Claussová: Zahraniční filmaři najdou v Česku všechno

Heydricha zabili v Budapešti. Když se vybírají lokace pro natáčení filmu, věrnost historickým reáliím není to, co hraje hlavní roli. Tu mají jako obvykle peníze a servis, který za ně může klient dostat. Puristický divák se pak může cítit rozhořčený – jako třeba v případě letošního francouzského snímku o Reinhardu Heydrichovi s názvem Smrtihlav. Český znalec pozná, že scéna atentátu se neodehrává v pražské ulici V Holešovičkách – už proto, že francouzští filmaři natáhli slavnou zatáčku do rovinky. Maďarský fanoušek pak zase detekuje, že poslední chvilky říšského protektora se přesunuly do Budapešti. Ve filmové branži je ale taková praxe běžná a omluvitelná vedle finančních aspektů i uměleckou licencí. „Potvrzuje to zastupitelnost lokací, kdy Praha jednou hraje Londýn nebo Berlín, jindy zase Prahu hraje Budapešť,“ říká k tomu Ludmila Claussová, která má pod Státním fondem kinematografie na starosti zahraniční filmaře.

LIDOVÉ NOVINY: Nač filmaře lákáte?

CLAUSSOVÁ: Českou republiku propagujeme jako skvělou a přátelskou destinaci pro natáčení. Filmaře informujeme o všem, co je u nás možné natočit a za jakých podmínek. K tomu patří informace o lokacích, filmových pobídkách, o infrastruktuře, do které patří ateliéry, půjčovny techniky, postprodukční studia a tak dále. V podstatě jsme takový malý CzechInvest jen pro audiovizuální sektor. Náš cíl je stejný – mít tu živý, rozvinutý a v mezinárodním měřítku konkurenceschopný filmový průmysl.

LIDOVÉ NOVINY: Jak vypadá v CFC obyčejný pracovní den?

CLAUSSOVÁ: Vyřizujeme poptávky, které nám chodí. Může se jednat o velkou produkci amerického filmu i o redaktora holandské televize, který sem chce přijet natáčet portrét Prahy ve třech lidech a s kamerou na rameni. Navrhujeme jim lokace, vysvětlujeme, jak funguje proces povolení natáčení, doporučíme klidně i kam zajít po práci na pivo. Řešíme s grafikem, jak bude letos vypadat náš stánek na produkčním veletrhu v Londýně. Sepisujeme materiál o tom, jak fungují povolení natáčení v evropských městech. Bude sloužit jako podklad pro různá jednání. Ale to je skutečně jen miniaturní zlomek celé naší činnosti.

LIDOVÉ NOVINY: Na co se zahraniční filmaři ptají především, když vás kontaktují?

CLAUSSOVÁ: První co filmaře zajímá, jsou pobídky. Ty už vlastně nejsou lákadlem, ale předpokladem. Je to v posledních deseti patnácti letech celosvětový trend. Obchodní modely producentů předpokládají návratnost části investovaných nákladů. Takže stejně jako většina filmařsky vyspělých zemí nabízí od roku 2010 i Česká republika filmové pobídky a producentům po dotočení filmu a doložení útraty vrátí dvacet procent z toho, co zaplatili za české služby, lidi, zboží. Druhým nejdůležitějším aspektem je, aby filmařům vizuálně seděla lokace. Mají scénář a hledají pro něj jistý typ prostředí. Nebo se rozhodnou pro řadu scén postavit dekorace, takže potřebují a hledají ateliéry. Většinou jde o mix věcí – vhodné lokace, filmová infrastruktura ve formě studií, štábů, techniky. Roli může hrát i obecná infrastruktura destinace, její bezpečnost. Poloha České republiky uprostřed Evropy, rychlé spojení s okolními státy, úroveň služeb – to vše je samozřejmě také důležité.

LIDOVÉ NOVINY: Kdy začaly mít zahraniční produkce o Českou republiku zájem?

CLAUSSOVÁ: Točit se u nás začalo hned po revoluci po roce 1989. Asi největší natáčení, které nás uvedlo v patrnost, byl v roce 1995 film Mission Impossible s Tomem Cruisem, jehož příběh se v Praze dokonce i odehrával, takže reklama byla zaručena. Na lokace z tohoto filmu se turisté ptají dodnes. Cruise se vrátil ještě v roce 2010 s Mission Impossible 5, ale to už Praha hrála Moskvu.

LIDOVÉ NOVINY: Čím byla Praha a Česká republika v 90. letech pro zahraniční filmaře tak atraktivní?

CLAUSSOVÁ: Nacházeli tu tenkrát neokoukané lokace, jakousi romantickou, mystickou i temnou atmosféru. Brzy ale zjistili, že tu máme i skutečnou filmařskou infrastrukturu a profesionály na vysoké úrovni, a tak nezůstalo jen u dvou tří filmů. Zahraniční štáby se k nám čím dál častěji vracely. Boom byl těsně po přelomu milénia, kdy u nás zahraniční produkce utrácely přes 5 miliard korun ročně. To ale mluvím jen o natáčení filmů a televizních projektů. Další takovou podmnožinou filmového průmyslu je produkce reklamních spotů; i tady se u nás ročně protočí až ke dvěma miliardám korun.

LIDOVÉ NOVINY: Které státy mají o natáčení v Česku největší zájem?

CLAUSSOVÁ: Máme poptávky z celého světa – z USA, Velké Británie, Německa, Francie, Itálie, Skandinávie. Míří sem také Bollywood, čínské nebo korejské produkce. Na vzdálenosti vůbec nezáleží. Roli hraje finanční a kreativní aspekt. A když se podíváme na filmové příběhy či žánry, které u nás zahraniční producenti točí, jsou to z osmdesáti procent historické, dobové příběhy nebo fantasy. Takže jsme očividně dobří co do lokací i zručnosti štábů kolem stavby dekorací, kostýmů, rekvizit a podobně, což jsou právě u těchto druhů projektů zásadní věci.

LIDOVÉ NOVINY: Kolik zahraničních filmů se u nás ročně natočí?

CLAUSSOVÁ: Jen těch, které žádají o filmové pobídky, je třicet a více za rok. Ale toto číslo samo o sobě vlastně moc neříká. Jako projekt se bere stejně tak film natáčený deset dnů za 16 milionů korun, jako i celý televizní seriál, který má u nás 130 natáčecích dní a nechá tu 700 milionů korun. Každá z epizod například desetidílného seriálu Génius, který se tu točil loni a letos, by vydala za natáčení jednoho celého filmu. Takže když mluvíme o tom, kolik filmů se tu ročně natočí, je třeba je vztáhnout i k počtu natáčecích dnů a sumě peněz, které tu nechají.

LIDOVÉ NOVINY: Kde leží největší konkurenti Česka, když dojde na výběr zajímavých lokací?

CLAUSSOVÁ: V Evropě máme asi tři hlavní konkurenty – Maďarsko, Německo a Velkou Británii. Třeba Maďarsko nabízí filmové pobídky už od roku 2004, což je o šest let dříve než my, a hned jak pobídky zavedli, začali tam investoři budovat nové ateliéry. V Maďarsku ale zase nemají takovou škálu a pestrost lokací jako u nás. Poblíž Prahy v Doksanech se třeba tři roky natáčel seriál HBO Mušketýři. Tvůrci prý zvažovali i Maďarsko, ale kvůli reálným lokacím si vybrali nás. Pronajali si celý objekt, přistavěli dekorace k reálným budovám a točili tam všechno, dokonce i přístav.

LIDOVÉ NOVINY: Čím jsme tak zaujali?

CLAUSSOVÁ: Univerzálním a různorodým prostředím. Devízou České republiky je, že tu můžete natočit různá prostředí, roční období, všechny historické epochy. Najdete tu Berlín, Moskvu, Londýn, Paříž, měli jsme tu i Miami, Kodaň či New York, točili se tu Alpy, americké Smoky Mountains, dánský venkov. Máme i úžasně různorodé přírodní lokace. Navíc je vše na dojezd, blízko sebe. Jedna z letošních produkcí, americký film The Catcher Was a Spy, tu udělala takovou cestu kolem světa – film se tu natáčel téměř celý, a to se přitom příběh odehrává v období druhé světové války ve Washingtonu, Římě, Tokiu nebo Švýcarsku. A pokud tu filmaři něco nenajdou, poradí si s tím naše postprodukční studia.

LIDOVÉ NOVINY: Vede mezi tuzemskými lokacemi Praha?

CLAUSSOVÁ: Ano, Praha je takový koncentrát nejrůznějších slohů, motivů a lokací. Vede ale i proto, že v Praze je koncentrovaná filmová infrastruktura, jsou tu ateliéry, sídlí tu většina produkčních společností a filmařů. Takže je logické, že velké procento produkce se soustřeďuje v hlavním městě. Oblíbený je také Liberec, kde je velmi vstřícná radnice. Nyní se tam točil německý film o Bertoldu Brechtovi. Švýcarské a německé prostředí si Liberec zahrál i v seriálu Génius o Albertu Einsteinovi. Hojně vytěžovaný je také Ústecký kraj, z památek třeba Kroměříž, Lednickovaltický areál, Křivoklát, Točník, Žatec či Josefov.

LIDOVÉ NOVINY: Snaží se regiony, aby se natáčelo právě u nich?

CLAUSSOVÁ: Zhruba před pěti lety začala Czech Film Commission cíleně komunikovat s regionálními úřady. Snažili jsme se jim vysvětlit, jaké přínosy může audiovizuální produkce pro jejich region mít, jak by mohly filmaře aktivněji lákat, jak s nimi spolupracovat, aby přínos pro region byl co největší. Dnes máme kontaktní místa téměř ve všech krajích, pod značkou „filmová kancelář“. Podávají informace, pomáhají navázat potřebné kontakty. Což se samozřejmě zdaleka netýká jen zahraničních produkcí, ale mnohem častěji pomáhají domácím filmům, televizním seriálům a různým „toulavým kamerám“.

LIDOVÉ NOVINY: Jak vlastně probíhá výběr lokace pro film?

CLAUSSOVÁ: Zejména v souhře trojúhelníku režisér – filmový architekt – lokační skaut. Poslední z nich je člověk, který na základě scénáře a po poradě s prvními dvěma lokace prakticky vyhledává, ve filmařské hantýrce „skautuje“. V tom mu mohou být nápomocny právě ty regionální filmové kanceláře, dají mu tipy, kontakty. Lokace se nafotí a navrhují režisérovi s architektem. Skaut také musí ověřit, zda jsou místa pro plánovaný termín natáčení k dispozici, jaká je jejich dostupnost a cena. Tady samozřejmě komunikuje také s producentem. Když je lokace schválená, stává se ze skauta lokační manažer a jeho úkolem je zajistit smlouvy potřebné k pronájmu, jedná s úřady, s vlastníky místa.

LIDOVÉ NOVINY: I v případě zahraničních produkcí je lokační manažer místní?

CLAUSSOVÁ: Ano, to musí být člověk znalý místního prostředí. Češi vůbec tvoří většinu štábu, ve kterém je třeba jen deset cizinců a zbytek jsou domácí filmaři. Skvělé je, že často jsou Češi najímáni i na vedoucí pozice. Máme vynikající filmové architekty, osvětlovače, lidi za kamerou. Třeba filmový architekt Martin Kurel nedávno získal ve Francii Césara za nejlepší výpravu k filmu Marguerite, který se u nás točil v roce 2014. A teď bylo na cenu Emmy za vizuální efekty nominované české postprodukční studio UPP za práci na zmiňovaném seriálu National Geographicu Génius.