Finální schvalování daňové reformy se v poslední fázi smrsklo na debatu o tom, zda zachovat daňové zvýhodnění stravenek a místo toho zavést daňový bonus pro zaměstnance. Ponechme tuto diskusi stranou, neboť lze předpokládat, že ještě před nabytím účinnosti reformy v roce 2014 nastane změna a politici se přikloní k jednomu či druhému řešení.
Daleko podstatnější je schválení takzvaného JIMa – jednotného inkasního místa. Napříště by se měly daně i sociální a zdravotní pojištění odvádět na jeden účet, a to ve formě nově zaváděného odvodu z úhrnu mezd. V zákoně je definován jako peněžité plnění na veřejná pojištění a státní politiku zaměstnanosti. Veřejným pojištěním se rozumí důchodové pojištění, nemocenské pojištění, zdravotní pojištění a úrazové pojištění. Zároveň se opouští koncept takzvané superhrubé mzdy, zavedený od roku 2008.
Podle důvodové zprávy k návrhu daňové reformy by mělo nastat „obrovské zjednodušení komunikace daňových subjektů s příslušnými orgány veřejné správy“. Otázkou je, do jaké míry se tento záměr v praxi naplní.
Definiční zmatek
Hlavním problémem je, že není zřejmé, co je oním odvodem z úhrnu mezd. Zda jde o daň či pojistné. Pokud má jít o daň, proč je zde rozdělení na jednotlivé pojistné, a jestliže naopak jde zcela či částečně o pojistné, proč je to upraveno v zákoně o daních z příjmů?
Dle judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu platí, že pojistné a daň nejsou jedno a totéžTato otázka není čistě akademickou, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale má praktické dopady. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu totiž platí, že pojistné a daň nejsou jedno a totéž a například v případě pojistného není možné uplatňovat jako v případě daní ústavní principy typu „v pochybnostech ve prospěch“ či „daně a poplatky toliko na základě zákona“.
Dokonce se traduje, že kdyby se známý případ firmy Ježek software týkal nikoliv pojistného, ale daně, byl by posouzen ve prospěch firmy. Je také nutné zohlednit, že z hlediska EU je problematika pojistného harmonizována prostřednictvím nařízení.
Jak stát vlastní minelou málem o miliardy přišel
Firma Ježek software před několika lety zjistila, že při úpravě zákona v roce 2006 vypadla důležitá část, která říká, co je vyměřovací základ pojistného. Kvůli tomu nebylo v následujícím půlroce zcela jasné, jaká bude jeho výše - tedy z čeho by se daň měla vypočítat.
Ministerstvo práce argumentovalo tím, že jeho výše vyplývala z kontextu zákona. Většina firem si chyby nevšimla a pojistné platila dál. Společnost Ježek software však s odkazem na chybu platit odmítla. Stát začal peníze soudně vymáhat.
Poté, co chyba vyšla najevo, požádalo o vrácení daní přes sedm tisíc firem a státu hrozilo, že přijde odhadem o 17 miliard korun. Podle Nejvyššího správního soudu se ale dal vyměřovací základ ve sporném období vyvodit z jiných ustanovení zákona.
Je proto diskutabilní udělat z pojistného daň pro všechny případy. Řešení, kdy pro některé zaměstnance půjde o daň a pro některé o pojistné, velmi zavání - minimálně v některých případech - diskriminací.
Šlo zvolit legislativně čisté řešení
Podle důvodové zprávy lze jako důsledek principu „jeden formulář, jedna platba, jedna kontrola“, a tedy zavedení jednoho správce, očekávat zlepšení klientského přístupu a snížení administrativní zátěže na straně poplatníka i státní správy.
Přijatý systém odvodů bude působit komplikace ve mzdové evidenci včetně softwarových změnToho však bylo možné dosáhnout sjednocením pojmů, ponecháním současného systému a vtažením a přenosem kompetencí na daňovou správu. Přijatý systém naopak bude působit větší komplikace v oblasti mzdové evidence včetně softwarových změn.
Na výše uvedené koncepční problémy Komora daňových poradců prostřednictvím svých odborných sekcí opakovaně upozorňovala v průběhu legislativního procesu. Její připomínky však zůstaly oslyšeny.
Problematická přechodná ustanovení
Za pozitivní změny lze jistě označit zjednodušení při tvorbě zákonných opravných položek k pohledávkám a osvobození od daně z dividend a podílů na zisku. Bohužel navržená přechodná ustanovení - jejich schválená podoba není v době vzniku tohoto příspěvku známa - tento přínos značně devalvují.
Jednodušší pravidla pro tvorbu opravných položek by totiž měla dle zákona platit až na pohledávky vzniklé po datu účinnosti reformy. Těžko hledat racionální vysvětlení pro tento přístup.
Stejně tak osvobození od daně z dividend a podílů na zisku bude možno aplikovat až na zisky docílené od účinnosti reformy. Přitom na osvobození výplaty vypořádacího podílu či podílu na likvidačním zůstatku žádné omezení přijato nebylo. Je tedy zřejmé, kudy se mohou ubírat strategie daňových optimalizací.
