Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) je instituce, která nakládá zhruba s jednou třetinou státního rozpočtu. Jak zjistila ČESKÁ POZICE, do konce března působila v jejím vrcholovém managementu žena, kterou lze najít v databázích StB. Dotyčná osoba byla v takzvané lustrovatelné pozici, a tak byla pouze pověřena vedením. Tím ČSSZ de facto obešla lustrační zákon.
Mladé horlivce často takovéto skutečnosti ponoukají k neuváženým výrokům. Starší lidé se chovají spíše pragmaticky, a více zvažují profesionální zdatnost dotyčných osob. S tím, že jestli umí, ať tam je. Jenomže problém platného, velmi plonkového až pitomého lustračního zákona a problém jeho obcházení tu stále visí. A je-li logické nedržet v úctě jeden zákon, kde se pak člověk zastaví?
Rychlá reakce?
Jak se k problému postavilo vedení České správy sociálního zabezpečení? Protože na webové stránce ČSSZ nazvané „Seznam vedení“ byly v březnu uvedeny ve vrcholovém managementu hned dvě osoby pouze „pověřené řízením“, koncem měsíce jsme se ČSSZ dotázali: Jak dlouho již jsou na oněch postech pověřeny řízením, z jakého důvodu nejsou do funkcí jmenovány, jaký záměr se tím sleduje, jak ještě dlouho budou tyto osoby pověřeny řízením?
Tiskový mluvčí ČSSZ Pavel Gejdoš nám 31. března odpověděl, že „pracovní právo nezná pojem ‚pověření řízením‘. Zaměstnanci, který zastupuje vedoucího zaměstnance na vyšším stupni řízení v plném rozsahu jeho řídící činnosti po dobu delší než 4 týdny, lze přiznat příplatek za vedení. V obou případech šlo jen o dočasné pověření, kdy ČSSZ řešila situaci po odvolání vedoucího zaměstnance. Najít vhodné osoby není ve státní správě jednoduché, ale ke dni 1. dubna bude již tento provizorní stav ukončen. V jednom případě jmenováním nového vrchního ředitele, v druhém případě vnitřní reorganizací.“
Stalo se. Webová stránka ČSSZ byla k 1. dubnu – v souladu s avizovaným koncem provizorního personálního stavu – nahrazena jinou, odpovídající novému personálnímu uspořádání. A ani jedna z osob, o které jsme se zajímali, na novém seznamu vedení nefiguruje.
Jak si Jitka zašpiónovala
Využijme však tohoto případu k malému exkurzu, který může mimochodem vysvětlit, proč neuvádíme skutečné jméno oné ženy; problém se totiž nalézá v mnohem obecnější rovině. Chceme ilustrovat rozdíl mezi v podstatě osvětovou činností Stanislava Pence, který zveřejnil evidenci zájmových osob (EZO) Státní bezpečnosti, a mezi zveřejňováním informací Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR).
Podíváme-li se na faksimile, které zveřejnil ÚSTR, zjistíme, že zmíněná osoba byla vedena ve svazku s registračním číslem 33964 a krycím jménem „Jitka“ v kategorii agent. Pro veřejnost je to však údaj zcela nadbytečný. Hlavně je však dokonale zavádějící, protože tím zkoumání naprosté většiny zájemců končí. A nemělo by, jak si ukážeme dále. (Nadto faksimile v tomto konkrétním případě obsahuje i údaj z roku 1990, čímž ústav koná nad rámec zákona.)
Nahlédneme-li naopak do Pencem zveřejněné databáze EZO, najdeme u oné osoby pouze údaj, že byla blokovanou osobou II. správy SNB a že od určitého data na ni byl veden svazek číslo 33964. To každému personalistovi zcela postačí, aby se o věc začal (ve smyslu lustračního zákona oprávněně) zajímat dál.
„Jitku“ zavedl 3. července 1987 do registru svazků jako „kandidátku tajné spolupráce“ údajný soudruh Oliva. Dne 22. března 1988 byla „Jitka“ převedena do kategorie „důvěrnice“. To mohlo být způsobeno její ideologickou vlažností, nebo třeba ztrátou zpravodajsky využitelného postavení. Nicméně 20. října 1989 byla „Jitka“ převedena z „důvěrnice“ přece jenom mezi „agenty“. Stalo se tak ale v době velmi turbulentní, takže z této informace nelze vyvozovat nic konkrétního, ale téměř cokoliv hypotetického. Každopádně si „Jitka“ moc nezašpiónovala.
Překvapení se skrývá na konci řádku registru svazků. Dne 28. srpna 1990 „Jitka“ přerušila spolupráci na 4 roky a její svazek byl dán jako „dočasná úlož“ do archívu. To však již byla Státní bezpečnost dávno zrušena a místo ní byl vytvořen Ústav na ochranu ústavy a demokracie (ÚOÚD)! A skutečně, na jiné písemnosti nalezneme údaj, že si „Jitku“ převzal III. odbor ÚOÚD, který se zabýval kontrarozvědnou ochranou ekonomiky.
Aktivisté ÚSTR vlastně mohli ohrozit osobu, o níž projevila zájem nová zpravodajská služba demokratického státu.
Každopádně by měly být dochovány i další důležité části onoho svazku (finanční doklady, vlastnoruční zprávy, korespondence a pomocné písemnosti). Z toho všeho by mělo být možno rekonstruovat alespoň základní věrohodné obrysy minulých dějů. To však nepochybně pracovníci III.odboru ÚOÚD udělali, než projevili o „Jitku“ zájem.
A zde je nad slunce jasnější, že frenetičtí aktivisté z ÚSTR, bez jakéhokoliv hlubšího pochopení a respektu vystavující faksimile dokumentů na web, zveřejněním tohoto údaje vlastně mohli ohrozit osobu, o níž projevila zájem nová zpravodajská služba demokratického státu.
Doživotí!
Přitom osoba s takovým „štráfem“ ve své minulosti nesmí podle lustračního zákona zastávat v České republice řadu funkcí, ať je její odbornost jakákoliv – a to doživotně, neboť nikdo zatím zrušení tohoto zákona nechystá. S ohledem na odhadnutelný průběh jejího vztahu ke zpravodajským složkám starého i nového režimu však lze oprávněně pochybovat o přiměřenosti tohoto doživotního trestu.
