Církví nejsou jen faráři a jeptišky. Zaměstnává tisíce lidí.

Když se řekne katolická církev, před očima většiny se vynoří farář sloužící mši nebo jeptiška pečující o nemocné. Málokoho by napadlo přemýšlet o nejpočetnější české církvi jako o významném zaměstnavateli. Přitom patří mezi ty, kteří dávají práci největšímu počtu lidí v Česku.

Pokud se z žebříčku odmyslí veřejná správa jako celek včetně firem se státním podílem, což je jasný lídr tabulky, dostávají se katolíci mezi první desítku. Svůj podíl na tom má i proměna církví v samostatné hospodáře kvůli majetkovému vyrovnání se státem. „Církev skutečně v této zemi patří mezi významné zaměstnavatele. Přímo zaměstnává odhadem tři až čtyři tisíce lidí. To jsou nejen kněží, ale i například civilní pracovníci biskupství nebo lesní správy,“ říká generální sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl. Číslo bobtná v institucích, které katolíci zřizují. Nejvýrazněji se na tom podílí síť charit, ta dává mzdu 7664 lidem, do množiny patří i školy a mnoho podniků a společností spadajících pod diecéze, farnosti a řády. To jsou další stovky.

Přesné číslo katolíci neznají, ale při hrubém součtu suma šplhá minimálně k dvanácti až třinácti tisícům pracovních míst, což církvi bezpečně zajišťuje pozici mezi největšími „chlebodárci“.

Pro srovnání: podle serveru Aktuálně, který sestavil letošní žebříček soukromých podniků podle počtu zaměstnanců, odpovídá církevní cifra tomu, kolik pracovních míst mají Kaufland, Tesco nebo finanční skupina PPF.

Přínos řádů není zanedbatelný. Jen boromejky a jejich nemocnice pod pražským Petřínem, která je jediným detoxikačním centrem pro mládež v Česku, platí 530 civilních zaměstnanců. Pro řádové sestry je důležitější naplňování služby a slibu, který daly, ale v rámci toho, že církev potřebuje přesvědčit stát i samosprávy, jak užitečným je pro ně partnerem, mají čísla argumentační váhu.

„Na náhradách jsme letos dostaly deset milionů. Částečně je odvádíme do fondu udržitelnosti České biskupské konference, částečně z nich opravujeme dvě budovy,“ popisuje generální představená boromejek Bohuslava Kubačáková. Jedna budova je ubytovna sester, druhá na kopci za nemocnicí se stane novým domovem pro Vyšší odbornou školu publicistiky zřizovanou Arcibiskupstvím pražským.

Německý vzor

K tomu sestry provozují Dům svatého Karla Boromejského v Řepích, kde je léčebna dlouhodobě nemocných a program resocializace odsouzených žen. Boromejky o spolupráci požádala Vězeňská služba, trestankyně pomáhají s péčí o pacienty a mohou si udělat sanitární kurz. Řád má ještě Domov sv. Antonína v Moravských Budějovicích pro seniory. Oba domovy představují další desítky pracovních míst.

Církevní nemocnice jsou v republice tři, vizovická zaměstnává zhruba 80 lidí, kroměřížská disponuje více než 90 úvazky. Až se vyjasní debata se státem, jaká je vlastně role církve v sociální oblasti, vzdělávání a zdravotnictví, může jich být mnohem více. Katolíci chtějí nejprve ujištění, že veřejná správa oceňuje, pokud někde v regionu suplují její povinnosti. „Církev je v těchto oblastech velmi kompetentní a stabilní. Je normální a logické, že bude zaplaceno za sociální služby, pokud je církevní organizace poskytuje. Když poskytne vzdělávání, že za ně bude zaplaceno stejným způsobem jako u jiných poskytovatelů,“ dodává Přibyl.

Spolupráci státu a církví přetnula komunistická diktatura. Jak efektivní může kooperativní model být, ukazuje Německo, kde církve provozují třetinu ze zhruba 2100 nemocnic. Ať už je zřizovatelem stát, město či církev, ve všech případech se na provozních investicích podílejí spolkové země a náklady pokrývají platby pojišťoven za pacienty.

Lepší mzdy v lese

Oblastí, kde restituce vytvořily nové pracovní příležitosti u církevního zaměstnavatele, je lesnictví. Některé diecéze založily firmy, které za ně hospodářství spravují, další místa jsou pak přímo v lese. Například olomoucký arcibiskup Jan Graubner před časem uvedl, že společnost Arcibiskupské lesy a statky Olomouc počítá se stovkou zaměstnanců a další dřevaře bude najímat na živnostenský list. Jsou to vesměs lidé, kteří už tuto práci dělali, když pozemky ještě patřily státu. Rozdíl je, že teď dostávají víc peněz. „Lesy České republiky na správu vybraly v tendru velkou firmu, která teprve najímala dělníky. My to děláme bez zprostředkovatele, takže je můžeme lépe zaplatit o to, co spotřeboval mezičlánek,“ popsal Graubner.

Kousek dál se rozkládají Biskupské lesy ostravsko-opavské diecéze. Tam pracují desítky lidí na zaměstnaneckou smlouvu, najímáním živnostníků číslo o řád roste. „Diecézi patří 25 tisíc hektarů lesa a k tomu se staráme o lesy vydané farnostem. Na výsadbu, vyžínání, těžbu, veškerou dřevovýrobu si najímáme živnostníky a malé firmy. Celkem máme zhruba čtyři sta smluvních partnerů. Místní firmy mají prioritu, ale práce je víc,“ uvedl Libor Konvičný, ředitel Biskupských lesů.

Nejhůře se dopočítávají pracovníci v církevních podnicích, ať už jde třeba o tři obchody s italskými lahůdkami, které spravuje plzeňská Koinonia Jan Křtitel, nebo třeba pivovary. Jeden takový i s restaurací se loni opravil a otevřel v Diecézním domě kardinála Trochty v Litoměřicích.

Nejdřív tu byl jen hostel a na biskupství přemýšleli, jak by služby rozšířili. Inspirovali se v klášterních pivovarech z Oseku na Teplicku a u strahovských mnichů – a loni na Štěpána už nabízeli tři druhy vlastního piva a první samovýčep v Litoměřicích. „O zákazníky se stará patnáct stálých zaměstnanců a zhruba stejný počet brigádníků,“ uvedl Richard Kirbs, šéf oddělení správy majetku.