Sobota 14. dubna 13:20 hodin, na ruzyňské letiště přistává boeing z Londýna. Na palubě je Cory Doctorow. Novinář, bestsellerový spisovatel žánru science fiction a spoluzakladatel populárního technologického blogu Boing Boing. Do Prahy přiletěl na necelých pět hodin, aby pirátům z celého světa v rámci konference Pirate Parties International představil svou vizi budoucnosti kyberprostoru. Vize, o kterou je dnes ve světě zájem.
Stačí letmý pohled do diáře internetové celebrity Doctorowa a člověk rázem pochopí, jak důležitou roli informační technologie a diskuze o tom, jak budou vypadat zítra, v naší společnosti v uplynulých letech zabraly. Čtvrtek: pět přednášek v Kansasu. Pátek: budování nového startupu zabývajícího se 3D tiskem v Londýně. Sobota: návštěva mezinárodní pirátské konference v Praze a rozhovor s ČESKOU POZICÍ.
Cory Doctorow je tak zaneprázdněn, že jsme ho nakonec museli na letišti vyzvednout a rozhovor udělat po cestě z Ruzyně na Anděl, kde už ho piráti netrpělivě očekávali. O tom ostatně svědčilo i několik telefonátů místopředsedy České pirátské strany Mikuláše „Torrenta“ Ferjenčíka. Mladý pirát se ujišťoval, že je Cory opravdu na cestě a že jsme se společně s fotografem nerozhodli čtyřicetiletého aktivistu, jež mimo jiné bojuje za liberalizaci zákonů týkajících se autorských práv, unést. Nerozhodli, jen jsme ho posadili na zadní sedačku naší fabie a před obličej mu strčili diktafon.
ČESKÁ POZICE: Proč jste se rozhodl zúčastnit mezinárodní konference pirátských stran?
DOCTOROW: V první řadě musím předeslat, že ne s každým pirátským názorem souhlasím a ani nejsem členem pirátské strany Velké Británie. Jsem členem Liberálních demokratů, což je strana, jež mě velmi často zklamává. Přesto si myslím, že se pirátská strana právě ocitla v bodě společenského obratu.
Když v roce 2001 americké úřady zavřely Napster, měla tato hudební služba 52 milionů uživatelů. V předešlých amerických prezidentských volbách získal každý z kandidátů něco kolem padesáti milionů hlasů. Kdyby uživatelé Napsteru tehdy táhli za jeden provaz, mohli si zvolit vlastního prezidenta. Jenže namísto toho, aby se uživatelé sjednotili, rozutekli se jako šváby, když rozsvítíte světlo v kuchyni. Spousta z nás už tehdy tušila, že nejde jen o byznys anebo kulturu. Už na přelomu tisíciletí existovali lidé, kteří věděli, že šíření informací v sobě nese i velmi silný politický aspekt.
ČESKÁ POZICE: Jenže široká veřejnost toto vědomí před deseti lety ještě nesdílela…
DOCTOROW: Je to podobné jako s protestním hnutím padesátých a šedesátých let v Americe. I tehdy jste měli malou skupinu lidí, která věděla, že se rodí něco, co bude mít zásadní politický dopad a většinu, která prostě jen byla součástí tehdejší kultury, protože se tak oblékala a poslouchala muziku, která šla ruku v ruce s tou dobou. Jenže ze stylu oblečení a stylu hudby nakonec vykrystalizoval styl politiky.
„Piráti mají v dnešní době obrovskou výhodu. Utváření skupin nikdy nebylo tak levné a jednoduché jako dnes.“
Aktuální dění kolem internetu a sdílení informací je rovněž pouhým symptomem něčeho, co již brzy rozpoutá zásadní politický diskurz. Pirátské strany, podobně jako hnutí Anonymous a demonstrace proti ACTA a SOPA, reprezentují první zásadní pokus tímto směrem, jakési společenské probuzení. Informační technologie budou v centru politických bojů ve třetím tisíciletí. Nejsem si jistý, zda piráti chápou skutečnost, že existují lidé, kteří na toto probuzení již dlouhou dobu čekají. A proto jsem si s nimi přijel do Prahy popovídat.
ČESKÁ POZICE: Podle aktuálních průzkumů jsou dnes piráti třetí nejsilnější stranou Německa. Jak si tento úspěch vysvětlujete?
DOCTOROW: Piráti mají v dnešní době obrovskou výhodu. Utváření skupin nikdy nebylo tak levné a jednoduché jako dnes. V minulosti to bylo tak, že jediný, koho marxista nenáviděl víc než kapitalistu, byl marxista s lehce odlišným pohledem na marxismus. Důvodem je, že dříve bylo formování skupin velmi náročné a vyžadovalo velkou spoustu toho, co nazývám konstitučním lepidlem – průhledná struktura, předem dané mechanismy, jasný program. Jedna malá trhlina mohla trvale narušit celek. Internet to navždy změnil.
Jako příklad může posloužit již zmíněné hnutí Anonymous. Nemají jasně artikulovanou ideologii, jejich zastánci neví, proč je podporují, ani za co vlastně bojují a jaké jsou jejich cíle. Anonymous prostě něco vyhlásí jako předem danou věc. Třeba že ministerstvo spravedlnosti padne, a když je podpoří dostatečné množství lidí, tak se tak opravdu stane. Celé se to zdá být postavené na hlavu. Ale jen proto, že jsme prostě ještě ne úplně pochopili, co to pro naši společnost znamená, když je formování skupin najednou levné.
ČESKÁ POZICE: Podaří se pirátům tento boom udržet při životě až do voleb? Pravděpodobně to bude vyžadovat víc než jen schopnost zmobilizovat prostřednictvím internetu velké množství lidí?
DOCTOROW: Mluvím o tom, protože to je důvod, proč piráti dlouhou dobu mohli existovat bez širší politické agendy. Jakmile se ale stanete součástí vlády, nutně potřebujete nějaký Raison d'etre, už nemůžete být dobrým vtipem ani stranou jednoho tématu. Razie na Pirate Bay, ukončení činnosti Napsteru, vznik copyrightového zákona European Union Copyright Directive a před ním WIPO Performances and Phonograms Treaty nebyly pouze o copyrightu či kultuře. Všechny tyto události nesou ve svém jádru jednu zásadní otázku, jíž se organizace typu Free Software Foundation anebo Electronic Froniter Foundation zabývají už spoustu let. Otázku, zda je aparát informační společnosti navržen tak, aby uživatelé věděli, co dělá, a mohli to, co dělá, kontrolovat.
Vědět, že tachometr auta, ve kterém právě jedeme, ukazuje tu správnou rychlost a že navigace nám sdělila nejkratší možnou cestu k cíli a neprozrazuje nikomu jinému, kam právě jedeme, je strašně důležité. Celou dobu jsme se domnívali, že bojujeme s copyrightem a přitom jsme bojovali za počítače a počítačové sítě, které jsou transparentní, otevřené a své uživatele poslouchají, namísto toho, aby je kontrolovali a ukrývali před nimi své činnosti. Tato otázka pirátům může posloužit jako čočka, skrze kterou se budou na politiku dívat.
ČESKÁ POZICE: Jakýsi politický kompas?
DOCTOROW: Ano, každá politická strana potřebuje kompas, s jehož pomocí se naviguje širokou politickou agendou. Marxisté mají třídní boj a materialistickou dialektiku, britští liberálové zase dílo O svobodě od Johna Stuarta Milla. Piráti mohou finance, zdravotnictví, spravedlnost, sociální politiku a podobně točit kolem toho, zda jednotlivá opatření činí informační technologie a počítačové sítě pro své uživatele transparentnější a užitečnější. A věřte mi, že v současné chvíli, kdy pirátské strany už nejsou pouhou nevyzrálou odpovědí na politickou nespravedlnost ve formě zátahu na datové úložiště, budou takový kompas potřebovat.
ČESKÁ POZICE: S bojem za svobodný internet si dle vašeho názoru tedy nevystačí?
„Nejde o boj za svobodný internet. Pojem svoboda je velmi abstraktní a v podstatě nic neznamená.“
DOCTOROW: Nejde o boj za svobodný internet. Pojem svoboda je velmi abstraktní a v podstatě nic neznamená. Piráti musejí začít tuto svobodu jasně definovat. Já vám dnes můžu nabídnout svobodu ve formě operačního systému, který nikdy neudělá nic nečekaného, tím že vám vezmu svobodu instalovat neautorizovaný software. Na první pohled to může znít jako dobrý kompromis. Koneckonců na této politice vznikla jedna z nejziskovějších technologických společností v dějinách.
Problém je, že takové řešení funguje docela dobře, ale selhává velmi drasticky. Tak například chytrý telefon dnes zná všechna naše tajemství, má mikrofony, kamery, GPS, rádio. Pokud jeho fungování nebude transparentní a ten přístroj bude bez vašeho vědomí poslouchat povely někoho jiného, tak vám velmi snadno může zničit život. Může se z něj stát špehovací nástroj, o kterém si netroufli snít ani ty největší totalitní režimy v dějinách lidstva. Velká část společnosti si dodnes neuvědomila, do jaké míry jsou naše životy propojeny se softwarem. Dnes už se to ale popřít nedá. Stačí se podívat na přístroj, který máte právě v kapse.
ČESKÁ POZICE: Přesto si piráty dnes spojujeme především s bojem proti smlouvám typu ACTA. Jaký je váš názor na protipirátskou dohodu?
DOCTOROW: ACTA se v podstatě neliší od copyrightových dohod minulosti. Jediným rozdílem je způsob, jak vznikla. Pokud je tato dohoda tak dobrá, jak někteří tvrdí, tak proč veřejnost neměla možnost podílet se na jejím vzniku? Proč veškeré diskuze probíhaly v utajení za zavřenými dveřmi? Vznik dohody ACTA pronásledovalo tolik procedurálních pochybení, že měla být zamítnuta již dávno před tím, než se vůbec začal řešit její obsah. Vše, co se týče copyrightu a sdílení informací se v dnešní době musí diskutovat veřejně. ACTA tedy vnímám spíš jako obrovský dárek pirátům.
ČESKÁ POZICE: Má copyright v dnešní digitalizované společnosti vůbec ještě budoucnost?
DOCTOROW: Nemám problém s copyrightem. Není nic špatného na tom chtít regulovat zábavní průmysl, pokud se opravdu jedná pouze o regulaci průmyslu. Představte si, že bychom měli zákon, který vyžaduje, abychom pokaždé, když někomu dáme milion eur, tuto skutečnost oznámili Evropské centrální bance. Spousta lidí by řekla, že takový zákon dává smysl. Jenže, co když nastane inflace, kupní síla peněz se sníží a najednou bude milion eur stát jeden sendvič. Budu se muset ptát banky pokaždé, když si chci koupit sendvič? Pravděpodobně ne. Pravděpodobně se budou muset změnit pravidla.
Kdo chtěl v minulosti kopírovat, musel být součástí průmyslu, potřeboval například stroj na lisování gramofonových desek a zaměstnance, kteří ho ovládali. To se nástupem nových médií rapidně změnilo, což ale neznamená, že zábavní průmysl už nepotřebuje pravidla. Já jsem součástí zábavního průmyslu a myslím si, že bychom ho měli regulovat. Chci, aby smlouvy, které uzavírám se svým vydavatelem, dávaly smysl, jen si nemyslím, že by se jimi měl řídit každý, kdo dnes kopíruje na internetu.
ČESKÁ POZICE: Problémem tedy není copyright, ale skutečnost, že velcí hráči řeší aktivity jednotlivců?
DOCTOROW: Přesně. Studia se zajímají o děti, které sdílejí muziku prostřednictvím MegaUpload, i o filmaře amatéry, kteří na portálu YouTube zveřejní svou filmovou koláž. Jenže YouTube není součástí zábavního průmyslu. Je to platforma na sdílení videí. Spíš než vydavatel je YouTube papír, spíš než filmové studio je YouTube film, spíš než nahrávací studio je YouTube mikrofon. Bystří lidé, včetně řady manažerů zábavního průmyslu, chápou, že omezit kopírování na internetu není možné. Pokus o něco takového by vyžadoval zavedení špehování všeho, co uživatelé na internetu dělají, tvrdou cenzuru a zavedení komplexních a stěží pochopitelných regulací.
„Smlouvu ACTA vnímám spíš jako obrovský dárek pirátům.“
Je to jako byste se rozhodli regulovat zpívání ve sprše a žádali instalatéry a výrobce mýdel, aby vám při tom pomohli. Navíc rozšířit průmyslová pravidla na soukromý život není jen nemožné, ale i nespravedlivé. Neexistuje způsob, jak počítači zabránit, aby dělal kopie, stejně jako neexistuje způsob udělat vodu, která není mokrá. Jedinou možností, jak zabránit kopírování, je prodávat počítače se spywarem, tedy programem, který využívá internet k odesílání dat z počítače bez vědomí jeho uživatele. Jakmile se uživatel pokusí zkopírovat něco, co nemá, program zakročí. Jenže když něco takového povolíme, budou nás nakonec všechny přístroje, bez kterých se dnes již v každodenním životě neobejdeme, špehovat. Přesně tam vedou všechny spory o autorském právu v kyberprostoru.
ČESKÁ POZICE: Jak byste spor kolem autorských práv vyřešil vy?
DOCTOROW: Nové technologie často komplikovaly kontrolu individuálního užívání médií. Řešením byly téměř vždy hromadné licenční smlouvy, které uzavírají například rádia, televize, restaurace, bary a podobně. Stejně tak by to mohly dělat i poskytovatelé internetových služeb. Za každého zákazníka zaplatí měsíčně pár eur a ten už si pak může stáhnout, co chce a kdy chce. Prosazovat hromadné licence by pro piráty a reformátory copyrightu obecně mohlo znamenat obrovské vítězství. Vybojovali by totiž uživatelům svobodu. Najednou už by zábavní průmysl neměl důvod špehovat či cenzurovat internet. Piráti by tak jednou ranou vyřešili problémy tvůrců, uživatelů i technologů. Řešení je v podstatě jednoduché: zaplať šest eur měsíčně za všechnu hudbu a filmy na internetu.
ČESKÁ POZICE: Ve vaší přednášce na berlínské konferenci organizace Chaos Computer Club jste již koncem minulého roku naznačil, že boj s copyrightem je pouhým začátkem mnohem podstatnější války. O té je ostatně i vaše kniha Malý Bratr, kterou kritici oslavují jako Orwellovo „1984“ pro 21. století. Co nám tedy hrozí, když připustíme, aby zábavní průmysl zasáhl do funkčnosti internetu?
DOCTOROW: Dnes se může zdát, že ACTA je poslední velký boj o svobodu internetu. Ono ale o copyright vůbec nejde. Domníváme se, že zákon ACTA je velmi důležitý, protože rozbíjí základy internetu ve jménu hitparády, nejrůznějších reality show a romantických komedií. Kroky zábavního průmyslu jsou ale pouhými předzvěstmi začínajícího konfliktu, který se bude táhnout stovky let. Je to právě trivialita autorských zákonů a poprask kolem nich, který prozrazuje, co se ve světě bude dít, až si nad počítači začnou lámat hlavu další hospodářská odvětví. Copyright pak bude odhalen jako nepodstatná šarvátka mnohem důležitější války. Svět, ve kterém dnes žijeme, stojí na počítačích a s nimi budou mít problémy mnohem mocnější lobby a zájmové skupiny, než Hollywood kdy byl.
Jenže pokud dovolíme zábavnímu průmyslu zasáhnout do internetu, budou do něj chtít zasáhnout i ostatní. Budou chtít počítače, na nichž budou fungovat všechny programy, krom těch, které je štvou a nahání jim strach, a budou chtít internet, jenž bude znázorňovat veškeré informace, krom těch, které jim ubližují. Uplynulých deset let jsme bojovali proti něčemu, o čem jsme si mysleli, že je to poslední boss na konci hry. Nakonec se ale ukázalo, že je to pouze miniboss na konci levelu.
Jako člen generace Walkman jsem se už dávno smířil se skutečností, že budu potřebovat naslouchací přístroj dlouho předtím, než zemřu. Samozřejmě to nebude jen tak nějaké naslouchátko, ale počítač v mém těle. Když pak nastoupím do auta-počítače, ve kterém jezdím, s počítačem-naslouchátkem uvnitř mého těla, chci si být jistý, že tyto počítače nejsou navrženy tak, aby mi jisté věci utajovaly, anebo mi znemožňovaly ukončit procesy, které provádějí proti mým zájmům. A proto musíme válku s copyrightem nutně vyhrát.
