Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Co se to stalo s módou? Efekt zvítězil nad praktičností.

  5:33

Příběh, který začíná Louisem Vuittonem a končí Markem Jacobsem, obsahuje zprávu: Jak se proměnila společenská elita a její estetické hodnoty.

„Sestřičky“ z přehlídky kolekce Louis Vuitton pro jaro a léto 2008 drží tašky se vzorem „Monogram Jokes“, který vznikl ve spolupráci s americkým umělcem Richardem Princem. foto: © Louis Vuitton / Chris MooreČeská pozice

Louis Vuitton a Marc Jacobs jsou dvě osobnosti módního světa, kterým se podařilo odhadnout požadavky doby a svou prací na ně reagovat. Výstava nesoucí v titulu jejich jména v pařížském muzeu Les Arts Décoratifs vede k zamyšlení nad změnami, kterými móda a kulturní trendy prošly v průběhu století.

Prezentace Louis Vuitton – Marc Jacobs ukazuje, jak se proměnila společenská elita především v souvislosti s estetickými hodnotami, které ctí. Při vzniku výstavy se „setkalo“ hned několik osobností světové módy.

Louis Vuitton (1821–1892): Výrobce obalů a kufrů, „specialista na balení módy“, jak sám sebe tituloval, založil své panství v rue Neuvedes-Capucines poblíž slavné rue de la Paix v roce 1854, v časech, kdy pařížské haute couture vládl Charles Frederick Worth, Angličan s neuvěřitelnou schopností získat si světovou klientelu z řad nobility.

Marc Jacobs (*1963): V 90. letech zaujal výstřední módní redaktory, když ve svých kolekcích představil falešný luxus 70. let, flitrové džíny, šifonové pracovní košile a ortopedické sandály posázené falešnými drahokamy. V roce 1997 se americký návrhář stal kreativním ředitelem firmy Louis Vuitton. Kromě kabelek a doplňků navrhuje dámskou a pánskou kolekci této značky.

Kurátorka výstavy Pamela Golbinová se narodila v Peru a je francouzsko-chilského původu. V módním světě na sebe upozornila nejen jako organizátorka retrospektivních výstav legendárních návrhářů Elsy Schiaparelliové, Cristóbala Balenciagy, Valentina a Madeleine Vionnetové, ale je i autorkou řady publikací o módě. Od roku 1997 zodpovídá za jednu ze tří největších sbírek módy na světě v muzeu Les Arts Décoratifs v Paříži, privátní instituci založené na sklonku 19. století podnikateli, sběrateli a umělci. Kromě výše jmenovaných návrhářů představila v minulém roce ve výstavních prostorách tohoto muzea mimořádně zdařile i vizionáře v oblasti módy Husseina Chalayana.

Designéři výstavy Samantha Gainsburyová a Joseph Bennett, kteří efektně pojednali exponáty ve dvouposchoďovém prostoru muzea, jsou osobnostmi, které rovněž nejsou ve světě módy neznámé. Vloni na sebe upoutali pozornost díky výstavě návrháře Alexandra McQueena v Metropolitním muzeu v New Yorku.

Louis Vuitton – Marc Jacobs

První poschodí expozice návštěvníky seznamuje s příběhem francouzských řemeslníků 19. století a rychle se prosazujícím technologickým pokrokem, druhé poschodí poukazuje na nejchaotičtější období v módní tvorbě od dob zakladatele haute couture Charlese Fredericka Wortha. Představuje tvorbu Marca Jacobse, návrháře časů počínající globalizace, který se před patnácti lety úspěšně ujal funkce kreativního ředitele společnosti Louis Vuitton. Omladil ji rozhodnou šokovou terapií, a to v neposlední řadě díky výběru svých spolupracovníků... Ale pěkně od začátku:

Příběh I. – Louis Vuitton

Vše zabalit – jemně a dokonale

Za časů krásné Castiglionky, italské špionky a milenky Napoleona III., která se tak ráda nechala svádět fotoaparátem, si Louis Vuitton otevřel vlastní podnik poté, co se v roce 1854 oženil. Dokonale vybaven znalostí logistiky vedení výrobního podniku po sedmnácileté praxi u Maréchala v ulici St. Honoré si byl vědom toho, že úspěšným se stane jen tehdy, pokud se odliší od ostatních. Nechtěl se zařadit mezi běžné výrobce obalů a kufrů, a tak se nazval specialistou na balení módy.

První kufry vyrobil z voskovaného nepromokavého plátna v trianonské šedé barvě. Žádná kůže, něco daleko lehčího, progresivního. Víko, na kterém byl umístěn erb a jméno zákazníka, právě tak jako šedé plátno si nechal patentovat, aby si zajistil výjimečný vzhled a bránil se proti padělkům. Císařovna Evženie byla navýsost spokojena, i božská hraběnka Virginia di Castiglione a jiné dámy oblékané nejen u nejváženějšího tvůrce pařížské módy Charlese Frederica Wortha.

Byl to právě on, kdo „uzákonil“, že pro každou denní příležitost je třeba mít zvláštní oblečení: pro ranní šálek čaje, na dopolední procházku, k obědu, na odpolední schůzku do kavárny, na večeři, na ples. Tuto přebohatou výbavu, všechny ty spodničky, stužky, nákladné toalety a klobouky, to zničující břímě, bylo třeba na cesty zabalit – jemně a dokonale.

Tehdejší dámy z vysoké společnost a kurtizány velkého stylu se bez pomoci nemohly obléknout ani svléknout. Spisovatel Jean Cocteau přirovnal proces svlékání dámy té doby ke stěhování. V roce 1858 si Vuitton otevřel dílny v Asniere, jen pár kilometrů za Paříží, vedle Clichy. Řeku Seinu a asnierské výrobní dílny mistrně zachytil na svých plátnech Vincent Van Gogh. Turistickou atrakcí dneška je v těch místech mimo jiné první zvířecí hřbitov otevřený v roce 1899. Secesní dům, soukromé muzeum a dílny Louis Vuitton jsou tu dodnes.

Nepostradatelný...

Velkým úspěchem byla pro Louise Vuittona Univerzální světová výstava v roce 1867. Zájem o cestování rostl, jeho campingová výbava byla oceněna medailí. Expedice do Afriky, otevření Japonska světu, to vše způsobovalo, že zakázky na zavazadla se jen hrnuly.

Prusko-francouzská válka v roce 1871 připravila mnohé o majetek, změnila se vláda, morálka i móda. I panství Vuitton utrpělo ztráty. Plameny vzteku komunardů zničily palác Tuilerie a otevřely tak ironií osudu nádhernou perspektivu na Elysejská pole. Pařížské hradby definitivně padly, Pařížanům, nové buržoazii se dostalo bulvárů. Louis Vuitton stěhuje obchod na rue Scribe.

Výborná adresa, jen skok od opery, kterou v roce 1875 slavnostně otevřel prezident Patrice de Mac Mahon. Aby bylo co okukovat na jevišti i v hledišti, bylo třeba vynikajících krejčích. Jockey club a Café de la Paix, chrámy nových zbohatlíků, byly za rohem. A právě zde, na rue de la Paix, nové promenádě vedoucí na Vendômské náměstí, pulzovalo srdce elegantní, švihácké a snobské Paříže. Kloboučníci, inženýři parfémů, šperkaři, kožešníci a fotografové se stěhovali do království plného vznešené architektury.

Paquinová, Doucet, Worth – to byla jména slavných krejčích, kteří tehdy vytvářeli mytologii ženy. Nejen oni. Byli to i tvůrci šperků, modistky a výrobci kufrů. Louis Vuitton úspěšně přežil císařství, a věren svým zásadám zdokonalovat řemeslo, citlivě odhadovat potřeby doby a na základě toho neustále inovovat, byl nadále nepostradatelným pro novou společenskou elitu.

Přes pruhy k LV

V roce 1877 si Louis Vuitton zaregistroval patent na pruhované plátno v několika barvách. Brzy následovalo sofistikovanější plátno (toile Damier), do kterého vkomponoval svůj monogram. V roce 1897 patentoval Louisův syn Georges dodnes známý monogram LV.

Zlatý hlas Francie, Sarah Bernhardtová, kterou podporoval ve studiu herectví vévoda de Mornay, nevlastní bratr Napoleona III., objednala u Vuittona na turné do Severní a Jižní Ameriky více než 200 kufrů.

Louis byl ještě svědkem toho, jak se nad Seinou rozkročila Eifelka, kráska z ocelového krajkoví. Za technické inovace svých kufrů získal opět vyznamenání na světové výstavě r. 1889. Zemřel o tři roky později. Jeho syn Georges nechal přestavět dům v Asniere, kde rodina žila od roku 1878 v secesním stylu a úspěšně pokračoval ve vedení firmy.

Příběh II. – Marc Jacobs

Přes sportovní městskou módu...

Stejně jako Alexander McQuen pocházel Marc Jacobs z rodiny, která mu cestu ke slávě nijak neproklestila. Zároveň ho ale nezatížila dědictvím tradičních estetických představ. Po studiu na prestižní škole Parsons School of Design v New Yorku nastoupil v roce 1988 jako hlavní návrhář do americké firmy Perry Ellis. Zakladatel značky, který zemřel mladý na zákeřnou nemoc, výrazně zasáhl do vývoje sportovně laděné městské módy 80. let společně s dvěma dalšími americkými módními tvůrci. Byli jimi Ralph Lauren a Calvin Klein.

  • Ralph Lauren vsadil na americkou touhu po anglofilním módním stylu a zpopularizoval se v polovině 80. let v řadách příslušníků subkultury B-Boys. Tak ho objevila černá mládež, která přijala bez výhrady i jeho interpretaci stylu preppy.
  • Calvin Klein zásadním způsobem ovlivnil honbu za džínami díky televizní upoutávce z dílny famózního fotografa Richarda Avedona. Popularitu si získal kontroverzními reklamami, mnohdy s pedofilním vyzněním. Upozornil na sebe životopisem, ve kterém se představil jako milovník sexu s širokou rozlišovací schopností. Rozhodně se netajil kladným vztahem k narkotikům. Přiznával, že mu jde o to, získat peníze za každou cenu. Zhlédl se ve slovech punkového guru Malcolma McLarena, který razil heslo „získej prachy díky chaosu“, nebo jen využil trendu, který prosazovali yuppies, společenské elita 80. let? Jejich heslem bylo: Kdo má víc hraček, vyhrává. Zviditelnit se dokázali okázalými nákupy značkového zboží.

Perry Ellis dokázal zpracovat dědictví malířky Soniy Delanauyové, její hru barev a geometrických tvarů. To vše bystře zkombinoval s trendy 80. let, s mohutnými rameny, širokými pásky. Neopomenul se inspirovat ani legendární Coco Chanel a Jeanem Patouem, mužem, který ve 20. letech minulého století odvážně nově definoval sportovní módu.

... ke zkrachovancům a grunge

Marc Jacobs, ponořený do americké klubové kultury 70. a 80. let, která vzkvétala z montáží založených na plenění minulosti, na sebe upozornil v roce 1992 nechvalně proslulou kolekcí Rag Pony ve stylu grunge.

Tento původně hudební styl, navazující na punk a heavy metal, se zrodil v Seattlu a byl spojen především s hudební skupinou Nirvana. V oblasti módy znamenal uniformu zkrachovanců, inspirovanou do jisté míry punkem a americkými post-hippies. Tartan Johnnyho Rottena, kárované pracovní košile, otrhané džíny. Combat boots, mohutné vojenské boty spolu s vytahanými svetry doplňovaly i naivně vyhlížející květinami potištěné šatičky dívek.

Inspirace Jacobsovy kolekce byla ztělesněním umělého mýtu o chudobě. Radovat se z umělých světů se naučil v klubech. Rozhodně to byla hozená rukavice tehdejší módě, oné agresivní řeči těl svalnatých supermodelek a možná i oblíbeným seriálům typu Dallas. Ale také ztělesňovala Jacobsovo poznání, že „sex prodává muziku a ta prodává oblečení“.

Vysílání televize MTV zahájené v roce 1980 mělo neuvěřitelný vliv na módu. Lidé se chtěli oblékat a vypadat jako hvězdy. Kolekce v duchu grunge byla stažena z prodeje, Jacobs musel firmu opustit. Přesto ukázal, že výborně odhadne, po čem nová elita touží, což plně dokázal po nástupu do firmy Louis Vuitton.

Kýžené opisování

Mnozí, například Oscar dela Renta, jej obvinili z plagiátorství. Ale doba se změnila. Móda od 80. let byla zahrnuta mezi umění, kam se však etabloval i kýč. Nostalgie, návraty do minulosti, umělé světy, to vše začalo být oslavováno, a opisování nebylo hříchem, naopak v době, kterou bychom mohli nazvat post-módní, se přímo vyžadovalo.

V 80. letech se již profilovala nová společenská elita a na její požadavky bylo třeba reagovat. Gianni Versace je toho zářným příkladem. Rozhodně nechtěl oslovit ty, kdož nakupovali v Benettonu, ale vrstvu bohatých podnikatelů a umělců. „Pretty woman“ se zlatým srdcem se tehdy pro něho stala zlatým dolem. Inspirován hrdinkami Felliniho filmů též potvrdil, že sex je nedílnou součástí módy. V časech globalizace, v době, kdy Marc Jacobs nastupuje jako kreativní ředitel k Vuittonovi, už nemůže být návrhář pouze umělcem, musí odhadnout požadavky zákazníků, kteří přicházejí z celého světa.

Trendy kolekce s trendy osobnostmi

Vedle vážené historické linie značky Jacobs postavil trendovou kolekci založenou na spolupráci s umělci, kteří oslovují současný svět. Kontroverzní konceptuální americká fotografka Annie Leibovitzová zviditelnila značku tvářemi politiků, herců, sportovců, jako prezidenta Gorbačova, herečky Catherine Deneuveové či tenisty Andreho Agassiho a jeho ženy Steffi Grafové.

Úspěšná byla i spolupráce Marca Jacobse s americkým oděvním návrhářem a výtvarníkem Stephanem Sprousem. Sprouse byl představitel klubové kultury a přítel Andyho Warhola. Vynalézavé „umění“ graffity, které použil na kabelky LV, vycházelo ze subkultury B-boys a Fly girls a bylo spojeno s akrobatickým tancem break. Tato subkultura vyrašila z chodníku v jižním Bronxu na sklonku 70. let a základní přísady stylu převzaly do svého image nejelegantnější značky. Nebyl to jen Louis Vuitton, ale i například Gucci a další firmy s luxusním sportovním ošacením, které vše propojily s nově pojatým extrémním zdobením zlatými doplňky, tak typickým pro subkultury černých.

V roce 2002 vyzval Jacobs ke spolupráci japonského malíře Takašiho Murakamiho. Tento umělec smazávající hranice mezi uměním a kýčem, obdivovatel komiksu a teoretik umění se zamýšlí nad uměleckou tradicí své země a jejím propojením se současnými japonskými subkulturami ovlivněnými Západem. Úspěšně již spolupracoval s návrhářem Isseym Miyakem, ale opravdové pozornosti komerčního světa docílil až ve spolupráci na designu s firmou Louis Vuitton.

V roce 2007 oslovil Jacobs dalšího amerického umělce, malíře a fotografa Richarda Princeho. Kolekce Louis Vuitton pro jaro a léto 2008 byla navržena na základě Princových maleb „Nurse“, inspirovaných kýčovými knižními obálkami pokleslých novel o ošetřovatelkách.

P.S.: Za mimořádně zdařilou instalací výstavy se tedy skrývá něco mnohem hlubšího. Jací byli zákazníci zakladatele firmy Louise Vuittona a jací jsou ti současní, které oslovil nový trend Marca Jacobse? Jedno je jisté: efekt zvítězil nad praktičností. Tím se zároveň otevírá téma padělků, kterými je právě firma Louis Vuitton paradoxně nejvíc propagována. Ale to už je jiný příběh.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!