Česko bude mít jednou patrně nejvzdělanější populaci, alespoň co se týče univerzitních titulů. Trend je zřejmý. Nově by i zdravotní sestřičky a porodní asistentky měly potřebovat k výkonu povolání bakalářské vzdělání, aby mohly převzít část lékařské práce. Podle návrhu zákona o nelékařských profesích, o němž informují středeční Lidové noviny, bude pro uvedená zaměstnání nutný vysokoškolský diplom (nejméně bakalářský), nepostačí tedy absolutorium vyšší odborné školy (VOŠ), jak tomu bylo u všeobecných sester doposud.
„Je to v zájmu pacientů i personálu. Část kompetencí je třeba od lékařů přenést na sestry a další zdravotnický personál,“ citují LN poslance Borise Šťastného, zdravotnického experta ODS. Podle něj by ale bakalářkami nemusely být všechny sestřičky. „Mělo by to být odstupňované.“ Jenže návrh z dílny ministra zdravotnictví Luboše Hegera (TOP 09) chce úplně změnit dvojkolejnost, kdy si sestry mohou vybrat, zda půjdou na vysokou či vyšší odbornou školu. „Větev VOŠ by se zrušila,“ řekl náměstek Ferdinand Polák.
Podle Lidovek se proti tomu, logicky, bouří Asociace ředitelů zdravotnických škol. Schválení zákona by údajně znamenalo „faktický zánik vyšších odborných škol a studentů by zřejmě ubylo i středním zdravotnickým školám. Pro nástup do bakalářského oboru totiž studentovi stačí maturita z jakékoliv střední školy,“ píše deník a upozorňuje, že vysoké školy se věnují spíše teorii, kdežto ty vyšší odborné mají lepší praktickou výuku. Do roku 2007 stačila setřičkám maturita ze střední „zdrávky“; nyní se laťka asi opět posune.
Vysoké školy jako dočasný úkryt
O tom, že natahované teoretické „studium pro studium“ znalosti často nevylepší, se asi nemá cenu rozepisovat. Ale otázka uměle prodlužovaného mládí a vzdělávání (v čím dál více oblastech lidské činnosti), je velké téma. Místo, aby se vyškolení lidé v nejaktivnějším věku kolem dvacítky zapojovali do práce pro společnost, kodrcají se k diplomům. A jak dobře víme, Boloňský proces, který rozdělil studium na fáze bakalářské-magisterské-doktorské, příliš v ČR neuspěl – velká část bakalářů pokračuje ve studiu. Jak to bude se sestřičkami? Bude se pak chtít supervzdělané sestře s titulem Mgr. a třeba i s Ph.D ještě vůbec píchat injekce? A jaký asi bude vyžadovat plat?
Zygmnut Bauman: Univerzity jsou zařízení, která umožňují příchozím o pár let odsunout okamžik pravdy, který nastane tváří v tvář tvrdé realitě pracovnímu trhuNyní od sestřiček, které za vládní nápady nemohou a jimž je třeba poděkovat za namáhavou práci a lidskost, trochu stranou. Pro širší kontext, co lze ještě čekat. Nedávno zveřejněná zpráva Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) upozornila na pozoruhodný nárůst „zahálejících“ lidí v mladém věku, kteří se jen vezou. „Pozornost vyžaduje narůstající počet 15–29letých, kteří nejsou ani ve vzdělávání, ani zaměstnaní – tato skupina se nazývá NEET populací (neither employment, not in education). Podíl těchto lidí činil v roce 2010 v zemích OECD šestnáct procent,“ uvádí zpráva, jíž ČESKÁ POZICE citovala.
Nelze si nevšimnout, kolik mladých lidí odkládá zapojení se do práce. A mimo jiné i prostřednictvím studia. Kdyby alespoň bylo studium náročné, byla to „dřina“, jež by se společnosti zpětně vyplácela! S masifikací vysokého školství o tom lze mít čím dál více pochyb; obzvláště, když tuto masifikaci sám stát svými nápady podporuje a nedokáže zajitit potřebný standard vzdělání v průběhu střední školy...
„Člověk by skoro řekl, že počet přijatých uchazečů na univerzity neklesá pouze proto, že univerzity dnes získaly nepředvídanou a nezamýšlenou úlohu dočasného úkrytu ve společnosti; univerzity jsou zařízení, která umožňují příchozím o pár let odsunout okamžik pravdy, který nastane tváří v tvář tvrdé realitě pracovního trhu,“ píše polský sociolog Zygmunt Bauman v knize Individualizovaná společnost (česky 2005).
Jsme světoví! Ale jen v rozdávání titulů
V týchž středečních Lidových novinách, jež nás informovaly o budoucích vysokoškolských sestřičkách, má sloupek profesor Vladimír Karpenko. Muž, který zmapoval dějiny alchymie, loni vydal úžasnou knihu Alchymie a Rudolf II. a jehož přednášky na Přírodovědecké fakultě UK prosluly svou atraktivitou, si všímá specifik českého výzkumně-vzdělávacího prostoru. Jeho článek má vypovídající titulek „Vydáváme spíše tituly než peníze na vědu“.
Odkazuje na poslední vydání časopisu Scientific American, který publikoval komentář o „nejlepších světových státech ve vědě“. Tabulka měla čtyři sloupce o 25 zemích, přičemž ve všech vyhrály Spojené státy americké. První se týkal publikační produktivity čili hlavně článků, druhý patentů, třetí pak výdajů na vědu a výzkum. Karpenko si všímá, jak se ve všech třech sloupcích objevují nejen velké země, ale i státy jako Finsko, Dánsko nebo Nizozemsko, které si dle autora v trojici kritérií drží třináctou příčku.
„Samozřejmě, že při prohlížení krásně barevných grafů hledáme také nás. Česká republika tu nechybí – objevuje se ale až v posledním sloupci. Ten řadí státy na základě údajů OECD podle počtu doktorátů ve vědě a technice udělených roku 2009. Tam je naše republika na 17. místě, když se v žádném z předchozích parametrů neumístila mezi 25 státy,“ píše profesor Karpenko.
A uzavírá: „Nepochybně můžeme připustit, že k jakékoliv statistice se dají najít výhrady. I k této. Ale pohled mi naznačuje, že pokud se u nás něco vydává, pak vysokoškolské tituly, zato na veliko.“ A neplatí to jistě jen pro doktoráty.