Evropská centrální banka uvolnila ve středu stavidla a napustila do bankovního rybníku 489 miliard eur. Přesně o tolik si řekla více než pětistovka peněžních ústavů, jimž se na klasickém mezibankovním trhu v posledních týdnech a měsících zhoršoval kvůli rostoucí nedůvěře a obřímu zadlužení přístup k likviditě. A není se jim co divit. Až tříletá půjčka od ECB nese pouze jednoprocentní úrok a banky za ni mohly ručit i vládou garantovanými dluhopisy, o něž by jinak ani pes nezavadil.
Jak ale s takovou „dardou“, která v přepočtu obnáší zhruba pět procent ročního hrubého domácího produktu eurozóny, banky naloží? ECB sleduje nabídkou neomezeného přísunu peněz v zásadě tři cíle: minimalizování rizik bankovního kolapsu, prevenci zamrznutí úvěrového trhu, jež by znamenalo zhoršení hospodářské recese, a úlevu napětí na trhu státních dluhopisů. Bude to fungovat?
Jak upozornil deník Financial Times (FT), velká část z uvolněných peněz byla použita na splacení krátkodobých půjček od ECB a „pouze“ 190 miliard tvoří dodatečné fondy. Dá se předpokládat, že banky nejprve uloží tyto zdroje zpět u Evropské centrální banky a na počátku příštího roku je začnou používat na úhradu vlastních dluhopisů. Jen v prvním čtvrtletí budou muset splatit tyto bondy v hodnotě 230 miliard eur.
Dopad nejdříve v druhé půlce roku 2012
A právě zde by mohla napěněná vlna eur od ECB pomoci nejvíce – banky budou mít zajištěny levné zdroje na splacení svých dluhů, nebudou muset drasticky omezovat svoje bilanční sumy a zbydou jim peníze na běžné úvěrování reálné ekonomiky. Účinek takového vývoje pochopitelně nebude okamžitý. „Určitě to nepomůže ekonomice eurozóny dříve než na konci prvního pololetí 2012,“ citovaly FT ekonoma Deutsche Bank Gillese Moeca.
Což by ostatně korespondovalo s optimistickým výhledem Marka Mobiuse, šéfa investiční společnosti Franklin Templeton, který brazilskému ekonomickému deníku Valor Economico řekl, že evropská dluhová krize a její možné důsledky jsou přeceňovány a že obavy investorů se brzy uklidní. Jednotlivé státy jsou podle něj v procesu vyjednávání, jež vyžadují svůj čas, a krizi se podaří vyřešit do poloviny příštího roku.
Ale nepodléhejme iluzím. Banky budou v příštím roce pod tlakem přísnějších regulatorních požadavků a recese v mnoha evropských zemích rozhodně nezvýší chuť domácností ani podniků k přijímání půjček. O absenci řešení samotné podstaty krize, tedy předlužení některých států a z toho plynoucí nedůvěry na trzích, ani nemluvě.
Možná se tedy jen částečně a nakrátko uleví některým zemím, jež musejí na financování svého dluhu vydávat stále větší náklady na úrocích. I když ani tomu středeční vývoj na trzích nenasvědčoval – výnos desetiletého španělského dluhopisu stoupl o 0,2 bodu na 5,19 procenta a italského podobně o 0,18 bodu na 6,71 procenta. S jakou smrští přijde ECB příště? A co politici?