chtějí končit a raději by si založili cukrárnu nebo květinářství...Nejde zdaleka jen o americké trable. Každodenní rutina, práce v laboratoři, učení, nekončící povinnosti, neustálé připomínky k rozběhlým studiím a článkům, shánění peněz či vyplňování zpráv ke grantům vede i řadu Čechů k tomu, že takový shon opouštějí.
„Jen v mém blízkém okolí vím o šesti sedmi vědcích s titulem Ph.D., kteří vážně uvažují, že výzkum navždy opustí, raději půjdou učit na střední školu nebo si založí cukrárnu, hračkářství či květinářství, na které se budou plně soustřeďovat a vypiplají si ho,“ řekl ČESKÉ POZICI nadějný a výkonný badatel z prestižní lékařské fakulty v Praze.
V Texasu s takovými vyhořeními a „exity“ z biomedicínských oborů chtějí bojovat i díky novému zaměstnaneckému programu Faculty Health & Well-Being, který má příčiny sledovat, ale nabízet i řešení. Autoři studie píší: „Je důležité, že se to snažíme změnit. Teď, dříve než bude pozdě.“
