Vstoupí Čína podruhé do stejné řeky? Po vypuknutí nepokojů v Libyi musela opustit rozpracované projekty. S uklidněním situace se hodlá do země, která má největší zásoby ropy v Africe, vrátit. Názory na to, zda si udrží své postavení, se ale různí. Někteří tvrdí, že nové kontrakty se budou rozdělovat převážně mezi zeměmi, které se účastnily vojenské operace NATO. Mezi ně Peking nepatřil a naopak letecké zásahy aliance kritizoval. Číňané jsou však přesvědčeni, že mají Libyi co nabídnout, a varují ji před přílišnou závislostí na Západu.
Jak vyplývá z údajů čínského ministerstva obchodu, pracovala Čína v Libyi před začátkem války na 50 rozsáhlých projektech, jejichž hodnota dosahuje bezmála 19 miliard dolarů. Zapojilo se zhruba 75 subjektů, včetně třinácti státních gigantů, mezi nimiž nechyběly ani ropné společnosti CNPC, Sinopec a CNOOC. V loňském roce dovezla Čína z Libye tři procenta svého celkového importu ropy. Číňané se podíleli také na výstavbě domů, měli projekty na železnici a v oblasti telekomunikací. V době, kdy propukl konflikt v Libyi, musela Čína evakuovat 35 tisíc svých občanů, kteří tam pracovali jako dělníci, manažeři či obchodníci. Je jasné, že Čína má enormní zájem na pokračování svých libyjských aktivit.
Začátek problémů?
Koncem srpna vyslechl Peking nepříjemnou zprávu. Jeden z představitelů těžební společnosti AGOCO, která je kontrolovaná libyjskými povstalci, prohlásil, že Rusové a Číňané by mohli v budoucnu přijít o své pozice. Právě Rusko a Čína se tradičně stavěly proti sankcím vůči Kaddáfího režimu a kritizovaly také vojenskou pomoc NATO povstalcům. Jak vyplývá z vyjádření ruské strany, Rusové se smiřují s tím, že jejich firmy to budou mít v Libyi obtížné.
Čína pracovala v Libyi před začátkem války na 50 rozsáhlých projektech, jejichž hodnota dosahuje bezmála 19 miliard dolarů
Číňané se ale nevzdávají. Peking vyzval Libyi, aby ochránila čínské investice. Mluvčí ministerstva zahraničí Ma Čchao-sü konstatoval, že „Čína je připravena hrát aktivní roli při budoucí rekonstrukci země“, a to pod vedením OSN. O tom, že obnova Libye by měla probíhat pod patronací mezinárodní organizace, píše i provládní deník People‘s Daily. „Jako stálý člen Rady bezpečnosti má Čína mnoho důvodů, aby podpořila vedoucí roli OSN,“ konstatuje komentář listu.
Početná skupina zahraničních pozorovatelů je přesvědčena, že pro Čínu bude těžké udržet své postavení v Libyi. Dle jejich názorů si totiž kontrakty spojené s obnovou země rozdělí státy, které podpořily vzdušnou pomoc povstalcům. Ťien Ťün-po z prestižní šanghajské Fudan University ale na druhou stranu tvrdí, že takový pohled na situaci je naprosto nerealistický. „Mezinárodní vztahy nebyly nikdy řízeny takzvaným mezinárodním přátelstvím, ale skutečnými zájmy,“ napsal v článku pro Asia Times Online.
Až okolnosti nazrají
Ťien upozorňuje, že Čína v době konfliktu sice nijak aktivně nevystupovala, to prý ale neznamená, že by „země zavřela oči a uši“ a nevnímala události v Libyi. Připouští, že Čína nekritizovala legitimitu Kaddáfího režimu a pozvala například ministra zahraničí na oficiální návštěvu. Na druhou stranu ale ve stejnou dobu vyslala posly, kteří kontaktovali libyjské povstalce. Navíc prý Peking posílal prostřednictvím Červeného kříže povstalcům humanitární pomoc. Podle agentury Reuters je Čína také připravena – až „okolnosti nazrají“ – uznat Přechodnou národní radu (NTC) jako legitimní autoritu Libye. Ministerstvo zahraničí neupřesnilo, jaké podmínky mají být splněny, dodalo ale, že již dříve Čína akceptovala důležitou roli NTC a Peking je s členy rady v úzkém kontaktu.
Nepřislíbil Sarkozy Číně – výměnou za podporu pro zadlužené země eurozóny – účast při obnově Libye?Čína poukazuje na to, že v Libyi podnikala i před válkou, Kaddáfího režim ale v tendrech často upřednostňoval firmy ze Západu. Profesor Ťien Ťün-po varuje před tím, aby se na obnově Libye podílela jen omezená skupina západních zemí. V takovém případě by dle jeho názoru Libyi hrozila nebezpečná závislost na těchto státech. Ťien dokonce hovoří o neokolonialismu. Čína se prý před vypuknutím nepokojů zaměřovala převážně na civilní projekty a má i při rekonstrukci Libyi co nabídnout. Například oproti západním firmám levnou pracovní sílu.
Proti tomu, že by Čína „přišla“ o Libyi, hovoří ještě jeden faktor. Na konci srpna zavítal na krátkou návštěvu Pekingu francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Podobě jako jiní evropští lídři prosil o podporu pro zadlužené země eurozóny. A můžeme se jen dohadovat, zda výměnou Číně nepřislíbil účast při obnově Libye.
Neodváží se!
Nakonec ani vyjádření tamních povstalců nejsou vůči Číně vyhraněné nepřátelsky. Krátce po prohlášení zástupce AGOCO, který připustil, že Číně nastanou s koncem Kaddáfího režimu těžké časy, citovala agentura Reuters experta na arabský svět Jin Kanga z čínské Akademie sociálních věd. „Šlo o jeden individuální názor. Mohu to říci krátce: Neodvážili by se, neodvážili by se změnit jediný kontrakt,“ konstatoval Jin s tím, že Libye je dnes státem chaosu, bez formální vlády a povstalci pronášejí různé výroky.
Poslední vývoj pak naznačuje, že „zajišťovací“ politika Číny se vyplatila. Koncem minulého týdne náměstek ministra zahraničí Čaj Ťün prohlásil, že Přechodná národní rada respektuje všechny obchodní smlouvy, které Libye s Čínou podepsala před začátkem války.
