Lidovky.cz

Dav nechce krev, ale spravedlnost, pane Topolánku

Evropa

  13:39

Hrstka osob fakticky určuje, jak budou spravovány státní prostředky bez ohledu na to, která politická strana vyhraje volby.

foto: © ČTK, ČESKÁ POZICEČeská pozice

Čtení článku bývalého předsedy vlády a bývalého předsedy ODS Mirka Topolánka, který napsal pro deník Právo, je skutečně silný nutkavý zážitek z minulosti, déja vu, vyvolávající však potřebu reakce.

Topolánkova poznámka „když se kácí les, lítají třísky“ se má týkat „justičního omylu“ v případu bývalého poslance Petra Wolfa. Má-li Topolánek k dispozici více než obhajovací řeč obhájce Wolfa a tyto informace ho vedou k takto silnému tvrzení, pak je zcela určitě na místě, že nemlčel a ozval se. Z čtení expremiérova textu mám však daleko více pocit, že jeho cílem je jenom využít tohoto případu k silnému plácnutí do vody, přitažení pozornosti, k zastrašení novinářů a možná i politiků, aby se nezabývali věcmi a skutky daleko podstatnějšími.

Jaký smysl má uvádět v souvislosti s případem Wolf jisté věty, byť formulované v nadsázce? „Okamura žádá trest smrti, nejlépe harakiri. Fendrych a další chtějí pokračování akce.“ Úmyslně dehonestovaná aktivita skupiny lidí okolo Karla Janečka uvedením jmen (Vít Bárta), která s ním nemají nic společného, zase vede Topolánka jen k závěru, že žádná protikorupční činnost nemá smysl, protože není co vyšetřovat, všechno je blábol, nic se nestalo.

Oligarchický základ systému

Ale jakýpak hon na čarodějnice, jakou krev chce jaký dav? Kdo jsou ti noví mocní a mocí nemocní, o nichž Topolánek píše? Novináři, bohužel nikoliv politici, ale tak je to všude ve světě, začali odhalovat některé případy velkých nezákonných přesunů majetků, velkých zpronevěr na úkor státu, velkých krádeží ve státních či městských firmách. Tyto skutky ovšem odkrývají daleko hlubší podstatu problému, skutečně oligarchický základ politicko-ekonomického systému českého státu.

Hrstka osob (ve skutečnosti nejde o podnikatele, protože jejich činnost není žádným podnikáním, byť byli či ještě jsou řediteli i velkých firem) fakticky určuje, jak budou spravovány státní prostředky bez ohledu na to, která politická strana vyhraje volby a jaká vznikne koalice. Svou ekonomickou mocí a silou zneužívají demokratický systém, který sice zaručuje široké, svobodné volební právo všem občanům státu, ale jimi vybraní politici jsou okamžitě vystaveni korupci představitelů státních, polostátních či velkých městských firem, propojených se soukromými finančními skupinami.

Zní to jak z marxisticko-leninského sborníku, ale zkušenost a mnohdy dlouholetá znalost některých z výše nejmenovaných osob mě vede k tomuto závěru, plně si za ním osobně stojím a slovy Topolánka „očekám agresivní reakci“.

Ale vraťme se k případu Wolf. Co s ním má společeného odvolání nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké? Jaký smysl má v této souvislosti sdělení Topolánka o „absolutní neschopnosti ministra Pospíšila“ a o tom, že „se ho chystal odvolat“? Jde jenom o přípravu k reakci na nové a nové informace, které veřejnost dostává od redaktorů například MF Dnes, Hospodářských novin nebo i serveru ČESKÁ POZICE o kauzách Mostecké uhelné společnosti, Škody Plzeň, pražského dopravního podniku, Ředitelství silnic a dálnic či zbrojních obchodech. Nechápu, proč tyto kauzy nezvedly ze židle Mirka Topolánka daleko silněji a neprotestuje proti „dezinformaci, lživým informacím, očerňování podnikatelů, proti novinářům a mediokrativním mafiím“, když je o čistotě těchto případů a správnosti konání jejich aktérů přesvědčený a stejně přinejmenším „nepřímo odpovědný“?

Kdy se lid stává davem?

Dav nechce krev, ale spravedlnost. Pro začátek alespoň tu elementární, když dostane informaci, že stát někde něco nakoupí mnohonásobně dráž, než je třeba, že se důležitých jednání o miliardových státních zakázkách účastní soukromé osoby, že státní nebo městský podnik přijímá a platí faktury firmám sídlícím v daňových rájích atd. Chce vidět, že se těmito informacemi vážně zabývají nejenom novináři, ale i jimi zvolení politici, že se těmito informacemi vážně zabývají instituce státní moci, které si platí, jako je policie, státní zastupitelství a nakonec i soudy. Dav by chtěl vidět, že tato rozhodnutí jsou přijímána veřejně, vážně a v reálném čase, bez zjevné podjatosti a cynismu.

Lid se stává davem, když vidí v televizi, že ministerstvo udělí grant Evropské unie ve výši desítek milionů korun na vybudování soukromého golfového hřiště a vzápětí sleduje příběh rodin těžce postižených dětí, kterým jiné ministerstvo sebere 3800 korun měsíčně a uvede mámu čtyřleté holčičky, jež sotva udrží pastelku v ruce, do čirého zoufalství.

Pane Topolánku, toto jsou okamžiky, které lidi, jež vy nazýváte davem, mohou vést do situace, kdy se v třísky změní celý les.

Přečtěte si také komentář: Topolánkovo kvílení nad Wolfem 

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.