Demonstranti v Jemenu už dva měsíce žádají rezignaci prezidenta Alího Abdalláha Sáliha. Mrtví na jejich straně přibývají a hlavu státu opouštějí generálové a političtí i kmenoví spojenci. Sálih se navzdory tomu moci vzdát nehodlá. A tvrdí, že má podporu většiny Jemenců. Thin tank Stratfor ve své rozsáhlé analýze upozorňuje, že krize v Jemenu může mít v regionu větší strategické důsledky než současná, hojně medializovaná situace v Libyi.
Jde především o vzrůstající íránský (šíitský) vliv, respektive jeho destabilizující kampaň ve východní Arábii, která přímo ohrožuje výsadní mocenské postavení Saúdské Arábie v oblasti. Ta již rozmístila své jednotky v Bahrajnu, aby se tamní povstání šíitské většiny nerozšířilo do východních provincií saúdskoarabského království. Nyní hrozí totéž z jihu ze strany Jemenu, což Saúdové nemohou a ani nechtějí podcenit.
Dva pilíře moci – kmeny a armáda
Prezidentovi se nyní celá, dlouhodobě budovaná síť vztahů rozpadá. A je na Saúdské Arábii, aby nepřipustila další rozšíření krize v oblasti Perského zálivu.
V Jemenu se zdramatizovala situace po pátečním masakru více než 50 demonstrantů a je nepodstatné, jestli na příkaz prezidenta, či jeho odpůrců. Poté Sáliha opustil jeden z předních velitelů jemenské armády a blízký poradce generál Alí Muhsín a k prezidentově „čestnému odchodu“ vyzval i vůdce nejmocnějšího jemenského kmenového svazu Hašíd (je tvořen devíti kmeny včetně kmene Saná, z nějž pochází prezident Sálih). To jsou významné indikátory, které naznačují, že Sálihova pozice je výrazně oslabena.
Jak píše Stratfor, krize v Jemenu není replikou egyptské, v níž nešlo ani tak o revoluci jako o šikovné převzetí moci armádou, která si na Mubarakovi udržela nezávislost. V Jemenu se všechno točí okolo kmenové struktury. A v bezpečnostním aparátu se to jen hemží vysokými důstojníky, kteří mají jméno Sálih. Na všechny příbuzné se však prezident již spolehnout nemůže. Koneckonců generál Alí Muhsín je jeho nevlastní bratr. Právě tento islamista s prezidentskými ambicemi je příčinou džihádistické infekce v jemenských bezpečnostních složkách, která výrazně narušovala deklarovaný boj vlády proti terorismu a al-Kájdě.
Nicméně armáda (i když ne celá) stále podporuje prezidenta Sáliha a bude ho bránit proti jakémukoli pokusu o puč, což deklaroval 21. března jemenský ministr obrany. Kmenová loajalita vůči prezidentovi také není nekonečná, ale Stratfor soudí, že Sálih má v tomto směru stále nějaký prostor k manévrování.
O Jemenu rozhodne Saúdská Arábie
Pořád tu však je mocný soused na severu Saúdská Arábie, k níž se s prosbou o pomoc vládnoucí garnitura Jemenu obrací. Saúdové mají peníze, vliv i kmenové vazby, aby si v chudém Jemenu vše přizpůsobili k obrazu svému. Takže pokud je Sálih pořád u moci, pravděpodobně si to v Saúdské Arábii přejí. Slabá a závislá vláda jim vyhovuje. Zároveň (ve svém vlastním zájmu) chrání Jemen před vlivem Íránu. Teherán totiž úspěšně „přitápí pod kotlem“ destabilizační kampaně, která zasahuje americké (sunnitské) spojence v oblasti.
Saúdové mají peníze, vliv i kmenové vazby, aby si v chudém Jemenu vše přizpůsobili k obrazu svému
Jemen není stejně strategicky důležitý jako Bahrajn, Saúdská Arábie a Kuvajt. A také není (především jeho provincie na severu) imunní vůči íránskému lákání. A Rijád se obává proniknutí šíity vedených nepokojů do svých jižních oblastí, stejně jako tomu je s Bahrajnem a na ropu bohatém východě Saúdské Arábie. Invaze saúdských jednotek do Jemenu však není na pořadu dne, protože tam už nejde jen o přejetí hráze jako do Bahrajnu. Jistě by se taková akce neobešla bez odezvy Iránu a také al-Kájdy, jež v Jemenu hraje rovněž významnou roli. Královská rodina Saúdů se bude muset rychle rozhodnout, jak se k Saná a tamnímu vládnoucímu klanu zachová.
Není pochyb, že Sálih je obětí současné vlny nepokojů v severní Africe a na Blízkém východě. Jeho situace se však spíše podobá té Kaddáfího než Mubarakově či bin Alího v Tunisku. Sálih stejně jako plukovník Kaddáfí řeší desítky let soužití s kmenovými svazy a armádou, v níž je samozřejmostí nepotismus. Jeho režim (stejně jako Kaddáfího) nepřipouští silnou opozici a vládne železnou pěstí. Prezidentovi se nyní celá, dlouhodobě budovaná síť vztahů rozpadá. A je na Saúdské Arábii, aby nepřipustila další rozšíření krize v oblasti Perského zálivu.
