Co je a co není česká potravina

Lidé se začali zajímat o původ potravin v obchodech. Aby nebyli záhy zklamáni, je třeba definovat základní pojem – česká potravina.

Petr Havel 2.6.2011
Z pohledu zemědělců by česká potravina měl být výrobek z tuzemských surovin, z pohledu výrobců potravin je jí výrobek, který vyprodukoval podnik působící na území ČR. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Z pohledu zemědělců by česká potravina měl být výrobek z tuzemských surovin, z pohledu výrobců potravin je jí výrobek, který vyprodukoval podnik působící na území ČR. | foto: © Česká poziceČeská pozice
Z pohledu zemědělců by česká potravina měl být výrobek z tuzemských surovin, z pohledu výrobců potravin je jí výrobek, který vyprodukoval podnik působící na území ČR.

Vzhledem k častým zprávám o rostoucích dovozech zahraničních potravin do České republiky má řada spotřebitelů pocit, že zejména zahraniční obchodní řetězce působící na tuzemském trhu nabízejí stále méně domácích potravinářských výrobků. Ze zatím předběžných výsledků šetření Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE), jež mapuje podíl některých základních potravin na tržbách řetězců, ale vyplývá, že to není tak úplně pravda.

I když – jak se to vezme. Například podíl mléka domácího původu dosahuje podle VŠE v řetězcích 90 až 100 procent. Šetření také zjistilo stoprocentní domácí původ suroviny v případě výrobků z vepřového masa, byť jsou zatím k dispozici údaje ze dvou maloobchodních sítí. Naopak prokazatelně česká vejce se na tržbách za toto zboží podílej jen 35 procenty.

Cestování potravin

Na poněkud překvapivá čísla lze pohlížet z několika různých úhlů. Třeba zrovna na vejce. Šetření VŠE mimo jiné zjistilo, že dalších 28 procent tvoří „vejce vyrobená v EU“. To mohou být klidně i vejce z ČR dodaná zpracovatelům a obchodníkům v rámci privátních značek samotných řetězců, protože ty nerozlišují zemi původu, ale nevylučují původ tuzemský.

Další problém je, zdali je českou potravinou ta, k jejíž výrobě byla použita domácí surovina, nebo ta, která byla „zkompletována“ a zpracována na území ČR. Což je velký rozdíl. Někdejší kauza sítě Interspar například prokázala, že tento řetězec dovážel potraviny z vepřového masa z Rakouska, ale samotné vepřové pocházelo z naší země.

Identifikaci potravin komplikuje skutečnost, že značná část potravinářů je v rukou zahraničního kapitáluSpektrum identifikace českých potravin navíc komplikuje skutečnost, že značná část rozhodujících potravinářských výrobců je u nás v rukou zahraničního kapitálu. A tím to nekončí. Mléko prodávané v řetězcích vycházející z průzkumu VŠE jako dominantně domácího původu je potravina s malou přidanou hodnotou. Mléko jako nápoj se ale podílí na tuzemské spotřebě mléka celkově jen zhruba ze čtvrtiny a rozhodující pro celkovou spotřebu jsou spíše sýry nebo jogurty. U těchto výrobků by byla ale data o podílu výrobků tuzemského původu jiná. Šetření VŠE mají ostatně dále pokračovat, což je pro zmapování původu potravin určitě žádoucí.

Dosavadní výsledky totiž nelze označit za reprezentativní. V době, kdy Svaz obchodu a cestovního ruchu první data zveřejnil, vycházela tato data z informací týkajících se prvních pěti potravinářských komodit a údajů poskytnutých pěti z celkově dvanácti oslovených maloobchodních sítí. Skladba komodit navržených k průzkumu prodeje byla přitom výsledkem práce vybrané skupiny specialistů ministerstva zemědělství a VŠE vedené děkankou fakulty Danou Zadražilovou. Konkrétně šlo o mléko, máslo, vejce, kuřecí maso a vepřové maso.

Co vyplynulo z průzkumu

  • Mléko českého původu se na tržbách řetězců z celkového prodeje mléka podílí v závislosti na tučnosti 90 až 100 procenty.
  • Naopak máslo tuzemského původu se na tržbách za máslo podílelo jen 46,7 procenta, zbytek připadal na výrobky zahraničního původu.
  • Vejce českého původu se pak na tržbách podílela 35 procenty, vejce zahraničního původu 37 procenty a vejce označená jako „vyrobeno v EU“ celkem 28 procenty.
  • Zhruba 100 procent kuřat a kuřecích dílů chlazených vzduchem bylo ve čtyř z pěti maloobchodních sítích tuzemského původu, mražená kuřata z ČR se na tržbách podílela 98 procenty a mražené kuřecí díly českého původu 83 procenty.
  • Nejsložitější šetření se týkala původu vepřového masa. Komplexní data dodaly jen dvě obchodní sítě, přičemž v těchto sítích měl být ve 100 procentech případů tuzemský původ tohoto masa. Další řetězce původ této komodity stále dohledávají. I to je důkazem současného stavu, kdy je i díky  legislativě EU, která nestanovuje povinnost označovat potravinářské výrobky na obalech potravin zemí původu, určit skutečný původ zboží složitá detektivka.
Čerstvost znakem původu

V současné době se po letech nezájmu spotřebitelů v ČR o údaje, odkud se v regálech obchodníků příslušná potravina vzala, začínají nakupující o tyto informace reálně shánět. Proto by neměl být rodící se zájem spotřebitelů o identifikaci zklamán. K tomu bude žádoucí ujasnit si pojem česká potravina. Z pohledu zemědělců by to jistě měl být výrobek z tuzemských surovin, z pohledu výrobců potravin je ale českou potravinou výrobek, který vyprodukoval podnik působící na území ČR. Ten ale nemusí nutně k výrobě potravin používat domácí surovinu.

Patrně nejlepším rozlišujícím znamením pro identifikaci českých potravin by mohlo být označení čerstvá potravina. Již z podstaty názvu vylučuje z takového označení potraviny, k jejichž výrobě byla použita surovina ze zahraničí, neboť by musela být při transportu upravena, nemůže být tedy čerstvá. Jedno je jisté, v pojmu česká potravina si musíme marketingově udělat pořádek.