Pro lidské společenství bylo vždy velkou záhadou, proč jsou mezi lidmi občas natolik obrovské rozdíly v jejich materiálních poměrech (příjmech a majetku), a jak vůbec pohlížíme na otázku rovnosti a nerovnosti.
Existovaly, a dokonce dodnes existují teorie, podle nichž jediným přijatelným způsobem rozdělení statků je téměř stoprocentní rovnost. Většina však vždy přijímala a považovala za přirozené, že v této oblasti existují rozdíly, stejně jako v případě lidského talentu, schopností a dovedností.
Znamená to, že rozdíly v příjmech a majetku je třeba považovat za přirozené, ať jsou jakkoliv výrazné? To sotva, každý přece cítí, že stejně jako „všechno má své meze“, pak i pokud jde o rozdíly v příjmech a majetku. Je však nadmíru obtížné říct, kde tyto meze přesně jsou.
Dokonalá rovnost a nerovnost
Jeden z nejdůmyslnějších ukazatelů nerovnosti pochází z třicátých let 20. století – vymyslel jej italský sociolog Corrado Gini a jeho hodnota se pohybuje mezi nulou a jedničkou. Nulová hodnota znamená, že se nerovnost rovná nule, neboli nastává dokonalá rovnost, kdy všichni členové daného společenství disponují naprosto stejným příjmem i majetkem. Jednička představuje stav, kdy jsou veškeré příjmy, respektive majetek, soustředěny v rukou jediného člověka.
Dokonalá rovnost není možná stejně jako dokonalá nerovnost, neboť pokud by se veškeré příjmy nebo majetek trvale soustředily v rukou jediného člověka, znamenalo by to zkázu všech ostatních lidí, a tím i zánik jediného vítěze |
Ani jedna z krajních hodnot se s největší pravděpodobností nikde a nikdy v minulosti nevyskytla, a ani v budoucnu nevyskytne. Dokonalá rovnost není možná stejně jako dokonalá nerovnost, neboť pokud by se veškeré příjmy nebo majetek trvale soustředily v rukou jediného člověka, znamenalo by to zkázu všech ostatních lidí, a tím i zánik jediného vítěze.
Giniho index tudíž nikdy neměl, a ani nebude mít hodnotu nula ani jedna – v téměř 200 zemích světa se pohybuje mezi hodnotami 0,2 a 0,7, co se týče příjmů, a 0,3 až 0,8 v případě majetku. Celkový průměr pak činí 0,56 u příjmů a 0,69 u majetku. V 68 z těchto téměř 200 zemí světa dnes žijí lidé, jejichž majetek přesahuje miliardu dolarů, což při dnešním kurzu odpovídá 24,1 miliardě korun.
Bohatí a chudí
Nejvíce dolarových miliardářů v současnosti žije v Číně, která je jednou z nejstarších sakrálních kultur světa s několik tisíc let starou historií. A tato nyní komunistická diktatura vytvořila nejdynamičtější superkapitalismus v dějinách lidstva. Asi jen těžko bychom hledali bláznivější tvrzení, navzdory tomu je pravdivé – žijeme přece ve světě absurdit, které se staly skutečností.
Majetek miliardy nejchudších obyvatel Země představuje maximálně několik set dolarů na osobu. Majetek představitelů nejbohatší skupiny může být až stomilionkrát vyšší, než je tomu v případě skupiny těch nejchudších. |
Čína předstihla USA, které si prvenství v počtu dolarových miliardářů střežily více než sto let. Dnes tedy v Číně žije 568, zatímco v USA 535 dolarových miliardářů. Celkem 2200 miliardářů žijících v 68 zemích světa disponuje celkovým majetkem ve výši zhruba 7500 miliard dolarů, v průměru tedy jejich majetek dosahuje téměř 3,5 miliardy dolarů na osobu.
V rámci toho sto nejbohatších dolarových miliardářů vlastní majetek v hodnotě více než 30 miliard dolarů na hlavu, v případě deseti nejbohatších činí dokonce průměr téměř 60 miliard. Pro srovnání, majetek miliardy nejchudších obyvatel Země představuje maximálně několik set dolarů na osobu. Majetek představitelů nejbohatší skupiny tedy může být až stomilionkrát vyšší, než je tomu v případě skupiny těch nejchudších.
Rychlá expanze mladých
Co se týká bydliště, nejvíce dolarových miliardářů dnes žije v Pekingu – rovných sto. Na druhém místě je New York a na třetím Moskva. A hned pět z deseti měst s nejvyšším počtem miliardářů se nachází v Číně. Kromě New Yorku figurují na seznamu ještě Londýn a Paříž. A také Bombaj, jež reprezentuje dalšího obra, Indii.
V současnosti žije na světě bezmála sto dolarových miliardářů mladších 40 let a jejich počet prudce roste, především v Číně, ve které je hlavním místem „výskytu“ dolarových miliardářů realitní trh a oblast informatiky |
Dolaroví miliardáři jsou zpravidla starší lidé, jejich průměrný věk je 64 let. Z údajů však lze vysledovat i velmi rychlou expanzi mladých miliardářů – v současnosti žije na světě bezmála sto dolarových miliardářů mladších 40 let a jejich počet prudce roste, především v Číně (skoro polovina), ve které je hlavním místem „výskytu“ dolarových miliardářů realitní trh a oblast informatiky.
Nejmladším dolarovým miliardářem je 25letý Američan Evan Spiegel, jemuž se podařilo takřka z ničeho vybudovat mediální impérium, nebo Elizabeth Holmesová, jež se stala miliardářkou ve 22 letech poté, co opustila univerzitu a založila firmu specializující se na elektronické zdravotní testování.
Jejich protipólem je Warren Buffett, z nějž se stal miliardář až ve 53 letech, nicméně od té doby – dnes je mu již 86 let – se drží na druhém místě hned za Billem Gatesem, jenž okupuje vrchol žebříčku již více než deset let.
Prudký růst nouze a strádaní
Pokud to shrneme, pak lze konstatovat, že se náš svět přímo překotným tempem ubírá k nerovnosti, což má, a především ještě bude mít dalekosáhlé důsledky. Společně s nerovností totiž zažívá prudký růst nouze a strádání. Již nejméně tři miliardy lidí dnes žijí v podmínkách, ve kterých nedokážou vyprodukovat prostředky k pokrytí nejskromnější spotřeby. Jednoduše proto, že v důsledku trvalého odepírání materiálních zdrojů je jejich situace beznadějná.
Společně s nerovností zažívá prudký růst nouze a strádání. Již nejméně tři miliardy lidí dnes žijí v podmínkách, v nichž nedokážou vyprodukovat prostředky k pokrytí nejskromnější spotřeby. |
Navíc se zdá, že se tempo celého procesu samočinně zrychluje, neboť zájem gigantických globálních kapitálových struktur o tyto regiony stále klesá, jelikož už v nich není nic, co by pro ně mohlo být přitažlivé. Kapitál proto tyto oblasti považované v ekologickém, sociálním a kulturním smyslu za „haldy hlušiny“ postupně opouští.
Bujení miliardářů, především jejich majetku, však podněcuje vznik patologických procesů. Neprojeví-li vládci největších kapitálových struktur určitou střídmost, pak si pod sebou podřezávají větev. Doufejme, že ještě není pozdě na obrat.
