Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Dámy a pánové, Rudolf Battěk!

  10:02

Zemřel Rudolf Battěk. Nestává se však často, aby vzpomínka na právě zesnulou osobu vyloudila bezprostřední úsměv na tváři.

Rudolf Battěk na archivním snímku z roku 1992. foto: © ČTKČeská pozice

Sociolog, filozof, aktivista, bývalý politik a disident Rudolf Battěk zemřel v neděli 17. března ve věku 88 let. Vzpomíná na něj Jan Schneider.

Nestává se to často, aby vzpomínka na právě zesnulou osobu vyloudila bezprostřední a neodolatelný úsměv na tváři. Kdo by ale také chtěl odolat, když jde o Rudolfa Battěka! Pravím, že jde, nikoliv, že šlo. Rudolfa Battěka se jen tak nezbavíme, a kdo by také chtěl.

Battěk se dožil požehnaných 88 let. Vyučil se strojním zámečníkem, pracoval v Kolbence. Od února 1945 se v ilegalitě účastnil odboje. Regulérní vojenskou službu si trochu paradoxně odkroutil až po válce. Před pohřbem Jana Masaryka uvázal s přáteli soše Jana Husa na Staroměstském náměstí přes ústa rudý šátek. Na protest proti tomu, co nadcházelo. Nicméně ještě stačil vystudovat vysokou školu, pak se však živil prací rukou svých.

Když doba povolila, pracoval jako sociolog, angažoval se nestranicky (spoluzaložil Klub angažovaných nestraníků) a stal se dokonce poslancem. Za normalizace o poslanecký mandát přišel, zavřeli ho, po roce vazby propustili. Pak dělal vrátného, znovu ho zavřeli a tentokrát i odsoudili na tři a půl roku. Po propuštění se z něj opět stal „manuálos“. Podepsal Chartu 77, spoluzaložil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Stal se mluvčím Charty. Znovu ho zavřeli a odsoudili tentokrát už na sedm a půl roku (na odvolání to snížili na „pouhých“ pět a půl). Propustili ho, když už měl v kriminále nasezeno dohromady téměř deset let. Trochu se otřepal a hned zas zlobil dál. Napsal kritický dopis socialistickým poslancům, spoluzaložil Hnutí za občanskou svobodu (HOS), podepsal a dále šířil „Několik vět“ a pak už se zhroutil režim.Ano, mnoha lidem zamotal hlavu. Když si mysleli, že mají v něčem jasno, narazili na Battěka a byli na tom ještě hůře než předtím.

Battěk se stal výraznou postavou Občanského fóra, znovu i poslancem, dokonce vstoupil do strany (sociálně-demokratické), aby pak z ní byl vyloučen (onen dekret nese podpis Jiřího Paroubka). Založil Asociaci sociálních demokratů (tento nevyslovitelný název leckdo škodolibě zkracoval na „asociální demokracii“), potom se ještě omžil ve dvou politických hnutích a pak už dal „politicky“ víceméně pokoj.

Ano, mnoha lidem zamotal hlavu. Když si mysleli, že mají v něčem jasno, narazili na Battěka a byli na tom ještě hůře než předtím. Některým to rozorání mysli přišlo k duhu, jiní to nerozchodili. Avšak ani toto není dostatečně vyčerpávající popis k alespoň hrubému nastínění fenoménu Battěk. Zkusím to ještě jinak.

Řekl reverend John Baker

V hluboké totalitě, jak profesionální popularizátoři jednoduchých výkladů o dobách minulých s oblibou říkají, jsem jednou zastihl disidentku Danu Němcovou, jak čte jakýsi samizdat. To byla celkem tuctová situace, nebýt toho, že Dana Němcová měla slzy v očích. Ani to nebývalo tak neobvyklé, disidenti byli známi svou empatií, a blbé samizdaty by nikdo neopisoval. Jenže pozoruhodné na tom bylo, že Dana Němcová slzela smíchy nad knihou napsanou v kriminále za hluboké totality, jak s oblibou říkají profesionální popularizátoři jednoduchých výkladů o dobách minulých.

Kniha s názvem Dámy a pánové byla sepsána Rudolfem Battěkem v letech 1983 až 1985. Aby zmátl vězeňskou cenzuru, vymyslel si postavu reverenda Johna Bakera, „významného příslušníka mormenské náboženské komunity, která na rozdíl od mormonů (Salt Lake City, Utah) nemá žádné zeměpisné centrum“. A pak do dopisů vtěloval různá krátká reverendova „oslovení“, vždy počínající oslovením „Dámy a pánové“.

Nevím, jak si cenzura mohla vysvětlovat původ oněch citátů. Cenzor mohl být buď hloupý, nebo nedbalý, nebo obojí. Anebo byl důvtipný a vskrytu uznalý a dopisy propouštěl. Rozhodně se nikdo nepustil do šetření Battěka ve věci „spojení s cizí mocí“, možná již jen proto, že podle Battěka ona „mormenská komunita“ byla prostě zeměpisně nelokalizovatelná.

„Dámy a pánové, nemusíme mít všechno, co mít chceme, neboť potřebujeme zpravidla méně, než máme.“

Battěkův „mormenský“ humor je po židovsku sarkasticky sebereflexivní a současně pracuje s nejjemnějšími nuancemi na britský způsob. Prostě ta nejlepší česká kvalita. „Dámy a pánové,“ pravil jednou podle Battěka John Baker, „takto praví člověk nadnárodně monopolní: já velmi cítím s chudými lidmi a chci jim pomáhat, ale abych jim pomáhat mohl, musím já být bohatý a k tomu mi zase mohou pomoci právě ti chudí, jichž si vážím a mám je rád.“

Battěk jako vnímavý sociolog měl i manažersky využitelné postřehy, jež podával s neodolatelným šarmem. „Dámy a pánové,“ pověděl zřejmě na nějakém podnikovém školení reverend Baker, „ponecháte-li dost prostoru k rozhodování druhým, nebudete považováni za zcela nesnesitelné.“ Na tento výrok volně navazuje další: „Dámy a pánové, rád vám poradím, jak si nenechat od nikoho radit.“ Nastalou situaci pak Baker komentuje takto: „Dámy a pánové, ani já bych se nechoval tak nemožně, kdybych věděl, že mám před sebou slavnou budoucnost.“

„Dámy a pánové,“ vložil zase jindy ve vězení mudrující Battěk do úst reverendu Bakerovi, „obchází mě hrůza, když si pomyslím, že člověk bude jednou žít v úplném blahobytu.“ Zde by již laskavý čtenář mohl být – zejména vzhledem k onomu dobovému i místnímu kontextu – na dobré cestě porozumět oněm slzám Dany Němcové.

„Dámy a pánové, obchází mě hrůza, když si pomyslím, že člověk bude jednou žít v úplném blahobytu.“

Battěkova oslovení ústy reverenda Bakera jsou ale někdy mudroslovně vážná. Jako zenový koan zní: „Dámy a pánové, není-li, co konám, dobré pro druhé, nemůže být dobré ani pro mne.“ Jindy zase podle Battěka pravil John Baker: „Dámy a pánové, nemusíme mít všechno, co mít chceme, neboť potřebujeme zpravidla méně, než máme.“

Některé Battěkovy „výšplechty“ se zase konfrontují s tehdy jen tušenou přehnanou korektností. „Dámy a pánové,“ spustil prý jednou poněkud prostořece referend Baker, „je humorné pozorovat emancipovanou ženu, závislou na své emancipaci.“ Anebo: „Dámy a pánové, umělec, který o sobě prohlašuje, že slouží společnosti, je s největší pravděpodobností příživník.“ Battěkův rozchechtaný ďáblík humoru je velmi temperamentní: „Dámy a pánové, jen moje nevrozená vypěstovaná distingovanost mi brání, abych se na vás někdy nerozeřval.“

K dokonalosti přivedl Battěk konfrontaci přehnané korektnosti přehnanou korektností: „Dámy a pánové, je taktní a ohleduplné, když upozorníte včas druhé, že hodláte něco prohlašovat.“

Battěk měl velký cit pro doslovné interpretace. „Dámy a pánové,“ hloubal prý reverend Baker, „už od dob antiky platí, že ‚nevstoupíš dvakrát do jedné řeky‘, a ani vy se o to nepokoušejte, ať se do něčeho nenamočíte.“

Battěkovy aforismy jsou často z politického života. „Dámy a pánové, varuji vás, významné veřejné funkce bych se nikdy dobrovolně nevzdal – ani ve vysokém věku.“ A štiplavě dovozuje: „Dámy a pánové, padání na zadek není nikdy estetické, a už vůbec ne etické.“

Battěk by byl opravdu dobrým reverendem: „Dámy a pánové, takto zní věroučná sentence kazatele: neuvěřitelnému nelze věřit, dokud se neuvěřitelné nestane uvěřitelným.“ Anebo: „Dámy a pánové, Bůh není žádná občerstvovací stanice po vašich životních peripetiích.“

„Dámy a pánové, shledáváte-li v mých osloveních protipól existenciální těžkomyslnosti, nemýlíte se, i mě samotného někdy zaráží lehkost mé mysli.“

Battěk byl především jiskrným filozofem života. „Dámy a pánové, shledáváte-li v mých osloveních protipól existenciální těžkomyslnosti, nemýlíte se, i mě samotného někdy zaráží lehkost mé mysli.“

A tak si dlouho budeme od něj čítat, co v těch přetěžkých dobách vymýšlel, aby tím udělal radost druhým – a když to bylo dobré pro druhé, bylo to dobré i pro něho. A nebyly to zdaleka věci platné jen tehdy a tam, kde byl. Naopak. Význam některých Battěkových výroků jakoby dnes ještě nabyl na významu. A za to všechno mu patří veliký dík!

„Dámy a pánové, budete středem obdivu, stanete-li se slavnými, budete žít v blahobytu, stanete-li se bohatými, budete rozhodovat, stanete-li se mocnými, tuším, že jenom čas na život bude pro vás úzkým profilem.“

(Citace jsou převzaty z knihy Rudolf Battěk: Dámy a pánové, Inverze, Praha 1992)

Autor: