Lidovky.cz

Co nám o kandidátech prozradila závěrečná superdebata

  23:48

Mediálně prezentovaní outsideři předvedli slušný výkon a v přímém přenosu ukázali, že nejsou o nic méně schopní než favorité voleb.

foto: © ČTKČeská pozice

Koho vlastně mohou přesvědčit televizní debaty prezidentských kandidátů? Mám pocit, že se jejich vliv na diváky – voliče přeceňuje. Nicméně vzhledem k vysokému počtu kandidátů a velké nerozhodnosti voličů do poslední chvíle může být televizní souboj všech nominovaných dohromady, navíc vpředvečer samotné volby, určitým vodítkem, a tím i pomyslným definitivním impulsem, proč volit právě toho kterého kandidáta nebo kandidátku.

Rozeberme si jednotlivé účastníky z pohledu jejich vystupování ve čtvrteční závěrečné superdebatě v České televizi (seřazeno dle volebních čísel).

Zuzana Roithová

Příliš opatrná, často hovořila spíše ve frázích a obecně, což bylo překvapivé vzhledem k tomu, jak dlouho se pohybuje v politice. Je na ní krásně vidět, co jí sedí, a co nikoli, takže i vtip z jejích úst prostě nemusí skončit vtipem. Kandidátka, která rozhodně neurazí, ale zároveň se na ni dá rychle zapomenout. Zuzana Roithová působí slušně, ale poněkud nevýrazně.

Jan Fischer

Kandidát, na kterém bylo doposud nejvíce ze všech vidět, že prošel mediálními tréninky. Často to bylo na škodu, protože se ztrácel jeho přirozený charakter. Nicméně v této debatě byl klidnější než v předchozím duelu na TV Prima – používal méně rozmáchlých gest, méně výrazné mimiky, méně zvýšeného hlasu. To může být dáno charakterem pořadu, ale i tím, že Jan Fischer přehodnotil předchozí mediální vystupování.

Z mého pohledu byl sice poněkud nervóznější (zřejmě z posledního vývoje preferencí či útoků na jeho osobu), ale byl více svůj a autentičtější než v předchozí televizní debatě. Na klopě měl odznak s českou vlajkou, což působilo jako milý vlastenecký detail.

Jana Bobošíková

Byla jasná, srozumitelná, razantní, jakkoliv s ní člověk nemusí ve všem souhlasit. Velmi dobrý umělecký dojem, vhodné oblečení. Ambiciózní a sebevědomé vystupování, někdy až na samé hraně či za hranou při sebechvále či například při oslovování spoluobčanů v závěrečné řeči. Nejčastěji zdůrazňovala národní hrdost a vlastenectví, čímž se odlišovala od ostatních kandidátů.

Taťána Fischerová

Často hovořila obecně, opatrně, zároveň ale působila dojmem slušného člověka, který morálku jen nehlásá, ale který ji žije a věří, že má smysl vnést do politiky slušnost. Odlišovala se od ostatních svým přístupem ke kampani i k jednotlivým tématům, jakkoliv to mohlo někdy působit trochu naivně.

Miloš Zeman

Jako vždy pohotový, i když už nejsou jeho bonmoty tak třeskutě vtipné a neočekávané, jako bývaly. Zeman působil přirozeně, i když někdy poněkud unaveně. Byl také asi pod největším tlakem od ostatních kandidátů, pokud jde o financování volební kampaně. Jinou věcí je, jestli jsou jeho názory vždy podtrženy fakty nebo jen určitými domněnkami, spoléhaje na to, že nikdo ve studiu nemá více informací a lepší znalosti než on. Miloš Zeman předvedl svůj standard.

Přemysl Sobotka

Působil unaveným dojmem, jeho výkon bych vzhledem ke zkušenostem v politice hodnotil jako slabší. Ničím negativně nešokoval, ale ani nezazářil. Závěrečná vtipná narážka na Přemyslovce to už nezachránila. Strategicky vůbec nehovořil o ODS, která jej nominovala.

Vladimír Franz

Na tomto kandidátovi je vidět, že je spíše filozofem než politikem, respektive je hodně patrné, že se o politiku začal zajímat až v poslední době. Jakkoliv je někdy přiznání neznalosti odzbrojující a pro diváky sympatické, Franz ho používá nadměrně. Často také hovořil v obecných formulacích a působil nervózním dojmem, na druhé straně překvapil netradiční básnickou vsuvkou, znalostmi o druhé sloce, která následuje za českou hymnou, a někdy i zajímavými příměry. Vladimír Franz působí opravdu netradičně v kontrastu s tím, jak vypadá, a překvapuje nezvykle rozsáhlými znalostmi.

Jiří Dienstbier

Sice razantní, ale často hovořící ve frázích a floskulích. Jako mladší z kandidátů působil reprezentativním a svěžím dojmem. Často se snažil být energický, razantní až útočný, především v tématu financování volebních kampaní a korupce, o které hovořil asi nejčastěji ze všech kandidátů. Nicméně po obecném tvrzení už nenásledovalo konkrétní vyústění – Jiří Dienstbier zkrátka naznačil nějaké závažné odhalení, ale poté nebyl schopen či nechtěl svá slova opřít o konkrétní fakta. Tím ztratil náboj. Jinak působil strojeně, zejména když se usmíval.

Karel Schwarzenberg

Překvapivě vtipný a uvolněný. S noblesou reagoval i na výpady proti sobě. Jednoznačně měl v sále nejvíce podporovatelů, což mu mohlo pomoci. Stodvacetiminutový pořad byl koncipován ve stoje (přesto, že za sebou měli kandidáti stoličky), což bylo pro Karla Schwarzenberga náročné, ale nakonec se to ukázalo jako výhoda ve srovnání s pořady, kde se po celou dobu sedí. Byl živější než kdykoliv předtím.

Shrunuto:

Nikdo extrémně nezabodoval, ani výrazně nezklamal. Postavení jednotlivých kandidátů se spíše vyrovnalo, protože mediálně prezentovaní outsideři předvedli velmi slušný výkon (v kontrastu s „finišovým louděním“ o jejich hlasy) a ukázali v přímém přenosu, že nejsou o nic méně schopní, než „favorité“ voleb, kteří naopak konkurenty o třídu nepřevýšili, jak mohl leckdo očekávat.

Moravec jako desátý kandidát

Ještě poznámka k roli moderátora Václava Moravce, který místy působil jako desátý kandidát, byť jeho některé repliky byly vtipné a pohotové. Úspěšný moderátor by měl být spíše neviditelný a pouze usměrňovat debatu či přinášet zajímavá témata. A to se příliš nedařilo. Kvality kandidátů se totiž nejlépe projeví v jejich vzájemné interakci, a nikoli v duelu s moderátorem, jenž jim neustále vstupuje do řeči.

Promluvy kandidátů zabraly v součtu něco málo přes polovinu z více než dvou hodin a zbylý čas padl na všechno kolemV této souvislosti je zajímavé si všimnout celkového trvání debaty a podílu času, který měly jednotlivé pasáže. Promluvy kandidátů zabraly v součtu jen něco málo přes polovinu z více než dvou hodin a zbylý čas padl na všechno kolem, včetně slov moderátora. Jistě by bylo lepší, pokud by tento ukazatel byl více vychýlený směrem k prezidentským uchazečům, dejme tomu v poměru dvě třetiny ku jedné.

Každopádně rozhodování voličům nezávidím. Sám jsem byl již víceméně rozhodnut, ale názor jsem za poslední dva dny – mimo jiné pod dojmem této debaty – změnil a upřímně řečeno nevím, koho budu nakonec volit.

Všem přeji šťastnou ruku a věřím, že budeme mít prezidenta, který bude méně výrazný a osobitý, než je Václav Klaus. Ale zato se od něj nedočkáme takové rány pod pás, jakou byla letošní amnestie.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.