„Důvody vaší návštěvy?“ zeptal se imigrační úředník. „Hledám práci, přijíždím na několik pohovorů.“ „Španělsko? Tam u vás to nevypadá dobře, co?“ Přikývla jsem. „Hodně štěstí,“ řekl a pustil mě dál. „Chceš tady žít,“ zašeptala jsem ke svému dvanáctitýdennímu miminku, jakmile jsme prošli pasovou kontrolou. Je to už jeho třetí mezikontinentální let let během deseti dnů... Stále cestuje. A jsou tisíce takových vědců jako já.
Takto dramaticky začíná svůj dubnový blog osmatřicetiletá astrofyzička Amaya Moro-Martínová. Pochází ze Španělska, kde věda nezažívá právě nejšťastnější období. V důsledku krize se finance na výzkum krátí – celkově o 39 procent –, a vracejí se tím na úroveň výdajů v roce 2005. Podle Amayi politici bagatelizují dopady škrtů. Alejandro Fernandéz, vládní politik odpovědný za výzkum a vývoj, se nechal slyšet, že „žádný brain-drain, čili odliv mozků, neexistuje a jde jen o neoddůvodněné klišé“. Astrofyzička, jež byla příjemkyní prestižního grantu Ramon y Cayal, na stránkách webu Euroscientist.com připomíná: Diego se přestěhoval do Austrálie, Andy má nabídku z Brazílie, ona sama míří do USA...
Amaya Moro-Martínová se stala „mluvčí“ odcházejících vědců; její ostré názory citují světové agentury, vystupuje v médiích. Tvrdí, že ze země odcházejí především mladší vědci, mezi třicátým a čtyřicátým rokem života, a dokládá to i čísly ze Španělské národní výzkumné rady (CSIC), dle níž za posledních patnáct měsíců ubylo 1208 pracovních míst ve vědě – jen letos v lednu a únoru to bylo 205 pozic. Podle agentury AFP se loni nechystalo žádné nabírání nových vědeckých pracovníků do 133 center, která spadají pod CSIC.
Výzkum je ve Španělsku enormně závislý na veřejné podpoře, firmy se do výzkumných investic příliš nehrnou; zatímco v roce 2010 vykázalo Španělsko podle zprávy OECD 242 mezinárodních patentů, v takovém Německu to bylo 5600 – i zásluhou firemního výzkumu.
Vědci na nádraží, ve frontě a s kufry!
Není divu, že se výzkumníci na jihu Evropy bouří. A stávají se svého druhu „aktivisty“, kteří varují španělskou, ale i italskou, portugalskou a řeckou vládu před důsledky utlumování domácí vědy. Loni v prosinci si vědci odění v bílých pláštích stoupli se sbalenými kufry do fronty před nádražím ve Valencii; v Madridu na demonstraci proti krácení výdajů na vědu zase vypouštěli balónky, které měly symbolizovat lidské talenty a osudy, jež země lehkovážně ztrácí. „Následky budou nenapravitelné, zničí se něco, co se budovalo dekády, a tisíce mladých vědců zůstanou bez práce,“ citoval magazín Nature z jednoho otevřeného dopisu, který napsali španělští výzkumníci. Jinou petici podepsalo 40 tisíc lidí.
Následky budou nenapravitelné, zničí se něco, co se budovalo dekády, a tisíce mladých vědců zůstanou bez práceItalové zakládají aktivistická sdružení jako ROARS, v Řecku vede debaty asociace vědců pod zkratkou AGR a třeba portugalští vědci sdružení ve Velké Británii podporují své domácí kolegy prostřednictvím organizace PARSUK podobně jako „britští“ Italové (AIS-UK) a španělští výzkumníci z Německa sdružení v ascoiaci CERFA.
Cynik by řekl, že se Jižané (a třeba Řekové zvláště) bojí ztracených jistot a sociálních výhod, o nichž se lidem jinde v Evropě dříve ani nesnilo. A že třeba jde jen o plané strašení. Nicméně jde skutečně o zásadní věc pro celé státy. Italský deník La Repubblica před časem uveřejnil výsledky studie dvou tamních nadací, které spočítaly, že Itálie v posledních dvaceti letech ztratila zhruba čtyři miliardy eur (asi 100 miliard korun) kvůli chybějícím výnosům z patentů, na nichž se podíleli původně italští výzkumníci, kteří odešli do zahraničí. „Itálie se opět stává emigrantskou zemí,“ uvedl v dubnu blog Euroscientist s přípodotkem, že v cizině pracuje už asi 35 procent nejlepších italských vědců.
V Česku? Zatím jen jednotlivci, ale...
Pakliže je Homo scientificus na jihu Evropy možná ohroženým druhem, naskýtá se logická otázka, zda vědci ze Španělska či Itálie míří častěji i k nám, do České republiky, která dala na rozvoj výzkumných supercenter pár desítek miliard z fondů EU. „V ústavech Akademie věd ČR celkem přibývá Španělů,“ dostala ČESKÁ POZICE echo před několika týdny. A tak jsme se pozeptali, zda je možné takový trend vysledovat a doložit.
Ze zhruba tuctu oslovených ústavů (z celkových padesáti) není možné jednoznačně říci, že by šlo o masivní záležitost – spíše se jedná o jednotlivce a jen v některých ústavech. Hned několik Španělů a Portugalců pracuje v Praze-Krči, nicméně těžko jejich angažmá spojovat jen s aktuálními podmínkami u nich doma. „Na našem ústavu (v mé laboratoři) od loňského října nastoupila výborná Španělka, po šesti letech postdoku na Harvardu, značnou roli ovšem hraje i to, že její partner je Čech,“ říká Václav Hořejší, ředitel Ústavu molekulární genetiky. V témže ústavu je i Portugalec, další Španěl z Krče je nyní na výzkumném pobytu v Bordeaux.
„My nárůst zájmu pracovníků z těchto zemí nepozorujeme. Studenti se nehlásí, nevím proč, protože podmínky jsou pro ně v našem ústavu celkem dobré. V minulosti jsme zaměstnávali řeckého studenta a dva postdoktorandy z Itálie, ale pro postdoktory a seniornější vědce nemáme dnes dost peněz,“ řekla ČESKÉ POZICI profesorka Eva Syková z Ústavu experimentální medicíny.
Díky evropským fondům jsou u nás v některých případech zajištěny mzdové podmínky na západoevropské úrovniTo v Mikrobiologickém ústavu AV ČR několik mladých vědců z Itálie a ze Španělska pracuje. „Jejich pobyt bych nedával do spojení s vývojem ekonomické situace na jihu Evropy i vzhledem k tomu, že se jedná o vědce přicházející z pracovišť s námi již déle spolupracujících. Loni proběhla konkurzní řízení na postdoktorandské pozice v rámci Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost a na jejich základě jsme přijali pět nových mladých pracovníků z Itálie a Španělska, ale mezi přijatými je i Němka, Estonec nebo Pakistánec,“ říká ředitel Martin Bilej, dle nějž jsou v tomto případě díky evropským fondům zajištěny mzdové podmínky na západoevropské úrovni.
Příklady táhnou, praví latiníci
Mírný nárůst zájmů ze Španělska a Portugalska zaznamenali v Ústavu chemických procesů a v Ústavu makromolekulární chemie, kde se zájemci z jihu Evropy objevují již pravidelně. Před rokem a půl si téhož nárůstu povšimli i v Ústavu teorie informace a automatizace, v posledních měsících ale ne. Vlajková loď Akademie věd, Ústav organické chemie a biochemie (ÚOCHB), žádné změny trendů z uvedených zemí neeviduje. Nějaké větší iniciativy ze Španělska, Řecka či Itálie neregistrují ani botanici, geologové, geofyzikové ani vedení Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského.
Naopak vývoj je patrný v Ústavu teoretické a aplikované mechaniky, který buduje výzkumné centrum i v Telči. „Počet zájemců o práci z jižní Evropy je silnější, než třeba z Norska nebo Rakouska, ale v podstatě řádově srovnatelný i s jinými vyspělými státy (USA, UK, Německo). Nicméně do ústavu nedávno nastoupili dva Italové, jedna Španělka, jedna Portugalka, v jednání jsou jedna kolegyně a jeden kolega z Řecka,“ řekl ČESKÉ POZICI ředitel ústavu Miloš Drdácký s tím, že i při dojednávání platů nejsou žádné větší potíže. Do Fyzikálního ústavu nastoupilo za poslední rok 13 Italů, tři Španělé a dva Řekové.
Španěla má nově i Sociologický ústav. „Ano. Máme na stáži výzkumníka ze Španělska, který o to sám projevil zájem. Dříve nikdo takový nebyl,“ doplňuje ředitel Tomáš Kostelecký. Jen lehký vzrůst zájmu lze vypozorovat v Ústavu jaderné fyziky nebo v Ústavu informatiky. Matematický ústav, v němž nedávno uspěl profesor Eduard Feireisl s velkým grantem, jak jsme psali, vykazuje z tohoto důvodu vyšší zájem o oblast parciálních diferenciálních rovnic, ale nelze hovořit o nějakých geografických tendencích k uvedeným zemím.
A jak to vypadá na vysokých školách?
Nijak výrazné výkyvy zatím nezaznamenaly ani vysoké školy. Například Západočeská univerzita v Plzni eviduje u programů ma podporu excelence lidských zdrojů jen čtyři procenta uchazečů z jižních států na celkovém počtu. Vysoká škola báňská v Ostravě zaznamenala příchody více ekonomů z Itálie, nicméně je to spíše díky dobrým kontaktům s jednou konkrétní univerzitou – v Bergamu.
Španělé se ptají, zda by mohli po bakalářském studiu na ČVUT navázat na inženýrské jako samoplátci. Cena je zhruba stejná jako na tamních univerzitách, u nás ale mají vyšší naději na práci.„Žádný zvýšený zájem ze strany Španělů o vědecké pozice nepociťujeme. To, co už asi tak rok, rok a půl pociťujeme, je, že nám píšou studenti, že by u nás chtěli studovat v rámci programu Erasmus a nedostali se do počtu, který je daný výměnnou smlouvou mezi univerzitami v rámci Erasmu. V této smlouvě je přesně daný počet studentů a tak zvané ,freemovery‘ nepřijímáme. Španělé se také poslední dobou ptají, zda by mohli po bakalářském studiu navázat na inženýrské studium na ČVUT v angličtině jako samoplátci. Cena je zhruba stejná jako na španělských univerzitách, ale u nás mají vyšší naději na získání práce,“ říká mluvčí Andrea Vondráková.
Nicméně v Brně, kde se díky obřím investicím rýsují i velké vědecké šance, zájemce z jihu evidují. „Ano, zvýšený zájem mladých vědců o práci na Masarykově univerzitě jsme skutečně zaznamenali. Nejedná se pouze o jih Evropy, ale i další destinace, například Kypr, Indie, ale i USA. Důvodem patrně nebude změna ekonomické situace v daných zemích, ale zlepšení podmínek u nás. V posledních letech se nám podařilo vybavit laboratoře opravdu moderními přístroji, které snesou celosvětové srovnání, navíc jsme uspěli s několika projekty u evropských fondů, díky nimž můžeme nabídnout mladým výzkumníkům konkurenceschopnou mzdu,“ říká mluvčí Tereza Fojtová. Přitáhne to další experty?
Příběhy bez šťastného konce
Situace ve Španělsku, odkud „prchá“ astrofyzička Amaya Moro-Martíno, se nejspíše jen tak nezlepší. Koncem dubna se na serveru Nature totiž objevila nová zpráva, která naznačuje, že s financemi pro španělský výzkum to aktuálně není zrovna nejrůžovější. Vláda totiž nečekaně odložila udílení prestižních vědeckých grantů a snížila i dotace na cestovní výlohy mladých „postdoků“. Týká se to 940 pracovních pozic, na něž mělo jít 104 milionů eur (asi 2,5 miliardy korun) pro pětiletou periodu.
Takové období může být klíčovým argumentem. Jednačtyřicetiletý paleontolog Diego García-Bellido Capdevila, jenž měl četné nabídky z Austrálie, řekl už před rokem agentuře AFP: „Chtěl bych zůstat ve Španělsku, pracovat pro něj. Neodcházíme kvůli vyšším platům, ale protože je nám v cizině nabízena větší stabilita pro naši práci a výzkum.“ No a když si chlapíka, jenž publikoval studie i v elitních časopisech, najdeme na profesním profilu sítě LinkedIn, není tu žádný happy-end. Již pět měsíců je výzkumníkem University of Adelaide.