Lidovky.cz

Co čeká Alternativu pro Německo po odchodu jejího zakladatele?

Evropa

  17:24
Zakladatel strany německých euroskeptiků Bernd Lucke byl o prvním červencovém víkendu odvolen z jejího čela a vzápětí z ní vystoupil. Předsedkyní AfD se stala Frauke Petryová, jež sice chce udržet dosavadní kurz AfD, ale mnoho analytiků jí to nevěří. Lucke proto založil novou politickou stranu.

Alternativa pro Německo. foto: Reuters

Některé z cest, které začínají slibně, končívají ve slepé uličce. Před dvěma lety, na jednom z vrcholů krize eurozóny, se vysokoškolský profesor ekonomie Bernd Lucke rozhodl, že německým voličům ukáže nový pohled na evropskou politiku konzervativně-liberální vlády CDU/CSU a FDP.

Ta pod vedením Angely Merkelové tvrdila, že ke strategii nákladné záchrany slabých států platících eurem neexistuje žádná alternativa. Lucke ji nabídl a nazval Alternativou pro Německo (AfD). Na zeď narazil o letošním prvním červencovém víkendu, kdy byl z čela své strany potupně odvolen. Proč? A co jeho odchod znamená pro budoucnost AfD?

Kritik současné formy eurozóny

Skupina erudovaných a trochu suchopárných hospodářských expertů okolo Bernda Luckeho vyšla před dvěma lety vstříc německým euroskeptikům, zejména jejich pocitu, že celou evropskou integraci platí Berlín. Vznikající AfD dokázala využít stesku po stabilní a silné marce i předsudků vůči „líným“ jižanům.

Od počátku si v sobě nesla prvky populismu, odmítala však nálepku tradiční protestní strany. Spíše se snažila profilovat jako věcný, neideologický kritik současné formy eurozóny. Navrhovala její rozdělení na menší celky, nebo návrat k národním měnám. Lucke a jeho společníci v tom viděli jedinou cestu, jak zachovat to, co považovali za hlavní výdobytky Evropské unie – společný trh, volný pohyb zboží, služeb a osob.

Alternativa pro Německo se spíše se snažila profilovat jako věcný, neideologický kritik současné formy eurozóny. Navrhovala její rozdělení na menší celky, nebo návrat k národním měnám.

Se svou „alternativou“ sice Lucke od počátku neslavil oslnivé, ale přece jen slušné úspěchy. Ve volbách v roce 2013 ztroskotala novopečená AfD jen těsně na pětiprocentní hranici pro vstup do Spolkového sněmu. O rok později pronikla se sedmi procenty a stejným počtem poslanců do Evropského parlamentu.

V něm vzápětí potvrdila, že je přívětivou tváří populismu. Odmítla vstoupit do vznikající frakce radikálních euroskeptiků vedené Národní frontou Marine Le Penové a zařadila se vedle britských toryů a české ODS k Evropským konzervativcům a reformistům (ECR).

Lákání voličů

Solidní tvář AfD se začala povážlivě drolit loni na podzim. V zemských volbách v Sasku, Durynsku a Braniborsku potřebovala strana silněji zabodovat s regionálními tématy. A neomylně zalovila ve vodách, kterými její liberální „ekonomické“ křídlo dosud pohrdalo. Začala voliče lákat sliby přísnějších pohraničních kontrol, ostřejší azylové politiky, omezení rovnoprávnosti homosexuálů či referend o stavbách mešit.

AfD začala lákat voliče sliby přísnějších pohraničních kontrol, ostřejší azylové politiky, omezení rovnoprávnosti homosexuálů či referend o stavbách mešit

Výsledky voleb, v nichž AfD svorně získala okolo deseti procent hlasů, dávaly tušit, že se některým pravicovým voličů z nových spolkových zemí líbí. Nemalá část strany to vzala jako signál, že by se hodilo tato i jiná pravicová témata, která osiřela kvůli posunu CDU/CSU do politického středu, obsadit i na celostátní úrovni.

Do čela vznikajícího národně-konzervativního křídla se postavili předsedové braniborské a saské organizace AfD Alexander Gauland a Frauke Petryová. Kolem Vánoc už koketovali se zástupci kontroverzního hnutí Pegida, sdružení „vlasteneckých Evropanů proti islamizaci západu“.

Žádná zástěrka pro xenofobní politiku

To se nelíbilo zástupcům liberálního křídla strany. V AfD vypukl otevřený spor a hrozilo, že se rozpadne. Na lednovém sjezdu v Brémách Bernd Lucke ještě vše zvládl. Rozhodlo se, že strana sepíše nový program a bude mít nadále místo tří mluvčích jen jednoho předsedu. Lucke si myslel, že jím bude on. Z dnešního pohledu se značně přepočítal.

Poražený profesor ekonomie Bernd Lucke z AfD vzápětí vystoupil s tím, že nechce být zástěrkou pro xenofobní a protisystémovou politiku

Delegáti červencového sjezdu v Essenu zvolili za předsedkyni jeho konkurentku z konzervativního křídla Frauke Petryovou. Poražený profesor ze strany vzápětí vystoupil s tím, že nechce být zástěrkou pro xenofobní a protisystémovou politiku. Společně s ním a s pocitem, že AfD je pro ně ztracena, odešlo i deset procent ze zhruba 21 tisíc členů.

Může se zdát, že to není velké číslo. Petryová prý počítala i s dvojnásobkem. Ale mezi odpadlíky je například pět ze sedmi europoslanců, v Brémách tři ze čtyř (teprve v květnu zvolených) zákonodárců. Ještě více mohou AfD mrzet citelné ztráty ve spolkových zemích, kde se bude volit do regionálních parlamentů příští rok na jaře – v Porýní-Falci a Bádensku-Württembersku. V čem tkví kořeny Luckeho neúspěchu?

Největší chyba

Podle Tima Herdena z televizní stanice MDR doplatil Lucke zejména na svou obojakou politiku vůči stranické pravici. Sice ji kritizoval, ale současně slavil její volební úspěchy. Herdenův kolega Patrick Gensing z ARD prohlásil, že politika sežrali duchové, které sám vyvolal. Politolog Karl-Rudolf Korte z Univerzity Duisburg-Essen označil za největší Luckeho chybu, že nebyl schopný taktizovat, vyvažovat mezi stranickými křídly a názorové proudy v AfD integrovat.

Politolog Karl-Rudolf Korte označil za největší Luckeho chybu, že nebyl schopný taktizovat, vyvažovat mezi stranickými křídly a názorové proudy v AfD integrovat

Další analytici připomínají i jeho nepříliš taktický odchod do Bruselu po loňském zisku evropského mandátu. Od lídra vznikající, heterogenní strany, v níž jsou vnitřní konflikty předprogramované, bylo opuštění domácích pozic v kritické chvíli minimálně neopatrné.

Po opuštění AfD se Lucke se svými věrnými rozhodl založit novou politickou stranu – Alianci pro pokrok a obrodu (ALFA). Političtí komentátoři jí nicméně dávají jen malou naději na úspěch. Ekonomicky liberálních voličů je prý relativně málo, navíc se v uplynulých měsících dařilo znovu lákat tradiční a znovu sílící FDP.

Nevalné šance

Větší základnu by teoreticky mohla oslovit „nová“ AfD pod vedením Frauke Petryové. „Obecně má napravo od CDU/CSU výrazně větší voličský potenciál než mezi bývalými příznivci FDP,“ myslí si hamburský politolog Marcel Lewandowsky. Má ale AfD skutečně budoucnost?

Podle politologa Karla-Rudolfa Korteho AfD nemá bez Luckeho valné šance – čím více bude islamofobní a pravicově populistická, tím více ztratí středových voličů

Její současné preference se drží okolo skromných čtyř procent. Podle Lewandovského to ale nemusí nic moc znamenat: „Momentálně AfD v průzkumech veřejného mínění ztrácí. To bych ale vysvětloval také tím, že v médiích vystupuje jako rozervaná strana,“ vysvětlil politolog ČESKÉ POZICI.

Další osud strany podle něho „může záviset na tom, že si i pod Frauke Petryovou udrží eurokritiku jako prominentní téma, ale ve společensko-politických tématech jako rodina, integrace nebo azyl se bude prezentovat konzervativněji než unie.“ Zmíněný politolog Karl-Rudolf Korte se naopak domnívá, že AfD nemá bez Luckeho valné šance – čím více bude islamofobní a pravicově populistická, tím více ztratí středových voličů.

Až příští měsíce…

Frauke Petryová popírá, že změny ve straně znamenají posun AfD doprava, a tvrdí, že chce držet dosavadní kurz. Mnoho analytiků jí to ale nevěří. Poukazují na to, že ve vedení AfD nezůstal nikdo z Luckeho liberálního křídla. A také na fakt, že na sjezdu hlasitě zaznívaly silně eurokritické, protiislámské i k Rusku vstřícné hlasy.

Nová předsedkyně AfD Frauke Petryová tvrdí, že po odchodu „liberálů“ zůstane vše při starém. Zda se jí ale podaří udržet stranické radikály na uzdě, ukážou až příští měsíce.

Marcel Lewandowsky ale odmítá, že by se ve straně odehrál národovecký převrat: „AfD byla díky svému voličskému potenciálu a členstvu vždy také pravicově populistickou stranou. AfD pravicové síly ,neukořistily‘, od začátku přitahovala nejen liberálně-konzervativní eurokritiky,“ zdůrazňuje politolog.

Z hlediska německé demokracie bylo výhodou dosavadní AfD, že část jejích zástupců sice koketovala s krajně pravicovým okrajem, ale vedení v čele s Luckem dokázalo stranu jako celek od těchto tendencí držet dále. Například trvalo na tom, že do AfD nesmí vstoupit žádný z bývalých členů extrémistických stran NPD a DVU. Petryová tvrdí, že po odchodu „liberálů“ zůstane vše při starém. Zda se jí ale podaří udržet stranické radikály na uzdě, ukážou až příští měsíce.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.