Nakoupit eura, nebo dolary? Vydat se na dovolenou do „eurové“, nebo „dolarové“ oblasti? Týdeník The Economist upozornil na důležitý aspekt – významnou roli v tomto rozhodování budou mít Číňané. Americká centrální banka Fed, které by se přílišné posílení dolaru nelíbilo, může spoléhat na to, že v tomto ohledu jsou Číňané jejími spojenci.
Dolar teď prochází spíše výjimečným obdobím, kdy je přirozený tlak na jeho posilováníObecně platí, že dolar teď prochází (z dlouhodobého hlediska spíše výjimečným) obdobím, kdy je přirozený tlak na jeho posilování vůči společné evropské měně. Americká ekonomika se nyní jeví lépe než evropská – v příštím roce očekává růst mezi dvěma a třemi procenty. Roli mohou sehrát nekončící problémy eurozóny. Americké banky jsou považované za vyčištěné od toxických aktiv, v případě evropských o tom mnozí pochybují. A dříve nebo později bude muset Fed ukončit svou politiku kvantitativního uvolňování (tedy tištění peněz prostřednictvím nákupu vládních obligací), což fakticky bude znamenat méně „holubičí“ měnovou politiku, a tudíž tlak na posilování dolaru.
Zároveň však platí, že takové posilování má své limity. Každá země se bude bránit, aby její příliš silná měna srážela šance vlastních exportérů. Z hlediska amerického Fed je v tomto ohledu důležité, že bude ještě dlouho držet úrokové sazby u nuly.
Čínský protitlak
A pak přichází také onen očekávaný čínský efekt. Číňané se dlouhodobě hlásí k diverzifikaci svých devizových rezerv. Údaje o nich jsou sice tajné, ale předpokládá se, že více než 60 procent mají v dolarech, v eurech zhruba čtvrtinu. Ve chvíli, kdy kurz eura klesá, Číňané nakupují a posilují eurovou část svých rezerv na úkor dolarových. Pokud jde o vývoj kurzu mezi americkou a evropskou měnou, vlastně vytvářejí protitlak.
Řada pozorovatelů v minulosti spekulovala, že by Čína mohla svého postavení vůči USA zneužít. Takový scénář ale není pravděpodobný.Čínské devizové rezervy opravdu nejsou v globálním měřítku žádnou „kapkou v moři“ – jejich hodnota se pohybuje na úrovni 3,5 bilionu dolarů, jsou nejvyšší na světě. Přitom je tu i další významný faktor – kromě devizových rezerv jsou Číňané největšími věřiteli USA a druhými největšími držiteli amerických vládních obligací hned po Fedu. A Čína hodlá diverzifikovat také svá zahraniční aktiva…
Řada pozorovatelů v minulosti spekulovala, že by Čína mohla svého věřitelského postavení vůči USA zneužít a pěkně „přitopit“ Američanům pod kotlem. Ve skutečnosti takový scénář není pravděpodobný – vzájemná závislost obou zemí je obrovská, síla Číny je založená na exportním potenciálu (i v tom je světovou jedničkou) a potřebuje vycházet se svým klíčovým obchodním partnerem.
Ani diverzifikace čínských devizových rezerv rozhodně nebude natolik překotná, aby zásadně ohrozila pozici amerického dolaru jako dominantní světové rezervní měny. Naopak lze očekávat, že dolar bude mít i v Číně ještě dlouho zásadní podíl. A proto i když omezená diverzifikace devizových rezerv určitě ze strany Říše středu není žádným dárečkem pro USA, ve skutečnosti jim zatím může spíše vyhovovat.
