Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Čtyři studie o korupci a jeden vládní výbor

  6:18

Povrchní odmítnutí vládního protikorupčního výboru není na místě. Za určitých podmínek…

Obavy panují také kolem toho, jak si budou úředníci ty, kteří mají majetkový...

Obavy panují také kolem toho, jak si budou úředníci ty, kteří mají majetkový „striptýz“ podstoupit, vybírat... foto: Richard Cortés, Česká pozice

Vláda České republiky zřídila Vládní výbor pro koordinaci boje s korupcí. Média se až dosud věnovala personálnímu obsazení a rozpočtu, který byl na činnost výboru vyčleněn. Skepse, která zřízení nové komise doprovázela, byla cítit zejména z rozpaků nad některými personálními nominacemi. Ostatně, ani předsedkyně Výboru se netajila tím, že si členy svého Výboru sama nevybrala.

Povrchní odmítnutí zřízeného orgánu ale není na místě. Vláda si vytýčila boj s korupcí jako jedno ze dvou hlavních témat a ustavení výboru, který má na úrovni vlády koordinovat jednotlivé kroky, je odpovídajícím opatřením. „Takykomise“ - Národní ekonomická rada vlády (NERV) – předložila nedávno dokument, který patří k tomu nejlepšímu, co dosud bylo publikováno.[1]

Vykuchání udržitelných politik

Na straně druhé se ale nelze skepsi kritiků divit. Pokusy řešit ožehavé problémy zřízením komisí jsou běžnou výbavou administrativ celého světa a častou otázkou zůstává, zda jde o pokus problém vyřešit, odložit nebo zatemnit. Zajímavým příspěvkem na toto téma je práce Johna R. Heilbrunna Antikorupční komise: Všelék, nebo skutečná medicína v boji s korupcí?[2]

Heilbrunn hned v úvodu říká, že „je překvapující, kolik politiků navrhuje zřízení komisí“ a že „těžko může někoho překvapit, že tyto komise dosahují smutného rekordu ve své účinnosti“. Příčinu vidí v tom, že k poraženým politických reforem patří lidé z byznysu, kteří jsou napojeni na dobývanou rentu, a úředníci, kteří profitují z moci rozhodnout o rozdělení těchto rent. Společný zájem zkorumpovaných subjektů v soukromém byznysu, volených orgánech a mezi státními úředníky, vede „k vykuchání“ udržitelných politik.

Účinnost protikorupčních opatření ovlivňuje i obava z prosazování kontroverzních reforem, což může mít dopad na volební výsledek. Metod, jak zpomalovat reformy, bývá řada, častá je verbální ochota k boji, která je doprovázena faktickým odkládáním řešení. Často také bývá prezentován měkký přístup zdůrazňující nemorálnost korupce, potřebu osvěty a školení, čímž se nahrazuje tvrdé vyžadování dodržování zákonů, zvyšování transparentnosti a důsledné vyvozování konkrétní odpovědnosti.

Doporučení vyplývající ze studie jsou tak banální, že se mi je příliš rozvádět nechce – schopnost prosadit klíčové zákony, zajištění nezávislosti vyšetřovatelů, kontrola atd.

Kde je vůle...

Tým vedený profesorem Rema Hannou publikoval studii Účinnost antikorupční politiky, Co funguje, co ne a co nevíme.[3] Všem, kdo se o problematiku boje s korupcí zajímají, lze doporučit. Opatření jsou posuzována z teoretického i praktického hlediska a jsou dělena na Monitorovací a pobídkové programy a Programy, které mění stávající pravidla. Autoři se zabývají náklady i výnosy programů a jejich celkovou účinností a úspěšností.

Závěry a doporučení nejsou ničím převratné, za prvé - implementace je úspěšná tam, kde existuje skutečná vůle, a za druhé – nástroje je třeba kombinovat. Přesto se jedná o výjimečnou práci, která zaujme zejména svou metodikou. Nezmínil jsem, že se výzkum omezil na země mimo padesátku nejbohatších, Česká republiky je uvedena na hřejivém 34. místě…

Náklady spojené s čestným chováním

Pro doplnění obrázku současného zkoumání bych rád ještě uvedl jeden zdroj – Anna Person, Bo Rothstein a Jan Teorell zveřejnili výsledky výzkumu Selhání protikorupčních politik.[4] Výzkum se opět zabývá problematikou nejchudších zemí, ale některé pasáže stojí za pozornost. Např. v kapitole Dřívější vysvětlení, proč antikorupční reformy selhávají se dočteme, že příčinou selhání nebývá nedostatek zdrojů, ale nedostatečné zapojení všech zainteresovaných stran, včetně vlády, občanské společnosti, nevládních organizací a „obyčejných občanů“ tak, aby si vynutili dodržování existujících zákonů a politik.

Pozoruhodné je i zkoumání „problému nákladů na čestné chování ve zkorumpovaném prostředí“. A závěr? Jednoduchá teze, že zvýšení rizika odhalení a případného trestu povede k vyřešení problému s korupcí, se „zdá, že funguje lépe v teorii než praxi“. Příčinou může být, že „krátkodobý přínos korupce převažuje nad náklady spojené s čestným chováním“.

Autoři nepovažují „korupci za jakousi chybu, kterou lze opravit technickým opatřením nebo politickým tlakem“. Je to tak, že v systému jsou hluboce zakořeněny normy, pravidla a očekávání. Jejich změna je podmíněna změnou politické kultury a prosazením „univerzálního“ přístupu k veřejným statkům, jasném rozdělení veřejné a soukromé sféry. To ovšem souvisí s pojetím výkonu státní/veřejné moci. Má platit teze, že „při provádění zákonů a politik by úředník neměl o občanovi/případu vzít v úvahu nic, co není předem stanoveno zákonem nebo předpisem“. V této souvislosti je zmíněn švédský případ, kde se podařilo rozpohybovat švédskou společnost řadou rozsáhlých reforem.

A tak se nepřidám ke kritikům a s hodnocením Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí raději počkám. To, co považuji za nejdůležitější je, že bez zapojení „obyčejných i neobyčejných občanů“ jsou všechny reformy odsouzeny k neúspěchu.


[1]http://www.vlada.cz/cz/ppov/ekonomicka-rada/dokumenty/nerv-boj-proti-korupci--84722/
[2]
John R. Heilbrunn: Anti-Corruption Commissions: Panacea or Real Medicine to Fight Corruption? Stock No. 37234, The International Bank for Reconstruction and Development/ The World Bank
[3]
Hanna, R., Bishop, S., Nadel, S., Scheffler, G., Durlacher, K. (2011) The effectiveness of anti-corruption policy: What has works, what hasn´t, and what we don´t know – a systemic review protokol. Technical report. London: EPPI-Centre, Social Science Research Unit, Institute of Education, University of London
[4]
Anna Persson, Bo Rothstein, Jan Teorell: The failure of Anti-Corruption Policies. A Theoretical Mischaracterization of the Problem, QoG Working Paper, Series 2010, 19 June 2010, ISSN 1653-8919

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...