Ačkoli je po bitvě každý generálem, v případě otrav lidí po konzumaci jedovatého metylalkoholu varovali odborníci již celou řadu let, že dříve či později taková situace nastane. Černý obchod s lihovinami v ČR kvete dlouho a jeho rozměr se postupem času spíše zvyšuje, než aby se snižoval. A protože i v rámci černého trhu funguje zákon konkurence, a úspěch v něm je dán zejména schopností vyrobit a prodat spotřebiteli co nejlevnější zboží, stává se tento trh pro spotřebitele, zejména z řad sociálně slabších občanů, stále rizikovější.
Nyní míra rizika konečně přetekla. Konečně proto, že zodpovědné orgány, což jsou především orgány státního dozoru nad výrobou potravin a nápojů a úředníci zodpovědní za podobu zákonů a vyhlášek, se díky současné situaci začnou snad problémem zabývat.
I v rámci černého trhu funguje zákon konkurence, a úspěch v něm je dán zejména schopností vyrobit a prodat spotřebiteli co nejlevnější zboží
Daně, kolky, nádoby
Zcela jistě se vyrojí mnohá spasitelská řešení, většinou na nějaké regulační a restriktivní bázi, která ve svém důsledku problém neodstraní. Pravda, on se úplně odstranit ani nedá – černý trh s lihovinami existuje všude tam, kde je nějaký daňový systém. Základním cílem černého trhu s lihovinami je totiž daňový systém obejít, neboť se na tom dá velmi slušně vydělat. Což znamená, že velikost černého trhu s lihovinami se řídí výší daňové zátěže, která je na lihoviny uvalena. V našem případě je to zejména spotřební daň, která činí 285 korun z litru čistého alkoholu. To je dost vysoký rozdíl v nákladech na výrobu a prodej legálního alkoholu oproti nedaněnému černému alkoholu.
Jestli se tedy mají přijmout nějaká systémová opatření na omezení rizika výroby černého alkoholu, pak je to snížení spotřební daně z lihu. Neobstojí přitom ani často zmiňovaný argument, že jsou v rámci EU země, které mají spotřební daň z lihu vyšší, než je tomu v ČR. V úvahu je totiž nutné brát také koupěschopnou poptávku obyvatel té které země, přičemž v Česku je tato poptávka evidentně nižší, než v zemích EU-15 (lidé v ČR mají oproti občanům těchto zemí méně peněz), a v poslední době ještě dále klesá. Klesající poptávka bude generovat stále vyšší potenciál ke konzumaci nedaněných, a tedy i rizikových lihovin, takže jediným prvkem, který může v tomto smyslu působit opačným směrem, je právě snižování daní.
Druhým systémovým opatřením, u kterého má restrikce skutečně smysl, je znesnadnění distribuce načerno vyráběných nedaněných lihovin. Tady by měli zákonodárci vyslyšet návrh Unie výrobců lihovin, jež požaduje snížit maximální obsah nádob, v nichž se může alkohol převážet, ze současných šesti litrů na polovinu.
Zároveň je třeba stanovit, aby používané kolky byly povinně nalepovány na distribuční nádoby tak, aby vedly přes uzávěr nádoby. V takovém případě bude totiž kolek po otevření příslušné nádoby poškozen a nebude jej možné opakovaně použít, což se dnes běžně děje. Aniž bych zacházel do dalších podrobností, je zcela zřejmé, že by se tak výrazně ztížila distribuce rizikového alkoholu v kanystrech, které jsou v současné době patrně základním distribučním prostředkem na cestě ke konečnému spotřebiteli závadných lihovin.
Kvalitnější nápoje a potraviny
Kauza metylalkohol je ovšem také příležitostí k obecnému zamyšlení nad riziky konzumace jakýchkoli podezřele levných nápojů a potravin. Dokazuje totiž, že honba výrobců a prodejců nápojů a potravin za co nejnižšími cenami může po překročení určité kritické hranice vyústit nejen v plíživá zdravotní rizika, ale dokonce až k bezprostřednímu ohrožení života.
Černým trhem s lihovinami se dlouho nikdo opravdu funkčním způsobem nezabýval
Častokrát bylo zmiňováno, že při konzumaci jídel s vysokým podílem synteticky vyráběných látek nebo potravin, jejichž složení neodpovídá tradiční receptuře, se negativně působící látky – také vzájemnou interakcí – v organismu kumulují, a v praxi se mohou projevit zdravotními problémy.
Takové projevy ale často trvají řadu let, ba dokonce desetiletí, takže účet za nevhodnou stravu je spotřebiteli (ale i celé oblasti zdravotnictví) vystaven prostřednictvím vyšších nákladů na zdravotní péči až ke konci života. To je pro řadu lidí tak daleký horizont, že se jím aktuálně vůbec nezabývají.
Ani černým trhem s lihovinami se dlouho nikdo opravdu funkčním způsobem nezabýval. Pověstný džbán – v tomto případě kanystr –, ale nakonec přetekl. Právě to bychom měli mít na paměti, až se budeme rozhodovat, zda je výhodnější koupit si dražší, ale pravděpodobně kvalitnější potravinu či nápoj. Oproti levnějším produktům stejné kategorie, které jsou všude kolem nás.
