Cyrila Svobodu, který spojil své služby s KDU-ČSL, si pamatujeme nejen jako člena několika vlád a dvojnásobného předsedu strany, ale také jako důležitého hráče ve věci majetkového vyrovnání státu s církvemi. Nejvíce to bylo patrné v roce 2008 v době prezidentské volby, kdy doufal, že výměnou za hlasování lidovců pro Václava Klause podpoří občanští demokraté zákon o církevních restitucích. Což ale nakonec překazil rebelující poslanec ODS Vlastimil Tlustý.
Po neúspěšných volbách v roce 2010, kdy lidovci vypadli z Poslanecké sněmovny, se Svoboda věnuje hlavně vyučování na několika vysokých školách. Přesto má vzhledem ke svému dlouholetému působení ve vrcholové politice k restitucím stále co říci. ČESKÁ POZICE s bývalým šéfem KDU-ČSL vedla rozhovor o nedostatcích současného vládního návrhu majetkového vyrovnání s církvemi a o jeho alternativním návrhu, jak se s restitucemi vypořádat.
Svoboda pochybuje o tom, že by se parlamentu podařilo vládní předlohu církevních restitucí schválit. Dokumentuje to na příkladu smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem. „Parlament ani není schopen ratifikovat česko-vatikánskou smlouvu, která je pro restituce důležitá. Smlouva stále nebyla ratifikována, což znamená, že tam chybí vůle,“ míní.
Stát hraje podle Svobody celou dobu s církvemi hru. „Myslím, že církevní restituce nikdo nikdy nechtěl. Vidím to jako největší problém, protože to, že se otázka restituce neustále otevírá, vytváří situaci, ve které jsou církve vůči státu až příliš loajální. Žádná z církví neví, která že strana postaví ministra kultury, ministra financí, či kdo za jakou stranu bude premiérem. Takže je to taková hra na očekávání, kdy se církvím říká: ‚Počkejte, dostanete to cukrátko, kterému se říká restituce. Nebojte, narovnáme to.‘ Jenomže ono se tak nestane,“ vyvozuje Svoboda.
Samofinancované církve
Dle návrhu Nečasovy vlády by vedle navrácení části majetku měla být sedmnácti církvím v příštích třiceti letech vyplacena finanční náhrada 59 miliard korun. K tomu Svoboda poznamenává: „Naturální restituce, to znamená majetek, nechť stát vydá. Církve tento nárok nepochybně mají. Zpochybňuji však naivní víru, že stát dodrží závazek plnění finanční náhrady. To je opovážlivé spoléhání se na Boží prozřetelnost. Třicet let, po které by se finanční n áhrady vyplácely, je tak dlouhý čas, že vůbec netušíme, co všechno se v jeho průběhu může stát.“
Něco jiného by prý bylo, kdyby tuto pohledávku církve prodaly institucím mimo Českou republiku. „Například Mezinárodnímu měnovému fondu, který by si pohledávku od státu nějakým způsobem vyrazil,“ dodává Svoboda.
Pokud by církve prodaly svou pohledávku například Mezinárodnímu měnovému fondu, ten by si ji od státu už nějakým způsobem dokázal vymociMísto finanční náhrady by mělo být podle bývalého šéfa KDU-ČSL definováno přechodné období pět, sedm let, ve kterém by se církve naučily samofinancovat a vybírat peníze mezi věřícími. „To by strávili i sociální demokraté. Bylo by to zkrátka přechodné období před samofinancováním. Bylo by to elegantní a poctivé,“ domnívá se.
S takovým návrhem řešení podle Svobody nesouhlasila v roce 2007 Česká biskupská konference. „Se zlou jsem se potázal. Byla to velmi negativní reakce, že bych tím prý uvrhnul církve do chudoby. Já však zdůrazňuji, že členové církve – tím jsem i já – primárně nesou odpovědnost sami za sebe. Když jsem před lety své řešení nabízel biskupům, olomoucký arcibiskup Jan Graubner řekl, že faráři by se v kázáních museli přizpůsobovat tomu, kdo je jejich největší mecenáš ve farnosti. Neměl ale pravdu, protože tím hlavním mecenášem je dnes stát, který sedí v první lavici. A všechny církve si dávají velký pozor, aby si to se státem nerozházely,“ řekl Svoboda.
Podle něho bude veřejnost obrovskou sumu peněz, které by církve od státu dostaly ve formě finanční náhrady, vnímat negativně. „Když se lidé dozvědí, že církve dostanou takové peníze, ztratí motivaci církvím přispívat. Přitom církve musejí být vnitřně soudržné a lidé v nich musejí spoléhat sami na sebe,“ dodal bývalý šéf lidovců.
A co na to zemědělci?
Některá tvrzení odpůrců majetkového vyrovnání, že církev je veřejnoprávní, a nemůže tedy restituovat, považuje Svoboda za báchorky. „Vždyť už v roce 1990 byl schválen zákon o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací. Už tím moderní demokracie po roce 1989 uznala církev jako subjekt způsobilý restitucí,“ myslí si o naturální části církevních restitucí.
Obává se však, že projde-li vůbec návrh parlamentem, mohl by posléze narazit u Ústavního soudu. „Návrh nyní pravděpodobně projde ve sněmovně, stoprocentně ale nebude souhlasit Senát (v něm má levice, která s vládním návrhem zákona nesouhlasí, většinu – pozn. red.). Návrh vrátí zpět do sněmovny a bude bitva – bude se počítat každý jeden hlas. Projde-li to poté znovu sněmovnou, je tu Ústavní soud. Pokud dostane otázku principu rovnosti, která se týká finanční náhrady, bude to porovnávat s tím, zda takovou podporu dostali například zemědělci,“ předpovídá další vývoj Svoboda.
Zemědělci mají podle něho také nárok na náhradu, jež se však netýká státu, nýbrž družstev. „Zemědělci nic nedostali, protože v družstvech se k moci dostala stará bolševická parta, která zdravý majetek vyvedla a založila akciové společnosti. Nepoužitelný majetek – byť v účetní hodnotě a dostatečném množství – ponechala v družstvu. Zůstaly tam například silážní jámy a prázdné prasečáky. Restituentům se pak řeklo, ať si je prodají – ‚budete mít peníze na náhradu‘. Účetně sice ano, fakticky ale nedostanou ani korunu. Tito zemědělci se oprávněně cítí být podvedeni,“ upřesnil Svoboda.
O kostely by se měl starat stát
Katolická církev byla podle Svobody v době komunistické totality jakýmsi morálním opěrným bodem ve společnosti. Ve chvíli, kdy očekává vyřešení restitucí, ale její hlas citelně ochabuje. A to ve společensky značně neklidném období. „Dokud bude církev ekonomicky závislá na tomto státu, nebude se z logiky věci vůči němu vymezovat. Neslyšel jsem katolickou církev říkat, že opatření některého ministra je v rozporu s učením církve,“ kritizuje Svoboda.
Pokud církev s nějakým vládním opatřením nesouhlasí, měla by podle Svobody nabízet kritický názor. „Takovou roli má církev hrát, čímž by mohla získat i sympatie veřejnosti. Těch oblastí je přece spousta – důchodová reforma, sociální systém, školství a tak dále. Církve jsou dnes až příliš mlčenlivé.“
„Církve jsou dnes až příliš mlčenlivé, měly by nabízet kritický názor k vládním opatřením, s nimiž nesouhlasí“Tomu, aby hlas a vliv církví ve společnosti zesílil, by podle Svobody pomohlo, kdyby se církevní představitelé nemuseli starat například o opravy kostelů, ale mohli se soustředit zejména na duchovní činnost. „Volil bych francouzské řešení – historické objekty bych nechal ve správě státu. Kostely jsou důležité pro charakter obcí a kraje. Veřejná moc má odpovědnost za kostely, je to součást architektonického a historického dědictví země. A je jedno, jestli do daného kostela chodí čtyři nebo sto věřících. Místo státu to u nás dnes dělají faráři, čímž však nemají čas a sílu věnovat se svému primárnímu poslání, totiž působit mezi lidmi.“
I nyní ale je podle Svobody situace taková, že restituce mají šanci, k tomu by však bylo nutné domluvit kompromis s opoziční ČSSD. „ČSSD míří k velkému vítězství v příštích volbách do sněmovny. Kdyby navíc toto téma pomohla vyřešit, u voličů by jí to mohlo přidat body. Ukázala by totiž, že je schopna řešit problém, který rozhodně není její vlajkové téma, ale že na rozdíl od konzervativců si s ním poradí.“