Dana Drábová: Temelín může mít palivo z USA i z Ruska

Ukrajinská krize posiluje volání, aby Češi uvažovali o jiném než ruském palivu pro své jaderné elektrárny. Šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová v rozhovoru pro ČESKOU POZICI říká, že zejména na palivo pro Jadernou elektrárnu Temelín by bylo vhodné vypsat nové výběrové řízení. Důvody ale vidí někde jinde – kvůli konkurenci se zvyšuje tlak na kvalitu a cenu. V Dukovanech by už Drábová ale ruské palivo neměnila.

ČESKÁ POZICE: Ve výběrovém řízení společnosti ČEZ na jaderné palivo pro Temelín zvítězil v roce 2006 ruský Tvel nad dosavadním dodavatelem – americkým Westinghousem. Proč vlastně museli Američané z Temelína odejít?

DRÁBOVÁ: Ze dvou důvodů. Za prvé v roce 2006 vrcholily potíže, které měl Westinghouse s palivem VVantage 6. Nastávaly takzvané ohyby paliva, kterým se říká „banánový efekt“. Byl to dost vážný problém z provozně ekonomického hlediska. Tedy nejen z hlediska možného negativního vlivu na bezpečnost, který se ani nikdy neprokázal. Palivo ale muselo častěji procházet zkouškami, což znamenalo častější přerušování výroby elektřiny.

Pokud vím, druhý důvod byl ekonomický, i když tím se náš Státní úřad pro jadernou bezpečnost nezabýval. Rusové měli o Temelín velký zájem, protože tam byly jediné reaktory typu VVER-1000, kam tehdy palivo nedodávali. Nabídli takové ekonomické podmínky, kterým dobrý hospodář nemohl odolat.

ČESKÁ POZICE: Jak silné byly obavy, že využívání paliva Westinghouse nemusí být bezpečné?

DRÁBOVÁ: Hlavní komplikace se skutečně týkala provozu – právě proto, že bylo nutné tu bezpečnost prokázat častějšími zkouškami. Tohle určitě provozovateli elektrárny hodně komplikovalo život. Ale je nutné také dodat, že v roce 2010, kdy se na základě předchozího výběrového řízení palivo reálně měnilo, už byl problém s palivem překonaný. Westinghouse jej vyřešil.

ČESKÁ POZICE: Negativní zkušenost tu nicméně byla. Neměl by to být důvod k odmítnutí účasti Westinghouse v případném novém výběrovém řízení?

DRÁBOVÁ: To určitě ne. Podívejme se dál do historie. Rozhodnutí, že palivo pro Temelín bude dodávat Westinghouse, padlo někdy v letech 1993 až 1994. První důvod byl, že Westinghouse pro Temelín chystal také systémy kontroly a řízení. A druhý, že tehdy měli problémy úplně stejného typu právě s palivem pro reaktory VVER-1000 Rusové – tehdy na elektrárně Kozloduj v Bulharsku. Podobné problémy se nevyhnuly žádnému světovému výrobci paliva. Ale když je ten výrobce jenom trochu dobrý, vyřeší je. Vyřešili je Rusové i Američané.

ČESKÁ POZICE: V případě Westinghouse ale mohou vyvolávat další pochybnosti také informace, podle nichž měl nedávno problémy s palivem také na Ukrajině.

DRÁBOVÁ: Jenže ty informace jsou velmi rozporuplné a hodně zatížené ideologií. Jedni svádějí vinu na druhé a my nemáme možnost ověřit, kdo má pravdu. Rusové, podporováni některými ukrajinskými kolegy, říkají, že palivo Westinghouse má problémy ve smíšených zónách na ukrajinských elektrárnách – tedy tam, kde se používá jak ruské, tak americké palivo.

Z druhé strany zaznívá, že potíže nastaly kvůli chybám obsluhy při překládce paliva. Pravda podle mne nejspíše bude někde mezi tím. Víte, smíšená zóna se dvěma výrobci paliva – to je vždy ošemetná záležitost.

ČESKÁ POZICE: Vy jste před ní varovala i v případě Temelína...

DRÁBOVÁ: Zřejmě dostatečně důrazně, protože ČEZ ji skutečně nevytvořil, i když kompletní přechod k palivu Tvelu vyšel dráž.

ČESKÁ POZICE: Vím, že následující otázka je spíše pro představitele ČEZ, ale přesto: Doporučila byste vypsat nové výběrové řízení na temelínské palivo pro období po roce 2020? Nebo by měl ČEZ spíše využít opci, kterou si sjednal s ruským Tvelem a automaticky pokračovat ve spolupráci s ním?

DRÁBOVÁ: Já nemohu ani doporučovat. Obecně vzato, je ale vždy dobré udržovat dodavatele v ostražitosti tím, že není jediný. Sama bych se z taktických důvodů rozhodla pro výběrové řízení.

ČESKÁ POZICE: Platí to i pro jadernou elektrárnu v Dukovanech? ČEZ tam má smlouvu s Tvelem až do konce životnosti čtyř dukovanských reaktorů typu VVER-440, ale na druhé straně se nyní mluví o potřebě diverzifikace dodavatelů paliva také pro tento typ reaktorů.

DRÁBOVÁ: Dukovany jsou pro mne trochu jiná záležitost. Parametry dukovanského paliva, jak je Tvel schopný ho dlouhodobě dodávat, jsou totiž excelentní. Pokud by tam měl být nějaký důvod k výměně dodavatele, zcela jistě by nebyl technický a s největší pravděpodobností ani ekonomický. Jakýkoliv jiný dodavatel by nyní musel palivo pro Dukovany vyvíjet. To se prodraží.

Jediným důvodem by tedy mohla být podpora diverzifikace. Když se ale podíváme do historie, Rusové se stejně jako ostatní dodavatelé jaderného paliva vždy chovali předvídatelně. Úvahy, že by se dodávky jaderného paliva používaly jako prostředek nějakého nátlaku, mi zatím připadají jako spiklenecká teorie.

ČESKÁ POZICE: U jaderného paliva tedy úvahy o energetické bezpečnosti nejsou až natolik akutní jako v případě dodávek ropy a plynu, jejichž narušení jsme v minulosti zaznamenali?

DRÁBOVÁ: Skutečně se mi zdá, že nikoli. I kdyby hypoteticky někdo v budoucnu rozhodl, že další dodávka paliva už do nějaké elektrárny nedorazí, pořád je tu poměrně dost času na vyřešení situace. A třeba i na vyjednávání s původním dodavatelem o nějakých kompenzačních schématech. Máte na to vždy přinejmenším rok, ale spíše více než rok. Ale to je opravdu jen hypotetický scénář.

ČESKÁ POZICE: Pokud si tedy chceme udržet možnost volby mezi různými dodavateli, jde spíše o tlak na cenu a kvalitu paliva než o obavy z přerušení jeho dodávek?

DRÁBOVÁ: Já to spíš vidím v této poloze. Ten tlak na dodavatele je skutečně dvojí – aby neustrnul, nešel s kvalitou dolů, a také nabídl dobrou cenu. V dnešním světě se samozřejmě nevyhneme úvahám, co by kdyby. Ale na druhé straně ti dodavatelé také potřebují svoji produkci někde uplatnit. Dodavatel a odběratel se vzájemně drží pod krkem.

ČESKÁ POZICE: Měl by mít stát strategické rezervy jaderného paliva?

DRÁBOVÁ: Nezdá se mi, že by to měl být stát. Ale provozovatel elektrárny by měl zvážit, zda si vystačí s takzvanou „just in time“ dodávkou, kdy se palivo přiveze krátce předtím, než je třeba pro překládku, a v množství, které vychází právě na tu jednu překládku. Je tohle to nejtaktičtější? Říkám, že by to měl provozovatel zvážit, ale nevím, k čemu by pak dospěl. Z hlediska pohybu peněz mají dodávky „just in time“ opodstatnění, ale logické jsou i úvahy, jestli by nebylo lepší nakupovat palivo na dvě nebo tři překládky.

ČESKÁ POZICE: Tedy fakticky by měl rezervy na dva nebo tři roky...

DRÁBOVÁ: Ano. Ale také je pravda, že pro firmu hrají velkou roli úvahy o finanční likviditě a cashflow. My si tady teoretizujeme a tohle zohledňovat nemusíme.

ČESKÁ POZICE: Má z hlediska úvah o bezpečnosti dodávek jaderného paliva nějaký význam to, zda budeme v Česku dál těžit uran? Palivo z něj tady stejně asi vyrábět nebudeme.

DRÁBOVÁ: Význam to má. V České republice jsou těžitelné zásoby uranu zhruba na sto let provozu současných šesti a možná až osmi jaderných bloků. To ale neznamená, že bude těžba uranu akceptovatelná. Naopak, ještě dlouho nebude. Ty zásoby jsou totiž převážně v lokalitách na severu Čech, které mají ošklivou zkušenost s následky chemické těžby uranu. Úvahy o nové těžbě uranu budou připadat v úvahu, až nám poteče do bot. Stejně jako budou až tehdy připadat v úvahu reálné kroky k těžbě uhlí za limity.

ČESKÁ POZICE: Myslíte, že nám v případě uranu někdy poteče do bot? Co nám brání, abychom jaderné palivo dováželi, i když se k jeho výrobě bude využívat uran odjinud?

DRÁBOVÁ: Zatím nic. Ceny uranu jsou zatím velmi nízké.

ČESKÁ POZICE: Může se to časem změnit?

DRÁBOVÁ: Pokud uvažujeme v desítkách, možná i stovkách let... Uran tady bude. Zatím se totiž k ničemu jinému příliš nehodí, snad kromě barvení skla. Je mimochodem zajímavé, že to je vlastně takový neužitečný prvek. Uhlí má mnohem větší paletu možností, kde ho použít.

ČESKÁ POZICE: Byly tady úvahy o společném závodu na výrobu jaderného paliva v Česku ve spolupráci právě s ruským Tvelem. Je to reálná možnost?

DRÁBOVÁ: Taková úvaha by měla smysl, kdyby se jako odběratelé přidaly další země, jako je Slovensko a Maďarsko. Případně také Polsko, pokud skutečně v příštích 15 letech nějaký reaktor spustí. Jenže problémy s výrobou paliva by se určitě nevyhnuly ani českému podniku, zejména pokud by vznikal na zelené louce. A obohacovat uran tady pravděpodobně nikdy nebudeme.

Náhrada za ČEZ?

ČESKÁ POZICE: Když ČEZ zrušil tendr na výstavbu dalších dvou temelínských bloků, představitelé této firmy zdůrazňovali, že nejde o zastavení projektu jako takového. Podle jedné z variant by se od ČEZ mohl oddělit útvar pro výstavbu nových jaderných bloků, který by stoprocentně ovládl stát. Co si o tom myslíte?

DRÁBOVÁ: Mnohé asi napadne, že když to neumí zorganizovat tradiční provozovatel a investor, jako je ČEZ, asi bude dost složité, aby to zorganizoval a financoval někdo jiný. Na druhé straně je tady ale příklad Finska – tedy srovnatelné země. Ve Finsku mají ty investory tři a provozovatele dva, protože ten třetí investor ještě elektrárnu neprovozuje. A Finové to zvládají. Takže to jde.

ČESKÁ POZICE: Tady určitě není obava, že by to ČEZ neuměl. Problém je v tom, že si není jistý ekonomickou návratností, bez níž by mohli být poškozeni minoritní akcionáři.

DRÁBOVÁ: Tomu velmi dobře rozumím, ale nevím, co si kdo představuje jako lepší finanční model pro jiného investora. Když to nevychází společnosti ČEZ, bude to vycházet zcela státní firmě?

ČESKÁ POZICE: Místo nějakých garancí pro ČEZ, který není stoprocentně státní, by se vybral model, kdy by zcela státní společnost šla do rizika, ale nevtahovala by do toho žádné minoritní akcionáře. To se vám nezdá?

DRÁBOVÁ: Je to přijatelný model. Ale jsou tu také různá kritéria kladená na státní rozpočet. Ráda bych viděla, jak by se skokový nárůst státního dluhu o 250 až 300 miliard korun vysvětloval z hlediska maastrichtských kritérií. Také se objevuje názor, že by to pak celé mohl financovat investor ze zahraničí, s nímž by stát mohl lépe vyjednávat – jak se třeba Maďarsko dohodlo s Rusy. Skoro to vypadá jako nový svatý grál – udělejme to jako Maďaři. Ono to ale není vůbec jednoduché. Ani přesně nevíme, k čemu všemu se Maďarsko zavázalo.

Zvláštní kauza – mezisklad

ČESKÁ POZICE: Ještě se vrátím k jadernému palivu v trochu jiných souvislostech. Před sedmi lety ČEZ vyhlašoval také zakázku na mezisklad vyhořelého jaderného paliva. Kritici tvrdí, že byla předražená – získala ji tajemná firma CEEI s lichtenštejnskými vlastníky za 1,55 miliardy korun. Jak to vnímáte vy?

DRÁBOVÁ: V porovnání s tím, co se tady stavělo předtím na Dukovanech, je ta cena nevysvětlitelná.

ČESKÁ POZICE: Je pravda, že tato firma vůbec nesplnila podmínky pro přidělení zakázky, protože neměla s podobným projektem zkušenost?

DRÁBOVÁ: Ono to má trochu složitější pozadí. Vznikla taková zvláštní situace, kdy ČEZ společně s CEEI přišel s tím, že potřebuje stavět podle německého projektu. (CEEI si na stavbu meziskladu koupila hotový projekt, podle nějž již byl postaven mezisklad v Německu – pozn. red.) Tady už ale předtím proběhly všechny povolovací kroky včetně hodnocení vlivu na životní prostředí pro jiný projekt zpracovaný dceřinou firmou ČEZ, Energoprojektem. Nikdy jsme nepochopili, proč to ČEZ chce měnit. Řekli jsme – dobře, ale veškerá povolení musíte získat znovu. Stejně reagovalo ministerstvo životního prostředí.

ČESKÁ POZICE: Oni se tedy vrátili k tomu původnímu projektu? Firma CEEI získala zakázku od ČEZ na základě něčeho jiného, ale pak se vrátila k původnímu projektu?

DRÁBOVÁ: Přesně tak. Jinak by to nestihli postavit včas, protože k tomu německému projektu neměli povolení ani od nás, ani od ministerstva životního prostředí.

ČESKÁ POZICE: Vidíte v tomto případě logické důvody pro vyšetřování, které v této záležitosti nyní vede policie?

DRÁBOVÁ: K tomu je těžké se vyjadřovat. Ta zakázka nám připadala zvláštní. Ale pro nás je podstatné, že všechno, co mělo z našeho pohledu proběhnout, proběhlo lege artis. I když tu byl pokus, aby se stavělo něco jiného. Ono by to nebylo horší, německé projekty nejsou špatné.

ČESKÁ POZICE: Pokud jde o vaše kompetence, všechny zákonné podmínky tedy byly splněny?

DRÁBOVÁ: Byly splněny. CEEI převzala původní projekt a najala si firmu PSG Zlín, která postavila to, co bylo původně naplánováno. CEEI měla z minulosti reference ze stavby obchodních center, sama ale nikdy nestavěla, vždy si na stavbu někoho najímala. Faktem ale je, že celá kauza je zvláštní, protože temelínský mezisklad stál o hodně víc než dva mezisklady v Dukovanech.

ČESKÁ POZICE: Nemá to nějaké logické vysvětlení?

DRÁBOVÁ: Ne. Nevidím žádný logický důvod, proč to tak bylo.