Cizí rafinérie chtějí ovládnout Čepro a Mero. Půjde jim vláda na ruku?

Maďarský MOL, ruský Lukoil i polský PKN Orlen přesvědčují Nečasův kabinet, aby podíly v obou strategických firmách nabídl investorům.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Reuters, ČESKÁ POZICEČeská pozice

Vláda Petra Nečase neví, co přesně udělá se zbytkem českého ropného sektoru, který je stále ve vlastnictví státu. Jde o strategické a vysoce ziskové společnosti Čepro a Mero. Ekonomičtí ministři sice o budoucnosti těchto firem v uplynulých měsících už jednali, přesto v tomto směru neexistuje jasná vládní strategie. Zato například maďarský MOL, ruský Lukoil či polský PKN Orlen, který privatizoval český Unipetrol, jasný plán mají, a proto se prostřednictvím svých kontaktů na české politiky již rok snaží Nečasovu vládu přesvědčit, aby podíly v obou strategických podnicích nabídla investorům.

Proč vlastníci okolních rafinérií vnucují české vládě takové řešení? Motiv je jednoznačný: Čepro má na trhu motorových paliv zhruba čtvrtinový podíl, a díky schopnému obchodnímu řediteli Janu Duspěvovi obchodně poráží Unipetrol i Slovnaft. Čepro navíc dominantně zabezpečuje skladování a ochraňování strategických zásob paliv pro Správu státních hmotných rezerv. Mero vlastní a provozuje české části ropovodu Družba a ropovodu IKL, je jediným přepravcem ropy do České republiky a nejvýznamnější společností zajišťující skladování nouzových strategických zásob ropy.

V případě Čepra se hraje o čtvrtinu trhu s pohonnými látkami, což je pro Českou republiku a její vládu určitě strategická otázka

Navrženou transakcí by jedna z rafinérií mohla svůj podíl na českém trhu výrazně zvýšit. A někteří členové vlády lobbistům zmíněných ropných koncernů zřejmě naslouchají. Místo toho, aby přišli s moderní, originální a dlouhodobou koncepcí, jak s podniky Čepro a Mero naložit. Různí ministři se vymlouvají na to, že je krize a že na takové plány chybějí peníze. Jenže to není otázka peněz, ale schopností. Kdo něco takového ve vládě vymyslí, když v ní nesedí žádný národohospodář?

Vláda zvažuje dva kroky

Maďarský ropný a plynárenský koncern MOL, který ovládá i Slovnaft, se snaží svůj podíl na českém trhu zvýšit již delší dobu. Produkce jeho rafinérií je přebytková a nutně potřebuje nový exportní trh. MOL má v České republice dobré kontakty, především od roku 2008, poté, co se majetkově spojil se společností ČEZ. Představitelé Slovnaftu rovněž pěstují s některými českými politiky dobré vztahy.

Ostatně bylo to dobře vidět i na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde se mezi celebritami z byznysu objevil nejen šéf koncernu MOL Zsolt Hernádi, ale i ředitel Slovnaftu Oszkár Világi, někdejší československý federální poslanec. O osudu Čepra s představiteli maďarského koncernu údajně hovořil i český miliardář Richard Háva, přítel ministra financí Miroslava Kalouska.

Vláda zatím přemýšlí o dvou krocích, které nejsou převratné a nejdou ani proti obchodním zájmům mocných rafinérií. První je myšlenka integrace firem Čepro a Mero a také Správy státních hmotných rezerv do jakéhosi petroholdingu. Něco takového se chystalo už v době vlády Mirka Topolánka, fúzi prosazoval podnik Mero, vznikl i příslušný materiál, ale nakonec vše zůstalo na papíře. Loni si ministerstvo průmyslu a obchodu na téma petroholding objednalo studii, na jejímž zpracování se podíleli investiční bankéři České spořitelny a profesor Michal Mejstřík (člen NERV). Záměr spočívá v tom, že podniky se – po vzoru slavného Aeroholdingu – poskládají pod jednu matku a stát pak pustí do byznysu jednotlivých dcer (Čepro a Mero) strategické investory. To by ale okolním rafinériím také vyhovovalo.

Druhý krok je mnohem konkrétnější a týká se přímo společnosti Čepro. Na pomoc při vytvoření nové firemní strategie byla přizvána mezinárodní poradenská firma McKinsey. Ta podle informací ČESKÉ POZICE popsala čtyři strategické varianty budoucího vývoje:

  1. nedělat žádné změny,
  2. vytvořit velkoobchodní jedničku,
  3. firma by se přestala věnovat velkoobchodu, prodala by síť čerpacích stanic EuroOil a zaměřila by se pouze na logistiku,
  4. integrace s rafinérií.

Závěrečné doporučení McKinsey ale zní: Realizovat čtvrtou variantu tak, aby Čepro zůstalo v majoritním vlastnictví státu. Integraci s rafinérií preferuje i vedení podniku. Jenomže taková konstrukce pro stát bývá vždy složitá, minoritní strategický partner by manažersky firmu ovládal, časem by se to vymklo kontrole a vláda by nakonec zjistila, že stejně nic nemůže ovlivnit.

Materiál o firemní strategii Čepra vyjmenovává i potenciální partnery pro doporučenou variantu integrace s rafinérií. Jedná se o polský PKN Orlen, tedy Unipetrol, MOL v tandemu se Slovnaftem, italské Eni, ale teoreticky i Shell či rakouské OMV. Vedení Čepra v první polovině letošního roku už dokonce jednalo s nejvyššími představiteli PKN Orlen ve Varšavě, kde Poláci vyjádřili velký zájem a okamžitou připravenost jednat o integraci. Eminentní zájem neskrývají ani Slovnaft a Eni.

Čepro je státem vlastněná strategická firma, obchoduje a skladuje ropné produkty, disponuje unikátní produktovou sítí po celém území České republiky. Dominantně zabezpečuje skladování a ochraňování strategických zásob paliv pro Správu státních hmotných rezerv. Firma provozuje největší síť čerpacích stanic v ČR (192). Podnik v roce 2010 vykazoval obrat přes 44 miliard korun a zisk ve výši 776 milionů korun.

Nezájem Úřadu vlády

Na základě doporučení vláda v červnu rozhodla vytvořit meziresortní komisi, kterou má řídit náměstek ministra průmyslu a obchodu Tomáš Hüner. Jenže s komisí jsou dva problémy. Jak ČESKÁ POZICE již dříve informovala, ministr Martin Kocourek chce Hünera odvolat z funkce. Tento krok chtěl učinit už k 1. září, ale pro náměstka se nenašla žádná adekvátní funkce ve státní správě či ve státem ovládaných podnicích, tudíž Hünerův odchod se odkládá minimálně o měsíc.

To je ale menší problém. Druhá potíž je v tom, že komise už dva měsíce nemůže pracovat, protože Úřad vlády ČR, který měl původně delegovat dva členy, zatím nedokázal nikoho navrhnout. Když se ČESKÁ POZICE zeptala, kdy a koho vyšle úřad do komise, obdrželi jsme velice překvapující odpověď. „Úřad vlády ČR nebude zapojen do jednání této komise,“ sdělil mluvčí vlády Jan Osúch. „Zapojení Úřadu vlády České republiky by vzhledem k jeho působnosti nebylo vhodné a účelné. Jsme přesvědčeni, že stávající složení komise skýtá dostatečnou odbornost a povede k dosažení stanoveného cíle. Oficiálně o tom MPO dopisem informovala náměstkyně vedoucího Úřadu vlády ČR Kateřina Hrazdilová už 2. září,“ dodal Osúch.

Členové komise pro Čepro:

  • Tomáš Hüner, náměstek ministra průmyslu a obchodu,
  • Jan Zaplatílek, ředitel odboru plynárenství a kapalných paliv,
  • Zdeněk Zajíček, náměstek ministra financí,
  • Jiřina Vorlová, ředitelka odboru podpory podnikání na ministerstvu financí a členka dozorčí rady Čepra,
  • Jiří Borovec, generální ředitel Čepra,
  • Jan Duspěva, obchodní ředitel Čepra.

Podle informací ČESKÉ POZICE se složení komise nelíbí představitelům společnosti Mero a rádi by do ní vyslali svého zástupce. Tato žádost však byla ze strany resortu financí a ministerstva průmyslu a obchodu zamítnuta. Společnost Mero měla šanci dostat se do komise jedině v případě, kdyby byl člen navržený Úřadem vlády ČR zároveň zástupcem podniku – například někdo z dozorčí rady. Tato možnost ale definitivně padla.

O co se hraje

Ministerstva financí a průmyslu a obchodu také mají za úkol vybrat na základě výběrového řízení poradenskou firmu (odborníka na fúze a akvizice), která by spolu s meziresortní komisí zahájila proces vyjednávání konkrétních podmínek pro integraci společnosti Čepro s některou z rafinérií. Problém je v tom, že tendr na výběr takového poradce nebyl zatím ani vypsán.

Možná, že z hlediska strategických zájmů České republiky je nakonec dobře, že se komise ještě nesešla ani jednou a že nebyl vybrán ani transakční poradce. Tento časový skluz mohou odpovědní členové vlády Petra Nečase využít k tomu, aby se s problematikou budoucnosti českého ropného sektoru seznámili podrobněji. Minimálně se hraje o čtvrtinu trhu s pohonnými látkami, což je pro Českou republiku a její vládu určitě strategická otázka.