Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba se nemohl vyjádřit jasněji – ve výběrovém řízení na 3. a 4. blok Temelína bude jeho ministerstvo preferovat firmu, která si vybere domácí subdodavatele a poskytne co nejvíc práce českým zaměstnancům.
Poté, co už se konala otevřená i všelijak rafinovaná jednání politiků o nabízející se možnosti budoucí spolupráce, se schyluje k „předzápasu“ dodavatelských firem o co nejdůvěryhodnější subdodavatele. Tři účastníci tendru – americký Westighouse, ruský Rosatom i francouzská Areva – už dostali od skupiny ČEZ zadávací dokumentaci a příprava na vzájemné klání se rozbíhá do konkrétních závazků.
Nejrafinovaněji na to šli Rusové, když tamní společnosti Atomstrojexport a Gidropress uzavřely s tuzemskou Škodou JS mezinárodní konsorcium. A jenom u toho nezůstalo – Rosatom, který je součástí Atomexportu, podepsal už několik smluv o budoucí spolupráci s českými firmami, mimo jiné se strojírenskými Vítkovicemi a stavební firmou Hochtief.
Areva plánuje podpis dohod o plánované spolupráci s českými dodavateli až do konce prvního čtvrtletíNyní vynáší další trumf americký Westinghouse uzavřením dodavatelské smlouvy s Metrostavem. Už předtím uzavřel předběžnou dohodu s I&C Energo a rovněž s Vítkovicemi, které, jak se zdá, nemohou u kontraktu na dostavbu Temelína chybět.
Rozhodovat o tom, zda jsou Vítkovice mezi domácími dodavateli zastupitelné nebo ne, bude tedy třetí sok. Areva však plánuje podpis dohod o plánované spolupráci s českými dodavateli až do konce prvního čtvrtletí.
Na dlouhé lokte
Ve druhém čtvrtletí 2012 se očekává předložení nabídek. O vítězi tendru by se mělo rozhodnout až v příštím roce. Do té doby však musí být jasná ta nejdůležitější věc, jíž je způsob financování dostavby. Cena obou bloků se odhaduje na 150 miliard korun a podle původních předpokladů by měl výstavbu platit ČEZ z vlastních zdrojů.
Firma však čím dál intenzivněji zvažuje přizvání dalšího partnera. Na to se ovšem vládní zmocněnec pro dostavbu Temelína Václav Bartuška, jak uvedla agentura ČTK, dívá skepticky. Nepředpokládá, že se najde finančně silný partner, který by se nechal uvázat na projekt s tak dlouhou návratností. Vždyť spuštění nových bloků se předpokládá v roce 2025. A navíc žádnému případnému financiérovi jistě neuniklo, že se dosud žádnou jadernou elektrárnu v Evropě nepodařilo dokončit v termínu, ať ji stavěl kdokoli.
Finance na dostavbu si ČEZ nejspíš bude muset podle původních předpokladů najít sám. Problémy tohoto druhu nejsou v ekonomicky sužované Evropě překvapivé a mohou se promítnout do termínů výstavby ještě před jejím započetím.
Nabídnou firmy fungující „vzorek“?
Problém ve výběrovém řízení mohou mít i uchazeči, protože nabízejí reaktory, které ještě nikdo nikdy neviděl v chodu. Přitom českou podmínkou je nabídka už vyzkoušeného zařízení.
Nejblíže dokončení je nejspíš Areva. Má dvě želízka v ohni, doma ve Flamanville a ve finské jaderné lokalitě Olkiluoto. Navíc staví v Číně. Náklady na Olkiluoto už stouply více než dvakrát na 6,6 miliardy eur, termín dokončení se několikrát posunul, loni se hovořilo o roce 2014. Rusové dokončují reaktor v Indii, ale staršího typu než ten, který chtějí nabídnout do Temelína. Westinghouse staví reaktory v Číně, odkud však pochází málo informací. Ani jedna firma zatím podle tohoto kritéria nenabízí jistotu. Vybírat si podle fungujícího reaktoru může být neřešitelný problém.
Z podmínky vidět reaktor v chodu by ovšem šéf skupiny ČEZ Daniel Beneš neměl v žádném případě ustoupit. A ani česká vláda by za cenu takového ústupku neměla na uzavření soutěže v plánovaném termínu trvat.
