Ona ta desakralizace proběhla už dávno.

Jestli vůbec jaká sakralizace (tedy masové přijetí křesťanské zvěsti) v českých dějinách byla.

Místo Velikonoc jsou za hlavní svátek považovány Vánoce. U Velikonoc se důraz z pátku-neděle přenesl na

pondělí. Tedy čas koledy a jakýsi bonus (jako 26. 12.). Jádro Vánoc i Velikonoc zastírá množství lidových i

církevních tradic. U Vánoc spojených s konzumem, u Velikonoc s jarními rituály. Nic proti jaru, ale vhodnější

se mi k tomu zdá dubnový Den Země. Na Velký pátek prý země vydává poklady. No, kdysi jsem to zkoušel a

nic. Z postní doby nám zůstal jen ten masopust ( karneval ).

Sám na svátky a ceremonie moc nehledím. Letos jsem však aspoň na Velký pátek odložil všechny běžné

činnosti a zažil takové občerstvení duše, že to cítím dodneška. Doporučuji. A netřeba čekat půlrok do Velikonoc

Položme si racionální otázku : Kolik státních

svátků si naše ekonomika může dovolit a použijme srovnání s ostatními zeměmi EU. S 12 svátky se řadíme

do dolní poloviny. Nejméně - 9, má Nizozemsko, nejvíce 16 Německo, Rakousko, Portugalsko, Slovensko.

V Německu jsou jen 3 svátky sekulární 1.1., 1.5. a 3.10. (Den sjednocení), ostatní křesťanské. Asi panu

Bělohradskému natruc :-). Přesto má Německo mnohem vyšší produktivitu než Itálie.

Je jasné, že každý si stráví svátek podle svého. Já jsem také dřív Velikonoce bral jako poloviční dovolenou

a mizel někam do hor. Ale i tak zůstane v lidském povědomí, že svátek je den něčemu zasvěcený. Svatý,

nikoli profánní. Den, kdy vzhlížíme k něčemu vyššímu než běžné starosti života sahají. A Velký pátek, jako

symbol nejvyšší oběti a lásky i pro nekřesťany, by mezi nimi chybět neměl.

Ježíš zcela jistě naši civilizaci podstatným způsobem

Ježíš zcela jistě naši civilizaci podstatným způsobem ovlivnil. A to i za předpokladu, že byl pouhým člověkem. Jeho myšlenky byly radikální a probouzely lidství. A ukřižování hrálo v jeho příběhu zásadní roli. Máte pravdu v tom, že není co slavit (v Ježíšově ukřižování nevidím smrt boha, ale umučení nevinného člověka). Zrovna tak ale neslavíme sebeupálení Jana Palacha. Místo toho vzpomínáme. Jak Jan Palach, tak i Ježíš si to zaslouží.