Dnes je to týden, co se na titulce sobotní Mladé fronty DNES objevila šokující zpráva: Stát zvažuje povinný registr jízdních kol. S nápadem přišlo ministerstvo vnitra, protože by prý šlo o nástroj, jak snížit počty ukradených bicyklů, jichž se v Česku ročně ukradne asi sedm tisíc. Ač jsou registry v regionech dobrovolné (podobně jako ve Švýcarsku na adrese Veloregister.ch), centrální registr kol měl být povinný.
Po zveřejnění článku, jenž zmiňoval jako druhého původce nápadu ministerstvo dopravy, reagoval jeho mluvčí. Resort dle něho o registru neuvažoval; šlo o návrh z vnitra na přípravu strategie cyklistické dopravy, aby se rozpoutala debata o krádežích kol. „Ministerstvo dopravy nepřipustí vytvoření (nějakého) nového ,registru kol‘, který by zatížil veřejnost po administrativní stránce a stát po stránce finanční,“ citovala ČTK Tomáše Neřolda. A proti nápadu se raději vyslovil na regionálním sněmu ODS i premiér Petr Nečas.
Proti nápadu na vznik cyklistického registru se na regionálním sněmu ODS raději vyslovil i premiér Petr NečasZaplaťpánbůh, chce se říci. Už loni v srpnu zveřejnila ČESKÁ POZICE rýpavě-fiktivní glosu, která upozorňovala, že český stát ještě nenapadlo intervenovat do cyklistiky. A jako jednu z cest, kterak přes bohulibý účel (výstavbu cyklostezek či prevenci krádeží) pumpnout erár, jsme předvídali zavedení kolného, cykloznámek, dále pak cépezetek či GPS čipů pro mýtné branky. A také vznik „špičkového elektronického systému“, IT registru, což je – jak pokročilí šmelináři vědí – obzvlášť excelentní způsob odčerpávání veřejných prostředků.
Takový systém pak „sofistikovaně integruje informace o pohybu bicyklů, přestupků a přinese i mnohé synergie pro efektivitu kolektibility transportních tarifů a minimalizuje rizika aktu kriminality ve věci odcizení subjektů“, jako bychom četli z hypotetického dokumentu, který chystá výběrové řízení pro nějakou firmu, nejlépe třeba z Kajmanských ostrovů a na 99 let, aby byla „zaručena jeho stabilita a prolongovaná kompatibilita“.
Jak řešit průšvih větším průšvihem...
A ejhle! Jak vidno, moc k tomu nechybělo. Podle serveru iDnes.cz se u nás ročně ukradnou kola za sto milionů (počítaná tedy s průměrnou cenou 15 tisíc za kus), přičemž jen rozjezd centrálního registru měl stát milionů dvacet. Že by jasná úspora? Jen pokud by systém fungoval, nevyžádal si vícenáklady, identifikační C-karty nebo analýzy navíc – a když si také odmyslíme čas majitelů čtyř milionů kol v České republice, kteří by museli jít na úřad...
Naštěstí už je česká společnost na nesmysly „přecitlivělá“ a hned tak něco neprojde. Kdyby tomu tak nebylo, mohli bychom rozjíždět ještě báječnější a užitečné věci – třeba registry dětských kočárků (také se kradou a chránilo by to děti před únosy!) či databáze rudlíků. Zaregistrovány a očipovány – nejlépe rovnou povinně – by mohly být i notebooky, hudební přehrávače, mobily a další věci, o které mají zloději často zájem.
Bohužel i dobrý účel může být zneužit, zbytnět nechtěným směrem, nakynout a přinášet i více problémů než původní stav. A to je asi i osudem naší civilizace, jež bobtná tam, kam by neměla, a produkuje si nové a nové potíže, které pak „úspěšně“ a dokonce i ekonomicky „výhodně“ řeší, jak ukázali sociologové.
Související článek ČESKÉ POZICE: