Českým legislativním orgánům se ne vždy podaří napsat zákon tak, aby v něm nebyly nesmysly. A když už se to legislativním odborům ministerstev podaří, ještě má šanci kreativita poslanců, kteří mohou zákony změnit k nepoznání. Výsledkem je hora zákonů, o jejichž kvalitě si netřeba dělat iluze.
Posledním příkladem budiž přímá volba prezidenta. Ponechme pro tentokrát stranou změny v ústavě, které jsou samy o sobě ne zcela pochopitelné (proč se kupříkladu měnily podmínky pro žalobu prezidenta z velezrady tak, že je momentálně prakticky nepostižitelný?). Větší legislativní skvost je prováděcí zákon k přímé volbě prezidenta.
Nová pravidla matematiky
V rozhovoru pro ČESKOU POZICI říká první polistopadový premiér Petr Pithart, že podle jeho soudu obě velké politické strany (myšleny ČSSD a ODS) čekaly, že se nepodaří přímou volbu prosadit, takže si s tvorbou prováděcího zákona moc nelámaly hlavu. A podle toho taky zákon vypadá.
Mezi první úspěchy při jeho aplikaci se zapsala matematická revoluce, když ministerstvo vnitra při počítání hlasů místo průměru použilo součet. Škoda, že tehdy sčítaná chybovost nepřesáhla 50 procent. Bylo by zajímavé sledovat, jak by se ministerstvo vnitra vypořádalo s problémem záporného počtu podpisů na petici.Ze zákona není vůbec zřejmé, jak se chovat k penězům, které na transparentní účet dorazí až dávno po volbách
Další problém nastal, když se transparentní účet neúspěšného kandidáta na prezidenta a nyní ministra financí v demisi Jana Fischera přikutálelo několik milionů korun právě ve chvíli, kdy se ukázalo, že bude ministrem financí v Rusnokově vládě.
Ze zákona totiž vůbec není zřejmé, jak se chovat k penězům, které na transparentní účet dorazí až dávno po volbách. Mimo jiné jde o otázku daní. Na jedné straně je v zákoně o darovací dani jasně dáno, že dary na prezidentskou kampaň jsou od darovací daně osvobozeny. Nicméně co když kampaň jela na dluh a peníze, které dorazily na transparentní účet dávno po volbách, byly jen na splácení těchto dluhů?
Zákon o přímé volbě prezidenta si s definicí darů na volební kampaň hlavu moc neláme. Zákon o dani dědické a darovací, který se kvůli přímé volbě novelizoval, jen suše konstatuje, že „bezúplatná nabytí majetku určeného na financování volební kampaně kandidáta na funkci prezidenta republiky“ nejsou předmětem daně dědické a darovací. Už ale chybí definice majetku určeného na financování kampaně. Navíc se již dříve objevily pochybnosti o tom, jak je to vlastně s volebním účtem po volbách. Měl nejprve 120 dnů od voleb ležet ladem a pak se zbylé peníze měly rozdat na dobročinné účely. Nicméně o Fischerovy dluhy by asi sotva někdo stál, takže Fischer vyčkal a vypořádání dluhů se řešilo právě prostřednictvím jeho účtu.
Daňové správě trvalo poměrně dlouho, než problém rozlouskla. Nejprve požádala o stanovisko ministerstvo vnitra, které sdělilo, že hlavním smyslem zákona je, aby volby byly transparentní. Když si vzpomeneme na průběh financování kampaní některých kandidátů a také na to, že Jan Fischer čelí trestnímu oznámení kvůli podezření z korupce, nedá se říct, že by se tento záměr podařilo bezchybně naplnit.
Jak dlouho trvá dočasnost?
Každopádně ve výsledku tedy daňová správa vyhodnotila, že daně z peněz přijatých po volbách se platit nemusejí. Jan Fischer a také Miloš Zeman, jehož se to rovněž týkalo, si mohou oddechnout. Ani jednoho by daň asi finančně nepoložila, ale když se člověk dozví, že nemusí berňáku platit kolem půl milionu, určitě to potěší.
Jen pro vysvětlení: Daň darovací má proměnlivou sazbu podle toho, v jakém vztahu je dárce a obdarovaný a podle toho, jak vysoká je cena daru. V případě darů, které dostal Fischer po volbách, by šlo o částku kolem 520 tisíc korun. Hledat tam ale nějaký přímý vliv ministra či prezidenta na daňovou správu je nejspíš zcela zbytečné. Zákon o přímé volbě má k dokonalosti daleko a je spíš zázrak, že zatím nezpůsobil ještě větší škody.Hledat ale nějaký přímý vliv ministra či prezidenta na daňovou správu je nejspíš zcela zbytečné
Koneckonců, zákon o přímé volbě má podle všeho stejně charakter spíše dočasný. Ještě bývalá vláda Petra Nečase přišla s tím, že by se všechny volební zákony měly sloučit do takzvaného volebního zákoníku, který by upravoval pravidla všech voleb v Česku. Nicméně vzhledem k pádu Nečasovy vlády, rozpuštění sněmovny a předčaným volbám se nového zákoníku jen tak nedočkáme. Legislativní záměr byl sice schválen a proběhlo i připomínkové řízení, ale to je zatím všechno. Každopádně bude-li po volbách nová vláda v této aktivitě chtít pokračovat, bude mít kde navázat.
Nezbývá než doufat, že tak nová vláda učiní a že další prezidentské volby budou probíhat pokud možno bez excesů pramenících z nejasných ustanovení zákonů. Jen máloco totiž snižuje respekt k oficiálním institucím takovým způsobem jako pohled na to, když se nezvládnou ani řídit předpisy, které samy vytvářejí.