Lidovky.cz

Čínští komunisté si předají moc. Jsou však připraveni zříci se maoismu?

  22:57

Sjezd by mohl oficiálně potvrdit odklon od přežitých pouček Mao Ce-tunga směrem k pragmatickému modelu socialismu s čínskými zvláštnostmi.

Odhodlají se delegáti 18. sjezdu KS Číny k ideologické otcovraždě a pošlou myšlenky Mao Ce-tunga do propadliště dějin? foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

V neděli skončilo poslední plenární zasedání odcházejícího Ústředního výboru Komunistické strany (KS) Číny, jakási symbolická předehra nadcházející vrcholné vnitropolitické události posledních let. Tou bude obměna stranického vedení na 18. sjezdu strany, jenž začíná ve čtvrtek 8. listopadu. Podle předpokladů delegáti sjezdu jmenují šéfem strany současného čínského viceprezidenta Si Ťin-pchinga, jenž v čele KS Číny nahradí prezidenta Chu Ťin-tchaa. Druhým nejvyšším představitelem strany se má stát vicepremiér Li Kche-čchiang, jenž na tomto postu vystřídá premiéra Wen Ťia-paa.

Sinolog Ondřej Klimeš se ve svém článku zamýšlí nad třemi „trendy“ přijatými plénem, jež poskytují zajímavý úvod do některých otázek, kterými se bude muset nové vedení strany a státu zabývat.

  • Vyloučení vlivného politika Po Si-laje ze strany ukazuje, jak moc čínským komunistům záleží na dobrém image – ke svým poddaným KS vyslala okázalý signál, že nešvary nebudou tolerovány ani v nejvyšších patrech stranického aparátu.
  • Nastupující nová garnitura bude chtít čím dál více působit dojmem protikorupční vlády.
  • Plénum přijalo zatím blíže nespecifikované úpravy stanov strany. Spekuluje se o tom, že na nadcházejícím sjezdu se má strana oficiálně zříci maoismu jakožto jednoho ze svých vůdčích ideologických principů.
Pád princátka Poa

Plénum především udělalo další krok k završení případu vysokého stranického funkcionáře Po Si-laje, jehož strmý pád trvá od začátku letošního roku. Po Si-laj v minulosti zastával například post stranického šéfa veledůležité megapole Čchung-čching nebo ministra obchodu. Jako jeden z pětadvaceti členů Politbyra KS byl původně jedním z horkých kandidátů na jmenování do nejužšího vedení strany, Stálého výboru Politbyra KS, během právě nadcházejícího 18. sjezdu. Místo toho byl však Po z politbyra, a o uplynulém víkendu i ze strany vyloučen, a začátkem příštího roku ho pravděpodobně čeká soud.

Ve stranické politice se Po Si-laj řadil mezi takzvaná princátka, tedy potomky zasloužilých straníků, jimž urozený původ a konexe jejich rodičů umožnily postup vzhůru. Po Si-lajův otec Po I-po patřil dokonce mezi osm nesmrtelných, skupinu dřevních komunistů uskupených kolem Teng Siao-pchinga, kteří si v osmdesátých a devadesátých letech minulého století udržovali velmi silný neformální vliv na nejvyšší politiku.

Odstranění takto vysoce postaveného politika proběhlo od konce osmdesátých let pouze jednou: před minulým sjezdem v roce 2007 byl z politbyra „odejit“ stranický šéf Šanghaje Čchen Liang-jü. A právě způsob, jakým se KS s Po Si-lajem vypořádala, ukazuje, jak moc jí záleží na dobrém image – ke svým poddaným vyslala okázalý signál, že nešvary nebudou tolerovány ani v nejvyšších patrech stranického aparátu. Ponechme teď stranou otázku, nakolik jsou Po Si-lajova obvinění reálná a nakolik je on sám ojedinělým vyvrhelem ve vysokých funkcích.

Budování lokálního mocenského centra bylo možná rozhodujícím Po Si-lajovým prohřeškem

Po Si-lajova kauza propukla letos v únoru, kdy se šéf policie v Čchung-čchingu a Poův dosavadní spojenec Wang Li-ťün dočasně uchýlil na americký konzulát v Čcheng-tu. Vše nasvědčuje tomu, že tak učinil proto, aby poskytl informace o zapletení Po Si-laje a jeho manželky Ku Kchaj-laj do vraždy britského podnikatele Neila Heywooda v listopadu 2011. Ku Kchaj-laj i Wang Li-ťün byli již letos v srpnu a září odsouzeni, a Po je nyní předán světské spravedlnosti na základě velmi široké škály obvinění – od korupce a zneužití moci až po nestandardní vztahy se ženami.

O skutečných důvodech jeho odstranění se pouze spekuluje. Mluví se třeba o tom, že Po přehnal realizaci levicověji koncipovaného, takzvaného čchungčchingského společensko-ekonomického modelu, který byl někdy vnímán jako alternativa k reformnímu kurzu tandemu Chu – Wen. Poův model zahrnoval mimo jiné i kampaňovitou obnovu rudé kultury a uctívání Mao Ce-tunga, samozřejmě s implikacemi okázalého budování Po Si-lajova vlastního kultu osobnosti. Po se ostatně nijak netajil svými ambicemi na pozici silného regionálního vládce aspirujícího na post ve Stálém výboru Politbyra KS.

Právě budování lokálního mocenského centra bylo možná rozhodujícím Po Si-lajovým prohřeškem. V době, kdy se strana zuby nehty snaží udržet obraz jednotné a zodpovědné síly realizující kolektivní vedení čínského lidu, jsou takovéto excesy druhořadých politiků pro stranu tou nejhorší reklamou. A Po Si-lajovo odstavení tak bylo v první chvíli vykládáno jako posílení tábora stávajícího prezidenta Chu Ťin-tchaa.

Už žádné tunelování a odklánění

Skončené plénum naznačilo i to, že nastupující nová garnitura bude chtít čím dál více působit dojmem protikorupční vlády. Tunelování a odklánění financí totiž stojí stranu čím dál více podpory obyvatelstva. O stranickou legitimaci tedy přišel i někdejší ministr železnic Liou Č´-ťün, který byl vnímán jako hlavní strůjce boomu čínských rychloželeznic. Navzdory pochybnostem o čistotě transakcí na ministerstvu se Liouovi dařilo dlouho unikat přímým obviněním. Mimo jiné i proto, že rychlovlaky jsou (podobně jako třeba čínský vesmírný program) projevem státního technologického nacionalismu, a tudíž se na jejich „čistotu“ příliš nehledělo.Dlouhodobým trendem se zdá být i profesionalizace a depolitizace čínského státního aparátu

Lioua však nakonec z jeho funkcí odvolali a klec definitivně spadla, když v červenci 2011 přišlo při nehodě rychlovlaku o život 40 lidí, přičemž místní vláda se snažila tragédii ututlat. Spolu s Liouem se tehdy poroučel i Čang Šu-kuang, hlavní inženýr ministerstva dopravy, na nějž prasklo, že si při státním měsíčním platu 2200 jüanů (dnes asi 7000 Kč) koupil s manželkou dům v Kalifornii v hodnotě 860 tisíc dolarů. V této souvislosti je zajímavé nedávné odhalení listu The New York Times, že rodina odcházejícího čínského premiéra Wen Ťia-paa, oblíbeného pro jeho pochopení pro problémy nejchudších vrstev, kontroluje majetek v hodnotě nejméně 2,7 miliardy dolarů.

Ústřední výbor na plénu také jmenoval generály Fan Čchang-lunga a Sü Čchi-lianga na posty místopředsedů Ústřední vojenské komise, orgánu umožňujícího straně kontrolovat Čínskou lidově-osvobozeneckou armádu (ČLOA). Fan Čchang-lung je navíc považován za horkého kandidáta do politbyra. Toto opatření odráží dlouhodobý trend k profesionalizaci a depolitizaci čínského státního aparátu. Konkrétně v případě Ústřední vojenské komise tento proces přináší větší vliv přestavitelů ozbrojených sil na vlastní velení, samozřejmě na úkor stranických funkcionářů. Na druhou stranu takový vývoj pravděpodobně přinese i pokračování nárůstu výdajů Číny na zbrojení i její asertivnější chování při prosazování mezinárodních cílů.

Sbohem, Mao?

Vztah armády ke komunistické straně a odstranění Po Si-laje se promítají i do posledního důležitého bodu schváleného plénem ÚV – zatím blíže nespecifikované úpravy stanov strany. Spekuluje se totiž o tom, že na nadcházejícím sjezdu se má strana oficiálně zříci maoismu jakožto jednoho ze svých vůdčích ideologických principů. Tento krok by byl oficiálním potvrzením odklonu od přežitých pouček Mao Ce-tungova myšlení směrem k Teng Siao-pchingovu pragmatickému modelu socialismu s čínskými zvláštnostmi, což je vývoj, jenž ve faktické rovině probíhá už asi třicet pět let.

Případné vynechání maoismu ze stranického kánonu by asi neznamenalo zásadní politickou reformu

Avšak na druhou stranu by tato ideologická otcovražda byla vskutku přelomovým momentem v dějinách KS Číny, který by povážlivě hraničil s přiznáním vlastních chyb. Pravděpodobně by také nepřispěla k narovnání vztahu strany a armády, v jejíž existenci stále hraje podstatnou roli ideologie, a tedy i maoismus.

Jako spíše nepravděpodobná se pak jeví spekulace, že případné vynechání maoismu ze stranického kánonu by signalizovalo zásadní politickou reformu. Právě Tengovo heretické spuštění hospodářských reforem, jež byly naprostým popřením maoismu, v době, kdy toto učení představovalo jedinou domácí státní doktrínu, ukazuje, že politická realita a teorie v Číně často nemají vůbec žádnou vzájemnou souvislost.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.