Církev nemá nárok na vrácení majetku, který na základě zákona přešel ze státu na obce. Tak zní přelomový verdikt odvolacího soudu. Ten přitom k rozhodnutí dospěl, aniž by zkoumal, zda se na majetek vztahoval blokační paragraf, který měl zabránit převodům původně církevního majetku ze státu na další subjekty.
Jádrem sporu jsou pozemky, které byly původně církevní, posléze státní. Od státu je v minulosti nabyla obec. Kauzu řeší advokátní kancelář Konečná & Zacha, která zastupuje žalovanou stranu. Ta si ovšem nepřála zveřejnit podrobnosti.
Žaloba na určení vlastnictví pozemků
Církev podala žalobu na určení vlastnictví pozemků. V ní tvrdila, že jejich převod podle zákona o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí nebyl nikdy finální, ale pouze dočasný, a na základě zákona o církevních restitucích by církve měly mít nárok i na vydání majetku takto dočasně nabytého obcemi.
Pokud by se soud s touto argumentací ztotožnil, pozemky by nadále patřily státu a mohly by podléhat restitucím. Podobných případů přitom leží u soudů stovky. Prvoinstanční soud žalobě církve vyhověl, odvolací ji ovšem zamítl. Shodný názor zastává také stát, který v řízení zastupoval Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi umožňuje podávat žaloby na určení vlastnictví v případech, kdy věc z původního majetku registrovaných církví a náboženských společností přešla přede dnem nabytí účinnosti zákona z majetku státu do vlastnictví jiných osob. Muselo se to ale stát v rozporu se zákonem o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby nebo se zákonem o úpravě vlastnických vztahů k půdě.
Vývoj plánů na odškodnění církvíNejprve se počítalo s tím, že církve dostanou pouze finanční náhradu. Poté se částka 134 miliard korun rozdělila:
Následně se tento poměr změnil a bylo sníženo finanční ohodnocení.
Vyplácení peněžních kompenzací, které budou zvyšovány o inflaci, bude trvat 30 let. Současně se až na nulu bude snižovat státní dotace církvím. |
Blokační paragraf
Majetek, který podle těchto norem neměl stát převádět na další subjekty, byl pod takzvanými blokačními paragrafy. V minulosti se ale stávalo, že se blokace nedodržovala. „Blokační paragraf zákona o půdě odvolací soud vůbec nezkoumal, neboť se nejednalo o otázku významnou pro posouzení podané žaloby,“ říká ke kauze advokát Luboš Fojtík z kanceláře Konečná & Zacha.
Soud, jak tvrdí advokát, je totiž oprávněn u žaloby tohoto druhu posuzovat pouze otázku, zda platně nastal přechod majetku státu na obce, a již v tomto řízení nezkoumá případný další osud majetku. „V rozsudku soud konstatoval, že žaloby na určení vlastnického práva státu ze strany církví nejsou důvodné také tam, kde je zjevné, že předmětné nemovitosti nebudou moci být vydány, například proto, že jsou dnes již zastavěny, což lze z hlediska mnoha případných dalších sporů považovat za zásadní informaci,“ dodal Fojtík.
Odvolací soud pak dále konstatoval, že nemovitosti, které přešly ze zákona do vlastnictví obcí, nejsou a nemohou být předmětem církevních restitucí. Podle soudců by opačný postup byl v rozporu s principem právní jistoty a nastávala by dvojitá náhrada za v minulosti zabraný majetek.
Restituce v kostce
|
Majetek musí vracet jen stát
Soud se v rozsudku též obecně vyjádřil k nastavení církevních restitucí. Zákonodárci se před přijetím zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi mohli rozhodnout, zda zvolí formu naturální, tedy navrácení historického majetku církvím, nebo finanční či vzájemný poměr mezi oběma formami. V úvahu přicházela i varianta, že v případě naturálních restitucí nebude povinná osoba pouze stát, ale i další právnické a fyzické osoby, například obce. V zákoně o majetkovém vyrovnání s církvemi se ale konstatuje, že povinnými osobami jsou pouze stát a jím zřízené právnické osoby.
Odvolací soud též poukázal na dřívější rozhodnutí Ústavního sodu, podle nějž jsou z okruhu povinných osob vyňaty nestátní subjekty, především obce, u nichž hrozí, že by jim vracení majetku mohlo způsobit významné škody. Náhradu za tento majetek představují finanční náhrady církvím. Generální sekretář České biskupské konference Tomáš Holub nechce verdikt soudu komentovat: „Nemůžeme se vyjadřovat ke kauzám, u nichž neznáme jejich skutkový základ, okolnosti a nemáme k dispozici celý text rozhodnutí soudu.“
Soudy ale budou zcela jistě řešit řadu obdobných kauz. Přesné číslo, kolika případů by se nedávný verdikt soudu mohl týkat, však neznají ani představitelé církví. „Každý případ má své individuální okolnosti. Odhadnout to tedy nelze,“ tvrdí generální sekretář Holub.