V zrekonstruovaném klášteře sv. Tomáše blízko Malostranského náměstí v Praze nás vítá Juan Provecho (42 let). Populární pražský kněz byl v roce 1997 „odvelen“ ze Španělska do České republiky řádem sv. Augustina. „Již od roku 1998 jsme všechny materiály k majetkovému vyrovnání začali dávat dohromady. Kompletní jsme je měli o čtyři roky později. Od té doby je vše dopracováno. Těšíme se, až celá ta věc bude dokončena a budeme se moci soustředit na jiné věci, kterým je potřeba věnovat energii,“ říká Provecho.
Politická nálož
Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (takzvané církevní restituce) bude v příštích měsících dynamitem české politiky. Z hlediska krajských a senátních voleb to zatím vypadá, že vybuchne v náručí vládních ODS a TOP 09/STAN, jež vládní návrh zákona protlačily napoprvé Poslaneckou sněmovnou a po zamítnutí Senátem budou mít druhou šanci. Naopak sociální demokraté si z tématu církevních restitucí udělali vlajkovou loď své předvolební kampaně (ČSSD si na svůj „protirestituční“ štít vyšila heslo „134 miliard Kč chtějí ODS & TOP 09 darovat církvím“).
Ve hře jsou obrovské majetky a sumy peněz; církve by podle vládního návrhuměly získat zhruba polovinu někdejšího majetku v hodnotě přibližně 76 miliard korun, který je v majetku státu, a jako finanční vyrovnání zbylé části 59 miliard korun během 30 let. Opozice kritizuje výčet vráceného majetku či vůbec oprávněnost církví si tento majetek nárokovat.
Stohy lejster a dokumentů
Proto jsme se vypravili do kláštera sv. Tomáše na Malé straně, kde sídlí Česká provincie řádu sv. Augustina – abychom zjistili, jak by takové navracení majetku mohlo vypadat konkrétně v praxi. ČESKOU POZICI zajímalo, jakým způsobem představitelé řádu budou žádat o navrácení konkrétních nemovitostí; zda mají doloženo, že jim daný majetek v minulosti patřil; jak plánují s danou nemovitostí do budoucna nakládat; nebo zda nemají obavy, že by se na ně mohly „přisát“ podezřelé firmy, které by je o majetek mohly připravit.
Řád sv. Augustina se v České republice organizačně dělí na Českou (5 řeholníků) a Moravskou provincii (2 řeholníci). Česká větev, o níž je v tomto článku řeč, vlastní pět klášterů, které obdržela (v dezolátním stavu) již v první etapě navracení majetku církvím a náboženským společnostem v roce 1992. Kláštery nyní slouží například jako centrum pro mládež, sociální byty nebo škola.
I přesto, že se dnes církve zdráhají zveřejnit seznamy majetku, který si nárokují (z jakého důvodu, nyní nechme stranou), kněz Juan Provecho s poodhalením konkrétních údajů a plánů – vztahujících se k augustiniánům – žádný problém nemá. Ze své kanceláře přináší zhruba metr a půl vysoký stoh lejster a dokumentů, na jejichž základě bude česká provincie řádu augustiniánů žádat o majetek. „Žádné tajnosti, musí to být transparentní,“ říká Provecho. Pouštíme se do prohlížení kopy písemností.
Vedle zhruba dvoumilionového ročního příspěvku, který byl řádu vypočten z takzvaných finančních kompenzací, by měli augustiniáni získat celkem šest statků s pozemky o celkové výměře 1772 hektarů.
Pro představu: jedním z nich je statek Lužec v okrese Beroun, který má velikost přibližně 147 hektarů. Že byl v jejich vlastnictví, a že jsou tudíž oprávněni žádat o jeho navrácení, doloží augustiniáni zápisem z pozemkové knihy z roku 1883 (viz příloha PDF). Jak „papírově“ zhruba vypadalo zabrání majetku komunistickým režimem, ukazuje zápis Zemského národního výboru v Praze ze dne 8. dubna 1949 (viz příloha PDF).
Poznámka: Obě přílohy PDF jsou pouze zlomkem celkové dokumentace k tomuto konkrétnímu statku.
Výprodej se konat nebude
V řadách české provincie augustiniánů je v současnosti pouhých pět členů. Vzhledem k předpokládané administrativní a organizační náročnosti kolem navracení majetku je jasné, že řeholníci budou potřebovat asistenci. Najmou si firmu, která jim s vyřizováním administrativy vypomůže? „Doufám, že jak církev, tak řeholníci a řeholnice budou mít k dispozici firmu či odborníky, kteří to budou zařizovat. Není v našich silách se o všechno starat. Naše provincie by měla mít k ruce jednoho odborníka, který nám rok bude pomáhat s dokumentací a administrativou,“ říká Provecho.
Základní filozofií augustiniánů prý bude vrácený majetek neprodávat, nýbrž pronajímat – a pokud možno dosavadním nájemcům, kteří na daných pozemcích dnes hospodaří. „Takto rozhodlo vedení české provincie řádu augustiniánů. Jen ve výjimečném případě, kdy bychom nevěděli, co s daným pozemkem dělat, a nikdo by neměl zájem si jej pronajmout, bychom uvažovali o prodeji. Jsou ale i parcely, o kterých už teď víme, že se nám nebudou hodit; o ně žádat stát vůbec nebudeme,“ vysvětluje Provecho.
Ještě než k augustiniánům nastoupí posila na zařizování administrativy, Provecho a jeho kolegové by se měli vydat na zhruba dvoutýdenní „inspekční“ cestu, během které by si měli všechny statky prohlédnout a případně se již domluvit na další spolupráci s nájemci daných nemovitostí. „Nechceme však zpátky žádné ruiny, neměli bychom finanční prostředky na jejich rekonstrukci,“ dodává kněz.
Desátky do Vatikánu?
Jedna z hlavních výtek opozice k církevním restitucím zní: „Nečasova vláda umožní, aby se největším vlastníkem nemovitého majetku v ČR vlastně stal cizí stát – Vatikán.“ Kdo tedy bude suverénem vráceného majetku? Budou muset augustiniáni například za zmíněný statek Lužec odvádět nějaké „desátky“ svým bratřím do Říma, kde sídlí hlava celého řádu – takzvaná generální kapitula? „Nikoliv, vše zůstane tady doma. Česká provincie bude stoprocentním vlastníkem,“ odmítá tvrzení kritiků Provecho.
Kněz Provecho: „Na příštích třicet až pětatřicet let dopředu máme nainvestováno – žádné peníze nebudeme hromadit“Od roku 1994 si dle Provecha čeští augustiniáni museli vypůjčit od římských bratří 850 tisíc eur – tedy necelých 20 milionů korun. „To jsou peníze, které jsme v danou chvíli neměli a museli si je půjčit. Potřebovali jsme je na opravu klášterů a školy. Tyto finanční prostředky navíc původně měly jít na misie do zemí třetího světa, místo toho jsme tu mohli uskutečnit projekty, které jsou prospěšné pro společnost.“
Augustiniáni v Praze vybudovali a v roce 2010 otevřeli mateřskou školu, o rok později základní školu a v roce 2016 až 2017 by měli otevřít osmileté gymnázium. Při výuce kladou důraz jak na křesťanské hodnoty, tak od první třídy i na cizí jazyky. Investice na tento rozsáhlý vzdělávací projekt činí podle Provecha 70 až 75 milionů korun: „Plánované investice do realizace školy a školky sv. Augustina na Praze 4 budeme muset vracet z prostředků, které nám přinese majetkové vyrovnání. Na příštích třicet až pětatřicet let dopředu máme tedy nainvestováno – žádné peníze nebudeme hromadit.“
Řád sv. Augustina investuje dle Provecha především do kultury, charity a vzdělání a cílem je prý pomoci svou činností i státu: „Nám peníze budou sloužit k tomu, abychom mohli lépe sloužit veřejnosti. Velkou měrou pomáháme státu – v opraveném klášteře můžeme vytvořit pracovní příležitosti pro nezaměstnané – tím přece státu ulehčíme, protože mu odpadnou ‚starosti‘ o nezaměstnaného občana. Potřebovali bychom třeba, aby nám někdo v klášteře vařil a nemuseli jsme to někde kupovat. Rádi bychom tady zaměstnali kuchařku. Nebo zahradníka – všechno jsou to pracovní příležitosti.“
Důležitá je pro augustiniány rovněž investice do vzdělání a výchovy nových kněží. „Každý rok posíláme studenty do zahraničí studovat teologii. Ročně nás každý student stojí kolem milionu korun. Do přípravy mladých lidí musíme investovat, jinak tento klášter můžeme zavřít.“
Uzavřená církev
Provecho připouští, že kritice majetkového vyrovnání nahrává přístup určitých církevních struktur směrem k veřejnosti. Upozorňuje na obavy některých církevních představitelů poskytovat veřejnosti a novinářům potřebné údaje, které by pomohly rozmetat různé obavy.
„Nechápu, proč se ty věci dělají tak složité. Církev by měla jasně novinářům a veřejnosti říct, co s majetkem plánuje do budoucna dělat. My máme jasnou vizi, čímž se zmenšuje prostor pro různá nedorozumění. Nedůvěra lidí v církevní restituce vychází z velké části z toho, že se neví, co církev s majetkem chce udělat,“ říká Provecho. A dodává: „Podle mě římskokatolická církev není otevřená tak, jak by měla být. Má obavu, že bude zneužita. Evangelium nám však říká: ‚Nebojte se, nebojte se, nebojte se.‘ Dejte to k dispozici novinářům! Sám za sebe mohu říct: vše je naplánované a transparentní.“