Pragmatismus především – tato slova dokonale vyjadřují hlavní motiv nedávné návštěvy čínského ministerského předsedy v Indii. K podobné cestě čínského premiéra do Indie došlo naposledy před pěti lety, takže se rozhodně nedá mluvit o těsných politických vztazích. A právě proto si teď daly obě strany na návštěvě jaksepatří záležet.
Wen Ťia-paa doprovodily na jeho cestě do Indie čtyři stovky čínských obchodníků, vedoucích podniků a byznysmenů, kteří se svými indickými partnery uzavřeli obchody v celkové hodnotě šestnáct miliard dolarů. Tak početná delegace obchodníků čínského premiéra dosud na žádné zahraniční cestě nedoprovázela, což pouze potvrzuje fakt, jak velký význam přikládá Peking pečlivě pěstovaným obchodním stykům s Dillí. Pojítkem mezi oběma státy je obchod, který vzkvétá a nabízí bezpočet dosud nevyužitých možností. Proč nemluvit o tom, co nás spojuje, místo toho, co nás rozděluje? – tak nějak by se dalo shrnout stanovisko čínské delegace během indické návštěvy.
Vzájemná dynamika sílí
Dvě starobylé civilizace se dnes vyvíjejí raketovou rychlostí. Kdo je uřídí?
Čína je největším obchodním partnerem Indie. Dynamiku rozvoje obchodní výměny mezi oběma zeměmi dobře ilustrují následující čísla: před pěti lety dosahoval objem zahraničního obchodu mezi oběma velmocemi 20 miliard dolarů. V loňském rozpočtovém roce toto číslo představovalo již 42 miliard, zatímco v letošním finančním roce, který se uzavře na jaře, překročí částku 60 miliard dolarů. Na svých nynějších jednáních v Dillí si oba předsedové vlád vytkli za cíl toto číslo během následujících pěti let dvojnásobit.
Premiéři tak dali průchod pouze velmi střízlivému optimismu, neboť experti předpokládají, že ke zdvojnásobení obchodní výměny dojde ještě mnohem dříve. „S hladinou 120 miliard dolarů můžeme počítat již někdy v roce 2012,“ sdělil Srikanth Kondapalli, odborník na Čínu a badatel z Nehrúovy univerzity v Dillí.
Nyní uzavřené obchodní dohody slouží částečně také ke snížení schodku indického zahraničního obchodu. Rostl totiž nejen objem obchodní výměny, ale také z ní plynoucí deficit zahraničního obchodu, a sice z jedné miliardy dolarů před deseti lety až na současných dvacet miliard. Na čínsko-indickém hospodářském summitu, který probíhal souběžně se schůzkou premiérů obou zemí, z čínské strany zároveň zazněl návrh na to, vytvořit ze sousedských zemí zónu volného obchodu. Indická strana s podobnými kroky zatím váhá. Naopak ji potěšilo, že Čína otevřela svůj farmaceutický trh, díky čemuž může Indie schodek svého zahraničního obchodu alespoň do určité míry snížit.
„Jsme přátelé, a ne konkurenti,“ prohlásil Wen Ťia-pao při jednáních se svým indickým protějškem Manmóhanem Singhem. „Svět je dost velký na to, aby se Indie a Čína mohly rozvíjet společně a my dokázali najít prostor pro spolupráci.“ Nyní tak často užívané slovo „přátelství“ ovšem v čínském slovníku v souvislosti se vztahy s Indií dosud jaksi chybělo. Premiéři se dohodli na pravidelném setkávání i zřízení takzvaného „červeného telefonu“, pomocí nějž budou moci jednat prostřednictvím zvláštní linky v případě krize.
Problémy: čínští lovci perel i dalajláma
Ani obchodní spojenectví však zatím nedokáže zakrýt nedostatek důvěry, který už několik desetiletí doléhá na politické otázky. První a nejvážnější z nich je spor o podobu státní hranice, jenž nabral počátkem šedesátých let na takové intenzitě, že se Čína a Indie dokonce pustily do krátkého, avšak velmi krvavého válečného konfliktu, jehož předmětem bylo sporné území v Himálajích. Čína totiž uplatňuje právo na severovýchodní indický stát Arunáčalpradéš o rozloze 90 tisíc kilometrů čtverečních. Podle čínského stanoviska „si řešení sporu o hranice, který je dědictvím minulosti, vyžaduje čas a zvýšenou trpělivost obou stran“. Dvoustranná jednání o této otázce dále pokračují.
Právě Čína ovšem příliš trpělivosti neprokázala, když její představitelé ostře odsoudili indického premiéra za to, že v roce 2009 tento stát navštívil. Číňanům se nijak zvlášť nelíbí ani fakt, že právě zde nalezly útočiště tisíce vyhnanců z Tibetu: Dharamsala, kde funguje mimo jiné tibetská „prozatímní vláda“, je centrem tibetského duchovního vůdce dalajlámy, jenž je podle Pekingu protistátním provokatérem.
Indii zas vadí, že Čína uděluje v poslední době speciální vízum obyvatelům Kašmíru, čímž naznačuje, že žijí na „sporném území“. Čína se v probíhajícím indicko-pákistánském konfliktu postavila jednoznačně na stranu Islámábádu. V Dillí vzbuzuje obavy čínský plán vybudovat v Tibetu na horním toku Brahmaputry vodní elektrárnu, která by vážně ohrozila indické vodohospodářství.
Peking se také zdráhá postavit se otevřeně za to, aby se Indie stala stálým členem Rady bezpečnosti Organizace spojených národů. Také závěrečné komuniké z návštěvy, k níž došlo v polovině prosince, se o tomto tématu vyjadřuje jen velmi obecně: Čína podporuje snahu Indie o získání co největší role v mezinárodních organizacích.
S viditelnými obavami sleduje Peking vývoj vztahů mezi Indií a USA, jež se od roku 2005 neustále prohlubují. Zářným příkladem byla indicko-americká dohoda z roku 2008 o civilní jaderné spolupráci. V Dillí jako by naopak sílil zvláštní pocit, že ho Čína obkličuje z Indického oceánu. Peking buduje vojenské námořní základny v Pákistánu a na Srí Lance a hledá možnost obdobné spolupráce také s Barmou a Bangladéšem. Kamkoliv se Indie ve vodách, které ji obklopují, podívá, všude vidí – jak říkají experti – čínské „lovce perel“.
Když do Indie, tak i do Pákistánu
Ne náhodou odcestoval čínský předseda vlády z Indie na třídenní návštěvu Pákistánu. Byl-li totiž v Indii, musí svou návštěvou bezpodmínečně poctít také Pákistán. Tady je pak připravený koberec pokud možno ještě rudější a šiky salutujících vojáků ještě těsnější. Rivalita obou znepřátelených zemí se projevuje i ve způsobu přijetí čínské delegace.
Čína podporuje snahu Indie o získání co největší role v mezinárodních organizacích. Tak zní oficiální stanovisko.
„Dobré sousedství znamená víc než vzdálené příbuzenství,“ předcházel si své hostitele Wen Ťia-pao. Ve vztahu Indie a Pákistánu vsadila Čína už dávno na islámskou zemi. Oba státy, jak Čína, tak Pákistán, vznášejí vůči Indii územní nároky. Peking je pro Islámábád jedním z prvořadých dodavatelů zbraní, významná je také vojenská spolupráce obou zemí. Boj proti terorismu figuroval při jednáních čínského premiéra a jeho pákistánského protějšku Júsufa Rázy Gíláního na prvním místě. Současný objem obchodní výměny ve výši sedm miliard dolarů, který za poslední rok vzrostl o třicet procent, si přejí v následujících pěti letech zvýšit na 18 miliard.
Také z Pákistánu se čínský ministerský předseda vracel s objednávkami v hodnotě zhruba deset miliard dolarů. Dvacet podepsaných dohod se týká nového sektoru energetického průmyslu, zemědělství i bavlnářství. Vedle dvou dosud postavených čínských civilních atomových elektráren se hovořilo o dalších dvou: podle zpráv, jež pronikly na veřejnost, se představitelé při jednáních dotkli také výstavby jaderných elektráren o výkonu 1000 a 8000 megawattů, jimiž by měl Pákistán do roku 2025 odpovědět na rostoucí nároky na energii.
Kdo je ukočíruje
„K pohnutým historickým čínsko-indickým vztahům se dnes připojuje také atmosféra všeobecné nedůvěry. V následujících letech bude úkol uřídit vedle sebe pokojně a bez vzájemných středů tyto dvě obrovské země ještě ztížen jejich současně probíhajícím hospodářským vývojem,“ uvedl Harsh V. Pant, profesor obranných studií na londýnské King’s College, v rozhovoru pro stanici BBC.
Dvě starobylé civilizace se dnes vyvíjejí raketovou rychlostí. Jednou ze zásadních otázek 21. století, které je o vzestupu Asie, bude to, zda tyto země, jež společně představují celou jednu třetinu lidské populace, dokážou řešit naskýtající se problémy moudře a mírovými prostředky.
Související video: Mao Ce-tung a Socha svobody
