Lidovky.cz

ČNB by se měla spikleneckým teoriím o důvodech intervencí bránit

  22:48

Na mezinárodní scéně dokázala centrální banka svoje měnové kroky předem zdůvodnit a obhájit. Chování na domácí půdě podcenila.

foto: © WikimapiaČeská pozice

Podíváme-li se na známý server Wikipedia na pojem devalvace a měnové války, dočteme se, že devalvace měny jako vládního nástroje končívá masovými protesty a pádem vlády. Není se čemu divit, sahá se na hodnotu úspor obyvatel, a lidé se tím přímo obírají o úspory.

Na oplátku dostanou příslib, že bude lépe. Příslib, kterému těžko uvěříme, obzvláště v zemi, kde „všichni vědí, že všichni kradou“. Jelikož ale v České republice (normální) vládu už dlouho nemáme, přešlo historicky ověřené pravidlo o pádu vlády na dalšího v řadě, kterým je bohužel vedení České národní banky.

Reakce mediální veřejnosti na krok ČNB je více než děsivý. Vyrojily se různé teorie, proč se tak stalo. Setkáme se s konspiračními teoriemi, jež předvídají předávání úplatků členům bankovní rady, kteří devalvaci schválili, stejně tak se scestnými monetárními teoriemi platnými v dobách zlatého standardu. Bohužel, diskuse, která by se zabírala tím, zda jsou úvahy ČNB platné a zda bude substituční kanál na stimulaci domácí poptávky fungovat, naprosto chybí. Snad ale akademičtí kolegové, kteří disponují daty, tuto mezeru brzy zaplní.

Překvapení? Jak pro koho…

Podívejme se ale na krok ČNB z jiného pohledu a pokusme se ho oddémonizovat. Předně, byly devizové intervence překvapivé? Rozhodně ne. Plány o dalším uvolnění monetární politiky ležely na stole dlouho a každý ekonomicky aktivní jedinec, výrobní firma nebo investiční skupina je mohli vidět. A to nejen domácí, ale i cizí.

Jelikož je monetární uvolňování spojeno s poklesem hodnoty měny (její růst je mnohem méně pravděpodobný než pokles), směr pohybu koruny vůči hlavní měně, kterou je pro nás euro, je jasně daný. Koruna buď bude klesat, nebo zůstane stejná, ale neporoste. Toho si byly vědomy i některé hedgeové fondy.

Každý měl možnost kroky členů bankovní rady sledovat a jejich články číst. Nikdo z odborné mezinárodní komunity je proto nemůže napadat z měnové války.A sázka na to, že bankovní rada rozhodne o uvolnění, nebyla úplně nepodložená. Fondy si pak mohly vsadit nákupem poměrně levných opcí (neboli práva, nikoli povinnosti na prodej měny v budoucnu za stanovenou cenu). Mohly si tak před zasedáním vsadit na to, že po něm levně nakoupí a draze prodají. Takhle si ale mohl vsadit každý.

Před několika měsíci vyšly analýzy, v nichž členové bankovní rady obhajovali devizové intervence jako přijatelný monetární nástroj pro zemi, jako je Česká republika. Vyšel například článek v rámci Banky pro mezinárodní vyrovnávání plateb (Bank for International Settlement), který tento krok obhajoval a na simulacích ukazoval, že může fungovat. Každý měl možnost kroky členů bankovní rady sledovat a jejich odborné práce číst. Podobný článek pak lze vyložit i tak, že si ČNB dělala na mezinárodní půdě alibi pro devizový zásah. Nikdo z odborné mezinárodní komunity ji proto nemůže napadat z aktu měnové války.

Krátce před samotným rozhodnutím někteří členové bankovní rady v rámci své běžné agendy jezdili po odborných konferencích a think tancích. Tam devizový zásah nebyl tak úplně tabu. Není se čemu divit, že překvapení v mezinárodní komunitě nad krokem ČNB není o tom, že devalvace nastala, ale že nastala právě teď. Krok ČNB prostě nebyl nepředvídatelný, jeho načasování pak ano.

Co se týče načasování, vzhledem k vývoji ekonomiky a zkresleným scestným představám analytiků o růstu ekonomiky se nedalo nečekat, že tento krok nastane. Velké hedgeové fondy tohle věděly a sázely na to.

Běžní občané mohou litovat, že stáli se svými úsporami na špatné straně opčních sázekAno, tato analýza je psána ex post, ale je postavená na informacích, které byly volně k dispozici. Je pravda, že běžný občan nemá šanci veškeré zdroje sledovat. Čas, vědomosti a úsilí představují nemalou investici, která se většině lidí nevyplatí. Tyto informace ale mají sledovat analytici, zástupci bank starajících se střadatelům o vklady a ekonomové, kteří komentují, co se děje, a hlavně předvídají, co se bude dít. Především pak je to jejich údiv, co skutečně budí údiv. Běžní občané mohou jen litovat, že kvůli jejich údivu stáli se svými úsporami na špatné straně opčních sázek.

Démon jménem PPF

Údivem a načasováním se pak dostáváme k démonizaci ČNB skrze krok PPF o nákupu Telefóniky za české koruny, nikoli eura. Ďábelské spiknutí, které je radě předkládáno, opravdu nahání mráz po zádech. ČNB je pro ekonomiku něco jako Ústavní soud pro právní systém. Můžeme s některými kroky nesouhlasit, můžeme zpochybňovat hloubku a platnost odborných analýz, na kterých bankéři postavili svá rozhodnutí. Zpochybňovat ale tuto základní instituci od základů, tedy manipulací měny za úplatu, naznačuje naprostý rozpad hodnot.

Navíc lehkost, s jakou se objevují obvinění z korupce bez jakéhokoli podložení, je naprosto mimo přijatelné meze civilizovaného světa. Dopady jsou děsivé. Pokud společnost přijme za své, že toto rozhodnutí bylo uděláno s cílem ožebračit 99 procent obyvatel na úkor několika jedinců, navíc za úplatu, pak se v ČR naprosto rozpadl finanční a bankovní systém. Takzvané „fiat money“, které jsou z definice postavené na důvěře, prostě neplní funkci a pro Česko by bylo lepší vrátit se ke zlatému či jinak leskle kovovému standardu.

Navíc je udivující, že obvinění opravdu nemají reálný základ a alespoň nějaké důvody. Nikdo z obviňujících se nezamyslel, zda měla skupina PPF, které se ona ďábelská role přisuzuje, opravdu na výběr, čím platit. Je zřejmé, že opravdu měly zásoby volných prostředků v takové výši v libovolné měně? Nikde se nedočteme, že tomu opravdu tak bylo. Investigativní žurnalistika v tomto selhává.

Pokud je PPF opravdu dravá investiční skupina, pak se k volbě té správné měny mohla odhodlat čistě porovnáním alternativ a znalostí domácího prostředí. Ve stejné době se kromě přímé devizové intervence ČNB spekulovalo o úrokových sazbách Evropské centrální banky (ECB). Ta byla v podobné situaci jako ČNB, ekonomické zlepšení se nedalo čekat a uvolnění monetární politiky byl předpokládaný krok.

Budeme-li přesní, přitažení monetární politiky bylo mnohem méně pravděpodobné než její uvolnění. S tím byl spjatý i pohyb kurzů. Ve vztahu k české koruně to bylo jasnější než z globálního pohledu. PPF čelila situaci, kdy mohly nastat následující čtyři situace:

  1. uvolnění monetární politiky ECB a uvolnění monetární politiky ČNB;
  2. uvolnění ECB a neuvolnění ČNB;
  3. neuvolnění ECB a uvolnění ČNB;
  4. neuvolnění monetárních politik ani jednou centrální bankou.

Pokud se podíváme na provázanost české koruny směrem k euru, a především pak na jednosměrný vztah, kdy euro a evropská ekonomika táhne korunu a nikoli naopak, oslabení koruny vzhledem k euru je více pravděpodobné než opačná situace. Rozhodnutí PPF tak spíše svědčí o schopnosti jejích lidí chápat zákony devizových trhů.

Když už chceme něčemu bulvárnímu věřit, není více „české“ řešení dát si s někým pár skleniček, než vypisovat šeky s osmi nulami?V neposlední řadě teorie o spiknutí nesplňují pravidlo Occamovy břitvy o nejjednodušším řešení. Pokud by někdo, kdo působí na domácí půdě, chtěl spekulovat na rozhodnutí ČNB, pak je mnohem snazší sledovat chování členů bankovní rady. Když už chceme něčemu bulvárnímu věřit, není více „české“ řešení dát si s někým pár skleniček, než vypisovat šeky s osmi nulami?

Úplatkářské spiknutí na úrovni celé bankovní rady prostě není to nejjednodušší a nejsnazší řešení. Je ale rozhodně atraktivnější, než si připustit, že jsme vystaveni dennodenní interpretaci reality, která je scestná. Nepřipustíme, že naši oblíbení komentátoři prostě netuší, co se děje za hranicemi. Raději si pak schopnost jiných vysvětlíme jako něco a priori uplaceného.

Lépe v zahraničí než doma

Nevím, jak probíhaly dny, hodiny a minuty kolem osudového rozhodnutí, kterým se bankovní rada zapsala na list zrádců národa. Jen lehkost, jakou se šíří spiklenecké teorie o miliardovém úplatku, které ve svém důsledku podkopávají instituci peněz, je děsivá.

ČNB by se opravdu měla bránit. Částečně si ale za tuto ostudu může sama. Na mezinárodní scéně dokázala svoje kroky předem zdůvodnit a obhájit, zato naprosto podcenila chování na domácí půdě. Věřme, že při práci s inflačním očekáváním obyvatel dokáže pracovat lépe.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.